Dubai Tennis Championships

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dubai Tennis Championships
Dubai Duty Free Tennis Championships
Centrální dvorec, semifinále 2014: FedererDjoković

Založeno1993 (muži) / 2001 (ženy)
OdehránoDubai Tennis Championships 2023
MístoDubaj, Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty
DějištěAviation Club Tennis Centre
Souřadnice
Povrchtvrdý – DecoTurf II / venku
Obdobíúnor
ŘeditelSalah Tahlak
ATP Tour
1993–1997World Series
1998–2000International Series
2001–2008Series Gold
2009–ATP Tour 500

Soutěže32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace3 020 535 USD
WTA Tour
2001–2008Tier II
2009–2020Premier a Premier 5 (roční výměna)
2021–WTA 500 a WTA 1000 (roční výměna)

Soutěže56 dvouhra (32 kval.) / 28 čtyřhra (WTA 1000)
28 dvouhra (32 kval.) / 16 čtyřhra (WTA 500)
Dotace2 788 468 USD
dubaidutyfreetennischampionships.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dubai Tennis Championships, oficiálně Dubai Duty Free Tennis Championships, je profesionální tenisový turnaj mužů a žen, který se koná v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu ve Spojených arabských emirátech. Založen byl jako mužský turnaj v roce 1993. Ženská část navázala v sezóně 2001. Probíhá v závěru února na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem DecoTurf v Aviation Club Tennis Centre. Patronát nad turnajem převzal premiér a viceprezident státu, emír Muhammad bin Rášid Ál Maktúm. Titulárním partnerem je dubajská společnost Dubai Duty Free zajišťující duty-free na letištích v Dubaji a Ál Maktúma.

Muži hrají na okruhu ATP Tour v kategorii ATP Tour 500. Ženská polovina patří na okruhu WTA Tour do kategorií WTA 1000 a WTA 500, které se každoročně střídají mezi Dubají a dalším arabským turnajem Qatar Ladies Open.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mužská polovina se koná od roku 1993, kdy ji vyhrál český tenista Karel Nováček z první světové třicítky. Od sezóny 2009 patří do kategorie ATP Tour 500. Ženská část byla založena v sezóně 2001 a premiérový ročník ovládla Švýcarka Martina Hingisová. Do sezóny 2008 probíhala v kategorii Tier II. V letech 2009–2020 se řadila do úrovně Premier, respektive Premier 5, kdy docházelo k rotaci kategorií s turnajem Qatar Ladies Open v Dauhá. Jejich výměna byla zachována i od roku 2021, s nástupnickými kategoriemi WTA 1000 (non-mandatory) a WTA 500.

V roce 2005 se Dubai Tennis Championships stal třetím profesionálním turnajem, který přistoupil k výplatě shodných odměn mužům i ženám. Navázal tak na grandslamy US Open a Australian Open.[1] Primát mimo grandslamů držel od roku 1989 Miami Masters, který však přístup identických odměn opustil a vrátil se k němu až v roce 2006. Do dvouher nastupuje třicet dva singlistů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Ročníky řazené do WTA 1000 obsahují padesát šest singlistek a dvacet osm deblových dvojic.

Nejvyšší počet osmi singlových titulů získal Švýcar Roger Federer (2003–2005, 2007, 2012, 2014, 2015 a 2019). Rekordmankou mezi ženami je Belgičanka Justine Heninová se čtyřmi trofejemi (2003–2004 a 2006–2007). V mužské čtyřhře drží rekord Ind Maheš Bhúpatí s pěti triumfy (1998, 2004, 2008, 2012–2013) a v ženském deblu pak Američanka Liezel Huberová také s pěti vítězstvími (2007–2009, 2011–2012).

Incident neudělení víz Šachar Pe'erové[editovat | editovat zdroj]

Lucie Šafářová během výměny stran, 2014

V únoru 2009 se Spojené arabské emiráty rozhodly neudělit vstupní víza izraelské tenistce Šachar Pe'erové, která tak nemohla do turnaje zasáhnout. Oba státy neudržovaly diplomatické vztahy. Ředitel turnaje Salah Tahlak prohlásil, že její odmítnutí vycházelo především z obavy před možným hněvem Arabů poté, co k protestům vůči ní došlo již na předcházející události ASB Classic, a to v souvislosti s izraelsko-palestinským konfliktem v období 2008–2009.[2] Řada hráček, včetně Venus Williamsové,[3] neudělení víz odsoudila.

