Alison Van Uytvancková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alison Van Uytvancková
Van Uytvancková na French Open 2019
Stát BelgieBelgie Belgie
Datum narození 26. března 1994 (25 let)
Místo narození Vilvoorde, Belgie
Bydliště Grimbergen, Belgie
Výška 173 cm
Váha 63 kg
Profesionál od 2010
Držení rakety pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 2 491 056 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 302–202
Tituly 4 WTA, 1 WTA 125s, 11 ITF
Nejvyšší umístění 37. místo (13. srpna 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2014, 2015, 2016, 2018, 2019)
French Open čtvrtfinále (2015)
Wimbledon 4. kolo (2019)
US Open 1. kolo (2014, 2015, 2016, 2017, 2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů 42–42
Tituly 1 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění 106. místo (26. října 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2016)
French Open 1. kolo (2018)
Wimbledon 3. kolo (2015)
US Open 1. kolo (2014, 2015, 2018)
Týmové soutěže
Fed Cup semifinále (2011)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne = 20190928a28. září 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alison van Uytvancková na Brussels Open 2011

Alison Van Uytvancková, nepřechýleně Van Uytvanck, (* 26. března 1994 Vilvoorde) je belgická profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour čtyři singlové turnaje a jeden v rámci série WTA 125K po triumfu na listopadovém OEC WTA Ladies Open v Tchaj-peji. K nim přidala jednu deblou trofej. V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2018 na 37. místě a ve čtyřhře pak v témže datu na 106. místě. Trénují ji Michiel Antheunis a Ann DeVriesová, koučové belgického tenisového svazu.[2]

V hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie debutovala na Australian Open 2014, kde ji v úvodním kole vyřadila Francouzka Virginie Razzanová po zvládnutých tiebreacích obou sad.

V belgickém fedcupovém týmu debutovala v roce 2012 čtvrtfinálovým utkáním Světové skupiny proti Srbsku, v němž s Wickmayerovou prohrála čtyřhru proti páru Jovanovská a Krunićová. V roce 2011 byla členkou týmu, jenž se probojoval do semifinále Světové skupiny. Do roku 2020 v soutěži nastoupila k dvaceti mezistátním utkáním s bilancí 12–7 ve dvouhře a 3–5 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

2011[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ITF získala čtyři singlové tituly, které vybojovala v portugalském Vale Do Lobo, francouzském Dijonu, skotském Edinburghu a britském Sunderlandu. Jako poražená finalistka skončila v belgickém Tessenderlu, kde nestačila na zástupkyni německého tenisu Annu-Lenu Grönefeldovou.

V rámci okruhu WTA Tour se probojovala do hlavní soutěže Brussels Open, když vyhrála tři kvalifikační kola nad Margalitou Čachnašviliovou, Laurou Siegemundovou a konečně také nad Tchajwankou Su-wej Sieovou. V úvodním kole turnaje pak překvapivě zdolala zkušenou Švýcarku Patty Schnyderovou. Ve druhém nestačila na krajanku Yaninu Wickmayerovou, již podlehla ve dvou sadách.[2]

Z pozice kvalifikantky také pronikla do hlavní soutěže travnatého UNICEF Open v 's-Hertogenboschi, kde byla nad její síly v úvodním utkání Alexandra Dulgheruová.

2012[editovat | editovat zdroj]

V Glasgowě zaznamenala pátou trofej z události ITF ve dvouhře. Z finále odešla poražena v německém Kaarstu. V únoru debutovala v belgickém fedcupovém týmu debutovala v roce 2012 čtvrtfinálovým utkáním Světové skupiny proti Srbsku, když ji nehrající kapitánka Ann Devriesová postavila místo Flipkensové do rozhodující čtyřhry za stavu 2:2 na zápasy. S Wickmayerovou však po třísetovém průběhu podlehly páru Bojana Jovanovská a Aleksandra Krunićová. Belgičanky tak ze soutěže vypadly těsným poměrem 2:3.[4]

