Jo-Wilfried Tsonga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jo-Wilfried Tsonga
Jo-Wilfried Tsonga na French Open 2021
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození17. dubna 1985 (37 let)
Místo narozeníLe Mans, Francie
BydlištěGingins, Švýcarsko
Výška188 cm
Hmotnost93 kg
Profesionál od2004
Ukončení kariéryv květnu 2022
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek22 458 018 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů467–236
Tituly18 ATP, 8 challengerů, 6 Futures
Nejvyšší umístění5. místo (27. února 2012)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2008)
French Opensemifinále (2013, 2015)
Wimbledonsemifinále (2011, 2012)
US Openčtvrtfinále (2011, 2015, 2016)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůfinále (2011)
Olympijské hryčtvrtfinále (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů83–67
Tituly4 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění33. místo (26. října 2009)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2008)
French Open1. kolo (2002, 2003, 2009)
Wimbledon1. kolo kvalifikace (2007)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryStříbrná olympijská medaile stříbro (2012)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2017)
Hopman Cupvítěz (2014)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20250527a27. května 2025
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
stříbro 2012 Londýn čtyřhra mužů
Volej Tsongy v semifinále Wimbledonu 2011 proti Djokovićovi

Jo-Wilfried Tsonga (* 17. dubna 1985 Le Mans) je bývalý francouzský tenista, který se na okruzích pohyboval v letech 2004–2022. Na okruhu ATP Tour vyhrál osmnáct turnajů ve dvouhře, včetně dvou v sérii Masters, a čtyři ve čtyřhře. V rámci challengerů ATP získal osm a na okruhu ITF pak šest titulů ve dvouhře. Na US Open 2003 ovládl juniorku dvouhry.

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v únoru v2012 na 5. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2009 na 33. místě. Domovským tenisovým klubem byl Tennis Club de Paris (TCP).

Na Australian Open 2008 se jako nenasazený probojoval do finále dvouhry, když v semifinále porazil světovou dvojku Rafaela Nadala. V boji o titul podlehl turnajové trojce Novaku Djokovićovi ve čtyřech sadách a sebral mu tak jediný set na celém turnaji. Semifinále si zahrál na Australian Open 2010 a ve Wimbledonu 2011. Na londýnském Turnaji mistrů 2011 se probojoval po semifinálové výhře nad Berdychem do finále, v němž nestačil na obhájce titulu Rogera Federera.

V rámci série Masters získal dva singlové tituly. První na pařížském BNP Paribas Masters 2008, když ve finále zdolal Argentince Davida Nalbandiana. Mezi poslední dva hráče soutěže se na stejné události probojoval opět v roce 2011. Ve finále podlehl Švýcaru Federerovi. Druhou trofej si odvezl z Rogers Cupu 2014, kde Federerovi oplatil porážku v přímém boji o titul. Deblový Masters vybojoval také ve čtyřhře, když s krajanem Julienem Benneteauem zvítězili na Shanghai Masters 2009. Společně s Alizé Cornetovou získal pro Francii premiérový titul na Hopmanově poháru 2014. Ve finál zdolali Polsko 2:1 na zápasy.

Narodil se v Le Mans do rodiny francouzské matky Évelyne Tsongové a konžského otce Didiera Tsongy, který se do Francie přistěhoval v 70. letech, aby mohl rozvíjet svou házenkářskou kariéru.[1]

V roce 2007 jej ATP vyhlásila nováčkem roku. V prosinci 2012 obdržel francouzské vyznamenání Národní řád za zásluhy.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Profesionálnním tenistou se stal v roce 2001. Do sezóny 2003 se pohyboval především na okruhu ITF a challengerech, kde se probojoval nejdále do semifinále.

V juniorském tenise se probojoval do semifinále Australian Open 2002 a 2003, French Open 2003, Wimbledonu 2003. Zvítězil pak na US Open 2003, když ve finále porazil Kypřana Baghdatise). Rok 2003 zakončil jako světová juniorská dvojka.

První titul v seniorské kategorii získal v červnu 2004 na turnaji ITF v Lanzarote, o měsíc později vyhrál challengery v Nottinghamu a Toljatti. V září měl premiéru na turnaji ATP v Pekingu, kde postoupil do druhého kola. V listopadu 2004 dosáhl rovněž druhého kola na Paris Masters. V sezóně 2005 vyhrál jeden turnaj ITF a jeden challenger. V květnu 2005 se účastnil French Open, ale vypadl již v 1. kole s Roddickem. V roce 2006 se zúčastňoval pouze turnajů nižší kategorie, přičemž čtyři z nich vyhrál a v dalších dvou postoupil do finále.