V reakci na incident byla turnaji udělena pokuta ve výši 300 000 amerických dolarů. Organizátoři se odvolali u organizace WTA, která odvolání zamítla.[4] Pe'erová získala garanci startu na dalším ročníku arabského turnaje (2010) a náhradu činící 44 250 dolarů, vypočítanou z jejího průměrného zisku na jeden turnaj v sezóně 2008.[5] Několik hráčů mužské poloviny turnaje 2009, který se konal týden po ženské části, a to včetně obhájce titulu Američana Andyho Roddicka, na protest do turnaje nenastoupilo. V reakci na danou skutečnost arabští organizátoři udělili vstupní víza izraelskému tenistovi Andymu Ramovi, jenž odehrál čtyřhru.[6]

Vývoj názvu[editovat | editovat zdroj]

  • 1993–2000: Dubai Open
  • 2001–2007: The Dubai Tennis Championships
  • 2008–2010: The Barclays Dubai Tennis Championships, titulární partner Barclays
  • od 2011: Dubai Duty Free Tennis Championships, titulární partner Dubai Duty Free

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítěz finalista výsledek
1993 Česko Karel Nováček Francie Fabrice Santoro 6–4, 7–5
1994 Švédsko Magnus Gustafsson Španělsko Sergi Bruguera 6–4, 6–2
1995 Jižní Afrika Wayne Ferreira Itálie Andrea Gaudenzi 6–3, 6–3
1996 Chorvatsko Goran Ivanišević Španělsko Albert Costa 6–4, 6–3
1997 Rakousko Thomas Muster Chorvatsko Goran Ivanišević 7–5, 7–6(7–3)
1998 Španělsko Àlex Corretja Španělsko Félix Mantilla 7–6(7–0), 6–1
1999 Francie Jérôme Golmard Německo Nicolas Kiefer 6–4, 6–2
2000 Německo Nicolas Kiefer Španělsko Juan Carlos Ferrero 7–5, 4–6, 6–3
2001 Španělsko Juan Carlos Ferrero Rusko Marat Safin 6–2, 3–1skreč
2002 Francie Fabrice Santoro Maroko Júnis Al Ajnáví 6–4, 3–6, 6–3
2003 Švýcarsko Roger Federer Česko Jiří Novák 6–1, 7–6(7–2)
2004 Švýcarsko Roger Federer (2) Španělsko Feliciano López 4–6, 6–1, 6–2
2005 Švýcarsko Roger Federer (3) Chorvatsko Ivan Ljubičić 6–1, 6–7(6–8), 6–3
2006 Španělsko Rafael Nadal Švýcarsko Roger Federer 2–6, 6–4, 6–4
2007 Švýcarsko Roger Federer (4) Rusko Michail Južnyj 6–4, 6–3
2008 USA Andy Roddick Španělsko Feliciano López 6–7(8–10), 6–4, 6–2
2009 Srbsko Novak Djoković Španělsko David Ferrer 7–5, 6–3
2010 Srbsko Novak Djoković (2) Rusko Michail Južnyj 7–5, 5–7, 6–3
2011 Srbsko Novak Djoković (3) Švýcarsko Roger Federer 6–3, 6–3
2012 Švýcarsko Roger Federer (5) Spojené království Andy Murray 7–5, 6–4
2013 Srbsko Novak Djoković (4) Česko Tomáš Berdych 7–5, 6–3
2014 Švýcarsko Roger Federer (6) Česko Tomáš Berdych 3–6, 6–4, 6–3
2015 Švýcarsko Roger Federer (7) Srbsko Novak Djoković 6–3, 7–5
2016 Švýcarsko Stan Wawrinka Kypr Marcos Baghdatis 6–4, 7–6(15–13)
2017 Spojené království Andy Murray Španělsko Fernando Verdasco 6–3, 6–2
2018 Španělsko Roberto Bautista Agut Francie Lucas Pouille 6–3, 6–4
2019 Švýcarsko Roger Federer (8) Řecko Stefanos Tsitsipas 6–4, 6–4
2020 Srbsko Novak Djoković (5) Řecko Stefanos Tsitsipas 6–3, 6–4
2021 Rusko Aslan Karacev Jižní Afrika Lloyd Harris 6–3, 6–2
2022 Rusko Andrej Rubljov Česko Jiří Veselý 6–3, 6–4
2023   Daniil Medveděv   Andrej Rubljov 6–2, 6–2

