Tenis na Letních olympijských hrách 2020 – mužská čtyřhra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tenis na Letních olympijských hrách 2020
Zlatá olympijská medaile zlato Nikola Mektić (CRO)
 Mate Pavić (CRO)
Stříbrná olympijská medaile stříbro Marin Čilić (CRO)
 Ivan Dodig (CRO)
Bronzová olympijská medaile bronz Marcus Daniell (NZL)
 Michael Venus (NZL)
      Finále6–4, 3–6, [10–7]
      Počet32 párů z 22 zemí
      Povrchtvrdý – DecoTurf / venku
      Datum24.–30. července 2021
      DějištěTenisový park Ariake
zóna Tokijského zálivu
Tokio, JaponskoJaponsko Japonsko
Soutěže
mužská dvouhra • mužská čtyřhra
ženská dvouhra • ženská čtyřhra
smíšená čtyřhra
Tenis na letních olympijských hrách
mužská čtyřhra
◄◄ 2016

Mužská čtyřhra na Letních olympijských hrách 2020 probíhala od 24. do 30. července 2021. Do deblové soutěže tokijského olympijského turnaje nastoupilo třicet dva párů. Dějištěm se staly dvorce s tvrdým povrchem DecoTurf v Tenisovém parku Ariake.[1][2] Letní olympijské hry 2020 byly o rok odloženy kvůli pandemii covidu-19. Vzhledem k obnovení japonského nouzového stavu pro sílící epidemii v oblasti Tokia se hry konaly bez diváků.[3] Obhájci zlatých medailí, Španělé Marc López s Rafaelem Nadalem,[4] do turnaje nezasáhli.

Olympijský turnaj pořádaly Mezinárodní tenisová federace a Mezinárodní olympijský výbor. Mužská čtyřhra byla součástí profesionálního okruhu ATP Tour. Tenisté si do žebříčku nepřipsali žádné body. Hrálo se na dva vítězné sety. Tiebreak uzavírá první dva sety za stavu her 6–6. Případnou rozhodující sadu tvořil poprvé supertiebreak.[1][2]

Mužská čtyřhra se hrála ve všech 16 ročnících, kdy byl tenis zařazen do programu olympijských her v letech 1896–1924 a opět od roku 1988. V roce 1968 se uskutečnily ukázkový turnaj a exhibice.

Olympijskými vítězi se stali nejvýše nasazení Chorvaté Nikola Mektić s Matem Pavićem, kteří ve finále zdolali za 1:38 hodin další chorvatský pár Marina Čiliće a Ivana Dodiga. Po dvousetovém průběhu 6–4 a 3–6 rozhodl až supertiebreak poměrem [10–7]. Mektić a Pavlićem tak potvrdili roli favoritů a navázali na osm předešlých titulů z dosavadního průběhu sezóny. Bronz připadl novozélandské dvojici Marcusi Danieellovi a Michaelu Venusovi po výhře nad reprezentanty amerického tenisu Austinem Krajicekem a Tennysem Sandgrenem. Pro Nový Zéland vybojovali první olympijské medaile v tenise.[5] Čtvrté místo Američanů znamenalo, že poprvé od roku 1920 nezískala americká výprava ani jednu tenisovou medaili.[6][7]

Harmonogram[editovat | editovat zdroj]

Harmonogram
Datum 24. července 25. července 26. července 27. července 28. července 29. července 30. července
Zahájení (UTC+9) 11:00 11:00 11:00 11:00 11:00 15:00 15:00
Mužská čtyřhra 1. kolo 2. kolo čtvrtfinále semifinále — o bronz o zlato

Nasazení párů[editovat | editovat zdroj]