Na nejvyšším ženském okruhu obdržela divokou kartu do hlavní soutěže Brussels Open. V prvním klání si poradila s 39. ruskou hráčkou žebříčku Xenijí Pervakovou a poté přešla přes Jihoafričanku Chanelle Scheepersovou, která ve světové klasifikaci figurovala o šest míst níže než předešla soupeřka. Po dvou třísetových duelech se tak probojovala do svého premiérového čtvrtfinále na okruhu WTA Tour, kde jivšak deklasovala světová trojka Agnieszka Radwańská, když na ni uhrála jen tři gamy. Na UNICEF Open skončila v prvním kole kvalifikace porážkou od Rusky Niny Bratčikovové. Tento scénář se opakoval i v Bastadu. Do konce sezóny již žádný turnaj WTA Tour neodehrála.

2013[editovat | editovat zdroj]

V sezóně neprošla sítem kvalifikace na BNP Paribas Katowice Open, kde ji vyřadila Ukrajinka Valerija Solovjovová. Také na Topshelf Open ji stopku vystavila Lesja Curenková. První kolo bylo konečnou fází na květnovém Brussels Open po prohře od kazašské kvalifikantky Julie Putincevové.

Ve wimbledonské kvalifikaci vypadla ve druhé fázi s Marianou Duque Mariñovou a v úvodním kole turnaje Budapest Grand Prix ji deklasovala Rakušanka Yvonne Meusburgerová. V kvalifikaci US Open prošla přes Stéphanii Foretzovou Gaconovou do třetího kvalifikačního kola, v němž ji stopku vystavila chorvatská tenistka Ajla Tomljanovićová.

Premiérový titul na okruhu WTA Tour přišel v rámci série WTA 125K triumfovala na listopadovém OEC WTA Ladies Open v Tchaj-peji. V prvních třech kolech na její raketě skončily Rusky Olga Pučkovová, Alla Kudrjavcevová a Jekatěrina Byčkovová. V semifinále zdolala Němku z konce elitní stovky Dinah Pfizenmaierovou a ve finále si poradila s krajankou a druhou nasazenou Yaninou Wickmayerovou.

2014[editovat | editovat zdroj]

Do sezóny vstoupila úspěšně zvládnutou kvalifikací na australském Moorilla Hobart International, kde v prvním kole hlavní soutěže podlehla 125. hráčce světa Casey Dellacquové. Premiérové utkání v hlavní soutěži grandslamové kategorie odehrála na Australian Open, kde ji v úvodním kole vyřadila Francouzka Virginie Razzanová.

Na zahajovacím ročníku brazilského Rio Open postoupila jako kvalifikantka do druhého kola přes Švédku Johannu Larssonou. V něm skončila na raketě další kvalifikantky a 160. ženy žebříčku Nastassji Burnettové z Itálie. Na navazujícím Brasil Tennis Cupu se probojovala přes Su-wej Sieovou a Argentinku Paulu Ormaecheovou do čtvrtfinále, kde ji stopku vystavila druhá nasazená Španělka Garbiñe Muguruzaová

2017[editovat | editovat zdroj]

Premiérový titul na okruhu WTA Tour vybojovala ve dvouhře zářijového Coupe Banque Nationale 2017 v Québecu. V roli sedmé nasazené prošla do finále po výhře nad Němkou Tatjanou Mariovou. V boji o titul pak zdolala maďarskou turnajovou trojku Tímeu Babosovou po třísetovém průběhu. Na každé z předchozích událostí probíhající sezóny přitom nevyhrála více než jeden zápas. Ve finálovém duelu odvrátila deset z jedenácti brejkbolových příležitostí soupeřky. V následném vydání žebříčku postoupila na 68. příčku, což znamenalo posun o 30 míst.[5]

2018[editovat | editovat zdroj]

