Mate Pavić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mate Pavić
Mate Pavić ve Wimbledonu 2017
Přezdívka Fifty[1]
Stát ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Datum narození 4. července 1993 (26 let)
Místo narození Split, Chorvatsko[1]
Bydliště Freeport, Bahamy
Split, Chorvatsko[1]
Výška 192 cm[1]
Držení rakety levou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 1 665 361 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 3–10
Tituly 0 ATP, 4 Futures
Nejvyšší umístění 295. místo (6. května 2013)
Čtyřhra
Poměr zápasů 198–119
Tituly 11 ATP, 10 challengerů, 7 Futures
Nejvyšší umístění 1. místo (21. května 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open vítěz (2018)
French Open finále (2018)
Wimbledon finále (2017)
US Open 3. kolo (2017)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů základní skupina (2017)
Smíšená čtyřhra
Tituly 2
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open vítěz (2018)
French Open finále (2018)
Wimbledon čtvrtfinále (2017)
US Open vítěz (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 2018061818. června 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mate Pavić (výslovnost: [mǎːte pǎːʋitɕ] IPA[2][3]; * 4. července 1993 Split) je chorvatský profesionální tenista, specializující se na čtyřhru a vítěz tří deblových grandslamů. Mezi květnem a červencem 2018 byl osm týdnů světovou jedničkou ve čtyřhře jako padesátý druhý v pořadí a historicky první tenisová jednička z Chorvatska.[4] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál jedenáct deblových turnajů, prvních pět po boku Novozélanďana Michaela Venuse. V roce 2017 se jeho stabilním spoluhráčem stal Rakušan Oliver Marach. Na challengerech ATPokruhu Futures získal čtyři tituly ve dvouhře a sedmnáct ve čtyřhře.[5]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2013 na 295. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2018 na 1. místě. Trénují ho John Farrington s Nadjou Pavićovou. Dříve tuto roli plnil bývalý španělský tenista Félix Mantilla Botella.[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni získal tři deblové tituly. Smíšenou čtyřhru US Open 2016 vyhrál s Němkou Laurou Siegemundovou, když dvojice nastoupila do prvního společného turnaje.[6][7] Mix na Australian Open 2018 ovládl v páru s Kanaďankou Gabrielou Dabrowskou.[8] Na témže majoru si připsal „double“ po trofeji z mužské čtyřhry melbournského grandslamu, jíž odehral po boku Olivera Maracha.[9] Jako poražení finalisté pak oba odešli z Wimbledonu 2017 po prohře s Łukaszem Kubotem a Marcelem Melem ve druhém nejdelším wimbledonském finále čtyřhry.[10] Dvě finále prohrál na French Open 2018, s Marachech v mužské čtyřhře a po boku Dabrowské ve smíšené čtyřhře.[11]

V chorvatském daviscupovém týmu debutoval v roce 2013 baráží o světovou skupinu proti Velké Británii, v němž prohrál spolu s Ivanem Dodigem čtyřhru a ve dvouhře nestačil na Dana Evanse. Chorvati prohráli 1:4 na zápasy. Do září 2018 v soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 0–2 ve čtyřhře.[12]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1993 v chorvatském přístavním městu Split do rodiny tenisového kouče Jakova a učitelky v mateřské školce Snjezany Pavićových. Má dvě sestry Nadju a Mateu Pavićovy. Kariéru rozvíjel v tenisové akademii Barcelony pod dohledem trenéra Antonia Martineze.[1]

Tenis začal hrát v pěti letech. Za preferovaný povrch uvedl trávu a jako silný úder bekhendový volej. Oblíbeným turnajem se pro něj stal Wimbledon.[1]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Premiérový titul na okruhu ATP Tour vybojoval na květnovém Open de Nice Côte d’Azur 2015 v Nice, když ve finále čtyřhry s Novozélanďanem Michaelem Venusem porazili favorizovaný pár Jean-Julien Rojer a Horia Tecău, jehož členové za více než měsíc zvítězili ve Wimbledonu. Na londýnském grandslamu vypadl se svým novozélanďanským spoluhráčem ve třetím kole poté, co nestačili na světové jedničky bratry Bryanovi.

