Lucas Pouille

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lucas Pouille
Lucas Pouille ve Wimbledonu 2017
Stát FrancieFrancie Francie
Datum narození 23. února 1994 (24 let)[1]
Místo narození Grande-Synthe, Francie[1]
Bydliště Paříž, Francie[1]
Výška 185 cm[1]
Váha 81 kg[1]
Profesionál od 2013
Držení rakety pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 5 089 739 USD
Tenisová raketa Prince
Dvouhra
Poměr zápasů 110–87
Tituly 5 ATP, 4 Futures
Nejvyšší umístění 10. místo (19. března 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2014, 2015, 2016, 2017, 2018)
French Open 3. kolo (2017)
Wimbledon čtvrtfinále (2016)
US Open čtvrtfinále (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 21–43
Tituly 0 ATP
Nejvyšší umístění 79. místo (11. dubna 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open semifinále (2016)
French Open 2. kolo (2015)
Wimbledon 1. kolo (2015)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 2018021919. února 2018

Lucas Pouille (* 23. února 1994 Grande-Synthe) je francouzský profesionální tenista, který na okruh ATP World Tour vstoupil v roce 2012. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na túře ATP pět singlových turnajů, když první ovládl na Moselle Open 2016. Na challengerech ATPokruhu Futures získal čtyři tituly ve dvouhře.

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v březnu 2018 na 10. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2016 na 79. místě. Od roku 2015 ho trénuje krajan Emmanuel Planque.[2][1] V prosinci 2016 se jeho manažerem stal bývalý rumunský tenista a podnikatel Ion Țiriac.[3] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byl nejvýše hodnocen v lednu 2012 na 23. místě.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se v mužské dvouhře nejdále probojoval do čtvrtfinále travnatého Wimbledonu 2016 a newyorského US Open 2016.

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 čtvrtfinálem světové skupiny proti České republice, v němž vyhrál páteční dvouhru nad Jiřím Veselým. Francouzi zvítězili 3:1 na zápasy a dva singly si zahrál také v semifinále proti Chorvatsku. Do dubna 2017 v soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Pouilleho matka je švédskojazyčná Finka.[5] V roce 2016 obdržel Cenu ATP pro hráče s největším zlešením.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v malém francouzském městečku Grande-Synthe do rodiny Pascala a Leny Pouilleových. Matka pochází z Finska.[1] Má dva bratry, Nicolase a Jonathana.[1] Tenis začal hrát v osmi letech, když trénoval v tenisovém areálu Rolanda Garrose, dějišti antukového grandslamu French Open, společně s nejlepším kamarádem Mathiasem Bourguem.[1] Za oblíbený úder uvedl forhend, jako preferovaný povrch pak tvrdý povrch.[1] Vystudoval vysokoškolský bakalářský program.[1]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

2016[editovat | editovat zdroj]

Osmifinále březnového Miami Open dosáhl po výhrách nad Španěly, třicátým druhým nasazeným Guillermem Garcíou-Lópezem a turnajovou osmičkou Davidem Ferrerem, aby následně nestačil na Francouze Gillese Simona. Další postup mezi poslední šestnáctku přinesl Monte-Carlo Masters, kde na jeho raketě zůstali francouzští tenisté Nicolas Mahut a Richard Gasquet. Poté jej však vyřadil Jo-Wilfried Tsonga.

V dubnu se probojoval do premiérového finále ATP World Tour na BRD Năstase Țiriac Trophy v Bukurešti, kde v odloženém pondělním finále prohrál se Španělem Fernandem Verdascem.[6]

Květnový Internazionali BNL d'Italia v Římě pro něj měl původně skončit porážkou v kvalifikaci od Kazacha Michaila Kukuškina. Poté, co se Tsonga odhlásil pro natažení svalu, získal místo v hlavní soutěži jako tzv. šťastný poražený. Následně poprvé v kariéře prošel až do semifinále turnaje kategorie Masters 1000. Ve druhém kole vyřadil až v koncovce třetí sady lotyšského kvalifikanta Ernestse Gulbise a podruhé za sebou zdolal devátého nasazeného Davida Ferrera. Do čtvrtfinálového zápasu nenastoupil jeho plánovaný soupeř Juan Mónaco. V semifinále pak nenašel recept na světovou trojku a pozdějšího vítěze turnaje Andyho Murrayho, kterému odebral jen tři gamy. V následném vydání žebříčku ATP z 16. května 2016 se posunul na dosavadní kariérní maximum, když mu patřila 31. příčka znamenající, že si poprvé zajistil místo mezi třiceti dvěma nasazenými na grandslamu – French Open, kam přijížděl v roli turnajové devětadvacítky.[7] Po výhře nad krajanem Julienem Benneteauem jej vyřadil Andrej Martin, který do hlavní soutěže prošel jako šťastný poražený z kvalifikace.

