John Isner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
John Isner
John Isner na US Open 2016
Přezdívka Big Ben[1]
Stát Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození 26. dubna 1985 (33 let)[2]
Místo narození Greensboro, NC, Spojené státy[2]
Bydliště Tampa, FL, Spojené státy[2]
Výška 208 cm[2]
Váha 108 kg[2]
Profesionál od 2007
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 16 220 397 USD
Tenisová raketa Prince
Dvouhra
Poměr zápasů 389–236
Tituly 14 ATP, 3 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění 8. místo (16. července 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (2010, 2016)
French Open 4. kolo (2014, 2016, 2018)
Wimbledon semifinále (2018)
US Open čtvrtfinále (2011, 2018)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry čtvrtfinále (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů 107–94
Tituly 5 ATP, 2 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění 26. místo (2. dubna 2012)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2009)
French Open 3. kolo (2008)
US Open 2. kolo (2009)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry 1. kolo (2012)
Týmové soutěže
Davis Cup semifinále (2012)
Hopman Cup vítěz (2011)
Poslední aktualizace: 2018-09-1212. září 2018

John Robert Isner (* 26. dubna 1985 Greensboro, Severní Karolína) je americký profesionální tenista, po Chorvatu Ivu Karlovićovi druhý nejvyšší hráč na túře ATP. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál čtrnáct turnajů ve dvouhře a pět ve čtyřhře, včetně pěti singlových trofejí a osmi odehraných finále na Atlanta Tennis Championships.[3] Na challengerech ATPokruhu Futures získal sedm titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v červenci 2018 na 8. místě a ve čtyřhře pak v témže měsíci na 26. místě.[2]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se v mužské dvouhře nejdále probojoval do semifinále londýnského Wimbledonu 2018, kde v pěti setech podlehl osmému nasazenému Jihoafričanu Kevinu Andersenovi. Zápas trval 6 hodin a 36 minut a skončil poměrem gamů 24–26 v rozhodující sadě. Tím se stal čtvrtým nejdelším zápasem tenisové historie, nejdelším semifinálem vůbec i nejdelším utkáním druhého týdne grandslamu.[5] V mužském deblu nejdále postoupil s krajanem Mardy Fishem do čtvrtfinále Australian Open 2009, v němž podlehli pozdějším vítězům Bobu a Miku Bryanovým.

Během kariéry porazil Rogera Federera v úvodním kole Světové skupiny Davis Cupu 2012, světovou jedničku Srba Novaka Djokoviće v semifinále turnaje série Masters v Indian Wells 2012 a také Andyho Roddicka ve čtvrtém kole grandslamu US Open 2009.

V americkém daviscupovém týmu debutoval jako 24letý v roce 2010 utkáním Světové skupiny proti Srbsku, když nastoupil do prvního zápasu proti Viktori Troickému, se kterým prohrál ve čtyřech setech. Následně dokázal po boku Boba Bryana porazit dvojici Janko Tipsarević a Nenad Zimonjić, avšak v singlu nestačil po velké bitvě na Novaka Djokoviće, jemuž podlehl v pěti setech. Spojené státy v sérii prohrály 2:3 na zápasy.[6] Do dubna 2018 v soutěži nastoupil k patnácti mezistátním utkáním s bilancí 14–11 ve dvouhře a 2–0 ve čtyřhře.[7]

Spojené státy americké reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v londýnském All England Clubu, kde v mužské dvouhře startoval jako desátý nasazený. Ve čtvrtfinále vypadl s pozdějším stříbrným medailistou Rogerem Federerem po dvousetovém průběhu.[8] Do mužské čtyřhry nastoupil s Andym Roddickem. Soutěž opustili po prohře v úvodním kole od brazilského páru Marcelo Melo a Bruno Soares.[8]

V roce 2009 jej Asociace tenisových profesionálů vyhlásila jako hráče s největším zlepšením.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

John Isner se stal profesionálem teprve v létě 2007. V tomto období zatím zaznamenal svůj největší úspěch. Na turnaji ve Washingtonu porazil na cestě do finále hned čtyři hráče světové stovky (Tima Henmana, Benjamina Beckera, Tommyho Haase, Gaela Monfilse). Ve svém prvním souboji o titul z turnaje ATP pak podlehl svému krajanovi Andymu Roddickovi. Během několika málo týdnů se posunul v žebříčku z 839. místa až na 193. příčku a vysloužil si také divokou kartu na turnaji v Cincinnati. Na konci srpna se na US Open 2007 probojoval do třetího kola, kde jeho první grandslamový turnaj ukončila světová jednička Roger Federer.