Jako poražený finalista odešel z červencového Claro Open Colombia 2015 v Bogotě. Opět s Venusem nenašli recept na francouzsko-českou dvojici Édouard Roger-Vasselin a Radek Štěpánek, které podlehli ve dvou setech. Následovaly tři turnajové triumfy v sezóně 2016, když s Venusem nejprve zvítězili v Aucklandu a následně i ve francouzských Montpellieru a Marseille.

Na jaře sezóny 2017 navázal spolupráci s rakouským deblistou Oliverem Marachem. Z úvodních tří finále odešli poraženi, když nezvládli závěrečné zápasy na travnatých událostech – MercedesCupu 2017 ve Stuttgartu,[13] tureckém Antalya Open 2017,[14] a premiérovém grandslamovém finále v mužském deblu, které odehráli ve Wimbledonu. Již semifinálovou pětisetovou bitvu proti chorvatskému páru Nikola Mektić a Franko Škugor rozhodli až v poslední sadě poměrem gamů 17–15. Závěrečný duel se čtvrtou nasazenou dvojicí Łukasz Kubot a Marcelo Melo měl podobný průběh. Rozhodující set skončil poměrem her 13–11, když si Pavić v posledním gamu prohrál poprvé v utkání vlastní servis. Za nejdelším wimbledonským finále v mužském deblu zaostal zápas časem 4.40 hodin pouze o 21 minut.[15][10]

Z pozice náhradníků nastoupili s Marachem do závěrečného Turnaje mistrů – ATP Finals 2017 v Londýně, kde pro jediné utkání vystřídali Dodiga s Granollersem. Zápas proti bratrům Bryanovým prohráli ve dvou setech.

Debutovou trofej s Marachem si odvezli z červencového German Open 2017, konaného v Hamburku, kde potvrdili roli turnajových jedniček. Pro Paviče se jednalo o první titul z kategorie ATP 500.[16] Nastartovali tak šňůru pěti výher ve finále. Po triumfu na říjnovém Stockholm Open 2017 otevřeli sezónu 2018 14zápasovou lednovou neporazitelností, během níž vybojovali trofeje na dauhaském Qatar ExxonMobil Open 2018, aucklandského ASB Classic 2018 a zejména grandslamovém Australian Open 2018. Ve dvousetovém finále zdolali v Melbourne Parku kolumbijské turnajové jedenáctky Juana Sebastiána Cabala s Robertem Farahem.[17]

Po květnovém čtvrtfinále Rome Masters 2018 se stal historicky první tenisovou jedničkou pocházející z Chorvatska, když v čele deblového žebříčku ATP předstihl o 30 bodů Poláka Łukasze Kubota. Zároveň se ve 24 letech stal nejmladším prvním hráčem světa od roku 1996 a Australana Todda Woodbridge.[4] S dohráním červencového Wimbledonu 2018 jej po osmi týdnech vystřídal 40letý Američan Mike Bryan.[18]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 3 (1–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2017 Wimbledon tráva Rakousko Oliver Marach Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
7–5, 5–7, 6–7(2–7), 6–3, 11–13
Vítěz 2018 Australian Open tvrdý Rakousko Oliver Marach Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–4, 6–4
Finalista 2018 French Open antuka Rakousko Oliver Marach Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
2–6, 6–7(4–7)

Smíšená čtyřhra: 3 (2–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2016 US Open tvrdý Německo Laura Siegemundová USA Coco Vandewegheová
USA Rajeev Ram
6–4, 6–4
Vítěz 2018 Australian Open tvrdý Kanada Gabriela Dabrowská Maďarsko Tímea Babosová
Indie Rohan Bopanna
2–6, 6–4, [11–9]
Finalista 2018 French Open antuka Kanada Gabriela Dabrowská Čínská Tchaj-pej Latisha Chan
Chorvatsko Ivan Dodig
1–6, 7–6(7–5), [8–10]

