Mate Pavić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mate Pavić
Mate Pavić na French Open 2018
PřezdívkaFifty[1]
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Datum narození4. července 1993 (29 let)
Místo narozeníSplit, Chorvatsko[1]
BydlištěFreeport, Bahamy
Split, Chorvatsko[1]
Výška191 cm[1]
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 113 571 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů3–10
Tituly0 ATP, 4 Futures
Nejvyšší umístění295. místo (6. května 2013)
Čtyřhra
Poměr zápasů380–185
Tituly32 ATP, 10 challengerů, 7 Futures
Nejvyšší umístění1. místo (21. května 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2018)
French Openfinále (2018, 2020)
Wimbledonvítěz (2021)
US Openvítěz (2020)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůfinále (2022)
Olympijské hryZlatá olympijská medaile zlato (2020)
Smíšená čtyřhra
Tituly2
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2018)
French Openfinále (2018, 2019)
Wimbledonsemifinále (2022)
US Openvítěz (2016)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221123a23. listopadu 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
zlato 2020 Tokio čtyřhra mužů

Mate Pavić (výslovnost: [mǎːte pǎːʋitɕ]IPA[2][3], * 4. července 1993 Split) je chorvatský profesionální tenista hrající levou rukou, deblový specialista a vítěz pěti grandslamů ve čtyřhře. V letech 2018–2022 byl světovou jedničkou ve čtyřhře,[4] kterou se poprvé stal jako padesátý druhý v pořadí a historicky první tenisová jednička z Chorvatska.[5] Ve třech obdobích na čele celkově strávil 57 týdnů.

Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál třicet dva deblových turnajů, prvních pět po boku Novozélanďana Michaela Venuse. V roce 2017 se jeho stabilním spoluhráčem stal Rakušan Oliver Marach a od ledna 2021 nastupuje po boku krajana Nikola Mektiće. Na challengerech ATPokruhu ITF získal čtyři tituly ve dvouhře a sedmnáct ve čtyřhře.[6]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2013 na 295. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2018 na 1. místě. Trénují ho John Farrington s Nadjou Pavićovou. Dříve tuto roli plnil bývalý španělský tenista Félix Mantilla Botella.[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni získal pět deblových titulů. Smíšenou čtyřhru US Open 2016 vyhrál s Němkou Laurou Siegemundovou, když dvojice nastoupila do prvního společného turnaje.[7][8] Mix na Australian Open 2018 ovládl v páru s Kanaďankou Gabrielou Dabrowskou.[9] Na témže majoru si připsal „double“ po trofeji z mužské čtyřhry melbournského grandslamu, jíž odehral po boku Olivera Maracha.[10] Jako poražení finalisté pak oba odešli z Wimbledonu 2017 po prohře s Łukaszem Kubotem a Marcelem Melem ve druhém nejdelším wimbledonském finále čtyřhry.[11] Dvě finále prohrál na French Open 2018, s Marachech v mužské čtyřhře a po boku Dabrowské ve smíšené čtyřhře.[12] Deblový triumf na US Open 2020 pak vybojoval s Brunem Soaresem.

V chorvatském daviscupovém týmu debutoval v roce 2013 baráží o světovou skupinu proti Velké Británii, v němž prohrál spolu s Ivanem Dodigem čtyřhru a ve dvouhře nestačil na Dana Evanse. Chorvati prohráli 1:4 na zápasy. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 4–6 ve čtyřhře.[13]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1993 v chorvatském přístavním městu Split do rodiny tenisového kouče Jakova a učitelky v mateřské školce Snjezany Pavićových. Má dvě sestry Nadju a Mateu Pavićovy. Kariéru rozvíjel v tenisové akademii Barcelony pod dohledem trenéra Antonia Martineze.[1] Tenis začal hrát v pěti letech. Za preferovaný povrch uvedl trávu a jako silný úder bekhendový volej.[1]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Premiérový titul na okruhu ATP Tour vybojoval na květnovém Open de Nice Côte d’Azur 2015 v Nice, když ve finále čtyřhry s Novozélanďanem Michaelem Venusem porazili favorizovaný pár Jean-Julien Rojer a Horia Tecău, jehož členové za více než měsíc zvítězili ve Wimbledonu. Na londýnském grandslamu vypadl se svým novozélanďanským spoluhráčem ve třetím kole poté, co nestačili na světové jedničky bratry Bryanovi.

