Přeskočit na obsah

Henri Kontinen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Henri Kontinen
Henri Kontinen ve Wimbledonu 2016
Henri Kontinen ve Wimbledonu 2016
PřezdívkaHenkka[1]
StátFinskoFinsko Finsko
Datum narození19. června 1990 (34 let)
Místo narozeníHelsinky, Finsko
BydlištěHelsinky, Finsko
Výška191 cm[1]
Hmotnost82 kg[1]
Profesionál od2008
Ukončení kariéry2021
Držení raketypravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek3 584 065 USD
Dvouhra
Poměr zápasů7–6
Tituly0 ATP, 5 Futures
Nejvyšší umístění220. místo (18. října 2010)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo kvalifikace (2010)
Čtyřhra
Poměr zápasů231–139
Tituly17 ATP, 8 challengerů, 10 Futures
Nejvyšší umístění1. místo (3. dubna 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2017)
French Openčtvrtfinále (2018)
Wimbledonsemifinále (2017)
US Opensemifinále (2017)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůvítěz (2016, 2017)
Smíšená čtyřhra
Tituly1
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2020)
French Opensemifinále (2015)
Wimbledonvítěz (2016)
US Openčtvrtfinále (2015, 2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231105a5. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henri Kontinen (* 19. června 1990 Helsinky) je bývalý finský profesionální tenista, vítěz mužského deblu na Australian Open 2017 a Turnaji mistrů 2016 z Londýna, když v obou případech triumfoval s Australanem Johnem Peersem. Od dubna do listopadu 2017 byl ve dvou oddělených obdobích světovou jedničkou ve čtyřhře, celkově padesátou v pořadí a historicky první v jakékoli tenisové soutěži z Finska. Na čele strávil 26 týdnů.[2]

Ve své kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál sedmnáct deblových turnajů. Na challengerech ATPokruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a osmnáct ve čtyřhře. Je vítězem smíšené čtyřhry ve Wimbledonu 2016, kde triumfoval po boku domácí Heather Watsonové.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2010 na 220. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2017 na 1. místě, když se do čela posunul po dohrání Miami Open 2017.[2] Naposledy jej trénoval Chris Eaton.

Ve finském daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 prvním kolem 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Jihoafrické republice, v němž prohrál dvouhru i čtyřhru. Finové odešli poraženi 1:4 na zápasy. Do roku 2016 v soutěži nastoupil ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 6–4 ve dvouhře a 9–5 ve čtyřhře.[4]

Během kariéry trénoval v tenisových centrech v Uppsale, Praze a akademii Nicka Bollettieriho ve floridském Bradentonu.[1] Mladší bratr Micke Kontinen (nar. 1992) je také bývalým tenistou.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Juniorská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na juniorce Grand Slamu získal titul ve čtyřhře French Open 2008, když s Indonésanem Christopherem Rungkatem ve finále zdolali německo-australský pár Jaan-Frederik Brunken a Matt Reid po hladkém průběhu 6–0 a 6–3.[5]

O titul si také zahrál na juniorce Wimbledonu 2008, když z dvouhry odešel jako poražený finalista poté, co nestačil na Bulhara Grigora Dimitrova. Do třetího juniorského finále se probojoval na US Open 2008 opět v páru s Rungkatem. Tentokrát je však přehrála rakousko-německá dvojice Nikolaus Moser a Cedrik-Marcel Stebe po setech 6–7 a 6–3, až v supertiebreaku 10–8.

Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v srpnu 2008 na 4. místě.

V sezóně 2014 se probojoval do prvních třech finále okruhu ATP World Tour, a to vždy ve čtyřhře. Premiérový titul si odvezl ze srpnového Bet-at-home Cupu, hraného na antuce v Kitzbühelu.

V závěrečném zápasu s krajanem Jarkkem Nieminenem zdolali ve dvou setech pár Daniele Bracciali a Andrej Golubjev. Následně vytvořil stabilnější dvojici s Chorvatem Marinem Draganjou, s nímž skončil jako poražený finalista na halových turnajích Open de Moselle v Metách a basilejském Swiss Indoors.

