Ugo Humbert
| Ugo Humbert | |
|---|---|
_(52036659734).jpg) Humbert na Monte-Carlo Rolex Masters 2022 | |
| Stát |  Francie |
| Datum narození | 26. června 1998 (25 let) |
| Místo narození | Mety, Francie |
| Bydliště | Lucemburk, Lucembursko |
| Výška | 185 cm |
| Hmotnost | 73 kg |
| Profesionál od | 2016 |
| Držení rakety | levou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 5 972 597 USD |
| Tenisová raketa | Wilson |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 104–101 |
| Tituly | 6 ATP, 9 challengerů, 4 Futures |
| Nejvyšší umístění | 13. místo (15. dubna 2024) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2023, 2024) |
| French Open | 2. kolo (2023) |
| Wimbledon | 4. kolo (2019) |
| US Open | 2. kolo (2018, 2020) |
| Velké turnaje ve dvouhře | |
| Olympijské hry | čtvrtfinále (2020) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 3–23 |
| Tituly | 3 Futures |
| Nejvyšší umístění | 361. místo (14. října 2019) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2020) |
| French Open | 1. kolo (2018, 2019, 2020, 2022) |
| Wimbledon | 1. kolo (2019, 2022, 2023) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | finálová skupina (2023) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 24. dubna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ugo Humbert (výslovnost: [yɡo œ̃bɛʁ]IPA, * 26. června 1998 Mety) je francouzský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šest turnajů ve dvouhře. S Kližanem a Gulbisem spoludrží rekord otevřené éry výhrami z prvních šesti kariérních finále ATP ve dvouhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2024 na 13. místě a ve čtyřhře v říjnu 2019 na 361. místě. Trénuje ho Jérémy Chardy. Dříve tuto roli plnil Cyril Brechbuhl.[2]
Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2023 kvalifikačním kolem proti Maďarsku, v němž porazil Mártona Fucsovicse a v rozhodujícím pátém duelu Fábiána Marozsána. Francouzi zvítězili 3:2 na zápasy. V daném ročníku zasáhl i do skupinové fáze finálového turnaje, kde zdolal Švýcara Wawrinku i Brita Norrieho a podlehl Australanu de Minaurovi. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 4–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]
Francii reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. Z pozice čtrnáctého nasazeného postoupil přes Andújara, Kecmanoviće a Tsitsipase do čtvrtfinále dvouhry, v němž jej vyřadil pozdější stříbrný medailista Karen Chačanov.
Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]
Na divokou kartu zasáhl do kvalifikace francouzského Moselle Open 2017 v Metách, kde v posledním kvalifikačním kole nestačil na Itala Bolelliho. O rok později na metském turnaji obdržel divokou kartu do hlavní soutěže, což znamenalo debut na okruhu ATP Tour. V prvním kole přehrál Bernarda Tomice, ale v druhém kole byl nad jeho síly pátý nasazený hráč, Nikoloz Basilašvili.[4]
Tříkolovým kvalifikačním sítem grandslamu prošel na druhý pokus na US Open 2018. Při premiérovém startu v hlavní soutěži zaznamenal postup do druhého kola, v němž nestačil na trojnásobného šampiona grandslamu Švýcara Stana Wawrinku ve čtyřech setech.[4] Do první stovky žebříčku ATP se poprvé posunul díky vítězstvím na challengerovém turnaji v Ortisei, kde ve finále zdolal krajana a 55. hráče světa Herberta.[4] Do semifinále turnaje poprvé postoupil na Open 13 2019. Cestou porazil druhého nasazeného a třináctého hráče světa Bornu Ćoriće. Mezi posledními čtyřmi jej přehrál Michail Kukuškin.[4]
_(48199190756).jpg)
Výrazněji na sebe upozornil na travnatém Wimblednu 2019. Po skreči krajana a turnajové šestnáctky Gaëla Monfilse za stavu 3–0 v pátém setu prošel přes Marcela Granollersa a Félixe Auger-Aliassimeho až do osmifinále, kde nad ním vyhrála světová jednička a pozdější vítěz Novak Djoković. Po turnaji byl poprvé zařazen mezi padesát nejlepších hráčů. Díky semifinálovým účastem v Newportu a Antverpách se kvalifikoval na závěrečný turnaj roku pro hráče do 21 let Next Generation ATP Finals. V základní skupině skončil na posledním místě, když nestačil na Francese Tiafoea a Mikaela Ymera a vyhrál pouze nad pozdějším vítězem celé akce Jannikem Sinnerem.[4]