Jako poražený finalista odešel z červencového Claro Open Colombia 2015 v Bogotě. Opět s Venusem nenašli recept na francouzsko-českou dvojici Édouard Roger-Vasselin a Radek Štěpánek, které podlehli ve dvou setech. Následovaly tři turnajové triumfy v sezóně 2016, když s Venusem nejprve zvítězili v Aucklandu a následně i ve francouzských Montpellieru a Marseille.

Mate Pavić na US Open 2016

Na jaře sezóny 2017 navázal spolupráci s rakouským deblistou Oliverem Marachem. Z úvodních tří finále odešli poraženi, když nezvládli závěrečné zápasy na travnatých událostech – MercedesCupu 2017 ve Stuttgartu,[14] tureckém Antalya Open 2017,[15] a premiérovém grandslamovém finále v mužském deblu, které odehráli ve Wimbledonu. Již semifinálovou pětisetovou bitvu proti chorvatskému páru Nikola Mektić a Franko Škugor rozhodli až v poslední sadě poměrem gamů 17–15. Závěrečný duel se čtvrtou nasazenou dvojicí Łukasz Kubot a Marcelo Melo měl podobný průběh. Rozhodující set skončil poměrem her 13–11, když si Pavić v posledním gamu prohrál poprvé v utkání vlastní servis. Za nejdelším wimbledonským finále v mužském deblu zaostal zápas časem 4.40 hodin pouze o 21 minut.[16][11] Z pozice náhradníků nastoupili s Marachem do závěrečného Turnaje mistrů – ATP Finals 2017 v Londýně, kde pro jediné utkání vystřídali Dodiga s Granollersem. Zápas proti bratrům Bryanovým prohráli ve dvou setech.

Debutovou trofej s Marachem si odvezl z červencového German Open 2017 v Hamburku, kde potvrdili roli turnajových jedniček. Vybojoval tak první titul z kategorie ATP 500[17] a jako pár nastartovali šňůru pěti finálových výher. Po triumfu na říjnovém Stockholm Open 2017 otevřeli sezónu 2018 14zápasovou neporazitelností, během níž vybojovali trofeje na dauhaském Qatar ExxonMobil Open 2018, aucklandského ASB Classic 2018 a zejména grandslamovém Australian Open 2018. Ve dvousetovém finále zdolali v Melbourne Parku kolumbijské turnajové jedenáctky Juana Sebastiána Cabala s Robertem Farahem.[18]

Po květnovém čtvrtfinále Rome Masters 2018 se stal historicky první tenisovou jedničkou pocházející z Chorvatska, když v čele deblového žebříčku ATP předstihl o 30 bodů Poláka Łukasze Kubota. Zároveň se ve 24 letech stal nejmladším prvním hráčem světa od roku 1996 a Australana Todda Woodbridge.[5] S dohráním červencového Wimbledonu 2018 jej po osmi týdnech vystřídal 40letý Američan Mike Bryan.[19]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 7 (4–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2017 Wimbledon tráva Rakousko Oliver Marach Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
7–5, 5–7, 6–7(2–7), 6–3, 11–13
Vítěz 2018 Australian Open tvrdý Rakousko Oliver Marach Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–4, 6–4
Finalista 2018 French Open antuka Rakousko Oliver Marach Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
2–6, 6–7(4–7)
Vítěz 2020 US Open tvrdý Brazílie Bruno Soares Nizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić
7–5, 6–3
Finalista 2020 French Open antuka Brazílie Bruno Soares Německo Kevin Krawietz
Německo Andreas Mies
3–6, 5–7
Vítěz 2021 Wimbledon tráva Chorvatsko Nikola Mektić Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 7–6(7–5), 2–6, 7–5
Finalista 2022 Wimbledon tráva Chorvatsko Nikola Mektić Austrálie Matthew Ebden
Austrálie Max Purcell
6–7(5–7), 7–6(7–3), 6–4, 4–6, 6–7(2–10)

