Greet Minnenová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Greet Minnenová
Greet Minnenová v kvalifikaci Wimbledonu 2019
StátBelgieBelgie Belgie
Datum narození14. srpna 1996 (25 let)
Místo narozeníTurnhout, Belgie[1]
BydlištěTurnhout, Belgie[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek972 065 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů246–129
Tituly0 WTA, 8 ITF
Nejvyšší umístění70. místo (20. září 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2020)
French Open1. kolo (2020, 2021)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open3. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů57–55
Tituly2 WTA, 0 ITF
Nejvyšší umístění75. místo (20. září 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2020)
French Open2. kolo (2020)
Wimbledon2. kolo (2019, 2021)
US Open3. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210920a20. září 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Greet Minnenová, nepřechýleně Minnen, (* 14. srpna 1996 Turnhout) je belgická profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva deblové turnaje. V rámci okruhu ITF získala do září 2020 osm titulů ve dvouhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2021 na 70. místě a ve čtyřhře pak v témže měsíci na 75. místě. Trénuje ji Tom Baten.[1]

V juniorském tenise si zahrála finále čtyřhry Australian Open 2015, v němž s Němkou Katharinou Hobgarskou podlehly české dvojici Markéta Vondroušová a Miriam Kolodziejová ve dvou setech.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci událostí okruhu ITF debutovala v červenci 2013, když na turnaj v belgickém Maaseiku s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. Po čtyřech vyhraných zápasech postoupila až do finále, v němž nestačila na Francouzku z páté světové stovky Manon Arcangioliovou.[2] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během září 2015 na turnaji v lucemburském Pétangu s rozpočtem 15 tisíc dolarů, kde v závěrečném duelu přehrála Slovenku Michaelu Hončovou.[2][3]

Na okruhu WTA Tour debutovala říjnovým BGL Luxembourg Open 2018 v Lucemburku. Na deblovém žebříčku jí patřila až 1 235. příčka. S krajankou Alison Van Uytvanckovou proto získaly divokou kartu do čtyřhry. Rovněž jako na túře ITF postoupila při prvním startu na okruhu WTA až do finále. V něm zdolaly bělorusko-lucemburský pár Věra Lapková a Mandy Minellaová po dvousetovém průběhu a připsaly si titul.[4] Čtvrtfinále dvouhry si poprvé zahrála na Hobart International 2019, na němž prošla kvalifikačním sítem. Ve dvouhře vyřadila Ukrajinku Katerynu Kozlovovou a Polku Magdu Linetteovou, než ji zastavila šestá nasazená Francouzka z konce první padesátky klasifikace Alizé Cornetová. Ve druhém kole stuttgartského Porsche Tennis Grand Prix 2019 jí stopku vystavila světová trojka a pozdější šampionka Petra Kvitová. Mezi poslední osmičku hráček se opět probojovala na travnatém Libema Open 2019. Ve třech setech však podlehla ruské světové šedesátce Veronice Kuděrmetovové.[3]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala ve čtyřhře Wimbledonu 2019, do níž s Van Uytvanckovou nastoupily jako náhradnice. Ve druhém kole prohrály s tchajwanskými sestrami Čan Chao-čching a Latishou Chanovou. Dvouhru na grandslamu si poprvé zahrála na Australian Open 2020 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V úvodním kole melbournského singlu porazila Bělorusku Aljaksandru Sasnovičovou. Ve druhé fázi však nestačila na 20letou dvacátou devátou nasazenou Jelenu Rybakinovou, která vyhrála jedenáctý z předchozích dvanácti zápasů.[5]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

V závěru roku 2015 navázala partnerský vztah s tenistkou Alison Van Uytvanckovou. Pro obě se jednalo o první homosexuální poměr.[6]

V červenci 2019 se na turnaji série WTA 125KKarlsruhe obě partnerky utkaly v prvním vzájemném zápase. Duel prvního kola vyhrála šedesátá šestá hráčka žebříčku Van Uytvancková, která zdolala sto dvacátou třetí ženu klasifikace Minnenovou ve třech setech.[7] V deblové soutěži se spolu probojovaly do semifinále.

