Heather Watsonová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heather Watsonová
Heather Watsonová ve Wimbledonu 2019
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království[1]
Datum narození19. května 1992 (31 let)
Místo narozeníGuernsey, Spojené království[1]
BydlištěBradenton, FL, Spojené státy[1]
Výška170 cm[1]
Profesionál od2010[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč[1]
Výdělek5 265 762 USD
Dvouhra
Poměr zápasů382–315
Tituly4 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění38. místo (19. ledna 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2013)
French Open2. kolo (2011, 2012, 2014, 2015, 2016 , 2018)
Wimbledon4. kolo (2022)
US Open1. kolo (2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2020, 2021)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2012, 2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů150–164
Tituly5 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění39. místo (25. února 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2015, 2016)
French Open2. kolo (2018)
Wimbledončtvrtfinále (2018)
US Open2. kolo (2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Smíšená čtyřhra
Tituly1
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2013)
Wimbledonvítězka (2016)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hryčtvrtfinále (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230801a1. srpna 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heather Miriam Watsonová (* 19. května 1992 Guernsey) je britská profesionální tenistka. Ve smíšené čtyřhře triumfovala s Finem Henrim Kontinenem ve Wimbledonu 2016[2] a skončila jako poražená finalistka ve Wimbledonu 2017.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2015 na 38. místě a ve čtyřhře v dubnu 2013 na 45. místě. Trénuje ji Morgan Phillips. Dříve tuto roli plnil Diego Veronelli. V červenci 2012 se poprvé stala britskou ženskou jedničkou, když na této pozici vystřídala Anne Keothavongovou.[3][1]

juniorském tenise zvítězila na US Open 2009 po závěrečné výhře nad Ruskou Janou Bučinovou. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala na 3. místě. V letech 2009–2011 strávila převážnou část kariéry na okruhu ITF, na níž vyhrála šest turnajů ve dvouhře a dva ve čtyřhře, první z nich v červenci 2009 v anglickém Frinton-On-Sea.

Na okruhu WTA Tour získala čtyři tituly ve dvouhře, když debutový z nich si připsala na HP Open 2012 v Osace po finálové výhře nad Čang Kchaj-čen. Stala se tak první britskou šampionkou po dvaceti čtyřech letech.[4] Ve čtyřhře túry WTA přidala pět trofejí. S Erakovicovou ovládla Bank of the West Classic 2012 ve Stanfordu a srpnový Texas Tennis Open 2012Dallasu. Třetí vavřín doplnila s Panovovou na Baku Cupu 2014, čtvrtý po boku Mariové na acapulském Abierto Mexicano Telcel 2018 a pátý s Wickmayerovou na Poland Open 2023.[5]

Týmové soutěže[editovat | editovat zdroj]

Billie Jean King Cup[editovat | editovat zdroj]

Ve britském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2011ejlatským základním blokem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Švýcarsku. Debut zahájila prohrou v singlu a vítězstvím ve čtyřhře. Velká Británie do baráže neprošla. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupila k třiceti pěti mezistátním utkáním s bilancí 23–12 ve dvouhře a 8–3 ve čtyřhře.[6]

Letní olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Velkou Británii reprezentovala na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde ve dvouhře prohrála ve druhém kole se čtrnáctou nasazenou Ruskou Marií Kirilenkovou. V ženské čtyřhře pak s Laurou Robsonovou nestačily v prvním kole na turnajové pětky Angelique KerberovouSabine Lisickou z Německa.

Zúčastnila se také riodejaneirských Her XXXI. olympiády, kde ve druhém kole dvouhry podlehla patnácté nasazené Ukrajince Elině Svitolinové. Spolu s Johannou Kontaovouženské čtyřhře skončily ve druhé fázi na raketách tchajwanského třetího nasazeného páru sester Chao-čchingJung-žan Čanových. Ve čtvrtfinále opustila smíšenou soutěž po boku Andyho Murrayho, do níž nastoupili z pozice náhradníků po odstoupení Nadala s Muguruzaovou.

Juniorská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Juniorskou kariéru odstartovala zlatou medailí z Her Commonwealthu mládeže 2008, které se konaly v indickém městě Puné. Ve finále porazila indickou tenistku Kyru Shroffovou1. Ženské čtyřhry se nezúčastnila. Další vítězství si připsala na juniorském grandslamu US Open 2009, když ve finále přehrála Janu Bučinovou. Společně s Tímeou Babosovou prohrály finále French Open 2009, když podlehly páru BodganováLertcheewakarnová.