Smíšená čtyřhra: 4 (2–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2016 US Open tvrdý Německo Laura Siegemundová USA Coco Vandewegheová
USA Rajeev Ram
6–4, 6–4
Vítěz 2018 Australian Open tvrdý Kanada Gabriela Dabrowská Maďarsko Tímea Babosová
Indie Rohan Bopanna
2–6, 6–4, [11–9]
Finalista 2018 French Open antuka Kanada Gabriela Dabrowská Čínská Tchaj-pej Latisha Chan
Chorvatsko Ivan Dodig
1–6, 7–6(7–5), [8–10]
Finalista 2019 French Open antuka Kanada Gabriela Dabrowská Čínská Tchaj-pej Latisha Chan
Chorvatsko Ivan Dodig
1–6, 6–7(5–7)

Finále na Turnaji mistrů[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek finále
Finalista 2022 Turín, Itálie tvrdý (h) Chorvatsko Nikola Mektić USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–7(4–7), 4–6

Utkání o olympijské medaile[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (1 zlaté medaile)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok místo konání povrch spoluhráč soupeři výsledek
Zlato 2020 Tokio, Japonsko tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Chorvatsko Marin Čilić
Chorvatsko Ivan Dodig
6–4, 3–6, [10–7]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (3–4)
Olympijské hry (1–0 Č)
Turnaj mistrů (0–1)
ATP Tour Masters 1000 (5–4)
ATP Tour 500 (4–6)
ATP Tour 250 (19–14)