 1.    Nikola Mektić (CRO) /  Mate Pavić (CRO) (vítězové, zlatá medaile)
 2.    Pierre-Hugues Herbert (FRA) /  Nicolas Mahut (FRA) (1. kolo)
 3.    Juan Sebastián Cabal (COL) /  Robert Farah (COL) (čtvrtfinále)
 4.    Aslan Karacev (ROC) /  Daniil Medveděv (ROC) (1. kolo)
 5.    Hubert Hurkacz (POL) /  Łukasz Kubot (POL) (1. kolo)
 6.    Karen Chačanov (ROC) /  Andrej Rubljov (ROC) (1. kolo)
 7.    Jamie Murray (GBR) /  Neal Skupski (GBR) (2. kolo)
 8.    Wesley Koolhof (NED) /  Jean-Julien Rojer (NED) (2. kolo, pozitivní test na covid-19)

Pavouk[editovat | editovat zdroj]

Legenda

Finálová fáze[editovat | editovat zdroj]

  Semifinále Finále o zlatou medaili
                         
  1   Nikola Mektić (CRO)
  Mate Pavić (CRO)		 6 6  
    Austin Krajicek (USA)
  Tennys Sandgren (USA)		 4 4  
  1   Nikola Mektić (CRO)
  Mate Pavić (CRO)		 6 3 [10]
      Marin Čilić (CRO)
  Ivan Dodig (CRO)		 4 6 [7]
    Marcus Daniell (NZL)
  Michael Venus (NZL)		 2 2
      Marin Čilić (CRO)
  Ivan Dodig (CRO)		 6 6     Zápas o bronzovou medaili
      Austin Krajicek (USA)
  Tennys Sandgren (USA)		 63 2
      Marcus Daniell (NZL)
  Michael Venus (NZL)		 77 6

Horní polovina[editovat | editovat zdroj]

První kolo   Druhé kolo   Čtvrtfinále   Semifinále
1   N Mektić (CRO)
  M Pavić (CRO)		 78 6  
  M Demoliner (BRA)
  M Melo (BRA)		 66 4     1   N Mektić (CRO)
  M Pavić (CRO)		 7 65 [10]  
  P Andújar (ESP)
  R Carballés Baena (ESP)		 5 4       L Musetti (ITA)
  L Sonego (ITA)		 5 77 [7]  
  L Musetti (ITA)
  L Sonego (ITA)		 7 6       1   N Mektić (CRO)
  M Pavić (CRO)		 6 6  
ITF   B McLachlan (JPN)
  K Nišikori (JPN)		 6 6       ITF   B McLachlan (JPN)
  K Nišikori (JPN)		 3 3  
  J Sousa (POR)
  P Sousa (POR)		 1 4     ITF   B McLachlan (JPN)
  K Nišikori (JPN)		 6 6
  A Molteni (ARG)
  H Zeballos (ARG)		 77 4 [11]     7   J Murray (GBR)
  N Skupski (GBR)		 3 4  
7   J Murray (GBR)
  N Skupski (GBR)		 63 6 [13]       1   N Mektić (CRO)
  M Pavić (CRO)		 6 6
4   A Karacev (ROC)
  D Medveděv (ROC)		 5 4         A Krajicek (USA)
  T Sandgren (USA)		 4 4
  L Klein (SVK)
  F Polášek (SVK)		 7 6       L Klein (SVK)
  F Polášek (SVK)		 77 2 [5]  
  J Peers (AUS)
  M Purcell (AUS)		 6 65 [5]       A Krajicek (USA)
  T Sandgren (USA)		 62 6 [10]  
  A Krajicek (USA)
  T Sandgren (USA)		 3 77 [10]         A Krajicek (USA)
  T Sandgren (USA)		 6 77
  A Bublik (KAZ)
  A Golubjev (KAZ)		 77 63 [8]         J-L Struff (GER)
  A Zverev (GER)		 3 64  
  J Chardy (FRA)
  G Monfils (FRA)		 64 77 [10]       J Chardy (FRA)
  G Monfils (FRA)		 4 5
  J-L Struff (GER)
  A Zverev (GER)		 6 77       J-L Struff (GER)
  A Zverev (GER)		 6 7  
5   H Hurkacz (POL)
  Ł Kubot (POL)		 2 65  

Dolní polovina[editovat | editovat zdroj]

