ATP World Tour 500

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

ATP World Tour 500, dříve známá pod názvy Grand Prix Super Series,[1] ATP International Series Gold a Championship Series, je třetí nejvyšší kategorie mužského profesionálního okruhu ATP Tour, existující od sezóny 2009.

Série zahrnuje jedenáct turnajů, ve kterých hráč za vítězství získává 500 bodů do žebříčku ATP, což je obsaženo v názvu série. Turnaje mají různé počty startujících hráčů v hlavní soutěži – 32, 48 nebo 56 ve dvouhře a 16  nebo 24 párů ve čtyřhře. nejvýše postavení tenisté na žebříčku mají účast povinnou. Musí odehrát minimálně čtyři turnaje ATP 500 v sezóně, včetně alespoň jedné události po US Open. Pokud tato kritéria nesplní, nepřipíší si do bodového hodnocení žebříčku z kategorie žádný bod.

Španěl Rafael Nadal drží rekordních 14 titulů kategorie. Argentinec Juan Martín del Potro pak dosáhl na nejvyšší počet 4 singlových titulů během jedné sezóny.

Turnaje[editovat | editovat zdroj]

Turnaje kategorie ATP 500
Turnaj komerční název místo stát povrch hráčů období
Rotterdam ABN AMRO World Tennis Tournament Rotterdam NizozemskoNizozemsko Nizozemsko tvrdý (h) 32 1972–
Rio de Janeiro Rio Open presented by Claro hdtv Rio de Janeiro BrazílieBrazílie Brazílie antuka 32 2014–
Acapulco Abierto Mexicano Telcel Acapulco MexikoMexiko Mexiko antuka 32 1993–
Dubaj Dubai Duty Free Tennis Championships Dubaj Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty tvrdý 32 1993–
Barcelona Barcelona Open Banco Sabadell Barcelona ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko antuka 48 1953–
Hamburk bet-at-home Open Hamburk NěmeckoNěmecko Německo antuka 56 2009–
Washington Citi Open Washington, D.C. Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké tvrdý 48 1899–
Peking China Open Peking Čínská lidová republikaČínská lidová republika Čínská lidová republika tvrdý 32 1993–
Tokio Rakuten Japan Open Tennis Championships Tokio JaponskoJaponsko Japonsko tvrdý 32 1972–
Basilej Swiss Indoors Basel Basilej ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko tvrdý (h) 32 1970–
Valencie Open de Tenis Comunidad Valenciana Valencie ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko tvrdý (h) 32 2003–
Vyřazené turnaje
Memphis U.S. National Indoor Tennis Championships Memphis Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké tvrdý (h) 32 1971–2013

Bodový zisk[editovat | editovat zdroj]

Singlista či deblista získává za dosažení příslušné fáze turnaje odpovídající bodový zisk.

Kategorie vítěz finalista semifinalista čtvrtfinalista 16 v kole 32 v kole
ATP World Tour 500 500 300 180 90 45 (20)

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

2014[editovat | editovat zdroj]

Turnaj vítěz dvouhry finalista dvouhry výsledek
Rotterdam CZE Tomáš Berdych CRO Marin Čilić 6–4, 6–2
Rio de Janeiro
Dubaj
Acapulco
Barcelona
Hamburk
Washington
Peking
Tokio
Valencie
Basilej

2013[editovat | editovat zdroj]

Turnaj vítěz dvouhry finalista dvouhry výsledek
Rotterdam ARG Juan Martín del Potro FRA Julien Benneteau 7–6(7–2), 6–3
Memphis JPN Kei Nišikori ESP Feliciano López 6–2, 6–3
Dubaj SRB Novak Djoković CZE Tomáš Berdych 7–5, 6–3
Acapulco ESP Rafael Nadal ESP David Ferrer 6-0, 6–2
Barcelona ESP Rafael Nadal ESP Nicolás Almagro 6–4, 6–3
Hamburk ITA Fabio Fognini ARG Federico Delbonis 4–6, 7–6(10–8), 6–2
Washington ARG Juan Martín del Potro USA John Isner 3–6, 6–1, 6–2
Peking SRB Novak Djoković ESP Rafael Nadal 6–3, 6–4
Tokio ARG Juan Martín del Potro CAN Milos Raonic 7–6(7–5), 7–5
Valencie RUS Michail Južnyj ESP David Ferrer 6–3, 7–5
Basilej ARG Juan Martín del Potro SUI Roger Federer 7–6(7–3), 2–6, 6–4

2012[editovat | editovat zdroj]

Turnaj vítěz dvouhry finalista dvouhry výsledek
Rotterdam SUI Roger Federer ARG Juan Martín del Potro 6–1, 6–4
Memphis AUT Jürgen Melzer CAN Milos Raonic 7–5, 7–6(7–4)
Dubaj SUI Roger Federer GBR Andy Murray 7–5, 6–4
Acapulco ESP David Ferrer ESP Fernando Verdasco 6–1, 6–2
Barcelona ESP Rafael Nadal ESP David Ferrer 7–6(7–1), 7–5
Hamburk ARG Juan Mónaco GER Tommy Haas 7–5, 6–4
Washington UKR Alexandr Dolgopolov GER Tommy Haas 6–7(7–9), 6–4, 6–1
Peking SRB Novak Djoković FRA Jo-Wilfried Tsonga 7–6(7–4), 6–2
Tokio JPN Kei Nišikori CAN Milos Raonic 7–6(7–5), 3–6, 6–0
Basilej SRB Novak Djoković SWI Roger Federer 6–4, 4–6, 6–2
Valencie GBR Andy Murray RUS Michail Južnyj 6–3, 6–2