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–2 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–1 Č)
ATP World Tour 500 (1–1 Č)
ATP World Tour 250 (9–12 Č)

Čtyřhra: 27 (11–16)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 5. února 2012 Záhřeb, Chorvatsko tvrdý (h) Chorvatsko Ivan Dodig Kypr Marcos Baghdatis
Rusko Michail Južnyj
2–6, 2–6
Finalista 2. 10. února 2013 Záhřeb, Chorvatsko tvrdý (h) Chorvatsko Ivan Dodig Rakousko Julian Knowle
Slovensko Filip Polášek
3–6, 3–6
Finalista 3. 5. ledna 2014 Čennaí, Indie tvrdý Chorvatsko Marin Draganja Švédsko Johan Brunström
Dánsko Frederik Nielsen
2–6, 6–4, [7–10]
Vítěz 1. 23. května 2015 Nice, Francie antuka Nový Zéland Michael Venus Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
7–6(7–4), 2–6, [10–7]
Finalista 4. 20. července 2015 Newport, Spojené státy tráva USA Nicholas Monroe Spojené království Jonathan Marray
Pákistán Ajsám Kúreší
6–4, 3–6, [8–10]
Finalista 5. 26. července 2015 Bogotá, Kolumbie tvrdý Nový Zéland Michael Venus Francie Édouard Roger-Vasselin
Česko Radek Štěpánek
5–7, 3–6
Finalista 6. 25. října 2015 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Nový Zéland Michael Venus USA Nicholas Monroe
USA Jack Sock
5-7, 2-6
Vítěz 2. 16. ledna 2016 Auckland, Nový Zéland tvrdý Nový Zéland Michael Venus USA Eric Butorac
USA Scott Lipsky
7-5, 6-4
Vítěz 3. 7. února 2016 Montpellier, Francie tvrdý (h) Nový Zéland Michael Venus Německo Alexander Zverev
Německo Mischa Zverev
7–5, 7–6(7–4)
Vítěz 4. 21. února 2016 Marseille, Francie tvrdý (h) Nový Zéland Michael Venus Izrael Jonatan Erlich
Spojené království Colin Fleming
6–2, 6–3
Finalista 7. 21. května 2016 Nice, Francie antuka Nový Zéland Michael Venus Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–4, 4–6, [8–10]
Vítěz 5. 12. června 2016 Rosmalen, Nizozemsko tráva Nový Zéland Michael Venus Spojené království Dominic Inglot
Jihoafrická republika Raven Klaasen
3–6, 6–3, [11–9]
Finalista 8. 24. července 2016 Gstaad, Švýcarsko antuka Nový Zéland Michael Venus Chile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos
6–7(2–7), 2–6
Finalista 9. 25. září 2016 Mety, Francie tvrdý Nový Zéland Michael Venus Chile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos
3–6, 6–7(4–7)
Finalista 10. 23. října 2016 Stockholm, Švédsko (2) tvrdý (h) Nový Zéland Michael Venus Švédsko Elias Ymer
Švédsko Mikael Ymer
1–6, 1–6
Vítěz 6. 16. dubna 2017 Marrakéš, Maroko antuka Spojené království Dominic Inglot Španělsko Marcel Granollers
Španělsko Marc López
6–4, 2–6, [11–9]
Finalista 11. 12. června 2017 Stuttgart, Německo tráva Rakousko Oliver Marach Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
7–6(7–4), 5–7, [5–10]
Finalista 12. 25. června 2017 Antalya, Turecko tráva Rakousko Oliver Marach Švédsko Robert Lindstedt
Pákistán Ajsám Kúreší
5–7, 1–4skreč
Finalista 13. 5. července 2017 Wimbledon, Londýn,
Spojené království
tráva Rakousko Oliver Marach Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
7–5, 5–7, 6–7(2–7), 6–3, 11–13
Vítěz 7. 30. července 2017 Hamburk, Německo antuka Chorvatsko Ivan Dodig Uruguay Pablo Cuevas
Španělsko Marc López
6–3, 6–4
Vítěz 8. 22. října 2017 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Rakousko Oliver Marach Rakousko Ajsám Kúreší
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
3–6, 7–6(8–6), [10–4]
Vítěz 9. 7. ledna 2018 Dauhá, Katar tvrdý Rakousko Oliver Marach Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
6–2, 7–6(8–6)
Vítěz 10. 14. ledna 2018 Auckland, Nový Zéland (2) tvrdý Rakousko Oliver Marach Bělorusko Max Mirnyj
Rakousko Philipp Oswald
6–4, 5–7, [10–7]
Vítěz 11. 30. ledna 2018 Australian Open, Melbourne,
Austrálie
tvrdý Rakousko Oliver Marach Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–4, 6–4
Finalista 14. 18. února 2018 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Rakousko Oliver Marach Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–2, 2–6, [7–10]
Finalista 15. 13. dubna 2018 Monte-Carlo, Monako antuka Rakousko Oliver Marach USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–7(5–7), 3–6
Finalista 16. 5. června 2018 French Open, Paříž, Francie antuka Rakousko Oliver Marach Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
2–6, 6–7(4–7)

