Billie Jean King Cup 2021 – finále

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Související informace naleznete také v článku Billie Jean King Cup 2021.
Finále Billie Jean King Cupu 2021
Datum1.–6. listopadu 2021
Ročník1.
MístoPraha, Česko
DějištěO2 arena (2 dvorce)
Dotace10 400 000 USD
Počet12 týmů (soupisky)
Povrchtvrdý / hala
Finálové utkání
Vítěz RTF
FinalistaŠvýcarsko Švýcarsko
Výsledek2–0
Finále Billie Jean King Cupu
< 2019
2022 >
 

Finále Billie Jean King Cupu 2021 představovalo nejvyšší úroveň – elitní dvanáctičlennou skupinu, z níž vzešel celkový vítěz 58. ročníku ženské týmové soutěže v tenise. Dějištěm finále se původně měly stát kryté antukové dvorce v budapešťské Sportovní aréně Lászla Pappa.[1] Maďarská metropole se však pořadatelství v květnu 2021 vzdala kvůli pandemii covidu-19. V srpnu 2021 získala pořadatelství finále Praha.

Finálový turnaj se odehrával od 1. do 6. listopadu 2021 v pražské O2 areně na dvou dvorcích s tvrdým povrchem. K pořadatelství Mezinárodní tenisové federace se připojil Český tenisový svaz. Česká vláda na akci uvolnila 65 milionů korun. Televizní přenos byl zprostředkován do 175 států světa.[2][3] Dotace finále byla snížena z plánovaných 18 milionů[2] na 10,4 milionu dolarů.[4] Z celkové částky připadlo 6,8 milionu na odměny hráčkám a národní tenisové svazy si rozdělily 3,6 milionu dolarů.[4][5]

Los skupin se uskutečnil 11. února 2020 v budapešťském Muzeu krásných umění. Místo určené pro maďarské pořadatele přešlo na Kanadu, nejvýše postavený vítězný tým ze světové baráže hrané v dubnu 2021.[3] Finále plánované do Budapešti na duben 2020 bylo v důsledku koronavirové pandemie nejdříve o rok odloženo, ale ani v dubnovém termínu 2021 se neuskutečnilo.[6] Náhradou zvažované finále v Budapešti ve druhé polovině roku 2020 bylo nerealizovatelné pro smluvně vázanou vytíženost arény Lászla Pappa.[7][8] Původně měla tato hala hostit pouze finále 2020 a další dva ročníky měly být odehrány již v nově postavené aréně pro 20 tisíc diváků.[9][10]

Poprvé v historii Billie Jean King Cupu byl hrán finálový turnaj v tomto formátu, když nahradil dvě světové skupiny. Osm týmů do něj postoupilo z kvalifikačního kola probíhajícího v únoru 2020. O zbylá čtyři místa se podělili finalisté Fed Cupu 2019, výběr startující na divokou kartu a hostitelské místo přešlo z Maďarska na Kanadu, když Česko jako nový pořadatel již obdržel divokou kartu.[11] Formát čtyř základních bloků měla Světová skupina v roce 2000, z nichž vítězové postoupili do vyřazovací fáze v Las Vegas. V sezóně 2001 pak byla Světová skupina hrána v podobě dvou základních bloků v Madridu a následného finále.[5]

Obhájcem titulu byl trojnásobný šampion soutěže Francie,[12][1] která po prohrách s Kanadou a Ruskem obsadila poslední místo v základní skupině.

