Michael Venus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Michael Venus
Michael Venus na Monte-Carlo Masters 2022
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké (2002–2010)
Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland (2010–)
Datum narození16. října 1987 (35 let)
Místo narozeníAuckland, Nový Zéland[1]
BydlištěAuckland, Nový Zéland[1]
Orlando, Florida,
Spojené státy americké
Výška191 cm[1]
Hmotnost85 kg[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek3 571 740 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů11–20
Tituly0 ATP, 3 Futures
Nejvyšší umístění274. místo (25. července 2011)
Čtyřhra
Poměr zápasů266–182
Tituly17 ATP, 8 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění6. místo (29. srpna 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2019, 2022)
French Openvítěz (2017)
Wimbledonfinále (2018)
US Open3. kolo (2014, 2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůfinále (2019)
Olympijské hryBronzová medaile bronz (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022)
French Open2. kolo (2017)
Wimbledonsemifinále (2018)
US Openfinále (2017, 2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221107a7. listopadu 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
bronz 2020 Tokio čtyřhra mužů

Michael Venus (* 16. října 1987 Auckland) je novozélandsko-americký profesionální tenista specializující se na čtyřhru a vítěz mužské čtyřhry na French Open 2017, spolu s Ryanem Harrisonem. Do sezóny 2010 reprezentoval Spojené státy, kde hrál univerzitní tenis, a následně začal nastupovat za rodný Nový Zéland. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál sedmnáct deblových turnajů, z toho prvních pět po boku Chorvata Mateho Paviće. Na challengerech ATPokruhu ITF získal tři tituly ve dvouhře a dvanáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2011 na 274. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2022 na 6. místě.[1]

V novozélandském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 semifinálem 2. skupiny zóny Asie a Oceánie proti Pákistánu, v němž prohrál dvouhru s Ajsámem Kúreším i čtyřhru po boku Marcuse Daniella. Přesto Novozélanďané vyhráli 3:2 na zápasy. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupil k dvaceti dvěma mezistátním utkáním s bilancí 10–11 ve dvouhře a 7–6 ve čtyřhře.[3]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1987 v novozélandském největším městě Aucklandu do rodiny Davida a Lynney Venusových. Má tři sestry. Absolvoval Louisianskou státní univerzitu v USA.[1]

Tenis začal hrát ve čtyřech letech. Za preferovaný povrch uvdle tvrdý a jako svůj silný úder forhend.[1]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Hráč univerzitního tenisu[editovat | editovat zdroj]

S rodinou se přestěhoval do Spojených států, kde začal hrát dorosteneckou ligu a v roce 2006 vyhrál národní antukové mistrovství v kategorii 18letých. Následně se rozhodoval mezi univerzitním studiem a profesionálním tenisem. Zvolil vysokou školu, na níž se zapojil do univerzitního tenisu v rámci College Conference.[4]

Po prvním roce studia přestoupil z Texaské univerzity na Louisianskou státní univerzitu a podle pravidel musel sezónu 2006–2007 vynechat. Během louisianského období se v lednu 2008 stal prvním hráčem týmu tamější univerzity, který vyhrál celoamerický šampionát ITA (Intercollegiate Tennis Association, univerzitní asociace) v oklahomské Tulse. Sezónu 2008–2009 zakončil na žebříčku ITA sedmým místem ve dvouhře a čtvrtým ve čtyřhře. Americký studentský tým reprezentoval v prosinci 2009 na mezinárodním turnaji BNP Paribas International University Challenge of Tennis ve francouzském Poitiers.[5]

Profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

Premiérový titul na okruhu ATP Tour vybojoval na květnovém Open de Nice Côte d’Azur 2015 v Nice, když ve finále čtyřhry s Chorvatem Matem Pavićem porazili favorizovaný pár Jean-Julien Rojer a Horia Tecău, jehož členové za více než měsíc zvítězili ve Wimbledonu. Na londýnském grandslamu vypadl se stabilním chorvatským spoluhráčem ve třetím kole poté, co nestačili na světové jedničky bratry Bryanovi.

