US Open (tenis)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
US Open
Arthurashestadium.jpg
Oficiální web
Rok založení 1881
Místo konání Queens, New York, NY
USA Spojené státy
Areál USTA Billie Jean King National Tennis Center
Povrch tvrdý – DecoTurf / venku (1978–)
antuka / venku (1975–1977)
tráva / venku (1881–1974)
Soutěže  mužů 128 D (128 Q) / 64 Č (16 Q)
Soutěže žen 128 D (96 Q) / 64 Č (16 Q)
Smíšená soutěž 64 hráčů (32 párů)
Vítěz dvouhry ESP Rafael Nadal
Vítězka dvouhry USA Serena Williamsová
Poslední ročník US Open 2013
Rozpočet turnaje 34 300 000 USD
Období srpen a září
Grand Slam
Australian OpenFrench Open
  WimbledonUS Open
Největším tenisovým stadionem světa je dvorec Arthura Ashe

US Open, oficiálním názvem United States Open Tennis Championships, známý také pod jmény Flushing MeadowsForest Hills[p 1], je poslední ze čtyř tenisových turnajů nejvyšší kategorie – Grand Slamu, každoročně hraný na přelomu srpna a září. Od sezóny 2004 představuje vyvrcholení letní US Open Series konané na severoamerických betonech. První ročník mužských soutěží proběhl v roce 1881 na travnatých kurtech Casina v rhodeislandském Newportu. Do roku 1968 nesl turnaj název US National Championships. V sezóně 1968 se poprvé otevřel profesionálním tenistům, což odráží část „Open“ v názvu. Vlastníkem události je Americký tenisový svaz, který je spolu s Mezinárodní tenisovou federací také jejím spolupořadatelem.

Od roku  1978 se newyorský grandslam koná v Národním tenisovém centru Billie Jean Kingové, ležícím v parku Corona Flushing Meadows newyorské čtvrti Queens. Hraje se na tvrdém polymethylmethakrylátovém povrchu DecoTurf, složeném z několika vrstev položených na betonový podklad. V letech  1975–1977 se odehrával na antuce a předtím od jeho vzniku v roce 1881 probíhal na trávě. Všechny otevřené dvorce mají umělé osvětlení. V sezóně 2005 došlo ke změně a sjednocení vzhledu kurtů na všech turnajích série US Open, včetně newyorského grandslamu. Vnitřní plocha hřiště získala modrou a vnější pak zelenou barvu. Výsledným efektem bylo zvýšení viditelnosti míče.

Jako jediný z turnajů velké čtyřky uplatňuje tiebreak i v rozhodujících sadách zápasů. V sezóně 2006 se stal prvním grandslamem, na němž byl zaveden systém „jestřábího oka“ pro kontrolu dopadu míčů. Každý tenista má možnost tří omylů na set. Ve zkrácené hře je přidělena čtvrtá možnost. Na rozdíl od Australian Open a Wimbledonu není centrální dvorec opatřen zatahovací střechou. Hlavním kurtem je největší tenisový stadion světa Arthur Ashe Stadium s kapacitou 22 547 sedících diváků, jenž získal pojmenování po afroamerickém tenistovi a prvním vítězi dvouhry v otevřené éře Arthurovi Ashovi. Druhý největší kurt nese název Louis Armstrong Stadium po americkém jazzovém hudebníkovi Louisi Armstrongovi. Jeho ochozy pojmou 10 200 návštěvníků.

Program US Open zahrnuje stejně jako na zbývajících grandslamech soutěže mužské a ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenou čtyřhru, soutěže juniorů a vozíčkářů.

V březnu 2013 organizátoři oznámili úmysl zvýšit celkovou dotaci grandslamu, tak aby v roce 2017 činila 50 miliónů dolarů.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Championships éra[editovat | editovat zdroj]

Herní formát[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1881 startovali v prvních šesti ročnících turnaje pouze muži. Původní název grandslamu zněl „US National Singles Championships for Men“. Ženská část zaznamenala debut v sezóně 1887 a konala se pod jménem „US Women's National Singles Championship“. Od roku 1889 přibyla do programu soutěž ženské čtyřhry pod názvem „US Women's National Doubles Championships“ a jako poslední vstoupila do turnaje soutěž smíšené čtyřhry se jménem „US Mixed Doubles Championships“, jejíž úvodní ročník proběhl v roce 1892.