Vítězem se stalo Rusko hrající pod neutrálním statusem Ruské tenisové federace. Ve finálovém utkání porazilo Švýcarsko 2–0 na zápasy. Závěrečná čtyřhra se za rozhodnutého stavu neuskutečnila. Rusky získaly pátý titul, když navázaly na triumfy z let 2004, 2005, 2007 a 2008. Švýcarky postupem do finále vyrovnaly své maximum z roku 1998.[4] Po prosincovém triumfu Ruské tenisové federace v Davis Cupu 2021 se Rusko stalo čtvrtou zemí v historii, která ovládla obě týmové soutěže v jediném kalendářním roce. Navázalo tak na Spojené státy, Austrálii a Česko.[13]

Účastníci[editovat | editovat zdroj]

Finále se účastnilo dvanáct týmů:

Účastníci
Austrálie Austrálie Belgie Belgie Bělorusko Bělorusko Česko Česko Francie Francie Kanada Kanada
Německo Německo  RTF Slovensko Slovensko USA Spojené státy Španělsko Španělsko Švýcarsko Švýcarsko

Ruská účast[editovat | editovat zdroj]

Ruské tenistky hrály v Praze po vyloučení Ruska z velkých sportovních akcí v důsledku aféry státem řízeného dopingu pod neutrálním statusem, oficiálně pod hlavičkou Ruské tenisové federace bez užití ruské vlajky, hymny a názvu Ruská federace. Původně čtyřletý zákaz vydala Světová antidopingová agentura. Po odvolání Ruska zkrátila Mezinárodní sportovní arbitráž tento zákaz v prosinci 2020 na dva roky.[15][16][3]

Soupisky týmů[editovat | editovat zdroj]

Kapitáni mohli do výběru nominovat až pět hráček. Ve startovním poli bylo osm předchozích vítězek soutěže – Cornetová, Garciaová, Ferrová, Stephensová, Vandewegheová, Krejčíková, Siniaková a Hradecká, která jako jediná triumfovala vícekrát. Kerberová, Stephensová a Krejčíková získaly grandslamové tituly ve dvouhře. Úřadující světová deblová jednička Mertensová, dále Vandewegheová, Garciaová, Hradecká a Krejčíková se Siniakovou vyhrály ve své kariéře grandslamové turnaje ve čtyřhře. Osm tenistek si odvezlo medaili z olympijských her – Bencicová, Golubicová, Kerberová, Pavljučenkovová, Vondroušová, Hradecká a Krejčíková se Siniakovou.[11]

Soupisky týmů[17]
Tým jednička týmu dvojka týmu trojka týmu čtyřka týmu pětka týmu kapitán
Austrálie Austrálie Ajla Tomljanovićová Storm Sandersová Ellen Perezová Olivia Gadecká Darja Gavrilovová Alicia Moliková
43. 140. 131. 33. 200. 43. 232. 180. 412. 559.
Belgie Belgie Elise Mertensová Greet Minnenová Ysaline Bonaventureová Kirsten Flipkensová — Johan Van Herck
18. 1. 70. 81. 146. 395. 160. 148.
Bělorusko Bělorusko Aljaksandra Sasnovičová Julija Hatouková Iryna Šymanovičová Věra Lapková Lidzija Marozavová Taťána Pučeková
88. 79. 192. 495. 263. 311. 356. 238. — 90.
Česko Česko Barbora Krejčíková Markéta Vondroušová Tereza Martincová Kateřina Siniaková Lucie Hradecká Petr Pála
3. 3. 35. 66. 48. 188. 49. 2. 557. 29.
Francie Francie Alizé Cornetová Caroline Garciaová Clara Burelová Fiona Ferrová — Julien Benneteau
59. 281. 75. 170. 77. 268. 105. 410.
Kanada Kanada Rebecca Marinová Carol Zhaová Françoise Abandová Gabriela Dabrowská Sylvain Bruneau
148. 175. 328. 570. 353. — 710. 5.
Německo Německo Angelique Kerberová Andrea Petkovicová Jule Niemeierová Anna-Lena Friedsamová Nastasja Schunková Rainer Schüttler
9. 379. 76. 135. 134. — 137. 93. 297. 1319.
 RTF Anastasija Pavljučenkovová Darja Kasatkinová Veronika Kuděrmetovová Jekatěrina Alexandrovová Ljudmila Samsonovová Igor Andrejev
12. 108. 28. 284. 31. 11. 32. 146. 40. 1342.
Slovensko Slovensko Anna Karolína Schmiedlová Kristína Kučová Rebecca Šramková Viktória Kužmová Tereza Mihalíková Matej Lipták
83. 621. 111. — 172. 491. 175. 59. 618. 111.
USA Spojené státy Danielle Collinsová Shelby Rogersová Sloane Stephensová Coco Vandewegheová Caroline Dolehideová Kathy Rinaldiová
30. 492. 42. 74. 63. 1085. 151. 156. 197. 28.
Španělsko Španělsko Sara Sorribesová Tormová Nuria Párrizas Díazová Aliona Bolsovová Rebeka Masárová Carla Suárez Navarrová Anabel Medina Garriguesová
37. 69. 66. 359. 163. 86. 167. 270. 330. 1103.
Švýcarsko Švýcarsko Belinda Bencicová Jil Teichmannová Viktorija Golubicová Stefanie Vögeleová — Heinz Günthardt
17. 155. 39. 106. 45. 145. 116. 964.
Žebříček WTA ve dvouhře a čtyřhře k 1. listopadu 2021 /       – nejvýše postavená jednička až pětka ve startovním poli