Ženská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězka finalistka výsledek
2001 Švýcarsko Martina Hingisová Francie Nathalie Tauziatová 6–4, 6–4
2002 Francie Amélie Mauresmová Francie Sandrine Testudová 6–4, 7–6(7–3)
2003 Belgie Justine Heninová USA Monika Selešová 4–6, 7–6(7–4), 7–5
2004 Belgie Justine Heninová (2) Rusko Světlana Kuzněcovová 7–6(7–3), 6–3
2005 USA Lindsay Davenportová Srbsko a Černá Hora Jelena Jankovićová 6–4, 3–6, 6–4
2006 Belgie Justine Heninová (3) Rusko Maria Šarapovová 7–5, 6–2
2007 Belgie Justine Heninová (4) Francie Amélie Mauresmová 6–4, 7–5
2008 Rusko Jelena Dementěvová Rusko Světlana Kuzněcovová 4–6, 6–3, 6–2
2009 USA Venus Williamsová Francie Virginie Razzanová 6–4, 6–2
2010 USA Venus Williamsová (2) Bělorusko Viktoria Azarenková 6–3, 7–5
2011 Dánsko Caroline Wozniacká Rusko Světlana Kuzněcovová 6–1, 6–3
2012 Polsko Agnieszka Radwańská Německo Julia Görgesová 7–5, 6–4
2013 Česko Petra Kvitová Itálie Sara Erraniová 6–2, 1–6, 6–1
2014 USA Venus Williamsová (3) Francie Alizé Cornetová 6–3, 6–0
2015 Rumunsko Simona Halepová Česko Karolína Plíšková 6–4, 7–6(7–4)
2016 Itálie Sara Erraniová Česko Barbora Strýcová 6–0, 6–2
2017 Ukrajina Elina Svitolinová Dánsko Caroline Wozniacká 6–4, 6–2
2018 Ukrajina Elina Svitolinová (2) Rusko Darja Kasatkinová 6–4, 6–0
2019 Švýcarsko Belinda Bencicová Česko Petra Kvitová 6–3, 1–6, 6–2
2020 Rumunsko Simona Halepová (2) Kazachstán Jelena Rybakinová 3–6, 6–3, 7–6(7–5)
2021 Španělsko Garbiñe Muguruzaová Česko Barbora Krejčíková 7–6(8–6), 6–3
2022 Lotyšsko Jeļena Ostapenková Rusko Veronika Kuděrmetovová 6–0, 6–4
2023 Česko Barbora Krejčíková Polsko Iga Świąteková 6–4, 6–2