Na travnatém MercedesCupu ve Stuttgartu na úvod nestačil na Australana Johna Millmana. Ani navazující Gerry Weber Open nepřinesl postup, po porážce od druhého nasazeného Kei Nišikoriho. Obě střetnutí měla třísetový průběh. Do Wimbledonu přijížděl v roli 32. nasazeného a bez jediného vyhraného zápasu na trávě v celé kariéře.[8] Na jeho raketě cestou do čtvrtfinále postupně skončili Marius Copil, Donald Young, vracející se Juan Martín del Potro a turnajová devatenáctka Bernard Tomic po pětisetové bitvě, když poslední set získal 10–8. Poprvé v kariéře postoupil na grandslamu dále než do druhého kola.[8] Mezi poslední osmičkou jej však zastavil desátý nasazený Tomáš Berdych po třísetovém průběhu.[9]

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP World Tour 500 (1–1 D)
ATP World Tour 250 (4–3 D)

Dvouhra: 9 (5–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Finalista 1. 25. dubna 2016 Bukurešť, Rumunsko antuka Španělsko Fernando Verdasco 3–6, 2–6
Vítěz 1. 25. září 2016 Mety, Francie tvrdý (h) Rakousko Dominic Thiem 7–6(7–5), 6–2
Finalista 2. 26. února 2017 Marseille, Francie tvrdý (h) Francie Jo-Wilfried Tsonga 4–6, 4–6
Vítěz 2. 30. dubna 2017 Budapešť, Maďarsko antuka Spojené království Aljaž Bedene 6–3, 6–1
Vítěz 3. 18. června 2017 Stuttgart, Německo tráva Španělsko Feliciano López 4–6, 7–6(7–5), 6–4
Vítěz 4. 29. října 2017 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Francie Jo-Wilfried Tsonga 6–1, 6–4
Vítěz 5. 11. února 2018 Montpellier, Francie tvrdý (h) Francie Richard Gasquet 7–6(7–2), 6–4
Finalista 3. 25. února 2018 Marseille, Francie (2) tvrdý (h) Rusko Karen Chačanov 5–7, 6–3, 5–7
Finalista 4. 3. března 2018 Dubaj, SAE tvrdý Španělsko Roberto Bautista Agut 3–6, 4–6

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 1627. 494. 192. 133. 78. 15. 18.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 1169. 810. 263. 88. 160.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucas Pouille na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k (anglicky) Lucas Pouille na stránkách ATP Tour, přístup: 9. srpna 2015
  2. La nique Noah au tennis français [online]. Libération, 2015-05-25 [cit. 2015-08-09]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. Lucas Pouille contrata a Ion Tiriac como manager, puntodebreak.com, 5. prosince 2016.
  4. (anglicky) Lucas Pouille na stránkách Davis Cupu, přístup: 2017022828. února 2017
  5. Tenniksen maailman paras teinipelaaja on puoliksi suomalainen [online]. hs.fi [cit. 2013-12-22]. Dostupné online. (finsky) 
  6. Verdasco si odváží titul z Bukurešti. Ve finále porazil Pouilleho [online]. Tenisportal.cz, 2016-04-25 [cit. 2016-04-27]. Dostupné online. 
  7. "Rome : Lucas Pouille en demie sans jouer, il sera tête de série à Roland-Garros, "L'Équipe", 13 May 2016.
  8. a b Pouille Continues Wimbledon 2016 Run Over Tomic [online]. ATP Tour, Inc., 2016-07-05 [cit. 2016-07-05]. Dostupné online. 
  9. Wimbledon: Federer odvrátil 3 mečboly. Jaký překonal rekord? Postup slaví i Berdych! [online]. O2 Sport.cz, 2016-07-06 [cit. 2016-07-06]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]