Jako poražený finalista odešel z červencového Claro Open Colombia 2015 v Bogotě. Opět s Pavićem nenašli recept na francouzsko-českou dvojici Édouard Roger-Vasselin a Radek Štěpánek ve dvou setech.

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2017 French Open antuka USA Ryan Harrison Mexiko Santiago González
USA Donald Young
7–6(7–5), 6–7(4–7), 6–3
Finalista 2018 Wimbledon tráva Jižní Afrika Raven Klaasen USA Mike Bryan
USA Jack Sock
3–6, 7–6(9–7), 3–6, 7–5, 5–7

Smíšená čtyřhra: 2 (0–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2017 US Open tvrdý Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching Švýcarsko Martina Hingisová
Spojené království Jamie Murray
1–6, 6–4, [8–10]
Finalista 2019 US Open tvrdý Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching USA Bethanie Mattek-Sandsová
Spojené království Jamie Murray
2–6, 3–6

Zápasy o olympijské medaile[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (1 bronzová medaile)[editovat | editovat zdroj]

Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři v zápase o medaili výsledek
Bronz 30. července 2021 Tokio, Japonsko tvrdý Nový Zéland Marcus Daniell USA Austin Krajicek
USA Tennys Sandgren
7–6(7–3), 6–2

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–1 Č)
Turnaj mistrů (0–1 Č)
ATP Tour Masters 1000 (1–3 Č)
ATP Tour 500 (6–4 Č)
ATP Tour 250 (9–9 Č)