Na Australian Open 2009 se probojovala do čtvrtfinále dvouhry, ve kterém padla s Xeniji Pervakovou. Další čtvrtfinále, tentokrát čtyřhry, si zahrála s Britkou Tarou Mooreovou ve Wimbledonu 2008.

Profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

Příjem na French Open 2013

Ostrovní Guernsey reprezentovala na Hrách Commonwealthu v Dillí, kde skončila ve čtvrtfinále ve dvouhře i ve smíšené čtyřhře. Na French Open 2011 vyhrála jako první britská hráčka po sedmnácti letech zápas v hlavní soutěži, když porazila Stéphanii Foretzovou Gaconovou.

2014[editovat | editovat zdroj]

Sezónu sezónu zahájila na turnaji v Brisbane, kde prošla přes kvalifikaci do prvního kola, ve kterém podlehla Dominice Cibulkové. V Sydney vypadla v kvalifikaci, když podlehla Bethanii Mattekové-Sandsové. Na Australian Open 2014 prošla kvalifikací do prvního kole, ve kterém podlehla Daniele Hantuchové.

Za britský tým nastoupila v euroafrické zóně Fed Cupu o postup do baráže druhé Světové skupiny. V první skupině vyhrála všechny čtyři dvouhry, ale Británie přesto do baráže neprošla. Na začátku února si na turnaji v Midlandu připsala dva tituly. Singlovou trofej získala po výhře nad Xeniji Pervakovou. Čtyřhru ovládla s Annou Tatišviliovou, když porazily pár Sharon Fichmanová a Maria Sanchezová. Na mexickém Abierto Mexicano Telcel v Acapulku neprošla kvalifikací, jíž následně zvládla na kalifornském BNP Paribas Open. Ve druhém kole indianwellské dvouhry však nestačila na Agnieszku Radwańskou. Na Sony Open Tennis v Key Biscayne startovala na divokou kartu. Prohrála v prvním kole s Francouzkou Virginii Razzanovou.

Během French Open 2016

Antukovou sezónu zahájila na turnaji ITF v Cagnes-sur-Mer, kde vypadla ve čtvrtfinále s Kiki Bertensovou. Druhý titul v sezóně si připsala na Sparta Prague Open, když soutěží prošla bez ztráty setu. Ve finále zdolala Slovenku Annu Karolínu Schmiedlovou.[7]

2015[editovat | editovat zdroj]

Na lednovém Hobart Internationa získala druhý titul na okruhu WTA. Ve finále přehrála Američanku Madison Brengleovou.

Ve Wimbledonu porazila Caroline Garciaovou a Danielu Hantuchovou, než ji zastavila pozdější vítězka Serena Williamsová. V rozhodující sadě přitom ztratila vedení 3–0 na gamy a náskok dvou prolomených podání. Na servisu však nevyužila gamebol na vedení 4–0, a následně ani vedení 5–4, kdy šla podávat na ukončení zápasu. Williamsová svou 24. výhru na Grand Slamu v řadě komentovala slovy: „Budu upřímná. Nevím, jak se mi povedlo vyhrát, sama jsem v to rozhodně nedoufala.“[8][9]

Singlová bilance na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Na melbournském Australian Open postoupila nejdále do třetího kola v roce 2013. Na French Open se v letech 2011–2018 probojovala do druhého kola. Grandslamového maxima dosáhla ve Wimbledonu 2022, kde prohrála až ve čtvrtfinále. Na US Open v letech 2011–2021, s výjimkou roku 2019, ani jednou neprošla přes první kolo. V newyorské kvalifikaci 2022 se probojovala do závěrečného, třetího kvalifikačního kola, kde ji vyřadila 17letá Češka Sára Bejlek ve třech setech.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Pochází z rodiny Iana a Michelle Watsonovových. Matka má kořeny na Papui Nové Guineji a otec v Anglii. Má bratra Adama a sestry Stephanii a Julii. V sedmi letech začala začala hrát tenis a o pět let později nastoupila do Tenisové akademie Nicka Bollettieriho na Floridě.