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeři ve finále Výsledek
Vítěz 2017 Australian Open tvrdý Austrálie John Peers USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–5, 7–5
Finalista 2019 Australian Open tvrdý Austrálie John Peers Francie Pierre-Hugues Herbert

Francie Nicolas Mahut

4–6, 6–7(1–7)

Smíšená čtyřhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeři ve finále Výsledek
Vítěz 2016 Wimbledon, Spojené království tráva Spojené království Heather Watsonová Kolumbie Robert Farah Maksúd
Německo Anna-Lena Grönefeldová
7–6(7–5), 6–4
Finalista 2017 Wimbledon tráva Spojené království Heather Watsonová Spojené království Jamie Murray
Švýcarsko Martina Hingisová
4–6, 4–6

Finále na okruhu ATP World Tour

[editovat | editovat zdroj]
Během French Open 2016
Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–1 Č)
Tennis Masters Cup /
ATP World Tour Finals (2–0 Č)
ATP Masters Series /
ATP World Tour Masters 1000 (3–1 Č)
ATP International Series Gold /
ATP World Tour 500 (6–2 Č)
ATP International Series /
ATP World Tour 250 (12–2 Č)

Čtyřhra: 30 (24–6)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 2. srpna 2014 Kitzbühel, Rakousko antuka Finsko Jarkko Nieminen Itálie Daniele Bracciali
Kazachstán Andrej Golubjev
6-1, 6-4
Finalista 1. 21. září 2014 Mety, Francie tvrdý (h) Chorvatsko Marin Draganja Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
7–6(7–3), 3–6, [8–10]
Finalista 2. 26. října 2014 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) Chorvatsko Marin Draganja Kanada Vasek Pospisil
Srbsko Nenad Zimonjić
6-7(13-15), 6-1, [5-10]
Vítěz 2. 8. února 2015 Záhřeb, Chorvatsko tvrdý (h) Chorvatsko Marin Draganja Francie Fabrice Martin
Indie Purav Raja
6-4, 6-4
Vítěz 3. 22. února 2015 Marseille, Francie tvrdý (h) Chorvatsko Marin Draganja Spojené království Colin Fleming
Spojené království Jonathan Marray
6–4, 3–6, [10–8]
Vítěz 4. 26. dubna 2015 Barcelona, Španělsko antuka Chorvatsko Marin Draganja Spojené království Jamie Murray
Austrálie John Peers
6-3, 6-7(6–8), [11–9]
Finalista 3. 8. srpna 2015 Kitzbühel, Rakousko antuka Nizozemsko Robin Haase Španělsko Nicolás Almagro
Argentina Carlos Berlocq
7–5, 3–6, [9–11]
Vítěz 5. 27. září 2015 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Filipíny Treat Conrad Huey Rakousko Julian Knowle
Rakousko Alexander Peya
7–5, 6–3
Vítěz 6. 4. října 2015 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý (h) Filipíny Treat Conrad Huey Jižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram
7–6(7–4), 6–2
Vítěz 7. 10. ledna 2016 Brisbane, Austrálie tvrdý Austrálie John Peers Austrálie James Duckworth
Austrálie Chris Guccione
7–6(7–4), 6–1
Vítěz 8. 1. května 2016 Mnichov, Německo antuka Austrálie John Peers Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–3, 3–6, [10–7]
Vítěz 9. 17. července 2016 Hamburk, Německo antuka Austrálie John Peers Kanada Daniel Nestor
Pákistán Ajsám Kúreší
7–5, 6–3
Vítěz 10. 27. srpna 2016 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Španělsko Guillermo García-López Německo Andre Begemann
Indie Leander Paes
4–6, 7–6(8–6), [10–8]
Vítěz 11. 25. září 2016 Petrohrad, Rusko (2) tvrdý (h) Spojené království Dominic Inglot Německo Andre Begemann
Indie Leander Paes
4–6, 6–3, [12–10]
Finalista 4. 16. října 2016 Šanghaj, ČLR tvrdý Austrálie John Peers USA John Isner
USA Jack Sock
4–6, 4–6
Vítěz 12. 6. listopadu 2016 Paříž, Francie tvrdý (h) Austrálie John Peers Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–4, 3–6, [10–6]
Vítěz 13. 20. listopadu 2016 Turnaj mistrů, Londýn,
Spojené království
tvrdý (h) Austrálie John Peers Jižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram
2–6, 6–1, [10–8]
Vítěz 14. 28. ledna 2017 Australian Open, Melbourne,
Austrálie
tvrdý Austrálie John Peers USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–5, 7–5
Vítěz 15. 6. srpna 2017 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Austrálie John Peers Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
7–6(7–5), 6–4
Vítěz 16. 8. října 2017 Peking, ČLR tvrdý Austrálie John Peers USA John Isner
USA Jack Sock
6–3, 3–6, [10–7]
Vítěz 17. 15. října 2017 Šanghaj, ČLR tvrdý Austrálie John Peers Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–4, 6–2
Vítěz 18. 19. listopadu 2017 Turnaj mistrů, Londýn,
Spojené království
tvrdý (h) Austrálie John Peers Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–4, 6–2
Vítěz 19. 28. ledna 2018 Brisbane, Austrálie tvrdý Austrálie John Peers Argentina Leonardo Mayer

