Pablo Andújar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pablo Andújar
Pablo Andújar ve Wimbledonu 2014
Stát ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození 23. ledna 1986 (33 let)[1]
Místo narození Cuenca, Španělsko[1]
Bydliště Valencie, Španělsko[1]
Výška 180 cm
Váha 76 kg
Profesionál od 2004
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 4 474 496 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 128–183
Tituly 4 ATP, 6 challengerů, 2 Futures
Nejvyšší umístění 32. místo (13. července 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2012, 2014)
French Open 3. kolo (2015)
Wimbledon 3. kolo (2015)
US Open 2. kolo (2012, 2013, 2014)
Čtyřhra
Poměr zápasů 62–107
Tituly 0 ATP, 4 challengery, 2 Futures
Nejvyšší umístění 74. místo (3. prosince 2012)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2016, 2018)
French Open 2. kolo (2011, 2015)
Wimbledon 1. kolo (2011, 2012, 2013, 2015)
US Open 2. kolo (2011, 2012)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 2018041818. dubna 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pablo Andújar Alba[1] (* 23. ledna 1986 Cuenca) je španělský profesionální tenista specializující se na antukových povrch. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál čtyři singlové turnaje. Na challengerech ATPokruhu Futures získal osm titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2015 na 32. místě a ve čtyřhře pak v prosinci 2012 na 74. místě. Trénuje ho bývalý tenista Albert Portas. Dříve tuto roli plnil Jose Luis Aparisi.[1]

Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 2014 světovou baráží proti Brazílii, v níž po pěti setech podlehl Thomazi Belluccimu. Španělé prohráli 1:3 na zápasy. Do září 2018 v soutěži nastoupil k dvěma mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Do manželství vstoupil 5. listopadu 2016 s Cristinou Moretovou. Syn Pablo Andújar mladší se narodil v červenci 2017.[1]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Tenis začal hrát v šesti letech. Trénuje ve valencijském tenisovém klubu El Collao. S krajanem Marcelem Granollersem vyhrál juniorskou čtyřhru na French Open 2004.[1]

Na Australian Open 2010 hladce prohrál v úvodním kole s Francouzem Gillesem Simonem. Na druhém grandslamu sezóny French Open 2010 přešel přes Roberta Kendricka, aby jej poté vyřadil francouzský hráč Paul-Henri Mathieu.

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil během zářijového BCR Open Romania 2010, konaného v Bukurešti. Podlehl v něm Argentinci Juanu Ignaciu Chelovi po dvousetovém průběhu. První titul vybojoval ve dvouhře marockého Grand Prix Hassan II 2011, když ve finále zdolal Itala Potita Staraceho. Následující ročník 2012 obhájil trofej po výhře nad Španělem Albertem Ramosem-Viñolasem.[1][2]

Druhou trofej přidal na červencovém Crédit Agricole Suisse Open Gstaad 2014, hraném na gstaadské antuce. Do finále prošel po výhrách nad krajany, druhým nasazeným Marcelem Granollersem a turnajovou čtyřkou Fernandem Verdascem. V závěrečném duelu přehrál Argentince Juana Mónaca ve dvou sadách. Debutový finálový zápas v kategorii ATP 500 odehrál na antukovém Barcelona Open Banco Sabadell 2015, kde dokázal vyřadit Fabia Fogniniho i třetího nasazeného Davida Ferrera. V boji o titul nestačil na obhájce trofeje a japonskou turnajovou jedničku Kei Nišikoriho.[1][2]

V letech 2016 a 2017 jeho kariéru přerušilo zranění pravého lokte, kvůli němuž prodělal tři operace a skrečoval již utkání během US Open 2015.[4] Při návratu v sezóně 2018 získal během dubna šestou challengerovou trofej z dvouhry v Alicante. Následující týden odjel na jedinou africkou událost kalendáře ATP Tour, marrákešský Grand Prix Hassan II 2018, do něhož mohl zasáhnout pod žebříčkovou ochranou. Po semifinálovém vítězství nad Portugalcem Joãem Sousou zvládl i finále. Čtvrtý antukový titul si připsal po výhře nad 23letou britskou turnajovou dvojkou Kylem Edmundem ve dvou setech. Jako 355. hráč žebříčku ATP se stal nejníže postaveným šampionem turnaje ATP Tour od sezóny 1998 a Hewittova triumfu v Adelaide. Australanu tehdy patřilo 550. místo. Bodový zisk Španěla po vítězství katapultoval o více než dvě stě příček výše na 154. pozici.[4]