Nejdelší zápas historie tenisu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zápas Isner–Mahut ve Wimbledonu 2010.
Isner, Mahut a hlavní rozhodčí Lahyani u výsledkové tabule po dohrání nejdelšího zápasu tenisové historie

Nejdelší zápas celé tenisové historie sehrál v 1. kole mužské dvouhry Wimbledonu 2010 s Francouzem Nicolasem Mahutem. Celkový čas činil 11 hodin a 5 minut, dvakrát bylo utkání přerušeno pro tmu. Isner vyhrál po setech 4:6, 6:3, 7:67, 63:7 a 70:68.

Výsledek
Set 1. 2. 3. 4. 5.
Francie Nicolas Mahut (Q) 4 6 79 63 68
USA John Isner (23) 6 3 67 77 70
Čas 32 min 29 min 49 min 64 min 491 min

Nejstarší vítěz prvního Mastersu po titulu na Miami Open 2018[editovat | editovat zdroj]

Na březnový Miami Open, naposledy hraný ve floridském Crandon Parku, přijel jako čtrnáctý nasazený. Na cestě do finále ztratil jediný set, který na něj po volném losu uhrál Jiří Veselý ve druhém kole. Po zdolání Rusa Michaila Južného vyřadil v osmifinále chorvatskou světovou trojku Marina Čiliće a poté ho nezastavil ani devatenáctý nasazený Jihokorejec Čong Hjon. V semifinále překazil plány světové šestky Juana Martína del Potra na zkompletování Sunshine doublu, když Argentinec ovládl předcházející Indian Wells Masters, na němž Isner vyhrál čtyřhru.[2]

V boji o titul pak zdolal německou turnajovou čtyřku Alexandra Zvereva po třísetovém průběhu, když úvodní sadu ztratil v tiebreaku. Na okruhu ATP Tour si tak připsal třináctý titul, z toho jedenáctý na americké půdě. Proti 20letému Zverevovi snížil pasivní bilanci vzájemných duelů na 1–3. Do sezóny přitom vstoupil bez formy, když od ledna 2018 vyhrál jen dva z osmi odehraných zápasů. Tři týdny před 33. narozeninami se Isner stal nejstarším vítězem první kariérní trofeje z dvouhry série Masters. Tři předchozí finále v této kategorii prohrál. Bodový zisk jej po turnaji posunul na 9. místo, čímž vyrovnal své dosavadní kariérní maximum.[9]

Osobní život a trenérské vedení[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Tampě, v třetím největším floridském městě, do rodiny stavaře Roberta a realitní makléřky Karen Isnerových.[2] Má dva starší bratry, tenisového trenéra Jordana a stavaře Nathana Isnerovi.[2] Do deváté třídy hrál basketbal a již v šestnácti letech měřil 190 centimetrů.[2] Silnými údery jsou forhend a podání, za preferovaný povrch tenista uvedl tvrdý podklad.[2]

S návrhářkou šperků Madison McKinleyovou se oženil v Jižní Karolíně 4. prosince 2017.[10]

V letech 2007–2012 ho vedl krajan Craig Boynton, mezi roky 2012–2014 byl svěřencem bývalého tenisty Mika Sella a v období 2014–2016 jej koučoval bývalý americký tenista Justin Gimelstob.[11][12] K sezóně 2018 jej trénovali Rene Moller a David Macpherson.