V sezóně 2007 se dostal na Australian Open díky divoké kartě, ale hned v prvním kole znovu podlehl Roddickovi ve čtyřech setech. První sadu získal až v těsném tiebreaku 20:18, jenž se stal nejdelší zkrácenou hrou v historii Australian Open. Ve Wimbledonu pak došel bez ztráty setu do čtvrtého kola, kde prohrál s Richardem Gasquetem. V první polovině roku ovládl jeden turnaj ITF a čtyři challengery, od června již pravidelně startoval na turnajích ATP. Na US Open postoupil do třetího kola, kde podlehl Nadalovi. V říjnu se na turnaji v Lyonu probojoval až do semifinále, kde prohrál s Grosjeanem. Rok zakončil na 45. místě žebříčku ATP.

Rok 2008 zahájil semifinálovou účastí na turnaji v Adelaide, kde podlehl Nieminenovi. O velké překvapení se postaral na Australian Open, když jako nenasazený hráč došel až do finále, kde podlehl třetímu nasazenému Novaku Djokovićovi. V průběhu turnaje přitom vyřadil devátého nasazeného Andyho Murrayho, osmého Gasqueta, čtrnáctého Južného a turnajovou dvojku Nadala. Díky finálové účasti na Australian Open postoupil na 18. místo žebříčku ATP.

Profesionální kariéru uzavřel ve 37 letech na květnovém French Open 2022,[2] kde jej v úvodním kole vyřadil Nor Casper Ruud.

Trenérské vedení[editovat | editovat zdroj]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2008 Australian Open tvrdý Srbsko Novak Djoković 6–4, 4–6, 3–6, 6–7(2–7)

Finále na Turnaji mistrů[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok místo povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2011 Londýn, Spojené království tvrdý (hala) Švýcarsko Roger Federer 3–6, 7–6(8–6), 3–6

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 D)
Stříbro na letních olympijských hrách (1 Č)
Turnaj mistrů (0–1 D)
ATP Masters Series /
ATP Tour Masters 1000 (2–2 D; 1–0 Č)
ATP International Series Gold /
ATP Tour 500 (2–4 D)
ATP International Series /
ATP Tour 250 (14–4 D; 3–3 Č)