Formát[editovat | editovat zdroj]

Zápasy[editovat | editovat zdroj]

Mezistátní zápasy probíhaly v jediném dni, v podobě dvou dvouher a závěrečné čtyřhry. Utkání byla hrána na dvě vítězné sady.[18] Sety ve dvouhře mohl ukončit tiebreak do 7 bodů. Ve čtyřhře nebyly hrány výhody a případná třetí sada měla charakter 10bodového superitiebreaku.[19] Kapitán podával nominaci nejpozději hodinu před zahájením mezistátního zápasu. První dvouhru hrály nominované dvojky, druhý singl pak jedničky.[11]

Skupiny[editovat | editovat zdroj]

V první fázi finále byly týmy rozděleny do čtyř tříčlenných skupin, v nichž hrál každý s každým. Rozlosování ze tří výkonnostních košů se uskutečnilo 11. února 2020 v budapešťském Muzeu krásných umění.[1] Vítězové skupin postoupili do semifinále. Od této druhé fáze soutěž probíhala vyřazovacím systémem. Finalisté si zajistili přímý postup do finálového turnaje 2022. Na družstva z 3.–12. místa čekalo kvalifikační kolo 2022.[18]

Harmonogram
Datum den fáze týmů informace
1.–4. listopadu 2021 pondělí–čtvrtek základní skupiny 12 4 skupiny po 3 týmech
5. listopadu 2021 pátek semifinále 4 4 vítězově skupin
6. listopadu 2021 sobota finále 2 2 vítězově semifinále
Výsledek
Umístění účast
1.–2. místo účast ve finále 2022
3.–12. místo účast v kvalifikačním kole 2022

Skupinová fáze[editovat | editovat zdroj]

postup do vyřazovací fáze
Skupina 1. místo 2. místo 3. místo
tým MZ U S tým MZ U S tým MZ U S
A  RTF 2–0 2–1 11–4 Kanada Kanada 1–1 2–4 5–9 Francie Francie 0–2 2–4 6–9
B Austrálie Austrálie 2–0 4–2 8–7 Belgie Belgie 1–1 3–3 8–7 Bělorusko Bělorusko 0–2 2–4 6–8
C USA Spojené státy 1–1 3–3 7–6 Slovensko Slovensko 1–1 3–3 8–8 Španělsko Španělsko 1–1 3–3 7–8
D Švýcarsko Švýcarsko 2–0 5–1 10–3 Česko Česko 1–1 3–3 7–7 Německo Německo 0–2 1–5 4–11

Skupina A[editovat | editovat zdroj]

Poř. Tým mez. zápasy utkání sety % setů hry % her
1.  RTF 2–0 5–1 11–4 73 % 82–51 62 %
2. Kanada Kanada 1–1 2–4 5–9 36 % 59–76 44 %
3. Francie Francie 0–2 2–4 6–9 40 % 64–69 48 %