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorů: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2011 Wimbledon tráva Spojené království George Morgan Spojené království Oliver Golding
Česko Jiří Veselý
3–6, 6–4, 7–5

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 1508. 1421. 884. 417. 370. 408. 638. 1191. 938.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 389. 145. 69. 56. 54. 29. 17.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mate Pavić na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g (anglicky) Mate Pavić na stránkách ATP Tour, přístup: 201804099. dubna 2018
  2. Máte [online]. [cit. 2018-03-17]. Dostupné online. (srbochorvatsky) 
  3. Pȁvao [online]. [cit. 2018-03-17]. Dostupné online. (srbochorvatsky) 
  4. a b By the Numbers: Pavic Makes History, Nadal Undaunted [online]. 18-05-2018 [cit. 2018-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. (anglicky) Mate Pavić na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2018061818. června 2018
  6. Petr Pokorný. Siegemundová s Pavičem dobyli mix na US Open [online]. Tenisportal.cz, 2016-09-09 [cit. 2016-09-09]. Dostupné online. 
  7. Pavic and Siegemund win U.S. Open mixed doubles [online]. Eurosport, 9-9-2016. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Dabrowski and Pavic win mixed doubles in Melbourne [online]. WTA, 28-01-2018. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Marach, Pavic claim Australian Open men's doubles crown [online]. Reuters, 27-01-2018. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b Petr Pokorný. Maraton wimbledonské čtyřhry vyhráli Melo s Kubotem [online]. Tenisportal.cz, 2017-07-15 [cit. 2017-07-16]. Dostupné online. (česky) 
  11. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Mix na French Open vyhráli Ivan Dodig a Latisha Chan [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-07 [cit. 2018-06-09]. Dostupné online. 
  12. (anglicky) Mate Pavić na stránkách Davis Cupu, přístup: 2018052121. května 2018
  13. Jamie Murray & Bruno Soares win Mercedes Cup doubles title [online]. BBC, 2017-06-18 [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Qureshi/Lindstedt Clinch Antalya Doubles Title [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-06-30 [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. DAVID WALDSTEIN. Claire Liu Ends Drought for American Women in Wimbledon Junior Singles. The New York Times [online]. 2017-07-15 [cit. 2017-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Croatians Dodig/Pavic Take Hamburg Doubles Title [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-07-30 [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ZABLOUDIL, Luboš. Marach s Pavičem na Australian Open slaví premiérový grandslamový triumf [online]. Tenisportal.cz, 2018-01-27 [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. 
  18. Mike Bryan Clinches No. 1 By Reaching Wimbledon SF With Sock [online]. ATP Tour, Inc., 2018-07-10 [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]