První ročník se konal v Newportu, 1881

Roku 1884 došlo ke změně herního systému, když byl místo standardního pavouku pro všechny hráče uplatněn systém tzv. vyzývacího finále (challenge round). Vítěz v něm automaticky postoupil do finále následujícího ročníku, kde se střetl s vítězem vyřazovací části (All-Comers singles). Jestliže obhájce titulu na turnaji nestartoval, titul automaticky připadl vítězi vyřazovací části. Tato situace nastala v mužské dvouhře šestkrát v letech 1888, 1893, 1898, 1901,1904 a 1907. K opuštění vyzývacího formátu u mužů došlo v roce 1911. Od následujícího roku již obhájce titulu nastupoval do úvodního kola soutěže.[2]

Na ženském národním mistrovství byl stejný formát tzv. vyzývacího finále uplatňován v letech 1888–1918. Pouze v roce 1917 obhájkyně titulu nastoupila již do prvního kola vyřazovacího formátu. Stejně jako u mužů se vyzývací finále pro absenci obhájkyně titulu neuskutečnilo šestkrát, a to v letech 1893, 1899, 1900, 1905, 1906 a 1907. Od roku 1919 je používán čistý vyřazovací systém, kdy vítězka z předchozího roku nastupuje do prvního kola pavouku.[3] V období 1891–1901 bylo ženské vyzývací finále hráno na tři vítězné sady.[3]

Utkání Charlese Dixona (vlevo) proti Williamu Larnedovi

Mezi roky 1890–1906 se konaly oddělené turnaje čtyřher v místních klubech východního a západního pobřeží, z nichž vzešly dva nejlepší deblové páry, které sehrály barážový zápas. Jeho vítěz se pak střetl ve vyzývacím finále s obhájci titulu o mistrovský titul.[4]

V období 1881–1885 se všechny zápasy konaly na dvě vítězné sady. Od roku 1886 pak muži musí k výhře v utkání získat tři sety. K návratu zápasového formátu na dvě vítězné sady došlo v mužské dvouhře v počátečních kolech roku 1917, v letech 1943–1945 a také v období antukového turnaje 1975–1978.[2]

Tiebreak byl jako ukončení všech sad zaveden v roce 1970. Do sezóny 1974 byl uplatňován systém náhlé smrti po devátém míči zkrácené hry. Od roku 1975 je praktikován standardní formát minimálního rozdílu dvou bodů po odehrání dvanácti míčů.[2][5][6] US Open představuje jediný grandslamový turnaj, jenž využívá tiebreak i v rozhodujících setech zápasů. V mužské dvouhře doposud nikdy nerozhodl pátou sadu finálového utkání[7], v ženské části ukončil třetí sadu zápasu o titul dvakrát, a to v letech 1981 a 1985.[8]

1881–1930[editovat | editovat zdroj]

Premiérový ročník turnaje se uskutečnil v srpnu 1881 na travnatých dvorcích sportovního klubu Newport Casino v rhodeislandském Newportu. Soutěží mužské dvouhry a čtyřhry se mohli zúčastnit pouze hráči, kteří byli členy tenisových oddílů sdružených v Americkém tenisovém svazu, jenž nesl původně název „United States National Lawn Tennis Association“ (USNLTA).[9] Singlovým vítězem se z 26 tenistů stal Američan Richard Sears, který vyhrál i dalších šest ročníků a vytvořil tak dosud platný rekord sedmi titulů v řadě.[10] Od roku 1882 byl turnaj otevřen i pro zahraniční tenisty.[11] V prvním desetiletí 20. století ovládl turnaj Američan William Larned, který získal sedm titulů ve dvouhře. V roce 1903 zvítězil první neamerický hráč. Angličan Hugh Doherty přehrál Larneda ve finále hladce 3–0 na sety.