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP World Tour Masters 1000 (1–3 D; 3–2 Č)
ATP World Tour 500 (0–3 D; 1–0 Č)
ATP World Tour 250 (13–6 D; 1–1 Č)
Tituly dle povrchu
tvrdý (10–10 D; 3–1 Č)
antuka (1–2 D; 1–2 Č)
tráva (3–0 D; 1–0 Č)
koberec (0–0)
Tituly dle prostředí
venku (14–10 D; 4–5 Č)
hala (0–2 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 26 (14–12)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 5. srpna 2007 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý USA Andy Roddick 4–6, 6–7(4–7)
Vítěz 1. 16. ledna 2010 Auckland, Nový Zéland tvrdý Francie Arnaud Clément 6–3, 5–7, 7–6(7–2)
Finalista 2. 21. února 2010 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) USA Sam Querrey 7–6(7–3), 6–7(5–7), 3–6
Finalista 3. 9. května 2010 Bělehrad, Srbsko antuka USA Sam Querrey 6–3, 6–7(4–7), 4–6
Finalista 4. 25. července 2010 Atlanta, Spojené státy tvrdý USA Mardy Fish 6–4, 4–6, 6–7(4–7)
Vítěz 2. 10. července 2011 Newport, Spojené státy tráva Belgie Olivier Rochus 6–3, 7–6(8–6)
Finalista 5. 24. července 2011 Atlanta, Spojené státy (2) tvrdý USA Mardy Fish 6–3, 6–7(6–8), 2–6
Vítěz 3. 27. srpna 2011 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Francie Julien Benneteau 4–6, 6–3, 6–4
Finalista 6. 18. března 2012 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Švýcarsko Roger Federer 6–7(7–9), 3–6
Finalista 7. 15. dubna 2012 Houston, Spojené státy antuka Argentina Juan Mónaco 2–6, 6–3, 3–6
Vítěz 4. 15. července 2012 Newport, Spojené státy (2) tráva Austrálie Lleyton Hewitt 7–6(7–1), 6–4
Vítěz 5. 25. srpna 2012 Winston-Salem, Spojené státy (2) tvrdý Česko Tomáš Berdych 3–6, 6–4, 7–6(11–9)
Vítěz 6. 14. dubna 2013 Houston, Spojené státy antuka Španělsko Nicolás Almagro 6–3, 7–5
Vítěz 7. 28. července 2013 Atlanta, Spojené státy tvrdý Jihoafrická republika Kevin Anderson 6–7(3–7), 7–6(7–2), 7–6(7–2)
Finalista 8. 4. srpna 2013 Washington, D.C., Spojené státy (2) tvrdý Argentina Juan Martín del Potro 6–3, 1–6, 2–6
Finalista 9. 18. srpna 2013 Mason, Spojené státy tvrdý Španělsko Rafael Nadal 6–7(8–10), 6–7(3–7)
Vítěz 8. 11. ledna 2014 Auckland, Nový Zéland (2) tvrdý Čínská Tchaj-pej Lu Jan-sun 7–6(7–4), 7–6(9–7)
Vítěz 9. 27. července 2014 Atlanta, Spojené státy (2) tvrdý Izrael Dudi Sela 6–3, 6–4
Vítěz 10. 2. srpna 2015 Atlanta, Spojené státy (3) tvrdý Kypr Marcos Baghdatis 6–3, 6–3
Finalista 10. 8. srpna 2015 Washington, D.C., Spojené státy (3) tvrdý Japonsko Kei Nišikori 6–4, 4–6, 4–6
Finalista 11. 7. srpna 2016 Atlanta, Spojené státy (3) tvrdý Austrálie Nick Kyrgios 6–7(3–7), 6–7(4–7)
Finalista 12. 6. listopadu 2016 Paříž, Francie tvrdý (h) Spojené království Andy Murray 3–6, 7–6(7–4), 4–6
Vítěz 11. 23. července 2017 Newport, Spojené státy (3) tráva Austrálie Matthew Ebden 6–3, 7–6(7–4)
Vítěz 12. 30. července 2017 Atlanta, Spojené státy (4) tvrdý USA Ryan Harrison 7–6(8–6), 7–6(9–7)
Vítěz 13. 1. dubna 2018 Miami, Spojené státy tvrdý Německo Alexander Zverev 6–7(4–7), 6–4, 6–4
Vítěz 14. 29. července 2018 Atlanta, Spojené státy (5) tvrdý USA Ryan Harrison 5–7, 6–3, 6–4