Do sezóny 2020 vstoupil účastí na turnaji v Aucklandu, kterou proměnil v zisk premiérového titulu. V průběhu turnaje porazil dva hráče z první dvacítky žebříčku, Shapovalova a Isnera. Ve finále pak v dramatické bitvě přehrál krajana Benoîta Pairea poměrem 7–5 v tiebreaku třetí sady.[5] Třetí titul, a první v kategorii ATP Tour 500, získal na Noventi Open 2021. Ve finále zdolal Rusa Andreje Rubljova po dvousetovém průběhu.[6] Čtvrtou trofej vybojoval v rodných Metách, na listopadovém Moselle Open 2023. Do finále prošel hladce přes italského veterána Fabia Fogniniho. V závěrečném souboji přehrál 22letého Alexandra Ševčenka ve dvou sadách. Sezónu tak zakončil jako francouzská jednička, když se po skončení posunul na nové kariérní maximum, 20. místo, o dvě příčky výše než Mannarino. Stal se i prvním Francouzem ve světové dvacítce od Monfilse ze srpna 2022.[7][8]
Pátý titul si odvezl z únorového Open 13 Provence 2024 v Marseille. V semifinále dosáhl desáté výhry nad členem ze světové desítky, osmým v pořadí Hubertem Hurkaczem. V souboji o titul přehrál bulharskou turnajovou dvojku Grigora Dimitrova a oplatil mu dvě předchozí prohry. Pátým titulem udržel na okruhu ATP Tour finálovou neporazitelnost, což se v otevřené éře před ním podařilo jen sedmi tenistům. Po skončení se premiérově posunul 18. místo, čímž se vrátil na pozici francouzské jedničky před Mannarina.[9][10] Šestý titul i druhý z kategorie ATP Tour 500 vybojoval na Dubai Tennis Championships 2024. Na prahu vyřazení se ocitl ve čtvrtfinále, kdy odvrátil tři mečboly Hurkaczovi, a v semifinále přehrál obhájce titulu a světovou čtyřku Daniila Medveděva.[11] Ve finále pak zdolal Alexandra Bublika. Po Gulbisovi a Kližanovi se stal třetím hráčem otevřené éry, který vyhrál prvních šest kariérních finále na túře ATP. Po skončení se poprvé posunul na 14. místo, jako první Francouz v Top 15 od Monfilse v květnu 2021.[12]
Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]
| ||||||||
Dvouhra: 6 (6–0)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | 18. ledna 2020 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | Benoît Paire
|
7–6(7–2), 3–6, 7–6(7–5) |
| Vítěz | 2. | 25. října 2020 | Antverpy, Belgie | tvrdý (h) |  Alex de Minaur
|
6–1, 7–6(7–4) |
| Vítěz | 3. | 20. června 2021 | Halle, Německo | tráva |  Andrej Rubljov
|
6–3, 7–6(7–4) |
| Vítěz | 4. | 11. listopadu 2023 | Mety, Francie | tvrdý (h) | Alexandr Ševčenko | 6–3, 6–3 |
| Vítěz | 5. | 11. února 2024 | Marseille, Francie | tvrdý (h) |  Grigor Dimitrov
|
6–4, 6–3 |
| Vítěz | 6. | 2. března 2024 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | tvrdý |  Alexandr Bublik
|
6–4, 6–3 |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ugo Humbert na anglické Wikipedii.
- ↑ Ugo Humbert na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 24. dubna 2024
- ↑ Ugo Humbert na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 24. dubna 2024
- ↑ Ugo Humbert na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 9. března 2024
- ↑ a b c d e Ugo Humbert | Player Activity [online]. Inc. [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jednadvacetiletý Humbert v Aucklandu vyhrál dramatické francouzské finále s Pairem a slaví první triumf. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-18 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online.
- ↑ Ugo Humbert Beats Andrey Rublev For Halle Title [online]. ATP Tour, Inc., 2021-06-20 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Humbert udržel finálovou neporazitelnost a splnil si sen. Pro 4. trofej si došel v rodných Métách. TenisPortal.cz [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online.
- ↑ Francouzský týden: Mannarino získal titul v Sofii, Humbert v Metách. iDNES.cz [online]. 2023-11-11 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online.
- ↑ Ugo Humbert beats Grigor Dimitrov to clinch Marseille crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-02-11 [cit. 2024-02-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Canadian Press. Ugo Humbert beats Grigor Dimitrov in Open 13 final for fifth career title. TSN [online]. 2024-02-11 [cit. 2024-02-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ugo Humbert defeats Daniil Medvedev in Dubai. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-03-01 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ John Berkok. Ugo Humbert defeats Alexander Bublik for Dubai title, improves to 6-0 in ATP finals. Tennis.com [online]. 2024-03-02 [cit. 2024-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ugo Humbert na Wikimedia Commons - Ugo Humbert na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Ugo Humbert na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Ugo Humbert na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Ugo Humbert v databázi Olympedia (anglicky)
- Ugo Humbert na X (dříve Twitteru)