Sedminásobný amatérský vítěz dvouhry Bill Tilden

Premiérový ročník ženské dvouhry proběhl v sezóně 1887. Dějištěm soutěže se staly travnaté dvorce filadelfského Cricket Clubu. V první soutěži dvouhry zvítězila sedmnáctiletá Američanka Ellen Hansellová. Zahraniční šampiónku turnaj poznal v pátém ročníku 1891, v němž triumfovala britská tenistka Mabel Cahillová, která dokázala porazit obhájkyni titulu Ellen Rooseveltovou, a to v prvním vyzývacím finále žen hraném na tři vítězné sady. Následující rok titul obhájila po pětisetovém boji nad Američankou Elisabeth Mooreovou. Druhou britskou vítězkou se pak v sezóně 1904 stala May Suttonová, která opět přehrála Mooreovou hladce 6–1 a 6–2. Tehdy již třetím rokem probíhaly zápasy ženské dvouhry ve formátu na dvě vítězné sety.

V roce 1915 se národní mistrovství přestěhovalo z Newportu do West Side Tennis Clubu, sídlícím v části newyorského QueensuForest Hills. Tím byla dovršena snaha skupiny tenistů v čele s Karlem H. Behrem, která usilovala o přesun do newyorského dějiště již od roku 1911. Tehdy ještě neuspěla, když proti přemístění hlasovalo 95 delegátů a pro se vyjádřilo pouze 60 z nich.[12]

Američanka norského původu Molla Malloryová získala rekordních osm amatérských titulů

Na počátku roku 1915 podepsala skupina přibližně 100 tenistů petici podporující přesun turnaje do New Yorku se zdůvodněním, že se v této oblasti nachází většina tenisových klubů a žije zde velká část hráčů i fanoušků, takže by přemístění napomohlo k rozvoji bílého sportu na americkém kontinentu.[13] Tento názor ovšem odmítla druhá skupina hráčů, jež také zahrnovala osm vítězů národního mistrovství Spojených států.[14][15] Spor o budoucí lokaci šampionátu byl zařazen na program každoroční schůze amerického tenisového svazu USNLTA. Dne 5. února 1915 došlo k hlasování delegátů, z nichž se pro změnu místa konání vyslovilo 128 a proti bylo 119 z nich. Výsledek znamenal přemístění turnaje do Forest Hills v New Yorku.[16][17][18] V letech 1921–1923 se tři ročníky grandslamu odehrávaly ve filadelfském areálu Germantown Cricket Club. Do Forest Hills se událost vrátila opět roku 1924.[4]

Mezi ženami si v letech 1909–1911 hattrick připsala americká hráčka Hazel Hotchkissová Wightmanová. Poslední čtvrtý triumf získala roku 1919.

Vůbec nejlepších výsledků v championships éře zaznamenala naturalizovaná Američanka pocházející z Norska Molla Malloryová, rozená Bjurstedtová, která zvítězila osmkrát. Její nadvláda započala v roce 1915 a na poslední vítězství dosáhla v roce 1926. Vytvořila tak rekordní počet osmi singlových titulů, který nebyl překonán. Kromě toho také dvakrát vyhrála ženskou a třikrát smíšenou čtyřhru. O jedno vítězství méně dokázala ve dvouhře získat Američanka Helen Willsová Moodyová. Na šest výher dosáhla v průběhu dvacátých let a poslední sedmou dovršila v roce 1931.

Celkem sedm titulů získal ve dvacátých letech americký hráč Bill Tilden, jenž v boji o titul pětkrát pokořil krajana Billa Johnstona, druhého nejlepší světového tenistu dané éry, přezdívaného „Malý Bill“. Roku 1926 pak zahájil tříletou francouzskou nadvládu René Lacoste, druhý neamerický šampión, jenž v posledním utkání grandslamu zdolal krajana Jeana Borotru ve třech setech. Jednalo se o první ročník grandslamu, v němž se do finále neprobojoval žádný americký tenista. Po Lacostově úspěšné obhajobě si v sezóně 1928 připsal titul další zástupce „čtyř mušketýrůHenri Cochet, když v pětisetové bitvě udolal Američana Francise Huntera.

1931–1945[editovat | editovat zdroj]

Národní tenisové centrum Billie Jean Kingové – dějiště grandslamu od roku 1978

Ve 30. letech se v mužské dvouhře prosadil Brit Fred Perry, který si připsal tři vítězství. Dva tituly zaznamenal Američan Don Budge, jenž v sezóně 1938 završil jako první tenista historie čistý grandslam, když triumfoval na všech čtyřech událostech „velké čtyřky“ během jedné sezóny. Druhá světová válka na rozdíl od Australian Championships, French Championships a Wimbledonu nepřerušila průběh soutěží newyorského turnaje.