Čtyřhra: 61 (32–29)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 5. února 2012 Záhřeb, Chorvatsko tvrdý (h) Chorvatsko Ivan Dodig Kypr Marcos Baghdatis
Rusko Michail Južnyj
2–6, 2–6
Finalista 2. 10. února 2013 Záhřeb, Chorvatsko tvrdý (h) Chorvatsko Ivan Dodig Rakousko Julian Knowle
Slovensko Filip Polášek
3–6, 3–6
Finalista 3. 5. ledna 2014 Čennaí, Indie tvrdý Chorvatsko Marin Draganja Švédsko Johan Brunström
Dánsko Frederik Nielsen
2–6, 6–4, [7–10]
Vítěz 1. 23. května 2015 Nice, Francie antuka Nový Zéland Michael Venus Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
7–6(7–4), 2–6, [10–7]
Finalista 4. 20. července 2015 Newport, Spojené státy tráva USA Nicholas Monroe Spojené království Jonathan Marray
Pákistán Ajsám Kúreší
6–4, 3–6, [8–10]
Finalista 5. 26. července 2015 Bogotá, Kolumbie tvrdý Nový Zéland Michael Venus Francie Édouard Roger-Vasselin
Česko Radek Štěpánek
5–7, 3–6
Finalista 6. 25. října 2015 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Nový Zéland Michael Venus USA Nicholas Monroe
USA Jack Sock
5-7, 2-6
Vítěz 2. 16. ledna 2016 Auckland, Nový Zéland tvrdý Nový Zéland Michael Venus USA Eric Butorac
USA Scott Lipsky
7-5, 6-4
Vítěz 3. 7. února 2016 Montpellier, Francie tvrdý (h) Nový Zéland Michael Venus Německo Alexander Zverev
Německo Mischa Zverev
7–5, 7–6(7–4)
Vítěz 4. 21. února 2016 Marseille, Francie tvrdý (h) Nový Zéland Michael Venus Izrael Jonatan Erlich
Spojené království Colin Fleming
6–2, 6–3
Finalista 7. 21. května 2016 Nice, Francie antuka Nový Zéland Michael Venus Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–4, 4–6, [8–10]
Vítěz 5. 12. června 2016 Rosmalen, Nizozemsko tráva Nový Zéland Michael Venus Spojené království Dominic Inglot
Jižní Afrika Raven Klaasen
3–6, 6–3, [11–9]
Finalista 8. 24. července 2016 Gstaad, Švýcarsko antuka Nový Zéland Michael Venus Chile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos
6–7(2–7), 2–6
Finalista 9. 25. září 2016 Mety, Francie tvrdý Nový Zéland Michael Venus Chile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos
3–6, 6–7(4–7)
Finalista 10. 23. října 2016 Stockholm, Švédsko (2) tvrdý (h) Nový Zéland Michael Venus Švédsko Elias Ymer
Švédsko Mikael Ymer
1–6, 1–6
Vítěz 6. 16. dubna 2017 Marrakéš, Maroko antuka Spojené království Dominic Inglot Španělsko Marcel Granollers
Španělsko Marc López
6–4, 2–6, [11–9]
Finalista 11. 12. června 2017 Stuttgart, Německo tráva Rakousko Oliver Marach Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
7–6(7–4), 5–7, [5–10]
Finalista 12. 25. června 2017 Antalya, Turecko tráva Rakousko Oliver Marach Švédsko Robert Lindstedt
Pákistán Ajsám Kúreší
5–7, 1–4skreč
Finalista 13. 5. července 2017 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Rakousko Oliver Marach Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
7–5, 5–7, 6–7(2–7), 6–3, 11–13
Vítěz 7. 30. července 2017 Hamburk, Německo antuka Chorvatsko Ivan Dodig Uruguay Pablo Cuevas
Španělsko Marc López
6–3, 6–4
Vítěz 8. 22. října 2017 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Rakousko Oliver Marach Rakousko Ajsám Kúreší
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
3–6, 7–6(8–6), [10–4]
Vítěz 9. 7. ledna 2018 Dauhá, Katar tvrdý Rakousko Oliver Marach Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
6–2, 7–6(8–6)
Vítěz 10. 14. ledna 2018 Auckland, Nový Zéland (2) tvrdý Rakousko Oliver Marach Bělorusko Max Mirnyj
Rakousko Philipp Oswald
6–4, 5–7, [10–7]
Vítěz 11. 30. ledna 2018 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Rakousko Oliver Marach Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–4, 6–4
Finalista 14. 18. února 2018 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Rakousko Oliver Marach Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–2, 2–6, [7–10]
Finalista 15. 13. dubna 2018 Monte-Carlo, Monako antuka Rakousko Oliver Marach USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–7(5–7), 3–6
Vítěz 12. 26. května 2018 Ženeva, Švýcarsko antuka Rakousko Oliver Marach Chorvatsko Ivan Dodig
USA Rajeev Ram
3–6, 7–6(7–3), [11–9]
Finalista 16. 5. června 2018 French Open, Paříž, Francie antuka Rakousko Oliver Marach Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
2–6, 6–7(4–7)
Finalista 17. 7. července 2018 Hamburk, Německo antuka Rakousko Oliver Marach Chile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos
1–6, 6–4, [6–10]
Vítěz 13. 30. září 2018 Čcheng-tu, Čína tvrdý Chorvatsko Ivan Dodig USA Austin Krajicek
Indie Džívan Nedunčežijan
6–2, 6–4
Finalista 18. 7. října 2018 Peking, Čína tvrdý Rakousko Oliver Marach Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