V letech 2016–2018 udržovala partnerský vztah s britským tenistou Lloydem Glasspoolem.[10] Mezi roky 2019–2022 byl jejím přítelem fotbalista Courtney Duffus, hráč Yeovil Townu a Morecamby.[11][12]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Smíšená čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítězka 2016 Wimbledon tráva Finsko Henri Kontinen Kolumbie Robert Farah Maksúd
Německo Anna-Lena Grönefeldová
7–6(7–5), 6–4
Finalistka 2017 Wimbledon tráva Finsko Henri Kontinen Spojené království Jamie Murray
Švýcarsko Martina Hingisová
4–6, 4–6

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (1–0 Č)
International / WTA 250 (4–1 D; 4–7 Č)

Dvouhra: 5 (4–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 14. října 2012 Ósaka, Japonsko tvrdý Čínská Tchaj-pej Čang Kchaj-čen 7–5, 5–7, 7–6(7–4)
Vítězka 2. 17. ledna 2015 Hobart, Austrálie tvrdý USA Madison Brengleová 6–3, 6–4
Vítězka 3. 6. března 2016 Monterrey, Mexiko tvrdý Belgie Kirsten Flipkensová 3–6, 6–2, 6–3
Finalistka 1. 13. října 2019 Tchien-ťin, Čína tvrdý Švédsko Rebecca Petersonová 4–6, 4–6
Vítězka 4. 29. února 2020 Acapulco, Mexiko tvrdý Kanada Leylah Fernandezová 6–4, 6–7(8–10), 6–1

Čtyřhra: 12 (5–7)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 16. července 2012 Stanford, Spojené státy tvrdý Nový Zéland Marina Erakovicová Austrálie Jarmila Gajdošová
USA Vania Kingová
7–5, 7–6(9–7)
Vítězka 2. 25. srpna 2012 Dallas, Spojené státy tvrdý Nový Zéland Marina Erakovicová Lotyšsko Līga Dekmeijereová
USA Irina Falconiová
6–3, 6–0
Finalistka 1. 16. září 2012 Québec, Kanada tvrdý (h) Polsko Alicja Rosolská Německo Tatjana Maleková
Francie Kristina Mladenovicová
6–7(5–7), 7–6(8–6), [7–10]
Finalistka 2. 14. října 2012 Ósaka, Japonsko tvrdý Japonsko Kimiko Dateová USA Raquel Kopsová-Jonesová
USA Abigail Spearsová
1–6, 4–6
Vítězka 3. 27. července 2014 Baku, Ázerbájdžán tvrdý Rusko Alexandra Panovová Rumunsko Ioana Raluca Olaruová
Izrael Šachar Pe'erová
6–2, 7–6(7–3)
Finalistka 3. 16. října 2016 Hongkong, Čína tvrdý Spojené království Naomi Broadyová Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
3–6, 1–6
Vítězka 4. 3. března 2018 Acapulco, Mexiko tvrdý Německo Tatjana Mariová USA Kaitlyn Christianová
USA Sabrina Santamariová
7–5, 2–6, [10–2]
Finalistka 4. 17. června 2018 Nottingham, Spojené království tráva Spojené království Mihaela Buzărnescuová Polsko Alicja Rosolská
USA Abigail Spearsová
3–6, 6–7(5–7)
Finalistka 5. 24. února 2019 Budapešť, Maďarsko tvrdý (h) Maďarsko Fanny Stollárová Rusko Věra Zvonarevová
Rusko Jekatěrina Alexandrovová
4–6, 6–4, [7–10]
Finalistka 6. 20. března 2021 Monterrey, Mexiko tvrdý Čína Čeng Saj-saj USA Caroline Dolehideová
USA Asia Muhammadová
2–6, 3–6
Finalistka 7. 18. června 2023 Nottingham, Spojené království tráva Spojené království Harriet Dartová Norsko Ulrikke Eikeriová
Estonsko Ingrid Neelová
6–7(6–8), 7–5, [8–10]
Vítězka 5. 30. července 2023 Varšava, Polsko tvrdý Belgie Yanina Wickmayerová Polsko Weronika Falkowská
Polsko Katarzyna Piterová
6–4, 6–4