V sezóně 1932 opanovala dvouhru Američanka Helen Jacobsová, která vyhrála i další tři ročníky. Další americkou čtyřnásobnou vítězku z druhé poloviny třicátých let Alici Marbleovou zastavila první jihoamerická šampiónka turnaje Anita Lizanaová pocházející z Chile, která dokázala ve finále 1937 porazit Polku Jadwigu Jędrzejowskou. Jednalo se vůbec o první finále, do něhož se neprobojovala ani jedna americká tenistka. Marbleová jako průkopnice moderního útočného tenisu vnesla do ženských soutěží amerického grandslamu tvrdé podání a efektivní hru na síti s kvalitními volejovou technikou. Tři trofeje si v průběhu druhé světové války připsala další Američanka Pauline Betzová. Čtvrtý titul pak získala v roce 1946.

1946–1967[editovat | editovat zdroj]

V poválečném období ovládl první dva ročníky 1946 a 1947 americký hráč Jack Kramer. V dalších dvou letech jej dvěma tituly napodobil krajan Pancho Gonzales. Oba tenisté praktikovali moderní útočný tenis a krátce po osobních úspěších přestoupili k profesionálům. Nástup australské dominance dvěma výhrami z let 1915 a 1952 předznamenal Frank Sedgman. Do počátku otevřené éry v roce 1968 pak na tomto grandslamu zvítězilo devět dalších australských hráčů, a to včetně Roy Emersona, Freda Stolla a Johna Newcomba. Rod Laver jako druhý tenista historie zkompletoval čistý grandslam, a to dokonce dvakrát v sezónách 1962 a 1969. Mezi lety 1951 až 1970 Australané triumfovali patnáctkrát, když v tomto období nezískali pouze pět titulů. Z toho jedenáckrát se do finále probojovali vždy dva australští tenisté. Australská dominance se odrazila i v mužské čtyřhře.

Venus Williamsová získala po dvou titulech ve dvouhře a čtyřhře

Ženskou dvouhru dokázaly v prvních letech poválečného období vyhrát třikrát za sebou Američanky Margaret Osborneová duPontová a po ní také Maureen Connollyová. Ve finále celkem čtyřikrát porazily krajanku Doris Hartovou. Ta si připsala dvě vítězství z ročníků 1954 a 1955. Poslední výhrou v roce 1953 Connollyová dosáhla jako první tenistka historie na zisk čistého grandslamu.

První afroamerickou vítězkou se roku 1957 stala Althea Gibsonová, jež praktikovala útočný tenis. Jako druhá Jihoameričanka ovládla poslední grandslam sezóny v roce 1959 Brazilka Maria Buenová. Během šedesátých let pak zaznamenala další tři turnajové výhry. V roce 1962 poprvé triumfovala australská tenistka Margaret Smithová, která po sňatku hrála pod novým příjmením Courtová. Australanka představuje jednu z největších postav historie tenisu, když si ve Forest Hills připsala pět titulů ve dvouhře (z toho 3 v otevřené éře), pět v ženské (z toho 4 v otevřené éře) a osm ve smíšené čtyřhře (z toho 3 v otevřené éře). V roce 1970 jako první tenistka otevřené éry dosáhla na čistý grandslam ve dvouhře.

Open éra[editovat | editovat zdroj]

Po French Open a Wimbledonu se US Open stal historicky třetím otevřeným turnajem velké čtyřky. Australian Open umožnil přístup profesionálům až následující sezónu 1969. Od roku 1968 také došlo k ustálení dějiště všech pěti soutěží, včetně čtyřher, do jediného areálu v newyorském Forest Hills. Zde turnaj probíhal v letech 1921–1977.[19] Dalším důsledkem otevření turnaje profesionálům bylo zvýšení herní kvality. V roce 1978 se místo konání přestěhovalo do blízko ležícího Národního tenisového centra Billie Jean Kingové ve Flushing Meadows newyorského Queensu.

1968–1989[editovat | editovat zdroj]

Premiérový ročník otevřené éry vyhrál afroamerický tenista Arthur Ashe, po němž byl později nazván hlavní dvorec areálu a největší tenisový kurt na světě Arthur Ashe Stadium. Nadvláda Australanů skončila v roce 1973, kdy druhý titul získal John Newcombe po pětisetové finálové výhře nad československým hráčem Janem Kodešem.