1–6, 4–6
Vítěz 14. 25. května 2019 Ženeva, Švýcarsko (2) antuka Rakousko Oliver Marach Austrálie Matthew Ebden
Švédsko Robert Lindstedt
6–4, 6–4
Vítěz 15. 13. října 2019 Šanghaj, Čína tvrdý Brazílie Bruno Soares Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–4, 6–2
Finalista 19. 20. října 2019 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Brazílie Bruno Soares Finsko Henri Kontinen
Francie Édouard Roger-Vasselin
4–6, 2–6
Vítěz 16. 9. února 2020 Montpellier, Francie (2) tvrdý (h) Srbsko Nikola Ćaćić Pákistán Ajsám Kúreší
Spojené království Dominic Inglot
6–4, 6–7(4–7), [10–4]
Vítěz 17. 10. září 2020 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Brazílie Bruno Soares Nizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić
7–5, 6–3
Finalista 20. 20. září 2020 Hamburk, Německo antuka Chorvatsko Ivan Dodig Austrálie John Peers
Nový Zéland Michael Venus
3–6, 4–6
Finalista 21. 10. října 2020 French Open, Paříž, Francie antuka Brazílie Bruno Soares Německo Kevin Krawietz
Německo Andreas Mies
3–6, 5–7
Finalista 22. 8. listopadu 2020 Paříž, Francie tvrdý (h) Brazílie Bruno Soares Kanada Félix Auger-Aliassime
Polsko Hubert Hurkacz
7–6(7–3), 6–7(7–9), [2–10]
Vítěz 18. 12. ledna 2021 Antalya, Turecko tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Chorvatsko Ivan Dodig
Slovensko Filip Polášek
6–2, 6–4
Vítěz 19. 7. února 2021 Melbourne, Austrálie tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Francie Jérémy Chardy
Francie Fabrice Martin
7–6(7–2), 6–3
Vítěz 20. 7. března 2021 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Chorvatsko Nikola Mektić Německo Kevin Krawietz
Rumunsko Horia Tecău
7–6(9–7), 6–2
Finalista 23. 20. března 2021 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–7(0–7), 6–7(4–7)
Vítěz 21. 3. dubna 2021 Miami, Spojené státy tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Spojené království Daniel Evans
Spojené království Neal Skupski
6–4, 6–4
Vítěz 22. 18. dubna 2021 Monte Carlo, Monako antuka Chorvatsko Nikola Mektić Spojené království Daniel Evans
Spojené království Neal Skupski
6–3, 4–6, [10–7]
Finalista 24. 9. května 2021 Madrid, Španělsko antuka Chorvatsko Nikola Mektić Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
6–1, 3–6, [8–10]
Vítěz 23. 16. května 2021 Řím, Itálie antuka Chorvatsko Nikola Mektić USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–4, 7–6(7–4)
Vítěz 24. 25. června 2021 Eastbourne, Spojené království tráva Chorvatsko Nikola Mektić USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–4, 6–3
Vítěz 25. 10. července 2021 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Chorvatsko Nikola Mektić Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 7–6(7–5), 2–6, 7–5
Vítěz 26. 30. července 2021 LOH – Tokio, Japonsko tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Chorvatsko Marin Čilić
Chorvatsko Ivan Dodig
6–4, 3–6, [10–7]
Finalista 25. 15. srpna 2021 Toronto, Kanada tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
3–6, 6–4, [3–10]
Finalista 26. 26. února 2022 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Německo Tim Pütz
Nový Zéland Michael Venus
3–6, 7–6(7–5), [14–16]
Finalista 27. 24. dubna 2022 Bělehrad, Srbsko antuka Chorvatsko Nikola Mektić Uruguay Ariel Behar
Ekvádor Gonzalo Escobar
6–2, 3–6, [10–7]
Vítěz 27. 15. května 2022 Řím, Itálie (2) antuka Chorvatsko Nikola Mektić USA John Isner
Argentina Diego Schwartzman
6–2, 6–7(6–8), [12–10]
Vítěz 28. 21. května 2022 Ženeva, Švýcarsko (3) antuka Chorvatsko Nikola Mektić Španělsko Pablo Andújar
Nizozemsko Matwé Middelkoop
2–6, 6–2, [10–3]
Vítěz 29. 12. června 2022 Stuttgart, Německo tráva Polsko Hubert Hurkacz Německo Tim Pütz
Nový Zéland Michael Venus
7–6(7–3), 7–6(7–5)
Vítěz 30. 19. června 2022 Queen's Club, Londýn, Spojené království tráva Chorvatsko Nikola Mektić Spojené království Lloyd Glasspool
Finsko Harri Heliövaara
3–6, 7–6(7–3), [10–6]
Vítěz 31. 24. června 2022 Eastbourne, Spojené království (2) tráva Chorvatsko Nikola Mektić Nizozemsko Matwé Middelkoop
Austrálie Luke Saville
6–4, 6–2
Finalista 28. 19. července 2022 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Chorvatsko Nikola Mektić Austrálie Matthew Ebden
Austrálie Max Purcell
6–7(5–7), 7–6(7–3), 6–4, 4–6, 6–7(2–10)
Vítěz 32. 9. října 2022 Astana, Kazachstán tvrdý (h) Chorvatsko Nikola Mektić Francie Adrian Mannarino
Francie Fabrice Martin
6–4, 6–2
Finalista 29. 20. listopadu 2022 Turnaj mistrů, Turín, Itálie tvrdý (h) Chorvatsko Nikola Mektić USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–7(4–7), 4–6