Francie vs. Kanada[editovat | editovat zdroj]

Francie 1  : 2 Kanada
O2 arena, Praha, Česko[20]
1. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Fiona Ferrová
Françoise Abandová 		6
4 		4
6 		4
6 		 
2.
Alizé Cornetová
Rebecca Marinová 		6
4 		77
65 		   
3.
Clara Burelová / Alizé Cornetová
Gabriela Dabrowská / Rebecca Marinová 		3
6 		66
78 		   

Ruská tenisová federace vs. Kanada[editovat | editovat zdroj]

Ruská tenisová federace 3  : 0 Kanada
O2 arena, Praha, Česko[21]
2. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Darja Kasatkinová
Carol Zhaová 		6
3 		6
1 		   
2.
Anastasija Pavljučenkovová
Rebecca Marinová 		6
4 		4
6 		6
2 		 
3.
Jekatěrina Alexandrovová / Veronika Kuděrmetovová
Gabriela Dabrowská / Rebecca Marinová 		6
3 		6
1 		   

Francie vs. Ruská tenisová federace[editovat | editovat zdroj]

Francie 1  : 2 Ruská tenisová federace
O2 arena, Praha, Česko[22]
3. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Clara Burelová
Jekatěrina Alexandrovová 		3
6 		6
4 		6
3 		 
2.
Alizé Cornetová
Anastasija Pavljučenkovová 		7
5 		4
6 		2
6 		 
3.
Clara Burelová / Alizé Cornetová
Veronika Kuděrmetovová / Ljudmila Samsonovová 		2
6 		1
6 		   

Skupina B[editovat | editovat zdroj]

Poř. Tým mez. zápasy utkání sety % setů hry % her
1. Austrálie Austrálie 2–0 4–2 8–7 63 % 71–67 51 %
2. Belgie Belgie 1–1 3–3 8–7 53 % 73–61 54 %
3. Bělorusko Bělorusko 0–2 2–4 6–8 43 % 55–71 44 %

Bělorusko vs. Belgie[editovat | editovat zdroj]

Bělorusko 1  : 2 Belgie
O2 arena, Praha, Česko[23]
1. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Iryna Šymanovičová
Greet Minnenová 		2
6 		2
6 		   
2.
Aljaksandra Sasnovičová
Elise Mertensová 		2
6 		6
4 		2
6 		 
3.
Věra Lapková / Aljaksandra Sasnovičová
Elise Mertensová / Kirsten Flipkensová 		6
4 		6
3 		   

Austrálie vs. Belgie[editovat | editovat zdroj]

Austrálie 2  : 1 Belgie
O2 arena, Praha, Česko[24]
2. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Darja Gavrilovová
Greet Minnenová 		6
4 		1
6 		6
4 		 
2.
Storm Sandersová
Elise Mertensová 		3
6 		77
65 		6
0 		 
3.
Ellen Perezová / Storm Sandersová
Greet Minnenová / Kirsten Flipkensová 		2
6 		4
6 		   

Austrálie vs. Bělorusko[editovat | editovat zdroj]

Austrálie 2  : 1 Bělorusko
O2 arena, Praha, Česko[23]
4. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Storm Sandersová
Julija Hatouková 		6
3 		6
3 		   
2.
Ajla Tomljanovićová
Aljaksandra Sasnovičová 		4
6 		6
2 		6
3 		 
3.
Olivia Gadecká / Ellen Perezová
Lidzija Marozavová / Aljaksandra Sasnovičová 		4
6 		4
6 		   

Skupina C[editovat | editovat zdroj]

Poř. Tým mez. zápasy utkání sety % setů hry % her
1. USA Spojené státy 1–1 3–3 7–6 54 % 60–51 54 %
2. Slovensko Slovensko 1–1 3–3 8–8 50 % 64–66 49 %
3. Španělsko Španělsko 1–1 3–3 7–8 47 % 58–65 47 %

Španělsko vs. Slovensko[editovat | editovat zdroj]