Jimmy Connors vyhrál jako jediný tenista na všech třech površích – trávě, antuce i tvrdém podkladu

V ročníku 1974 zaznamenal první vítězství mladý Američan Jimmy Connors, jenž deklasoval Rosewalla v nejjednoznačnějším finále tohoto grandslamu po setech 6–1, 6–0 a 6–1. Poté vyhrál další čtyři tituly, když dvakrát porazil Švéda Björna Borga a dvakrát zdolal Ivana Lendla. Zatímco Borg poslední grandslam nikdy nevyhrál poté, co všechna čtyři finálová utkání ztratil, československý tenista Lendl získal vletech 1985, 1986 a 1987 hattrick – tři tituly za sebou. Z dalších pěti finále však odešel poražen. V období 1982–1989 hrál osmkrát v řadě o titul newyorského grandslamu, což představuje rekordní počet v otevřené éře.

V roce 1975 došlo k první změně povrchu – tráva byla na další tři ročníky nahrazena antukou. Změna se odrazila ve výsledcích, když grandslam vyhráli dva antukoví specialisté. V roce 1975 nejdříve zvítězil Španěl Manuel Orantes a roku 1977 také Argentinec Guillermo Vilas. Oba v boji o titul přehráli Connorse. Ten se stal šampiónem v roce 1976. Poté, co roku 1979 došlo ke druhé náhradě povrchu na tvrdý gumoasfalotvý potah, následující tři ročníky v ovládl americký bouřlivák John McEnroe. Čtvrtý titul pak přidal ještě v roce 1984. McEnroe se tak stal prvním hráčem otevřené éry a prvním od Tildenových triumfů ve dvacátých letech, jemuž se podařilo získat tři vítězství v řadě. Nejvšetranějšího tenistu tohoto období představoval Jimmy Connors, jenž jako jediný dokázal vyhrát na všech třech površích – trávě, antuce i tvrdém podkladu. Po jednom titulu si v osmdesátých letech připsali Mats Wilander (1988) a následující sezónu Němec Boris Becker (1989).

Martina Navrátilová získala celkově 16 titulů (což je absolutní rekord otevřené éry) – z toho 4 singlové, 9 deblových (rekord otevřené éry) a 3 z mixu (rekord otevřené éry, o který se dělí s Courtovou a Kingovou)

V ženské dvouhře první ročník otevřené éry vyhrála Britka Virginia Wadeová. Další tři k celkovým pěti singlovým trofejím doplnila v otevřené éře Margaret Courtová. V období 1973–1976 se čtyřikrát v řadě do finále probojovala Australanka Evonne Goolagongová, které se však nikdy nepodařilo vyhrát. Na přelomu obou období zaznamenala čtyři vítězství Američanka Billie Jean Kingová. V sezóně 1975 zahájila nadvládu další americká tenistka Chris Evertová, která do roku 1978 získala čtyři tituly v řadě, což představuje novodobý rekord, kterého žádná jiná hráčka v otevřené éře nedosáhla. Následně přidala v letech 1980 a 1982 další dvě vítězství, když v obou finále zdolala československou hráčku Hanu Mandlíkovou a se šesti trofejemi se stala nejúspěšnější tenistkou dvouhry na US Open v otevřené éře. Představuje také jedinou tenistku, která získala singlový titul na dvou různých površích – antuce a tvrdém podkladu.

V osmdesátých letech se prosadila Američanka českého původu Martina Navrátilová, která si v období 1983–1987 připsala čtyři výhry, když dvakrát v boji o titul přehrála Evertovou, jednou Češku Sukovou a jednou Němku Grafovou. V roce 1985 její vítěznou sérii přerušila Hana Mandlíková, když ji ve finále porazila poměrem setů 7–6, 1–6 a 7–6. Čechoameričanka Navrátilová odešla z rozhodujícího zápasu o stříbrný pohár čtyřikrát jako poražená finalistka. Dalších 12 trofejí z newyorského grandslamu si odnesla ze soutěží čtyřher (9x vyhrála ve čtyřhře a 3x v mixu). S celkovým počtem 16 trofejí je nejúspěšnější tenistkou US Open v otevřené éře. V roce 1988 svou druhou finálovou účast proměnila Steffi Grafová v triumf, když ve finále zůstala na její raketě argentinská tenistka Gabriela Sabatiniová. V sezóně 1988 Grafová zkompletovala jako druhá tenistka otevřené éry čistý grandslam ve dvouhře a dominovala také na letních olympijských hrách. Na newyorském grandslamu se poté ze singlového titulu radovala ještě pětkrát.