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorů: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2011 Wimbledon tráva Spojené království George Morgan Spojené království Oliver Golding
Česko Jiří Veselý
3–6, 6–4, 7–5

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Pořadí 1508. 1421. 884. 417. 370. 408. 638. 1191. 938.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 389. 145. 69. 56. 54. 29. 17. 4. 18. 4. 1.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mate Pavić na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Mate Pavić na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20221123a23. listopadu 2022
  2. Máte [online]. [cit. 2018-03-17]. Dostupné online. (srbochorvatsky) 
  3. Pȁvao [online]. [cit. 2018-03-17]. Dostupné online. (srbochorvatsky) 
  4. Mate Pavić becomes world’s No.1 ranked doubles player | Croatia Week. Croatia Week [online]. 2021-04-04 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b By the Numbers: Pavic Makes History, Nadal Undaunted [online]. 18-05-2018 [cit. 2018-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Mate Pavić na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20221123a23. listopadu 2022
  7. Petr Pokorný. Siegemundová s Pavičem dobyli mix na US Open [online]. Tenisportal.cz, 2016-09-09 [cit. 2016-09-09]. Dostupné online. 
  8. Pavic and Siegemund win U.S. Open mixed doubles [online]. Eurosport, 9-9-2016. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Dabrowski and Pavic win mixed doubles in Melbourne [online]. WTA, 28-01-2018. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Marach, Pavic claim Australian Open men's doubles crown [online]. Reuters, 27-01-2018. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b Petr Pokorný. Maraton wimbledonské čtyřhry vyhráli Melo s Kubotem [online]. Tenisportal.cz, 2017-07-15 [cit. 2017-07-16]. Dostupné online. 
  12. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Mix na French Open vyhráli Ivan Dodig a Latisha Chan [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-07 [cit. 2018-06-09]. Dostupné online. 
  13. Mate Pavić na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20221123a23. listopadu 2022
  14. Jamie Murray & Bruno Soares win Mercedes Cup doubles title [online]. BBC, 2017-06-18 [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Qureshi/Lindstedt Clinch Antalya Doubles Title [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-06-30 [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. DAVID WALDSTEIN. Claire Liu Ends Drought for American Women in Wimbledon Junior Singles. The New York Times [online]. 2017-07-15 [cit. 2017-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Croatians Dodig/Pavic Take Hamburg Doubles Title [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-07-30 [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ZABLOUDIL, Luboš. Marach s Pavičem na Australian Open slaví premiérový grandslamový triumf [online]. Tenisportal.cz, 2018-01-27 [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. 
  19. Mike Bryan Clinches No. 1 By Reaching Wimbledon SF With Sock [online]. ATP Tour, Inc., 2018-07-10 [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

                                Žebříček ATP                                                                       Žebříček WTA                                
Mužská dvouhra20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenista body posun
1. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 6 820
2. Španělsko Rafael Nadal (ESP) 6 020
3. Norsko Casper Ruud (NOR) 5 820
4. Řecko Stefanos Tsitsipas (GRE) 5 550
5. Srbsko Novak Djoković (SRB) 4 820
6. Kanada Félix Auger-Aliassime (CAN) 4 195
7.  Daniil Medveděv 4 065
8.  Andrej Rubljov 3 930
9. USA Taylor Fritz (USA) 3 355
10. Polsko Hubert Hurkacz (POL) 2 905
Ženská dvouhra20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenistka body posun
1. Polsko Iga Świąteková (POL) 11 085
2. Tunisko Ons Džabúrová (TUN) 5 055
3. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 691
4. Francie Caroline Garciaová (FRA) 4 375
5.  Aryna Sabalenková 3 925
6. Řecko Maria Sakkariová (GRE) 3 871
7. USA Coco Gauffová (USA) 3.646
8.  Darja Kasatkinová 3 435
9.  Veronika Kuděrmetovová 2 795
10. Rumunsko Simona Halepová (ROU) 2 661
Mužská čtyřhra20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenista body posun
1. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 7 850
Spojené království Neal Skupski (GBR) 7 850
3. USA Rajeev Ram (USA) 7 480
4. Spojené království Joe Salisbury (GBR) 7 390
5. Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 5 325
6. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 5 230
Nizozemsko Jean-Julien Rojer (NED) 5 230
8. Chorvatsko Nikola Mektić (CRO) 5 120
9. Chorvatsko Ivan Dodig (CRO) 4 210
10. USA Austin Krajicek (USA) 4 205
Ženská čtyřhra20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 6 890
2.   Veronika Kuděrmetovová 6 035
3. Česko Barbora Krejčíková (CZE) 5 937
4. USA Coco Gauffová (USA) 5 360
5. Belgie Elise Mertensová (BEL) 5 310
6. USA Jessica Pegulaová (USA) 5 160
7. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 4 740
8. Mexiko Giuliana Olmosová (MEX) 4 650
9. Ukrajina Ljudmila Kičenoková (UKR) 4 300
10. Austrálie Storm Sandersová (AUS) 4 265