2011[editovat | editovat zdroj]

Turnaj vítěz dvouhry finalista dvouhry výsledek
Rotterdam SWE Robin Söderling FRA Jo-Wilfried Tsonga 6-3, 3-6, 6-3
Memphis USA Andy Roddick CAN Milos Raonic 7-6(7), 6-7(11), 7-5
Dubaj SRB Novak Djoković SUI Roger Federer 6-3, 6-3
Acapulco ESP David Ferrer ESP Nicolás Almagro 7-6(4), 6-7(2), 6-2
Barcelona ESP Rafael Nadal ESP David Ferrer 6-2, 6-4
Hamburk FRA Gilles Simon ESP Nicolás Almagro 6-4, 4-6, 6-4
Washington CZE Radek Štěpánek FRA Gaël Monfils 6-4, 6-4
Tokio GBR Andy Murray ESP Rafael Nadal 3–6, 6–2, 6–0
Peking CZE Tomáš Berdych CRO Marin Čilić 3–6, 6–4, 6–1
Basilej SUI Roger Federer JPN Kei Nišikori 6–1, 6–3
Valencie ESP Marcel Granollers ARG Juan Mónaco 6–2, 4–6, 7–6(7–3)

2010[editovat | editovat zdroj]

Turnaj vítěz dvouhry finalista dvouhry výsledek
Rotterdam SWE Robin Söderling RUS Michail Južnyj 6-3, 4-6, 6-0
Memphis USA Sam Querrey USA John Isner 6-7(3), 7-6(5), 6-3
Acapulco ESP David Ferrer ESP Juan Carlos Ferrero 6-3, 3-6, 6-1
Dubaj SRB Novak Djoković RUS Michail Južnyj 7-5, 5-7, 6-3
Barcelona ESP Fernando Verdasco SWE Robin Söderling 6-3, 4-6, 6-3
Hamburg KAZ Andrej Golubjev AUT Jürgen Melzer 6-3, 7-5
Washington ARG David Nalbandian CYP Marcos Baghdatis 6-2, 7-6(4)
Peking SRB Novak Djoković ESP David Ferrer 6-2, 6-4
Tokio ESP Rafael Nadal FRA Gaël Monfils 6-1, 7-5
Basilej SUI Roger Federer SRB Novak Djoković 6-4, 3-6, 6-1
Valencie ESP David Ferrer ESP Marcel Granollers 7-5, 6-3

2009[editovat | editovat zdroj]

Turnaj vítěz dvouhry finalista dvouhry výsledek
Rotterdam GBR Andy Murray ESP Rafael Nadal 6-3, 4-6, 6-0
Memphis USA Andy Roddick CZE Radek Štěpánek 7-5, 7-5
Acapulco ESP Nicolás Almagro FRA Gaël Monfils 6-4, 6-4
Dubaj SRB Novak Djoković ESP David Ferrer 7-5, 6-3
Barcelona ESP Rafael Nadal ESP David Ferrer 6-2, 7-5
Hamburg RUS Nikolaj Davyděnko FRA Paul-Henri Mathieu 6-4, 6-2
Washington ARG Juan Martín del Potro USA Andy Roddick 3-6, 7-5, 7-6(6)
Peking SRB Novak Djoković CRO Marin Čilić 6-2, 7-6(4)
Tokio FRA Jo-Wilfried Tsonga RUS Michail Južnyj 6-3, 6-3
Basilej SRB Novak Djoković SWI Roger Federer 6-4, 4-6, 6-2
Valencie GBR Andy Murray RUS Michail Južnyj 6-3, 6-2

Přehled titulů a finále[editovat | editovat zdroj]

Tučně jsou zvýrazněni aktivní hráči.

Nejvíce titulů[editovat | editovat zdroj]

Pořadí Hráč Počet
1. ESP Rafael Nadal 14
2. USA Pete Sampras 12
SUI Roger Federer 12
4. GER Boris Becker 9
SRB Novak Djoković 9
6. SWE Stefan Edberg 8
7. YUG/CRO Goran Ivanišević 7
ESP David Ferrer 7
8. CZE Ivan Lendl 6
USA Andre Agassi 6
11. USA Michael Chang 5
USA Jim Courier 5
ESP Àlex Corretja 5
USA Andy Roddick 5
ARG Juan Martín del Potro 5

Nejvíce finále[editovat | editovat zdroj]

Pořadí Hráč Počet
1. SUI Roger Federer 17
2. ESP Rafael Nadal 16
3. GER Boris Becker 14
ESP David Ferrer 14
5. USA Pete Sampras 13
6. SWE Stefan Edberg 12
YUG/CRO Goran Ivanišević 12
8. SRB Novak Djoković 10
9. CZE Ivan Lendl 9
USA Michael Chang 9
USA Andre Agassi 9

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP World Tour 500 series na anglické Wikipedii.

  1. ↑ "Grand Prix Super Series", March 1oth 1989. Ověřeno k 20 August 2011. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

ATP World Tour 500
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=ATP_World_Tour_500&oldid=11240607“