Čtyřhra: 36 (17–19)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 23. května 2015 Nice, Francie antuka Chorvatsko Mate Pavić Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
7–6(7–4), 2–6, [10–7]
Finalista 1. 26. července 2015 Bogotá, Kolumbie tvrdý Chorvatsko Mate Pavić Francie Édouard Roger-Vasselin
Česko Radek Štěpánek
5–7, 3–6
Finalista 2. 25. října 2015 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Chorvatsko Mate Pavić USA Nicholas Monroe
USA Jack Sock
5-7, 2-6
Vítěz 2. 16. ledna 2016 Auckland, Nový Zéland tvrdý Chorvatsko Mate Pavić USA Eric Butorac
USA Scott Lipsky
7-5, 6-4
Vítěz 3. 7. února 2016 Montpellier, Francie tvrdý (h) Chorvatsko Mate Pavić Německo Alexander Zverev
Německo Mischa Zverev
7–5, 7–6(7–4)
Vítěz 4. 21. února 2016 Marseille, Francie tvrdý (h) Chorvatsko Mate Pavić Izrael Jonatan Erlich
Spojené království Colin Fleming
6–2, 6–3
Finalista 3. 21. května 2016 Nice, Francie antuka Chorvatsko Mate Pavić Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–4, 4–6, [8–10]
Vítěz 5. 12. června 2016 Rosmalen, Nizozemsko tráva Chorvatsko Mate Pavić Spojené království Dominic Inglot
Jižní Afrika Raven Klaasen
3–6, 6–3, [11–9]
Finalista 4. 24. července 2016 Gstaad, Švýcarsko antuka Chorvatsko Mate Pavić Chile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos
6–7(2–7), 2–6
Finalista 5. 25. září 2016 Mety, Francie tvrdý Chorvatsko Mate Pavić Chile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos
3–6, 6–7(4–7)
Finalista 6. 23. října 2016 Stockholm, Švédsko (2) tvrdý (h) Chorvatsko Mate Pavić Švédsko Elias Ymer
Švédsko Mikael Ymer
1–6, 1–6
Finalista 7. 30. října 2016 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) Švédsko Robert Lindstedt Španělsko Marcel Granollers
USA Jack Sock
3–6, 4–6
Vítěz 6. 1. května 2017 Estoril, Portugalsko antuka USA Ryan Harrison Španělsko David Marrero
Španělsko Tommy Robredo
7–5, 6–2
Vítěz 7. 30. května 2017 French Open, Paříž, Francie antuka USA Ryan Harrison Mexiko Santiago González
USA Donald Young
7–6(7–5), 6–7(4–7), 6–3
Vítěz 8. 25. února 2018 Marseille, Francie (2) tvrdý (h) Jižní Afrika Raven Klaasen Nový Zéland Marcus Daniell
Spojené království Dominic Inglot
6–7(2–7), 6–3, [10–4]
Finalista 8. 16. června 2018 Rosmalen, Nizozemsko tráva Jižní Afrika Raven Klaasen Spojené království Dominic Inglot
Chorvatsko Franko Škugor
6–7(3–7), 5–7
Finalista 9. 14. července 2018 Wimbledon, Londýn, Velká Británie tráva Jižní Afrika Raven Klaasen USA Mike Bryan
USA Jack Sock
3–6, 7–6(9–7), 3–6, 7–5, 5–7
Finalista 10. 12. srpna 2018 Toronto, Kanada tvrdý Jižní Afrika Raven Klaasen Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
2–6, 7–6(9–7), [6–10]
Finalista 11. 7. října 2018 Tokio, Japonsko tvrdý (h) Jižní Afrika Raven Klaasen Japonsko Ben McLachlan
Německo Jan-Lennard Struff
4–6, 5–7
Finalista 12. 12. ledna 2018 Auckland, Nový Zealand (2) tvrdý Jižní Afrika Raven Klaasen Japonsko Ben McLachlan
Německo Jan-Lennard Struff
3–6, 4–6
Finalista 13. 19. května 2018 Řím, Itálie antuka Jižní Afrika Raven Klaasen Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
1–6, 3–6
Vítěz 9. 23. června 2019 Halle, Německo tráva Jižní Afrika Raven Klaasen Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
4–6, 6–3, [10–4]
Vítěz 10. 4. srpna 2019 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Jižní Afrika Raven Klaasen Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
3–6, 6–3, [10–2]
Finalista 14. 17. listopadu 2019 Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Jižní Afrika Raven Klaasen Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
3–6, 4–6
Vítěz 11. 29. února 2020 Dubaj, SAE tvrdý Austrálie John Peers Jižní Afrika Raven Klaasen
Rakousko Oliver Marach
6–3, 6–2
Vítěz 12. 27. září 2020 Hamburk, Německo antuka Austrálie John Peers Chorvatsko Ivan Dodig
Chorvatsko Mate Pavić
6–3, 6–4
Vítěz 13. 25. října 2020 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Austrálie John Peers Indie Rohan Bopanna
Nizozemsko Matwé Middelkoop
6–3, 6–4
Vítěz 14. 22. května 2021 Ženeva, Švýcarsko antuka Austrálie John Peers Itálie Simone Bolelli
Argentina Máximo González
6–2, 7–5
Vítěz 15. 18. července 2021 Hamburk, Německo (2) antuka Německo Tim Pütz Německo Kevin Krawietz
Rumunsko Horia Tecău
6–3, 6–7(3–7), [10–8]
Finalista 15. 8. srpna 2021 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Spojené království Neal Skupski Jižní Afrika Raven Klaasen
Japonsko Ben McLachlan
6–7(4–7), 4–6
Vítěz 16. 7. listopadu 2021 Paříž, Francie tvrdý (h) Německo Tim Pütz Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–3, 6–7(4–7), [11–9]
Vítěz 17. 26. února 2022 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Německo Tim Pütz Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
6–3, 6–7(5–7), [16–14]
Finalista 16. 12. června 2022 Stuttgart, Německo tráva Německo Tim Pütz Polsko Hubert Hurkacz
Chorvatsko Mate Pavić
6–7(3–7), 6–7(5–7)
Finalista 17. 19. června 2022 Halle, Německo tráva Německo Tim Pütz Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
4–6, 7–6(7–5), [12–14]
Finalista 18. 31. července 2022 Kitzbühel, Rakousko antuka Německo Tim Pütz Španělsko Pedro Martínez
Itálie Lorenzo Sonego
7–5, 4–6, [8–10]
Finalista 19. 21. srpna 2022 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Německo Tim Pütz USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–7(4–7), 6–7(5–7)

Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (8 Č)
Futures (3 D; 4 Č)

Dvouhra (3)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 19. července 2009 Peoria, Spojené státy antuka Kanada Vasek Pospisil 6–7(4–7), 6–4, 6–4
2. 13. června 2010 Loomis, Spojené státy tvrdý Bulharsko Dimitar Kutrovskij 7–6(7–4), 1–6, 6–3
3. 14. října 2012 Margaret River, Austrálie tvrdý Austrálie Adam Feeney 6–3, 3–6, 6–3

Čtyřhra (12)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 28. října 2012 Traralgon, Austrálie antuka Nový Zéland Jose Statham Austrálie Matthew Barton
Austrálie Michael Look
3–6, 6–3, [11–9]
2. 2. prosince 2012 Jakarta, Indonésie tvrdý Německo Tim Pütz Austrálie Brydan Klein
Austrálie Dane Propoggia
7–5, 6–3
3. 24. března 2013 Costa Mesa, Spojené státy tvrdý USA Michael McClune Jižní Korea Cho Min Hyeok
Jižní Korea Nam Ji Sung
6–1, 6–3
4. 2. června 2013 Bacău, Rumunsko antuka USA Bradley Klahn Polsko Piotr Gadomski
Francie Tristan Lamasine
7–6(7–4), 6–7(4–7), [14–12]
5. 7. července 2013 Winnetka, Spojené státy tvrdý Indie Juki Bhambri Indie Somdev Devvarman
USA Jack Sock
2–6, 6–2, [10–8]
6. 21. července 2013 Binghampton, Spojené státy tvrdý USA Bradley Klahn Austrálie Adam Feeney
Austrálie John-Patrick Smith
6–3, 6–4
7. 17. února 2013 Jokohama, Japonsko tvrdý USA Bradley Klahn Thajsko Sanchai Ratiwatana
Thajsko Sonchat Ratiwatana
7–5, 6–1
8. 8. února 2014 Čennaj, Indie tvrdý Indie Juki Bhambri Indie N. Sriram Balaji
Slovinsko Blaž Rola
7–6(7–5), 6–4
9. 27. dubna 2014 Savannah, Spojené státy antuka
(zelená)
Srbsko Ilija Bozoljac Argentina Facundo Bagnis
Rusko Alex Bogomolov
7–5, 6–2
10. 15. června 2014 Nottingham, Spojené království tráva Austrálie Rameez Junaid Belgie Ruben Bemelmans
Japonsko Go Soeda
4–6, 7–6(7–1), [10–6]
11. 4. dubna 2015 Ra'anana, Izrael tvrdý Chorvatsko Mate Pavić Austrálie Rameez Junaid
Kanada Adil Shamasdin
6–1, 6–4
12. 19. dubna 2015 Mersin, Turecko antuka Chorvatsko Mate Pavić Itálie Riccardo Ghedin
Indie Ramkumar Ramanathan
5–7, 6–3, [10–4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael Venus na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Michael Venus na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20221107a7. listopadu 2022
  2. Michael Venus na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20221107a7. listopadu 2022
  3. Michael Venus na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220822a22. srpna 2022
  4. College Spotlight: Michael Venus, LSU [online]. United States Tennis Association [cit. 2011-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-06. (anglicky) 
  5. Michael Venus Bio [online]. Louisiana State University, 18 June 2008 [cit. 2011-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]