Španělsko 2  : 1 Slovensko
O2 arena, Praha, Česko[25]
1. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Carla Suárezová Navarrová
Viktória Kužmová 		2
6 		6
3 		3
6 		 
2.
Sara Sorribesová Tormová
Anna Karolína Schmiedlová 		6
3 		3
6 		6
2 		 
3.
Sara Sorribesová Tormová / Carla Suárezová Navarrová
Viktória Kužmová / Tereza Mihalíková 		4
6 		6
2 		[10]
[7] 		 

Spojené státy americké vs. Slovensko[editovat | editovat zdroj]

Spojené státy americké 1  : 2 Slovensko
O2 arena, Praha, Česko[26]
2. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Shelby Rogersová
Viktória Kužmová 		4
6 		4
6 		   
2.
Danielle Collinsová
Anna Karolína Schmiedlová 		6
3 		6
2 		   
3.
Caroline Dolehideová / Coco Vandewegheová
Viktória Kužmová / Tereza Mihalíková 		2
6 		77
65 		[10]
[12] 		 

Spojené státy americké vs. Španělsko[editovat | editovat zdroj]

Spojené státy americké 2  : 1 Španělsko
O2 arena, Praha, Česko[27]
3. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Sloane Stephensová
Nuria Párrizasová Díazová 		6
4 		6
4 		   
2.
Danielle Collinsová
Sara Sorribesová Tormová 		6
1 		6
0 		   
3.
Caroline Dolehideová / Coco Vandewegheová
Aliona Bolsovová / Rebeka Masárová 		3
6 		4
6 		   

Skupina D[editovat | editovat zdroj]

Poř. Tým mez. zápasy utkání sety % setů hry % her
1. Švýcarsko Švýcarsko 2–0 5–1 10–3 77 % 73–51 59 %
2. Česko Česko 1–1 3–3 7–7 50 % 64–64 50 %
3. Německo Německo 0–2 1–5 4–11 27 % 56–78 42 %

Česko vs. Německo[editovat | editovat zdroj]

Česko 2  : 1 Německo
O2 arena, Praha, Česko[28]
1. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Markéta Vondroušová
Andrea Petkovicová 		6
1 		6
3 		   
2.
Barbora Krejčíková
Angelique Kerberová 		77
65 		0
6 		4
6 		 
3.
Lucie Hradecká / Kateřina Siniaková
Anna-Lena Friedsamová / Jule Niemeierová 		6
4 		62
77 		[10]
[8] 		 

Německo vs. Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

Německo 0  : 3 Švýcarsko
O2 arena, Praha, Česko[29]
2. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Andrea Petkovicová
Viktorija Golubicová 		4
6 		6
7 		   
2.
Angelique Kerberová
Belinda Bencicová 		7
5 		2
6 		2
6 		 
3.
Anna-Lena Friedsamová / Jule Niemeierová
Jil Teichmannová / Stefanie Vögeleová 		1
6 		2
6 		   

Česko vs. Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

Česko 1  : 2 Švýcarsko
O2 arena, Praha, Česko[30]
4. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Markéta Vondroušová
Viktorija Golubicová 		6
4 		6
2 		   
2.
Barbora Krejčíková
Belinda Bencicová 		62
77 		4
6 		   
3.
Lucie Hradecká / Kateřina Siniaková
Belinda Bencicová / Jil Teichmannová 		3
6 		3
6 		   
Podrobnosti
Výhrou Švýcarky snížily výrazně pasivní vzájemnou bilanci s českým týmem na 2:7. Do střetnutí zasáhly zlaté a stříbrné medailistky z Letní olympiády 2020 v Tokiu hrané během léta 2021. Na švýcarské straně olympijská šampionka z dvouhry Bencicová a stříbrné ze čtyřhry Golubicová s Bencicovou. V české reprezentaci deblové olympijské vítězky Krejčíková se Siniakovou a stříbrná singlistka Vondroušová.