První kolo   Druhé kolo   Čtvrtfinále   Semifinále
8   W Koolhof (NED)
  J-J Rojer (NED)		 6 77  
  S Gillé (BEL)
  J Vliegen (BEL)		 3 65     8   W Koolhof (NED)
  J-J Rojer (NED)		  
  J Gerasimov (BLR)
  I Ivaška (BLR)		 3 66       M Daniell (NZL)
  M Venus (NZL)		 w/o  
  M Daniell (NZL)
  M Venus (NZL)		 6 78         M Daniell (NZL)
  M Venus (NZL)		 6 3 [10]  
  J Millman (AUS)
  L Saville (AUS)		 5 2       3   JS Cabal (COL)
  R Farah (COL)		 3 6 [7]  
  O Marach (AUT)
  P Oswald (AUT)		 7 6       O Marach (AUT)
  P Oswald (AUT)		 4 1
  P Carreño Busta (ESP)
  A Davidovich Fokina (ESP)		 2 4     3   JS Cabal (COL)
  R Farah (COL)		 6 6  
3   JS Cabal (COL)
  R Farah (COL)		 6 6         M Daniell (NZL)
  M Venus (NZL)		 2 2
6   K Chačanov (ROC)
  A Rubljov (ROC)		 77 65 [10]         M Čilić (CRO)
  I Dodig (CRO)		 6 6
  R Ram (USA)
  F Tiafoe (USA)		 63 77 [12]       R Ram (USA)
  F Tiafoe (USA)		 3 5  
  T Daniel (JPN)
  J Nišioka (JPN)		 2 4       M Čilić (CRO)
  I Dodig (CRO)		 6 7  
  M Čilić (CRO)
  I Dodig (CRO)		 6 6         M Čilić (CRO)
  I Dodig (CRO)		 4 77 [10]
  K Krawietz (GER)
  T Pütz (GER)		 6 6         A Murray (GBR)
  J Salisbury (GBR)		 6 62 [7]  
  F Bagnis (ARG)
  D Schwartzman (ARG)		 2 1       K Krawietz (GER)
  T Pütz (GER)		 2 62
  A Murray (GBR)
  J Salisbury (GBR)		 6 6       A Murray (GBR)
  J Salisbury (GBR)		 6 77  
2   P-H Herbert (FRA)
  N Mahut (FRA)		 3 2  

Seznam kvalifikovaných párů[editovat | editovat zdroj]