90. léta – současnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 získal premiérové vítězství Američan Pete Sampras, když ve finále porazil krajana Andreho Agassiho. Poslední pátý titul vyhrál v roce 2002, když v posledním utkání grandslamu opět udolal Agassiho. Andre Agassi si připsal dva triumfy.

Roger Federer zvítězil pětkrát v řadě

Na přelomu třetího milénia dali vzpomenout na australskou nadvládu Patrick Rafter, jenž se stal šampiónem v letech 19971998, kdy ve finále přehrál australského krajana Marka Philippoussise, a také světová jednička Lleyton Hewitt. V roce 2001 získal po výhře nad Samprasem jediné vítězství. Pro Američana to byla jedna ze tří porážek v boji o stříbrný pohár. Prvním ruským vítězem dvouhry se v roce 2000 stal Marat Safin.

Jediný grandslamový titul kariéry ve dvouhře vyhrála roku 1990 Argentinka Gabriela Sabatiniová. Oplatila tím newyorskou porážku starou dva roky německé hráčce Grafové. Následovaly dvě vítězství jugoslávské tenistky Moniky Selešové. Steffi Grafová přidala v průběhu devadesátých let další tři tituly k celkovým pěti, když ve finále dvakrát zdolala Selešovou a v roce 1993 také Sukovou. V dalších třech případech odešla z boje o titul poražena. V roce 1994 skončila na raketě jediné španělské šampiónky v historii dvouhry newyorského grandslamu Arantxy Sánchezové Vicariové.

První titul pro Švýcarsko získala roku 1997 Martina Hingisová, kterou ve finále následujících dvou ročníků porazily Američanky Lindsay Davenportová a mladá nastupující nejlepší tenistka nadcházející dekády Serena Williamsová. V období 19992002 si po dvou výhrách rozdělily sestry Serena a Venus Williamsovy. Dominaci z přelomu nového tisíciletí zvýraznily tím, že v letech 2001 a 2002 na sebe narazily až ve finále. Mladší Serena Williamsová pak přidala třetí titul v roce 2008 po výhře nad Srbkou Jankovićovou a čtvrtý v sezóně 2012, když ve finále s běloruskou světovou jedničkou Azarenkovou prohrávala již 3–5 na gamy v třetí rozhodující sadě.

Serena Williamsová triumfovala pětkrát ve dvouhře, dvakrát ve čtyřhře a jednou v mixu

V sezóně 2003 začal kralovat Švýcar Roger Federer, jenž si připsal pět titulů za sebou, nejvíce od dvacátých let předchozího století, kdy šestkrát vyhrál Bill Tilden. V pěti finále švýcarský tenista porazil pět různých tenistů – Hewitta, Agassiho, Roddicka, Djokoviće a Murrayho, než v šestém posledním zápase turnaje roku 2009 narazil na odhodlaného Argentince Juana Martína del Potra. Podlehl mu v pětisetové bitvě a přenechal místo pro další vítěze. V roce 2010 se z titulu radoval Španěl Rafael Nadal po finálové výhře nad Djokovićem, čímž jako sedmý hráč historie zkompletoval kariérní grandslam. Následující sezónu 2011 měl boj o titul stejné složení, ale s opačným výsledkem. První triumf slavila srbská světová jednička Novak Djoković. V roce 2012 pak premiérový grandslam kariéry získal Andy Murray, jenž se stal prvním mužským vítězem grandslamu z Velké Británie od roku 1936, kdy zvítězil Fred Perry.