Druhý singlový titul vybojovala na únorovém Hungarian Ladies Open 2018 v Budapešti, kde jako nenasazená hráčka ve čtvrtfinále vyřadila druhou nasazenou Čang Šuaj a ve finále turnajovou jedničku Dominiku Cibulkovou po třísetovém průběhu. Bodový zisk ji po turnaji posunul o třicet míst výše na 50. příčku, devět pozic za kariérním maximem. V předchozí části sezóny 2018 přitom vypadla na třech turnajích v prvním kole a jediných vítězství dosáhla ve dvou kvalifikacích a jednom utkání Fed Cupu.[6]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

V závěru roku 2015 navázala partnerský vztah s krajankou a tenistkou Greet Minnenovou. Pro obě se jednalo o první homosexuální poměr.[7] V březnu 2017 učinila během televizního rozhovoru coming out sdělením, že je lesba.[8]

V červenci 2019 se na turnaji série WTA 125KKarlsruhe obě partnerky utkaly v prvním vzájemném zápase. Duel prvního kola vyhrála šedesátá šestá hráčka žebříčku Van Uytvancková, která zdolala sto dvacátou třetí ženu klasifikace Minnenovou ve třech setech.[9] V deblové soutěži se spolu probojovaly do semifinále.

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (0)
Premier (0–1 Č)
International (4–0 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 3 (4–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 17. září 2017 Québec, Kanada koberec (h) Maďarsko Tímea Babosová 5–7, 6–4, 6–1
Vítězka 2. 25. února 2018 Budapešť, Maďarsko tvrdý (h) Slovensko Dominika Cibulková 6–3, 3–6, 7–5
Vítězka 3. 24. února 2019 Budapešť, Maďarsko (2) tvrdý (h) Česko Markéta Vondroušová 1–6, 7–5, 6–2
Vítězka 4. 28. září 2019 Taškent, Uzbekistán tvrdý Rumunsko Sorana Cîrsteaová 6–2, 4–6, 6–4

Čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 15. února 2015 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Belgie An-Sophie Mestachová Španělsko Anabel Medina Garrigues
Španělsko Arantxa Parra Santonja
4–6, 6–3, [5–10]
Vítězka 1. 20. října 2018 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h) Belgie Greet Minnenová Bělorusko Věra Lapková
Lucembursko Mandy Minellaová
7–6(7–3), 6–2

Série WTA 125s[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125s (1–0 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1. 10. listopadu 2013 Tchaj-pej, Tchaj-wan tvrdý Belgie Yanina Wickmayerová 6–4, 6–2

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 1. 10. listopadu 2013 Tchaj-pej, Tchaj-wan tvrdý Německo Anna-Lena Friedsamová Francie Caroline Garciaová
Kazachstán Jaroslava Švedovová
3–6, 3–6