Seznam párů mužské čtyřhry
Poř. KŽ První deblista Druhý deblista národní olympijský výbor
dvouhra čtyřhra hráč dvouhra čtyřhra hráč
Top 10 žebříčku ATP ve čtyřhře
1.[8] 3. – 1. Mate Pavić – 2. Nikola Mektić Chorvatsko
2.[9] 10. 305. 3. Nicolas Mahut 87. 7. Pierre-Hugues Herbert Francie
3.[10] 9. – 4. Robert Farah – 5. Juan Sebastián Cabal Kolumbie
4.[11] 71 – 6 Horacio Zeballos – 65 Andrés Molteni Argentina
5.[8] 45 – 8 Ivan Dodig 37. 235. Marin Čilić Chorvatsko
6.[12] 250 – 9 Filip Polášek 254. 241. Lukáš Klein Slovensko
7.[13] 115. – 10. Joe Salisbury 124. 105. Andy Murray Velká Británie
Přímá účast dle kombinovaného žebříčku
8.[14] 26. 2. 237. Daniil Medveděv 24. 232. Aslan Karacev Sportovci ROV
9.[15] 31. – 13. Bruno Soares – 18. Marcelo Melo Brazílie
10.[14] 34. 7. 71. Andrej Rubljov 27. 92. Karen Chačanov Sportovci ROV
11.[16] 34. 17. 73. Hubert Hurkacz – 17. Łukasz Kubot Polsko
12.[17] 40. – 19. Neal Skupski – 21. Jamie Murray[p. 1] Velká Británie
13.[19] 41. – 14. Wesley Koolhof – 27. Jean-Julien Rojer Nizozemsko
14.[20] 47. 12. 68. Pablo Carreño Busta 35. 220. Alejandro Davidovich Fokina Španělsko
15.[21] 51. 6. 112. Alexander Zverev 45. 56. Jan-Lennard Struff Německo
16.[2] 57. – 28. Joran Vliegen – 29. Sander Gillé Belgie
17.[21] 60. 688. 20. Kevin Krawietz 1 182. 40. Tim Pütz Německo
18.[22] 61. – 15. Michael Venus – 46. Marcus Daniell Nový Zéland
19.[23] 66. – 30. Oliver Marach – 36. Philipp Oswald Rakousko
20.[24] 69. 280. 44. Max Purcell[p. 1] – 25. John Peers Austrálie
21.[9] 72. 26. 409. Jošihito Nišioka[p. 1] 46. 781. Taró Daniel[p. 1] Japonsko
22.[9] 73. 16. – Gaël Monfils 59. 57. Jérémy Chardy Francie
23.[25] 76. – 11. Rajeev Ram 65. 198. Frances Tiafoe Spojené státy americké
24. 87. 26. 160. Lorenzo Sonego 61. 305. Lorenzo Musettie[p. 1] Itálie
Přímá účast dle kombinovaného žebříčku se singlovou prioritou
25.[24] 76. 407. 33. Luke Saville 43. 251. John Millman Austrálie
26.[26] 78. 39. 49. Alexandr Bublik 856. 39. Andrej Golubjev Kazachstán
27.[27] 107. 11. 139. Diego Schwartzman 96. 166. Facundo Bagnis Argentina
28.[25] 118. – 50. Austin Krajicek 68. 207. Tennys Sandgren Spojené státy americké
29.[28] 131. – 48. Marcelo Demoliner[p. 1] 83. 189. Thiago Monteiro[p. 1] Brazílie
30.[29] 170. 70. 131. Pablo Andújar 100. 163. Roberto Carballés Baena Španělsko
31.[10] 204. 109. 96. João Sousa 108. 316. Pedro Sousa Portugalsko
Pořadatelský stát
P1[30] 99. – 42. Ben McLachlan 57. 815. Kei Nišikori Japonsko
Legenda
e hráč obdržel povolení startu od ITF i přes nesplnění kritérií účasti v Davis Cupu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g Hráč se kvalifikoval díky pozdnímu odhlášení jednoho z přímo postupujících na olympijský turnaj.[18]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tennis at the 2020 letní Olympics – Men's Doubles na anglické Wikipedii a Tennis at the 2020 letní Olympics – Qualification na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Tokyo 2020: Olympic tennis dates, entry lists, seeds and more [online]. WTA Tennis, 2021-07-20 [cit. 2021-07-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Tokyo 2020 Olympic Tennis: draws, nominations and key players [online]. INTERNATIONAL TENNIS FEDERATION, 2021-07-20 [cit. 2021-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Olympijské hry v Tokiu se uskuteční bez diváků. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-07-08 [cit. 2021-07-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Nadal and Lopez power to men’s doubles tennis title [online]. Olympics.org, 2016-08-16 [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Marcus Daniell & Michael Venus Capture Bronze Medal In Tokyo [online]. ATP Tour, Inc., 2021-07-30 [cit. 2021-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Nikola Mektic & Mate Pavic Capture Olympic Gold In Tokyo | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2021-07-30 [cit. 2021-07-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Mektič s Pavičem vyhráli chorvatské finále. Olympijské zlato je jejich 9. trofejí v sezoně. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-30 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b BARIŠIĆ, Zdravko. Naši tenisači ciljaju visoko: Hrvatsku predstavljaju najbolji par svijeta i kumska veza... [online]. 24 Sata, 01-07-2021. Dostupné online. (chorvatsky) 
