Frederik Nielsen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Frederik Nielsen
Frederik Nielsen ve Wimbledonu 2016
Stát DánskoDánsko Dánsko
Datum narození 23. srpna 1983 (35 let)
Místo narození Lyngby, Dánsko
Bydliště Lyngby, Dánsko
Výška 190 cm
Váha 76 kg
Profesionál od 2001
Držení rakety pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 928 301 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 27–33
Tituly 0 ATP, 0 challengerů, 14 Futures
Nejvyšší umístění 190. místo (15. srpna 2011)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2012)
French Open 2. kolo kvalifikace (2011)
Wimbledon 3. kolo kvalifikace (2007)
US Open 1. kolo kvalifikace (2010)
Čtyřhra
Poměr zápasů 64–50
Tituly 2 ATP, 25 challengerů, 27 Futures
Nejvyšší umístění 17. místo (1. dubna 2013)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2014)
French Open 2. kolo (2013)
Wimbledon vítěz (2012)
US Open 2. kolo (2012, 2013, 2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů semifinále (2012)
Týmové soutěže
Hopman Cup základní skupina (2012)
Poslední aktualizace: 2017-12-2828. prosince 2017

Frederik Løchte Nielsen (* 23. srpna 1983 Lyngby) je dánský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál dva deblové turnaje, včetně Wimbledonu 2012 v páru s britským tenistou Jonathanem Marrayem. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal do roku 2018 čtrnáct titulů ve dvouhře a padesát dva ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v srpnu 2011 na 190. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2013 na 17. místě. Trénuje ho Patrick Langvardt.[2] Dříve tuto roli plnil krajan Dane John Larsen

V dánském daviscupovém týmu debutoval v roce 2003 prvním kolem druhé skupiny euroafrické zóny proti Tunisku, v němž za rozhodnutého stavu vyhrál závěrečnou dvouhru s Malekem Džazírím. Dánové zvítězili 4:1 na zápasy. Do roku 2018 v soutěži nastoupil k třiceti devíti mezistátním utkáním s bilancí 34–24 ve dvouhře a 20–13 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V posledním kole kvalifikace Wimbledonu 2007 prohrál s Tomášem Zíbem po pětisetovém průběhu. Jeho dědem byl bývalý tenista Kurt Nielsen, který se jako první Dán probojoval do finále dvouhry na Grand Slamu a vyhrál smíšenou čtyřhru na US Championships.

Na počátku nové sezóny 2012 byl spolu s krajankou Caroline Wozniackou členem dánského týmu při první účasti země na Hopmanově poháru. V grandslamové čtyřhře pak překvapivě zvítězil ve Wimbledonu 2012 společně s britským tenistou Jonathanem Marrayem, když do soutěže nastoupili na divokou kartu. Ve finále vyhráli nad pátým nasazeným párem Robert Lindstedt a Horia Tecău po pětisetové bitvě. Švédsko-rumunská dvojice tak nezvládla již třetí wimbledonské finále v řadě, přestože o den dříve v semifinále vyřadila druhý nasazený pár amerických dvojčat Mikea a Boba Bryanových.

Bodový zisk je s Jonathanem Marrayem posunul na Turnaj mistrů 2012, kde po postupu ze skupiny skončili v semififnále na raketách pozdějších španělských šampionů Marcela Granollerse a Marca Lópeze.

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2012 Wimbledon Spojené království Jonathan Marray Švédsko Robert Lindstedt
Rumunsko Horia Tecău
4–6, 6–4, 7–6(7–5), 6–7(5–7), 6–3

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–0 Č)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP World Tour 500 (0–0)
ATP World Tour 250 (1–2 Č)

Čtyřhra: 4 (2–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 8. července 2012 Wimbledon, Spojené království tráva Spojené království Jonathan Marray Švédsko Robert Lindstedt
Rumunsko Horia Tecău
4–6, 6–4, 7–6(7–5), 6–7(5–7), 6–3
Finalista 1. 22. září 2012 Mety, Francie tvrdý (h) Švédsko Johan Brunström Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
6–7(3–7), 4–6
Finalista 2. 13. ledna 2013 Auckland, Nový Zéland tvrdý Švédsko Johan Brunström Spojené království Colin Fleming
Brazílie Bruno Soares
6–7(1–7), 6–7(2–7)
Vítěz 2. 5. ledna 2014 Čennaj, Indie tvrdý Švédsko Johan Brunström Chorvatsko Marin Draganja
Chorvatsko Mate Pavić
6–2, 4–6, [10–7]

Finále na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (0–3 D; 25 titulů Č)

Dvouhra: (0–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 6. července 2008 Dublin, Irsko koberec (h) Austrálie Robert Smeets 6–7(5–7), 2–6
Finalista 2. 14. listopadu 2010 Loughborough, Spojené království tvrdý (h) Německo Matthias Bachinger 3–6, 6–3, 1–6
Finalista 3. 15. listopadu 2014 Champaign, Spojené státy tvrdý (h) Francie Adrian Mannarino 2–6, 2–6