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0)
International / WTA 250 (2–1 Č)

Čtyřhra: 3 (2–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 20. října 2018 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h) Belgie Alison Van Uytvancková Bělorusko Věra Lapková
Lucembursko Mandy Minellaová
7–6(7–3), 6–2
Finalistka 1. 21. května 2021 Bělehrad, Srbsko antuka Belgie Alison Van Uytvancková Srbsko Aleksandra Krunićová
Srbsko Nina Stojanovićová
0–6, 2–6
Vítězka 2. 18. září 2021 Lucemburk, Lucembursko (2) tvrdý (h) Belgie Alison Van Uytvancková Nový Zéland Erin Routliffeová
Belgie Kimberley Zimmermannová
6–3, 6–3

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 15 (8–7)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. červenec 2013 Maaseik, Belgie antuka Francie Manon Arcangioliová 2–6, 6–3, 5–7
Finalistka 2. červenec 2015 Nieuwpoort, Belgie antuka Belgie Sofie Oyenová 2–6, 1–6
Vítězka 1. září 2015 Pétange, Lucembursko tvrdý (h) Slovensko Michaela Hončová 6–0, 3–6, 6–3
Vítězka 2. říjen 2015 Antalya, Turecko tvrdý Rumunsko Daiana Negreanuová 6–3, 3–0skreč
Finalistka 3. říjen 2015 Antalya, Turecko tvrdý Maďarsko Anna Bondárová 6–3, 2–6, 1–6
Finalistka 4. červen 2016 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Čína Čao Siao-si 6–7(6–8), 2–6
Vítězka 3. červenec 2016 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Rumunsko Ioana Pietroiuová 7–6(7–2), 6–2
Finalistka 5. srpen 2016 Cukuba, Japonsko tvrdý Thajsko Peangtarn Plipuečová 4–6, 0–6
Vítězka 4. březen 2018 Solarino, Itálie koberec (h) USA Quinn Gleasonová 2–6, 6–2, 6–4
Vítězka 5. květen 2018 Antalya, Turecko antuka Bulharsko Julia Stamatovová 6–0, 6–1
Finalistka 6. červenec 2018 Alkmaar, Nizozemsko antuka Švédsko Marina Yudanová 0–6, 2–6
Vítězka 6. srpen 2018 Oldenzaal, Nizozemsko antuka Nizozemsko Arianne Hartonová 6–2, 6–2
Vítězka 7. září 2018 Santarém, Portugalskosko tvrdý Spojené království Samantha Murrayová 7–5, 6–3
Finalistka 7. září 2018 Óbidos, Portugalsko koberec (h) Itálie Giulia Gatto-Monticoneová 5–7, 4–6
Vítězka 8. březen 2019 Jokohama, Japonsko tvrdý Rumunsko Elena-Gabriela Ruseová 6–4, 6–1

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 2015 Australian Open tvrdý Německo Katharina Hobgarská Česko Markéta Vondroušová
Česko Miriam Kolodziejová
5–7, 4–6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greet Minnen na anglické Wikipedii.

  1. a b c Greet Minnenová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 202009118a118. září 2020
  2. a b c Greet Minnenová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20200901a1. září 2020
  3. a b Greet Minnen Matches | Past Tournaments & More [online]. WTA Tennis [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. WTA Luxembourg: Alison Van Uytvanck et Greet Minnen remportent le double [online]. Le Soir, 2018-10-20 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Obhájkyně titulu Ósakaová na Australian Open pokračuje bez ztráty setu, postupuje i světová jednička Bartyová. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-22 [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  6. ECCLESHARE, Charlie. Belgian tennis couple blazing a trail for LGBT community: 'We want to inspire people struggling with coming out'. The Telegraph [online]. 2019-05-01 [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. AFP. Alison Van Uytvanck and Greet Minnen share special moment after WTA showdown. FOX Sports [online]. 2019-07-30 [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]