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 17 (11–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1. 13. února 2011 Vale do Lobo, Portugalsko tvrdý Bulharsko Elica Kostovová 6–3, 4–6, 6–2
Vítězka 2. 13. března 2011 Dijon, Francie tvrdý Francie Claire Feuersteinová 6–2, 6–3
Finalistka 1. 23. dubna 2011 Tessenderlo, Belgie antuka (h) Anna-Lena Grönefeldová 3–6, 5–7
Vítězka 3. 8. května 2011 Edinburgh, Spojené království antuka Polsko Justyna Jegiolková 6–7 (5–7) , 6–4, 6–2
Vítězka 4. 6. listopadu 2011 Sunderland, Spojené království tvrdý (h) Spojené království Tara Mooreová 6–4, 6–1
Vítězka 5. 15. ledna 2012 Glasgow, Spojené království tvrdý (h) Spojené království Francesca Stephensonová 6–3, 6–1
Finalistka 2. 29. ledna 2012 Kaarst, Německo tvrdý (h)) Německo Dinah Pfizenmaierová 4–6, 4–6
Finalistka 3. 21. října 2012 Glasgow, Spojené království tvrdý (h) Spojené království Samantha Murrayová 3–6, 6–2, 3–6
Vítězka 6. 11. listopadu 2012 Equeurdreville, Francie tvrdý (h) Francie Julie Coinová 6–1, 3–6, 6–3
Vítězka 7. 27. ledna 2013 Andrezieux-Boutheon, Francie tvrdý (h) Chorvatsko Ana Vrljčová 6–1, 6–4
Finalistka 4. 24. března 2013 Sunderland, Spojené království tvrdý (h) Německo Anna-Lena Friedsamová 2–6, 6–7 (4–7)
Vítězka 8. 28. dubna 2013 Chiasso, Švýcarsko antuka Polsko Katarzyna Kawová 7–6 (7–2) , 6–3
Vítězka 9. 21. září 2013 Shrewsbury, Spojené království tvrdý (h) Rusko Marta Sirotkinová 7–5, 6–1
Finalistka 5. 28. září 2013 Loughborough, Spojené království tvrdý (h) Německo Anna-Lena Friedsamová 3–6, 0–6
Vítězka 10. 17. července 2016 Stockton, Spojené království tvrdý Rusko Anastasija Pivovarovová 6–3, 3–6, 6–2
Vítězka 11. 2. října 2016 Las Vegas, Spojené státy tvrdý USA Sofia Keninová 3–6, 7–6 (7–4) , 6–2
Finalistka 6. 25. června 2017 Ilkley, Spojené království tráva Slovensko Magdaléna Rybáriková 5–7, 6–7(3–7)

Čtyřhra: 4 (2–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 16. srpna 2010 Westende, Belgie tvrdý Rusko Irina Chromačevová Nizozemsko Quirine Lemoineová
Nizozemsko Demi Schuursová
6-3 4-6 [4-10]
Finalistka 2. 5. března 2012 Dijon, Francie tvrdý (h) Rusko Jana Sizikovová Lotyšsko Diāna Marcinkēvičová
Řecko Despina Papamichailová
5–7, 6–7(7–9)
Vítězka 1. 25. března 2013 Croissy-Beaubourg, Francie tvrdý (h) Německo Anna-Lena Friedsamová Francie Stéphanie Foretzová
Česko Eva Hrdinová
6–3, 6–4
Vítězka 2. 11. července 2016 Stockton, USA tvrdý Česko Kristýna Plíšková USA Robin Andersonová
USA Maegan Manasseová
6–2, 6–3

Postavení na konečném žebříčku WTA[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 829. 297. 220. 129. 80. 42. 123. 75. 50.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 988. 319. 508. 365. 107. 290. 186.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alison Van Uytvanck na anglické Wikipedii.

  1. (anglicky) Alison Van Uytvancková na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20190928a28. září 2019
  2. a b (anglicky) Alison Van Uytvancková na stránkách Ženské tenisové asociace, přístup: 20190731a31. července 2019
  3. (anglicky) Alison Van Uytvancková na stránkách Fed Cupu, přístup: 20190731a31. července 2019
  4. fed cup result page [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Ondřej Jirásek. Van Uytvancková porazila Babosovou a slaví v Québeku premiérový titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-09-17 [cit. 2017-09-18]. Dostupné online. (česky) 
  6. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Druhé finále, druhý titul. Van Uytvancková slaví v Budapešti po skalpu Cibulkové [online]. TenisPortal.cz, 2018-02-25 [cit. 2018-03-03]. Dostupné online. 
  7. ECCLESHARE, Charlie. Belgian tennis couple blazing a trail for LGBT community: 'We want to inspire people struggling with coming out'. The Telegraph [online]. 2019-05-01 [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Samantha Manzella. Tennis Player Alison Van Uytvanck Comes Out: “Being Gay Is Not A Disease” [online]. New Now Next, 2017-03-07 [cit. 2018-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. AFP. Alison Van Uytvanck and Greet Minnen share special moment after WTA showdown. FOX Sports [online]. 2019-07-30 [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]