Argentina Horacio Zeballos

3–6, 6–3, [10–2]
Vítěz 20. 24. června 2018 Londýn,
Spojené království
tráva Austrálie John Peers Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
6–4, 6–3
Vítěz 21. 12. srpna 2018 Montréal a Toronto, Kanada tvrdý Austrálie John Peers Nový Zéland Michael Venus

Jižní Afrika Raven Klaasen

6–2, 6–7(7–9), [10–6]
Finalista 5. 27. ledna 2019 Australian Open tvrdý Austrálie John Peers Francie Pierre-Hugues Herbert

Francie Nicolas Mahut

4–6, 6–7(1–7)
Vítěz 22. 19. února 2019 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Francie Jérémy Chardy Nizozemsko Jean-Julien Rojer

Rumunsko Horia Tecău

7–6(7–5), 7–6(7–4)
Vítěz 23. 20. října 2019 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Chorvatsko Mate Pavić

Brazílie Bruno Soares

6–4, 6–2
Finalista 6. 16. února 2020 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Německo Jan-Lennard Struff Francie Pierre-Hugues Herbert

Francie Nicolas Mahut

6–7(5–7), 6–4, [7–10]
Vítěz 24. 28. února 2021 Montpellier, Francie tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Izrael Jonatan Erlich

Bělorusko Andrej Vasiljevskij

6–2, 7–5

Tituly na okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Futures (5 D; 18 Č)

Dvouhra (5 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
č. rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
1. 2009 Vilnius, Litva antuka Finsko Timo Nieminen 6–1, 6–3
2. 2009 Cardiff, Spojené království tvrdý (h) Belgie Yannick Mertens 7–6(7–4), 7–5
3. 2010 Sarajevo, Bosna a Hercegovina koberec Rakousko Alexander Peya 6–3, 7–6(7–4)
4. 2010 Danderyd, Švédsko tvrdý (h) Finsko Timo Nieminen 6–3, 6–4
5. 2010 Falun, Švédsko tvrdý (h) Finsko Timo Nieminen 6–3, 3–6, 7–6(7–5)

Tituly na challengerech ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (18 Č)

Čtyřhra (18 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
1. 14. listopadu 2010 Spojené království Loughborough tvrdý Dánsko Frederik Nielsen Austrálie Jordan Kerr
Spojené království Ken Skupski
6–2, 6–4
2. 28. července 2013 Finsko Tampere antuka Srbsko Goran Tošić Filipíny Ruben Gonzales
Austrálie Chris Letcher
6–4, 6–4
3. 9. listopadu 2013 Slovensko Bratislava tvrdý (h) Švédsko Andreas Siljeström Německo Gero Kretschmer
Německo Jan-Lennard Struff
7–6(8–6), 6–2
4. 16. listopadu 2013 Finsko Helsinki tvrdý (h) Finsko Jarkko Nieminen Německo Dustin Brown
Německo Philipp Marx
7–5, 5–7, [10-5]
5. 26. ledna 2014 Německo Heilbronn tvrdý (h) Polsko Tomasz Bednarek Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
3–6, 7–6 (7–3), [12-10]
6. 24. února 2014 Francie Cherbourg tvrdý (h) Rusko Konstantin Kravčuk Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Albano Olivetti
6–4, 6–7(3–7), [10-7]
7. 14. dubna 2014 USA Sarasota zelená antuka Chorvatsko Marin Draganja Španělsko Rubén Ramírez Hidalgo
Chorvatsko Franko Škugor
7–5, 5–7, [10-6]
8. 16. listopadu 2014 Finsko Helsinki tvrdý (h) Finsko Jarkko Nieminen Spojené království Jonathan Marray
Německo Philipp Petzschnerx
7–6(7–2), 6-2

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henri Kontinen na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Profil Henriho Kontinena na stránkách ATP Tour [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2015-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Henri Kontinen - nový líder svetového rebríčka štvorhry. Šport.sk [online]. 2017-03-31 [cit. 2017-03-31]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ZABLOUDIL, Luboš. Kontinen a Watsonová slaví první grandslamový titul [online]. Tenisportal.cz, 2016-07-10 [cit. 2016-07-11]. Dostupné online. 
  4. Profil na stránkách Davisova poháru [online]. Davis Cup [cit. 2016-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. (11 June 2008) French Open glory for Indonesian junior player, Jakarta Globe, Retrieved November 6, 2010

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]