Vyřazovací fáze[editovat | editovat zdroj]

  Semifinále
5. listopadu 		    Finále
6. listopadu
                 
    RTF 2  
   USA Spojené státy 1    
        RTF 2
       Švýcarsko Švýcarsko 0
   Austrálie Austrálie 0    
   Švýcarsko Švýcarsko 2  

Semifinále[editovat | editovat zdroj]

Ruská tenisová federace vs. Spojené státy americké[editovat | editovat zdroj]

Ruská tenisová federace 2  : 1 Spojené státy americké
O2 arena, Praha, Česko[31]
5. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Ljudmila Samsonovová
Sloane Stephensová 		1
6 		6
4 		6
3 		 
2.
Anastasija Pavljučenkovová
Danielle Collinsová 		711
69 		62
77 		2
6 		 
3.
Veronika Kuděrmetovová / Ljudmila Samsonovová
Shelby Rogersová / Coco Vandewegheová 		6
3 		6
3 		   
Podrobnosti
Předchozí poměr vzájemných zápasů mezi Spojenými státy americkými a Ruskem činil 5:3.[31]

Austrálie vs. Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

Austrálie 0  : 2 Švýcarsko
O2 arena, Praha, Česko[32]
5. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Storm Sandersová
Jil Teichmannová 		0
6 		3
6 		   
2.
Ajla Tomljanovićová
Belinda Bencicová 		3
6 		2
6 		   
3.
Ellen Perezová / Storm Sandersová
Viktorija Golubicová / Stefanie Vögeleová 		      nehrálo se
Podrobnosti
Předchozí poměr vzájemných zápasů mezi Austrálií a Švýcarskem činil 6:1.[32]

Finále[editovat | editovat zdroj]

Ruská tenisová federace vs. Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

Ruská tenisová federace 2  : 0 Švýcarsko
O2 arena, Praha, Česko[33]
6. listopadu 2021
tvrdý (h)
1. 2. 3.
1.
Darja Kasatkinová
Jil Teichmannová 		6
2 		6
4 		   
2.
Ljudmila Samsonovová
Belinda Bencicová 		3
6 		6
3 		6
4 		 
3.
Jekatěrina Alexandrovová / Darja Kasatkinová
Viktorija Golubicová / Stefanie Vögeleová 		      nehrálo se
Podrobnosti
Předchozí poměr vzájemných zápasů mezi Ruskem a Švýcarskem činil 2:1.[33] Rusky získaly pátý titul, když navázaly na triumfy v letech 2004, 2005, 2007 a 2008. Švýcarky vyrovnaly postupem do finále své maximum z roku 1998.

Vítěz[editovat | editovat zdroj]