Čtyřhra (25 titulů)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté
1. 30. října 2006 Rimouski, Kanada tvrdý (h) Dánsko Kristian Pless Nizozemsko Jasper Smit
Nizozemské Antily Martijn van Haasteren
6–2, 6–4
2. 20. listopadu 2006 Shrewsbury, Spojené království tvrdý (h) Německo Philipp Marx Německo Lars Burgsmuller
Německo Mischa Zverev
6–4, 6–4
3. 15. října 2007 Kolding, Dánsko tvrdý (h) Dánsko Rasmus Nørby Německo Philipp Petzschner
Rakousko Alexander Peya
4–6, 6–3, [10–8]
4. 22. října 2007 Barnstaple, Spojené království tvrdý (h) Pákistán Ajsám Kúreší Nizozemsko Jasper Smit
Nizozemské Antily Martijn van Haasteren
6–2, 6–7(4–7), [10–2]
5. 19. listopadu 2007 Shrewsbury, Spojené království tvrdý (h) Dánsko Rasmus Nørby Spojené království Edward Allinson
Spojené království Ian Flanagan
6–3, 6–2
6. 17. března 2008 Sarajevo,
Bosna a Hercegovina
tvrdý (h) Švédsko Johan Brunström Rakousko Alexander Peya
Chorvatsko Lovro Zovko
6–4, 7–6(7–4)
7. 24. listopadu 2008 Tojota, Japonsko koberec (h) Pákistán Ajsám Kúreší Čínská Tchaj-pej Ti Čchen
Polsko Grzegorz Panfil
7–5, 6–3
8. 25. května 2009 Carson, Spojené státy tvrdý Indie Harsh Mankad Austrálie Carsten Ball
USA Travis Rettenmaier
6–4, 6–4
9. 20. července 2009 Recanati, Itálie tvrdý Austrálie Joseph Sirianni Itálie Adriano Biasalla
Kazachstán Andrej Golubjev
6–4, 3–6, [10–6]
10. 9. listopadu 2009 Jersey, Spojené království koberec (h) Austrálie Joseph Sirianni Finsko Henri Kontinen
Finsko Jarkko Nieminen
7–5, 3–6, [10–2]
11. 26. července 2010 Granby, Kanada tvrdý Austrálie Joseph Sirianni Thajsko Sančaj Ratiwatana
Thajsko Sončat Ratiwatana
4–6, 6–4, [10–6]
12. 8. listopadu 2010 Loughborough, Spojené království koberec (h) Finsko Henri Kontinen Austrálie Jordan Kerr
Spojené království Ken Skupski
6–2, 6–4
13. 3. ledna 2011 Nouméa, Francie tvrdý Německo Dominik Meffert Itálie Flavio Cipolla
Itálie Simone Vagnozzi
7–6(5–7), 5–7, [10–5]
14. 7. února 2011 Bergamo, Itálie tvrdý (h) Spojené království Ken Skupski Rusko Michail Jelgin
Rusko Alexandr Kudrjavcev
bez boje
15. 4. dubna 2011 Monza, Itálie antuka Švédsko Johan Brunström Spojené království Jamie Delgado
Spojené království Jonathan Marray
5–7, 6–2, [10–7]
16. 25. července 2011 Recanati, Itálie tvrdý Spojené království Ken Skupski Itálie Federico Gaio
Indie Purav Radža
6–4, 7–5
17. 1. srpna 2011 Segovia, Španělsko tvrdý Švédsko Johan Brunström Francie Nicolas Mahut
Chorvatsko Lovro Zovko
6–2, 3–6, [10–6]
18. 23. ledna 2012 Heilbronn, Německo tvrdý (h) Švédsko Johan Brunström Filipíny Treat Conrad Huey
Spojené království Dominic Inglot
6–3, 3–6, [10–6]
19. 2. listopadu 2014 Charlottesville, Spojené státy tvrdý (h) Filipíny Treat Conrad Huey Spojené království Lewis Burton
Spojené království Marcus Willis
3–6, 6–3, [10–2]
20. 23. srpna 2015 Vancouver, Kanada tvrdý Filipíny Treat Conrad Huey Indie Juki Bhambri
Nový Zéland Michael Venus
7–6(7–4), 6–7(3–7), [10–5]
21. 4. října 2015 Tiburon, Spojené státy tvrdý Švédsko Johan Brunström Austrálie Carsten Ball
Austrálie Matt Reid
7–6(7–2), 6–1
22. 18. října 2015 Fairfield, Spojené státy tvrdý Švédsko Johan Brunström Německo Dustin Brown
Austrálie Carsten Ball
6–3, 5–7, [10–5]
23. 15. listopadu 2015 Knoxville, Spojené státy tvrdý (h) Švédsko Johan Brunström USA Sekou Bangoura
Austrálie Matt Seeberger
6–1, 6–2
24. 24. ledna 2016 Manilla, Filipíny tvrdý Švédsko Johan Brunström Filipíny Francis Casey Alcantara
Indonésie Christopher Rungkat
6–2, 6–2
25. 1. dubna 2017 Saint-Brieuc, Francie tvrdý Německo Andre Begemann Irsko David O'Hare
Spojené království Joe Salisbury
6–3, 6–4

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frederik Nielsen na anglické Wikipedii.

  1. (anglicky) Frederik Nielsen na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2017-12-2828. prosince 2017
  2. (anglicky) Frederik Nielsen na stránkách ATP Tour, přístup: 2017-12-2828. prosince 2017
  3. (anglicky) Frederik Nielsen na stránkách Davis Cupu, přístup: 2017-12-2828. prosince 2017

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]