Dvouhra: 30 (18–12)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 31. ledna 2008 Melbourne, Austrálie tvrdý Srbsko Novak Djoković 6–4, 4–6, 3–6, 6–7(2–7)
Vítěz 1. 28. září 2008 Bangkok, Thajsko tvrdý (h) Srbsko Novak Djoković 7–6(7–4), 6–4
Vítěz 2. 2. listopadu 2008 Paříž, Francie tvrdý (h) Argentina David Nalbandian 6–3, 4–6, 6–4
Vítěz 3. 2. února 2009 Johannesburg, Jihoafrická republika tvrdý Francie Jérémy Chardy 6–4, 7–6(7–5)
Vítěz 4. 16. února 2009 Marseille, Francie tvrdý (h) Francie Michaël Llodra 7–5, 7–6(7–3)
Vítěz 5. 5. října 2009 Tokio, Japonsko tvrdý Rusko Michail Južnyj 6–3, 6–3
Finalista 2. 13. února 2011 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Švédsko Robin Söderling 3–6, 6–3, 3–6
Finalista 3. 13. června 2011 Londýn, Spojené království tráva Spojené království Andy Murray 6–3, 6–7(2–7), 4–6
Vítěz 6. 25. září 2011 Méty, Francie tvrdý (h) Chorvatsko Ivan Ljubičić 6–3, 6–7(4–7), 6–3
Vítěz 7. 30. října 2011 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Argentina Juan Martín del Potro 6–7(5–7), 6–3, 6–4
Finalista 4. 13. listopadu 2011 Paříž, Francie tvrdý (h) Švýcarsko Roger Federer 1–6, 6–7(3–7)
Finalista 5. 27. listopadu 2011 Londýn, Spojené království tvrdý (h) Švýcarsko Roger Federer 3–6, 7–6(8–6), 3–6
Vítěz 8. 7. ledna 2012 Dauhá, Katar tvrdý Francie Gaël Monfils 7–5, 6–3
Vítěz 9. 23. září 2012 Méty, Francie (2) tvrdý (h) Itálie Andreas Seppi 6–1, 6–2
Finalista 6. 7. října 2012 Peking, ČLR tvrdý Srbsko Novak Djoković 6–7(4–7), 2–6
Finalista 7. 21. října 2012 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Česko Tomáš Berdych 6–4, 4–6, 4–6
Vítěz 10. 24. února 2013 Marseille, Francie (2) tvrdý (h) Česko Tomáš Berdych 3–6, 7–6(8–6), 6–4
Finalista 8. 22. září 2013 Mety, Francie tvrdý (h) Francie Gilles Simon 4–6, 3–6
Finalista 9. 23. února 2014 Marseille, Francie tvrdý (h) Lotyšsko Ernests Gulbis 6–7(5–7), 4–6
Vítěz 11. 10. srpna 2014 Toronto, Kanada tvrdý Švýcarsko Roger Federer 7–5, 7–6(7–3)
Vítěz 12. 27. září 2015 Mety, Francie (3) tvrdý (h) Francie Gilles Simon 7–6(7–5), 1–6, 6–2
Finalista 10. 18. října 2015 Šanghaj, ČLR tvrdý Srbsko Novak Djoković 2–6, 4–6
Finalista 11. 30. října 2016 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Spojené království Andy Murray 3–6, 6–7(6–8)
Vítěz 13. 19. února 2017 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Belgie David Goffin 4–6, 6–4, 6–1
Vítěz 14. 26. února 2017 Marseille, Francie tvrdý (h) Francie Lucas Pouille 6–4, 6–4
Vítěz 15. 27. května 2017 Lyon, Francie antuka Česko Tomáš Berdych 7–6(7–2), 7–5
Vítěz 16. 22. října 2017 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Argentina Diego Schwartzman 6–3, 7–5
Finalista 12. 29. října 2017 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Francie Lucas Pouille 1–6, 4–6
Vítěz 17. 11. února 2019 Montpellier, Francie tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert 6–4, 6–2
Vítěz 18. 22. září 2019 Mety, France (4) tvrdý (h) Slovinsko Aljaž Bedene 6–7(4–7), 7–6(7–4), 6–3

Čtyřhra: 8 (4–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 22. října 2007 Lyon, Francie koberec (h) Francie Sébastien Grosjean Polsko Łukasz Kubot
Chorvatsko Lovro Zovko
6–4, 6–3
Vítěz 2. 7. ledna 2008 Sydney, Austrálie tvrdý Francie Richard Gasquet USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
4–6, 6–4, [11–9]
Vítěz 3. 11. ledna 2009 Brisbane, Austrálie tvrdý Francie Marc Gicquel Španělsko Fernando Verdasco
Německo Mischa Zverev
6–4, 6–3
Vítěz 4. 18. října 2009 Šanghaj, ČLR tvrdý Francie Julien Benneteau Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
6–2, 6–4
Finalista 1. 20. února 2011 Marseille, Francie tvrdý (h) Francie Julien Benneteau Nizozemsko Robin Haase
Spojené království Ken Skupski
3–6, 7–6(7–4), [11–13]
Finalista 2. 26. února 2012 Marseille, Francie (2) tvrdý (h) Německo Dustin Brown Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
6–3, 3–6, [6–10]
Finalista 3. 4. srpna 2012 LOH – Londýn,
Spojené království
tráva Francie Michaël Llodra USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
4–6, 6–7(2–7)
Finalista 4. 22. září 2013 Mety, Francie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut Švédsko Johan Brunström
Jižní Afrika Raven Klaasen
4–6, 6–7(5–7)

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 898. 504. 386. 157. 345. 212. 43. 6. 10. 13 6. 8. 10. 12. 10. 12. 15. 239. 29. 62. 263.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 946. 641. 766. 1656. 110. 129. 34. 242. 115. 198. 412. 156. 376. 170. 544. 704. 774. 383.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jo-Wilfried Tsonga na anglické Wikipedii.

  1. TEBBUTT, Tom. Tsonga continues to soar. The Globe and Mail [online]. 2008-01-24 [cit. 2022-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-03-30. (anglicky) 
  2. Jo-Wilfried Tsonga Announces He Will Retire At Roland Garros. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-04-06 [cit. 2022-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-20. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Jo-Wilfried Tsonga Nástupce

Benjamin Becker
ATP – Nováček roku
2007

Kei Nišikori