Vítěz Billie Jean King Cupu 2021
Ruská tenisová federace
pátý titul

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2020–21 Billie Jean King Cup Finals na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c ČTK,. Češky budou při losu finálového turnaje Fed Cupu ve skupině D. Sport.cz [online]. 2020-02-10 [cit. 2020-03-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ČTK. Finále Poháru B.J. Kingové míří do Prahy. Vláda uvolnila 65 milionů. iDNES.cz [online]. 2021-08-23 [cit. 2021-08-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Billie Jean King Cup Finals to take place in November at Prague’s O2 Arena [online]. Billie Jean King Cup, 2021-08-27 [cit. 2021-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c ZABLOUDIL, Luboš. Rusky ovládly Billie Jean King Cup v Praze. Ve finále proti Švýcarkám bodovaly Kasatkinová a Samsonovová. TenisPortal.cz [online]. LiveSport, 2021-11-0 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b pan, ČTK, Sport.cz. Těžký fedcupový los! Na Češky číhá trojnásobná granslamová šampionka i pátá hráčka světa. Sport.cz [online]. 2020-02-11 [cit. 2020-03-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ Billie Jean King Cup Finals to be rescheduled in 2021 [online]. Billie Jean King Cup, 2021-02-18 [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Fed Cup Finals rescheduled for 2021 [online]. Fed Cup, 26-06-2020 [cit. 2020-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-07-2020. (anglicky) 
  8. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Finálový turnaj Fed Cupu se v dubnu hrát nebude. ITF hledá náhradní termín [online]. TenisPortal.cz, 2020-03-12 [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Hungary to Host Women’s Tennis Fed Cup Finals in 2020-2022 [online]. MTI-Hungary Today, 2019-06-27 [cit. 2020-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-30. (anglicky) 
  10. ↑ Tenisz: 2022-ig Budapest lesz a FED-kupa döntőjének házigazdája - N. NSO.hu [online]. 2019-06-27 [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. (maďarsky) 
  11. ↑ a b c d e All you need to know about Billie Jean King Cup by BNP Paribas Finals 2021 [online]. Billie Jean King Cup, 2021-10-28 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Francie díky třem bodům Mladenovicové vyhrála po 16 letech Fed Cup [online]. TenisPortal.cz, 2019-11-10 [cit. 2019-11-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ Tennis-Medvedev leads Russia to third Davis Cup title. Reuters [online]. 2021-12-05 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Czech Republic awarded Fed Cup Finals wild card [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2020-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-09. (anglicky) 
  15. ↑ ADDICOTT, Adam. The ITF Reacts With Caution To Russian Doping Ban. UBITENNIS [online]. 2019-12-10 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Dopingové aféry. Rusko bylo vyloučeno ze dvou OH a světových akcí na dva roky. Deník.cz [online]. 2020-12-17 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  17. ↑ Gold stars head to Prague for Billie Jean King Cup Finals [online]. Billie Jean King Cup, 2021-10-04 [cit. 2021-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b Fed Cup – Format [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2020-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-22. (anglicky) 
  19. ↑ Schedule announced for Billie Jean King Cup by BNP Paribas Finals 2021 [online]. Billie Jean King Cup, 2021-09-15 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ France v Canada [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-07. (anglicky) 
  21. ↑ Russian Tennis Federation v Canada [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-07. (anglicky) 
  22. ↑ France v Russian Tennis Federation [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-20. (anglicky) 
  23. ↑ a b Australia v Belarus [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-07. (anglicky) 
  24. ↑ Australia v Belgium [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-18. (anglicky) 
  25. ↑ Spain v Slovakia [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-14. (anglicky) 
  26. ↑ United States v Slovakia [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-07. (anglicky) 
  27. ↑ United States v Spain [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-21. (anglicky) 
  28. ↑ Czech Republic v Germany [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-07. (anglicky) 
  29. ↑ Germany v Switzerland [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-07. (anglicky) 
  30. ↑ Czech Republic v Switzerland [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-20. (anglicky) 
  31. ↑ a b Russian Tennis Federation v United States [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-04. (anglicky) 
  32. ↑ a b Australia v Switzerland [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-04. (anglicky) 
  33. ↑ a b Russian Tennis Federation v Switzerland [online]. billiejeankingcup.com [cit. 2021-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-05. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Billie Jean King Cup
Vítěz 2023: Kanada Kanada
Finále 2024

Austrálie Austrálie • Česko Česko • Itálie Itálie • Japonsko Japonsko • Kanada Kanada • Německo Německo • Polsko Polsko • Rumunsko Rumunsko • Slovensko Slovensko • USA Spojené státy • Španělsko Španělsko • Spojené království Velká Británie

Ročníky
1963 • 1964 • 1965 • 1966 • 1967 • 1968 • 1969 • 1970 • 1971 • 1972 • 1973 • 1974 • 1975 • 1976 • 1977 • 1978 • 1979 • 1980 • 1981 • 1982 • 1983 • 1984 • 1985 • 1986 • 1987 • 1988 • 1989 • 1990 • 1991 • 1992 • 1993 • 1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020 • 2021 • 2022 • 2023 • 2024
Seznam vítězek a finalistek • žebříček ITF
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Billie_Jean_King_Cup_2021_–_finále&oldid=23786695“