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP World Tour 500 (0–1 D; 0–1 Č)
ATP World Tour 250 (4–3 D; 0–5 Č)

Dvouhra: 8 (4–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 26. září 2010 Bukurešť, Rumunsko antuka Argentina Juan Ignacio Chela 7–5, 6–1
Vítěz 1. 10. dubna 2011 Casablanca, Maroko antuka Itálie Potito Starace 6–1, 6–2
Finalista 2. 26. září 2011 Stuttgart, Německo antuka Španělsko Juan Carlos Ferrero 4–6, 0–6
Finalista 3. 25. září 2011 Bukurešť, Rumunsko antuka Německo Florian Mayer 3–6, 1–6
Vítěz 2. 15. dubna 2012 Casablanca, Maroko (2) antuka Španělsko Albert Ramos-Viñolas 6–1, 7–6(7–5)
Vítěz 3. 27. července 2014 Gstaad, Švýcarsko antuka Argentina Juan Mónaco 6–3, 7–5
Finalista 4. 26. dubna 2015 Barcelona, Španělsko antuka Japonsko Kei Nišikori 4–6, 4–6
Vítěz 4. 15. dubna 2018 Marrákeš, Maroko (3) antuka Spojené království Kyle Edmund 6–2, 6–2

Čtyřhra: 6 (0–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 7. února 2011 Costa do Sauípe, Brazílie antuka Španělsko Daniel Gimeno-Traver Brazílie Marcelo Melo
Brazílie Bruno Soares
7-6(4–7), 6-4
Finalista 2. 15. února 2012 Viña del Mar, Chile antuka Argentina Carlos Berlocq Portugalsko Fred Gil
Španělsko Daniel Gimeno-Traver
6–1, 5–7, [10–12]
Finalista 3. 25. srpna 2012 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Argentina Leonardo Mayer Mexiko Santiago González
USA Scott Lipsky
3–6, 6–4, [2–10]
Finalista 4. 28. června 2013 Gstaad, Švýcarsko antuka Španělsko Guillermo García-López Spojené království Jamie Murray
Austrálie John Peers
3–6, 4–6
Finalista 5. 22. února 2015 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Rakousko Oliver Marach Slovensko Martin Kližan
Rakousko Philipp Oswald
6–7(3–7), 4–6
Finalista 6. 1. března 2015 Buenos Aires, Argentina antuka Rakousko Oliver Marach Finsko Jarkko Nieminen
Brazílie André Sá
6–4, 4–6, [7–10]

Tituly na challengerech a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (6 D; 4 Č)
Futures (2 D; 2 Č)

Dvouhra (8)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek'
1. 11. července 2005 Elche, Španělsko antuka Španělsko Gabriel Trujillo Soler 6–3, 3–6, 6–3
2. 31. říjen 2005 Vilafranca del Penedès, Španělsko antuka Nizozemsko Nick van der Meer 2–6, 6–3, 7–5
3. 23. července 2006 Rimini, Itálie antuka Rakousko Werner Eschauer 3–6, 6–1, 7–5
4. 12. srpna 2006 Vigo, Španělsko antuka Španělsko Fernando Vicente 7–5, 7–6(8–6)
5. 17. srpna 2008 Vigo, Španělsko antuka Itálie Marco Crugnola 6–1, 3–6, 6–3
6. 24. srpna 2008 San Sebastián, Španělsko antuka Španělsko Rubén Ramírez Hidalgo 6–4, 6–1
7. 26. července 2010 Orbetello, Itálie antuka Francie Édouard Roger-Vasselin 6–4, 6–3
8. 7. dubna 2018 Alicante, Španělsko antuka Austrálie Alex De Minaur 7–6(7–5), 6-1

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pablo Andújar na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i (anglicky) Pablo Andújar na stránkách ATP Tour, přístup: 2018041818. dubna 2018
  2. a b c (anglicky) Pablo Andújar na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2018041818. dubna 2018
  3. (anglicky) Pablo Andújar na stránkách Davis Cupu, přístup: 2018041818. dubna 2018
  4. a b Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Andújar je po třech operacích loktu zpět. Po challengeru dobyl i turnaj ATP v Maroku [online]. MARRÁKEŠ: TenisPortal.cz, 2018-04-15 [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]