Mužská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězové finalisté výsledek
1993 Austrálie John Fitzgerald
Švédsko Anders Järryd
Kanada Grant Connell
USA Patrick Galbraith
6–2, 6–1
1994 Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde
Austrálie Darren Cahill
Austrálie John Fitzgerald
6–7, 6–4, 6–2
1995 Kanada Grant Connell
USA Patrick Galbraith
Španělsko Tomás Carbonell
Španělsko Francisco Roig
6–2, 4–6, 6–3
1996 Kanada Grant Connell (2)
Zimbabwe Byron Black
Česko Karel Nováček
Česko Jiří Novák
6–0, 6–1
1997 Nizozemsko Sander Groen
Chorvatsko Goran Ivanišević
Austrálie Sandon Stolle
Česko Cyril Suk
7–6, 6–3
1998 Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes
USA Donald Johnson
USA Francisco Montana
6–2, 7–5
1999 Zimbabwe Wayne Black
Austrálie Sandon Stolle
Jižní Afrika David Adams
Jižní Afrika John-Laffnie de Jager
4–6, 6–1, 6–4
2000 Česko Jiří Novák
Česko David Rikl
Jižní Afrika Robbie Koenig
Austrálie Peter Tramacchi
6–2, 7–5
2001 Austrálie Joshua Eagle
Austrálie Sandon Stolle (2)
Kanada Daniel Nestor
Jugoslávie Nenad Zimonjić
6–4, 6–4
2002 Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor
Austrálie Joshua Eagle
Austrálie Sandon Stolle
3–6, 6–3, [13–11]
2003 Indie Leander Paes
Česko David Rikl (2)
Zimbabwe Wayne Black
Zimbabwe Kevin Ullyett
6–3, 6–0
2004 Indie Maheš Bhúpatí (2)
Francie Fabrice Santoro
Švédsko Jonas Björkman
Indie Leander Paes
6–2, 4–6, 6–4
2005 Česko Martin Damm
Česko Radek Štěpánek
Švédsko Jonas Björkman
Francie Fabrice Santoro
6–2, 6–4
2006 Austrálie Paul Hanley
Zimbabwe Kevin Ullyett
Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor
1–6, 6–2, [10–1]
2007 Francie Fabrice Santoro (2)
Srbsko Nenad Zimonjić
Indie Maheš Bhúpatí
Česko Radek Štěpánek
7–5, 6–7(3–7), [10–7]
2008 Indie Maheš Bhúpatí (3)
Bahamy Mark Knowles (2)
Česko Martin Damm
Česko Pavel Vízner
7–5, 7–6(9–7)
2009 Jižní Afrika Rik de Voest
Rusko Dmitrij Tursunov
Česko Martin Damm
Švédsko Robert Lindstedt
4–6, 6–3, [10–5]
2010 Švédsko Simon Aspelin
Austrálie Paul Hanley
Česko Lukáš Dlouhý
Indie Leander Paes
6–2, 6–3
2011 Ukrajina Serhij Stachovskyj
Rusko Michail Južnyj
Francie Jérémy Chardy
Španělsko Feliciano López
4–6, 6–3, [10–3]
2012 Indie Maheš Bhúpatí (4)
Indie Rohan Bopanna
Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
6–4, 3–6, [10–5]
2013 Indie Maheš Bhúpatí (5)
Francie Michaël Llodra
Švédsko Robert Lindstedt
Srbsko Nenad Zimonjić
7–6(8–6), 7–6(8–6)
2014 Indie Rohan Bopanna (2)
Pákistán Ajsám Kúreší
Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić
6–4, 6–3
2015 Indie Rohan Bopanna (3)
Kanada Daniel Nestor (2)
Pákistán Ajsám Kúreší
Srbsko Nenad Zimonjić
6–4, 6–1
2016 Itálie Simone Bolelli
Itálie Andreas Seppi
Španělsko Feliciano López
Španělsko Marc López
6–2, 3–6, [14–12]
2017 Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
Indie Rohan Bopanna
Polsko Marcin Matkowski
4–6, 6–3, [10–3]
2018 Nizozemsko Jean-Julien Rojer (2)
Rumunsko Horia Tecău (2)
USA James Cerretani
Indie Leander Paes
6–2, 7–6(7–2)
2019 USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
Japonsko Ben McLachlan
Německo Jan-Lennard Struff
7–6(7–4), 6–3
2020 Austrálie John Peers
Nový Zéland Michael Venus
Jižní Afrika Raven Klaasen
Rakousko Oliver Marach
6–3, 6–2
2021 Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
7–6(7–0), 7–6(7–4)
2022 Německo Tim Pütz
Nový Zéland Michael Venus
Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
6–3, 6–7(5–7), [16–14]
2023 USA Maxime Cressy
Francie Fabrice Martin
Spojené království Lloyd Glasspool
Finsko Harri Heliövaara
7–6(7–2), 6–4