  9. ↑ a b c OSTERMANN, Flo. Tennis – Jeux Olympiques de Tokyo : la sélection française [online]. Dicodusport, 1-07-2021. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. ↑ a b Olympic Tennis Event Entry List [online]. International Tennis Federation, 19-07-2021. Dostupné online. 
  11. ↑ Zeballos will partner with Molteni at the Olympics [online]. Explica.co, 19-06-2021 [cit. 2021-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-06-2021. 
  12. ↑ SEDLÁKOVÁ, Jana. Polášek si vybral spoluhráča. V Tokiu by mal štartovať s mladým talentom [online]. sportnet.sk, 21-06-2021. Dostupné online. (slovensky) 
  13. ↑ Tokyo 2020 Olympic and Paralympic line-ups announced [online]. Lawn Tennis Association, 24-06-2021 [cit. 2021-07-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Mixed teams of Russian tennis players to be determined at Tokyo Olympics [online]. TASS, 21-06-2021. Dostupné online. 
  15. ↑ Thiago Monteiro precisa de oito desistências para disputar torneio olímpico de tênis [online]. Terra, 15-06-2021. Dostupné online. (portugalsky) 
  16. ↑ BERNARD, Aleksander. Oficjalnie: Znamy skład polskich tenisistów na igrzyska olimpijskie w Tokio! [online]. Sport.pl, 1-7-2021. Dostupné online. (polsky) 
  17. ↑ Jamie Murray replaces Evans in Team GB. BBC Sport. British Broadcasting Corporation, 15-07-2021. Dostupné online. 
  18. ↑ Olympic Tennis Event Entry List [online]. International Tennis Federation, 1-07-2021. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1-07-2021. 
  19. ↑ 6 tennissers beschikbaar voor Olympische Spelen in Tokyo [online]. 18-06-2021 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  20. ↑ ALBARRÁN, Nacho. Carreño y Muguruza, líderes de un equipo olímpico español con Carla Suárez [online]. Diario AS, 22-06-2021 [cit. 2021-06-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  21. ↑ a b ULRICH, Ron; SÄNGER, Peter. Frankfurter Pütz startet bei Olympia mit Krawietz [online]. Hessenschau, 22-06-2021. Dostupné online. (německy) 
  22. ↑ BURGESS, Michael. Tokyo Olympics: Kiwi tennis players Michael Venus and Marcus Daniell confident of success at Games, despite strong field [online]. NZME Publishing, 24-06-2021. Dostupné online. 
  23. ↑ AMBROSI, Markus. Oliver Marach und Philipp Oswald unser Doppel bei Olympia [online]. ÖTV, 30-06-2021. Dostupné online. (německy) 
  24. ↑ a b Australian team announced for Tokyo Olympic Games. tennis.com.au. Tennis Australia, 29-06-2021. Dostupné online. 
  25. ↑ a b U.S. Olympic tennis team named, including Coco Gauff [online]. NBC Sports, 1-07-2021. Dostupné online. 
  26. ↑ Казахстанские теннисисты обновили рекорд Олимпиады [online]. Sports.kz, 29-06-2021. Dostupné online. (kazašsky) 
  27. ↑ Tokio 2020: panorama actualizado con la clasificación de nuestros tenistas [online]. Asociación Argentina de Tennis, 14-07-2021. Dostupné online. (španělsky) 
  28. ↑ Luisa Stefani e Laura Pigossi contam com desistências e vão disputar Olimpíadas [online]. Globo, 16-07-2017. Dostupné online. (portugalsky) 
  29. ↑ Ocho tenistas españoles participarán en los Juegos Olímpicos de Tokio 2020 [online]. Dostupné online. (španělsky) 
  30. ↑ 錦織圭らが東京五輪テニスダブルス代表　青山修子、柴原瑛菜組はメダル候補 [online]. Nikkan Sports News, 29-06-2021. Dostupné online. (japonsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Mužská čtyřhra na Letních olympijských hrách 2020 [online]. ITF [cit. 2023-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-01-02. 
Mužská čtyřhra v tenise na letních olympijských hrách

1896 • 1900 • 1904 • 1908 (hala) • 1912 (hala) • 1920 • 1924 • 1988 • 1992 • 1996 • 2000 • 2004 • 2008 • 2012 • 2016 • 2020

Neoficiální turnaje: 1906 • 1968 (exhibice)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tenis_na_Letních_olympijských_hrách_2020_–_mužská_čtyřhra&oldid=23608584“