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 9 (6–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 14. července 2009 Frinton-On-Sea, Spojené ktálovství tráva Spojené království Anna Fitzpatricková 4–6, 6–4, 6–2
Vítězka 2. 20. července 2010 Wrexham, Spojené ktálovství tvrdý Indie Sania Mirzaová 6–2, 6–4
Vítězka 3. 11. listopadu 2010 Toronto, Kanada tvrdý (h) Francie Alizé Limová 6–3, 6–3
Finalistka 1. 24. září 2011 Shrewsbury, Spojené ktálovství tvrdý (h) Německo Mona Barthelová 0–6, 3–6
Vítězka 4. 16. února 2014 Midland, Spojené státy tvrdý (h) Rusko Xenija Pervaková 6–4, 6–0
Vítězka 5. 18. května 2014 Praha, Česko antuka Slovensko Anna Karolína Schmiedlová 7–6(5), 6–0
Finalistka 2. 11. června 2017 Surbiton, Spojené království tráva Slovensko Magdaléna Rybáriková 4–6, 5–7
Finalistka 3. 19. srpna 2018 Vancouver, Kanada tvrdý Japonsko Misaki Doiová 7–6(7–4), 1–6, 4–6
Vítězka 6. 19. srpna 2019 Vancouver, Kanada tvrdý Španělsko Sara Sorribes Tormová 7–5, 6-4

Čtyřhra: 4 (2–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 18. března 2012 Clearwater, Spojené státy tvrdý Spojené království Naomi Broadyová Gruzie Jekaterine Gorgodzeová
Ukrajina Alyona Sotnikovová
3–6, 2–6
Finalistka 2. 9. června 2012 Nottingham, Spojené ktálovství tráva Spojené království Laura Robsonová Řecko Eleni Daniilidou
Austrálie Casey Dellacquová
4–6, 2–6
Vítězka 1. 16. února 2014 Midland, Spojené státy tvrdý (h) Gruzie Anna Tatišviliová Kanada Sharon Fichmanová
USA Maria Sanchezová
7–5, 5–7, [10–6]
Vítězka 2. 20. května 2017 Trnava, Slovensko antuka Spojené království Naomi Broadyová Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
Česko Renata Voráčová
6–3, 6–2

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorek: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2009 US Open tvrdý Rusko Jana Bučinová 6–4, 6–1

Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 2009 French Open antuka Maďarsko Tímea Babosová Rumunsko Elena Bogdanová
Thajsko Noppawan Lertcheewakarnová
3–6, 6–3, [10–8]

Postavení na konečném žebříčku WTA[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Pořadí 588. 176. 92. 49. 119. 50. 54. 77. 74. 101. 92. 59. 73. 133.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Pořadí 589. 254. 172. 52. 135. 131. 102. 72. 123. 50. 113. 163. 112. 115.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Heather Watsonová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230801a1. srpna 2023
  2. ZABLOUDIL, Luboš. Kontinen a Watsonová slaví první grandslamový titul [online]. Tenisportal.cz, 2016-07-10 [cit. 2016-07-11]. Dostupné online. 
  3. Watson se stala nejlepší britskou hráčkou současnosti, tenisinfo.eu, 17. 7. 2012
  4. KANTA, Jakub. Po 24 letech se britský tenis dočkal vítězky turnaje WTA, v Ósace slaví Watsonová. iROZHLAS [online]. 2012-10-124 [cit. 2022-11-12]. Dostupné online. 
  5. Heather Watsonová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230801a1. srpna 2023
  6. Heather Watsonová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230801a1. srpna 2023
  7. Sparta Prague Open vyhrála Britka Watsonová. TenisPortal.cz [online]. 2014-05-18 [cit. 2022-11-12]. Dostupné online. 
  8. Serena po obratu proti Watsonové: Ve výhru jsem už ani nedoufala. Tenisportal.cz [online]. 2015-07-04 [cit. 2015-07-04]. Dostupné online. 
  9. Serena přežila drama proti Watsonové a může se těšit na souboj se sestrou Venus. Tenisportal.cz [online]. 2015-07-03 [cit. 2015-07-04]. Dostupné online. 
  10. MOORE-BRIDGER, Ben. Interview | Heather Watson on looking for love, Tinder, and Wimbledon. Evening Standard [online]. 2018-07-03 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. MITCHELL, Kevin. Heather Watson’s Australian Open hopes lifted by love and Yeovil Town. The Guardian [online]. 2020-01-19 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  12. SHUTE, Joe. Hurrah! The fresh hopes of Wimbledon have arrived. The Telegraph [online]. 2022-07-02 [cit. 2023-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-12. ISSN 0307-1235. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]