Ženská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězky finalistky výsledek
2001 Nizozemsko Caroline Visová
Indonésie Yayuk Basukiová
Švédsko Åsa Svenssonová
Slovensko Karina Habšudová
6–0, 4–6, 6–2
2002 Venezuela Maria Ventová
Německo Barbara Rittnerová
Itálie Roberta Vinciová
Francie Sandrine Testudová
6–3, 6–2
2003 Rusko Světlana Kuzněcovová
USA Martina Navrátilová
Zimbabwe Cara Blacková
Rusko Jelena Lichovcevová
6–3, 7–6(9–7)
2004 Španělsko Conchita Martínezová
Slovensko Janette Husárová
Rusko Světlana Kuzněcovová
Rusko Jelena Lichovcevová
6–0, 1–6, 6–3
2005 Argentina Paola Suárezová
Španělsko Virginia Ruanová Pascualová
Rusko Světlana Kuzněcovová
Austrálie Alicia Moliková
6–7(7–9), 6–2, 6–1
2006 Česko Květa Peschkeová
Itálie Francesca Schiavoneová
Rusko Světlana Kuzněcovová
Itálie Naděžda Petrovová
3–6, 7–6(7–1), 6–3
2007 Zimbabwe Cara Blacková
Jižní Afrika Liezel Huberová
Rusko Světlana Kuzněcovová
Austrálie Alicia Moliková
7–6(8–6), 6–4
2008 Zimbabwe Cara Blacková
USA Liezel Huberová
Čína Čeng Ťie
Čína Jen C’
7–5, 6–2
2009 Zimbabwe Cara Blacková
USA Liezel Huberová
Rusko Maria Kirilenková
Polsko Agnieszka Radwańská
6–3, 6–3
2010 Španělsko Nuria Lagostera Vivesová
Španělsko María José Martínez Sánchezová
Česko Květa Peschkeová
Slovinsko Katarina Srebotniková
7–6(7–5), 6–4
2011 USA Liezel Huberová
Španělsko María José Martínez Sánchezová
Česko Květa Peschkeová
Slovinsko Katarina Srebotniková
7–6(7–5), 6–3
2012 USA Liezel Huberová
USA Lisa Raymondová
Indie Sania Mirzaová
Rusko Jelena Vesninová
6–2, 6–1
2013 USA Bethanie Matteková-Sandsová
Indie Sania Mirzaová
Rusko Naděžda Petrovová
Slovinsko Katarina Srebotniková
6–4, 2–6, [10–7]
2014 Rusko Alla Kudrjavcevová
Austrálie Anastasia Rodionovová
USA Raquel Kops-Jonesová
USA Abigail Spearsová
6–2, 5–7, [10–8]
2015 Maďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová
Španělsko Garbiñe Muguruzaová
Španělsko Carla Suárez Navarrová
6–3, 6–2
2016 Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
Chorvatsko Darija Juraková
Francie Caroline Garciaová
Francie Kristina Mladenovicová
6–4, 6–4
2017 Rusko Jekatěrina Makarovová
Rusko Jelena Vesninová
Česko Andrea Hlaváčková
Čína Pcheng Šuaj
6–2, 4–6, [10–7]
2018 Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čína Jang Čao-süan
Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej
Čína Pcheng Šuaj
4–6, 6–2, [10–6]
2019 Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej
Česko Barbora Strýcová
Česko Lucie Hradecká
Rusko Jekatěrina Makarovová
6–4, 6–4
2020 Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej
Česko Barbora Strýcová
Česko Barbora Krejčíková
Čína Čeng Saj-saj
7–5, 3–6, [10–5]
2021 Chile Alexa Guarachiová
Chorvatsko Darija Juraková (2)
Čína Sü I-fan
Čína Jang Čao-süan
6–0, 6–3
2022 Rusko Veronika Kuděrmetovová
Belgie Elise Mertensová
Ukrajina Ljudmila Kičenoková
Lotyšsko Jeļena Ostapenková
6–1, 6–3
2023   Veronika Kuděrmetovová (2)
  Ljudmila Samsonovová
Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čínská Tchaj-pej Latisha Chan
6–4, 6–7(4–7), [10–1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dubai Tennis Championships na anglické Wikipedii.

  1. Dubaï, nouveau hub du sport mondial. Le Temps [online]. 2017-03-02 [cit. 2023-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1423-3967. (francouzsky) 
  2. Dubai faces censure over Peer ban. news.bbc.co.uk. BBC Sport, 2009-02-17. Dostupné online [cit. 2009-02-17]. (anglicky) 
  3. Mondays With Bob Greene: We do not wish to politicize sports. www.tennisgrandstand.com [online]. [cit. 29-05-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-02-2009. 
  4. WTA board upholds penalties against Dubai tourney. Tennis.com [online]. 2009-11-23 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Dubai given record fine over Peer. BBC Sport [online]. 2009-02-20 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. WTA fines Dubai; Roddick won't defend title. ESPN.com [online]. 2009-02-20 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]