Čtyřhra: 10 (5–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 7. července 2008 Newport, Spojené státy tráva USA Mardy Fish Indie Rohan Bopanna
Pákistán Ajsám Kúreší
6–4, 7–6(7–1)
Vítěz 2. 21. února 2010 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) USA Sam Querrey Spojené království Ross Hutchins
Austrálie Jordan Kerr
6–4, 6–4
Finalista 1. 2. května 2010 Řím, Itálie antuka USA Sam Querrey USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
2–6, 3–6
Finalista 2. 9. dubna 2011 Houston, Spojené státy antuka USA Sam Querrey USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–6(7–4), 2–6, [5–10]
Vítěz 3. 15. května 2011 Řím, Itálie antuka USA Sam Querrey USA Mardy Fish
USA Andy Roddick
bez boje
Finalista 3. 18. března 2012 Indian Wells, Spojené státy tvrdý USA Sam Querrey Španělsko Marc López
Španělsko Rafael Nadal
2–6, 6–7(3–7)
Vítěz 4. 16. října 2016 Šanghaj, ČLR tvrdý USA Jack Sock Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
6–4, 6–4
Finalista 4. 4. března 2017 Acapulco, Mexiko tvrdý Španělsko Feliciano López Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
3–6, 3–6
Finalista 5. 9. října 2017 Peking, ČLR tvrdý USA Jack Sock Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
3–6, 6–3, [7–10]
Vítěz 5. 18. března 2018 Indian Wells, Spojené státy tvrdý USA Jack Sock USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–6(7–4), 7–6(7–2)

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

Turnaj rok rekord spolusdílení
Wimbledon 2010 113 es během utkání mužské dvouhry zůstává sám
113 es během dvouhry na Grandu Slamu zůstává sám
85 es v jediném setu zůstává sám
92 vítězných gamů během jediného utkání zůstává sám
91 prohraných gamů během jediného utkání, když zvítězil zůstává sám
246 vítězných úderů během jediného utkání zůstává sám
nejdelší zápas (11 hodin a 5 minut) Nicolas Mahut
nejdelší čas hry v jediném dni (7 hodin a 6 minut) Nicolas Mahut
118 gamů v jediném dni Nicolas Mahut
Hall of Fame Championships 2017 vítěz turnaje ATP Tour, aniž by čelil brejkbolu[13] Tommy Haas
Miami Masters 2018 nejstarší vítěz prvního kariérního mastersu ve dvouhře (32 let a 340 dní)[9] zůstává sám
rekordy v Otevřené éře tenisu

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 967. 843. 107. 145. 34. 19. 18. 14. 14. 19. 11. 19. 17.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 733. 669. 220. 108. 97. 31. 36. 94. 193. 169. 122. 54. 100.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Isner na anglické Wikipedii.

  1. John Isner in marathon Wimbledon match, 5 years after longest ever. cbssports.com [online]. [cit. 2015-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h i j k (anglicky) John Isner na stránkách ATP Tour, přístup: 2018-08-1111. srpna 2018
  3. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Isner zdolal Harrisona a už popáté ovládl Atlantu [online]. TenisPortal.cz, 2018-07-30 [cit. 2018-08-01]. Dostupné online. 
  4. (anglicky) John Isner na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2018-08-1111. srpna 2018
  5. BEREŇ, Michael. Murray je v semifinále US Open. Vyzve obhájce titulu Nadala. iDNES.cz [online]. 2011-09-09 [cit. 2015-08-03]. Dostupné online. 
  6. SRB d. USA 3-2 in SRB [online]. Davis Cup [cit. 2015-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. (anglicky) John Isner na stránkách Davis Cupu, přístup: 2018-04-044. dubna 2018
  8. a b John Isner Bio, Stats, and Results [online]. Olympics at Sports-Reference.com [cit. 2015-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Isner v Miami zdolal Zvereva a jako nejstarší získal první titul z turnaje Masters 1000 [online]. TenisPortal.cz, 2018-04-01 [cit. 2018-04-03]. Dostupné online. 
  10. Stephanie Myles. John Isner ties the knot [online]. Tennis Life, 2017-12-04 [cit. 2018-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Isner cuts ties with coach Boynton, hires Sell. tennis.com [online]. 2012-11-30 [cit. 2015-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Isner hires Justin Gimelstob as coach. tennis.com [online]. 2014-12-10 [cit. 2015-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. John Isner wins 3rd Hall of Fame title [online]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]