V roce 2003 triumfovala v belgickém boji o titul Justine Heninová. Poraženou finalistkou se stala její krajanka Kim Clijstersová, která následně vyhrála 22 singlových zápasů v řadě a ve třech ročnících 2005, 20092010, jichž se zúčastnila, vždy slavila titul. Historicky premiérovou ruskou šampiónkou se v roce 2004 stala Světlana Kuzněcovová, když v posledním utkání turnaje přehrála krajanku Dementěvovou. Druhou ruskou výhru zajistila v sezóně 2006 devatenáctiletá Maria Šarapovová. V roce 2011 titul získala první Australanka od roku 1973. Samantha Stosurová ve finále zdolala favorizovanou Serenu Williamsovou ve dvou sadách a připsala si premiérové grandslamové vítězství. Ženskou dvouhru roku 2013 opanovala Serena Williamsová, čímž dosáhla na pátý turnajový triumf a celkově 17. kariérní grandslam.

Ceny pro vítěze a finanční odměny[editovat | editovat zdroj]

Ceny pro vítěze[editovat | editovat zdroj]

Jména vítězů soutěží dvouher jsou vyryta na poháry.

  • vítězce ženské dvouhry náleží stříbrný pohár „US Open Trophy“,
  • vítězi mužské dvouhry náleží stříbrný pohár „US Open Trophy“.

Všichni vítězové získávají stejně veliké repliky pohárů.[20] První tři tenisté a tenistky ve dvouhrách z předcházejícího letního okruhu US Open Series jsou oceněni finančním bonusem v závislosti na dosaženém kole grandslamu. Vítězové série si tak v případě titulu na US Open připisují prémii 1 milión dolarů.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Finanční odměny[editovat | editovat zdroj]

Celková základní dotace 133. ročníku turnaje v roce 2013 činí 34 300 000 dolarů.[21] Vítězové mužské a ženské dvouhry obdrží 2 600 000 dolarů. Částky v soutěžích čtyřher jsou uváděny na celý pár.

Soutěž / Fáze vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole 32 v kole 64 v kole 128 v kole Q3 Q2 Q1
dvouhry $2 600 000 $1 300 000 $650 000 $325 000 $165 000 $93 000 $53 000 $32 000 $12 028 $7 911 $4 100
čtyřhry $460 000 $230 000 $115 000 $58 000 $30 000 $18 750 $12 500
mix $150 000 $70 000 $30 000 $15 000 $10 000 $5 000

Bodové hodnocení do žebříčků ATP a WTA[editovat | editovat zdroj]

Hodnota bodů konkrétního tenisty do žebřičku ATP nebo WTA vychází z dosažené fáze turnaje. Stav pro sezónu 2013.

↓ Fáze / Soutěž → Mužská dvouhra Mužská čtyřhra Ženská dvouhra Ženská čtyřhra
Vítězové 2000
Finalisté 1200 1400
Semifinalisté 720 900
Čtvrtfinalisté 360 500
16 hráčů v kole 180 280
32 hráčů v kole 90 160
64 hráčů v kole 45 0 100 5
128 hráčů v kole 10 5
Kvalifikanti 25 60
3. kolo kvalifikace 16 50
2. kolo kvalifikace 8 40
1. kolo kvalifikace 0 2

Vítězové 2013[editovat | editovat zdroj]

Galerie vítězů[editovat | editovat zdroj]

Finále soutěží[editovat | editovat zdroj]

Vítězové a finalisté US Open 2013
Soutěž Vítězové Finalisté Výsledek
mužská dvouhra ESP Rafael Nadal SRB Novak Djoković 6–2, 3–6, 6–4, 6–1
ženská dvouhra USA Serena Williamsová BLR Viktoria Azarenková 7–5, 6–7(6–8), 6–1
mužská čtyřhra IND Leander Paes
CZE Radek Štěpánek
AUT Alexander Peya
BRA Bruno Soares
6–1, 6–3
ženská čtyřhra CZE Andrea Hlaváčková
CZE Lucie Hradecká
AUS Ashleigh Bartyová
AUS Casey Dellacquová
6–7(4–7), 6–1, 6–4
smíšená čtyřhra CZE Andrea Hlaváčková
BLR Max Mirnyj
USA Abigail Spearsová
MEX Santiago González
7–6(7–5), 6–3


Panoráma – Stadion Arthura Ashe během zápasu 4. kola na US Open 2005. Podání Xaviera Malisse přijímá pozdější finalista turnaje Andre Agassi
PanorámaStadion Arthura Ashe během zápasu 4. kola na US Open 2005. Podání Xaviera Malisse přijímá pozdější finalista turnaje Andre Agassi

Přehled rekordů[editovat | editovat zdroj]

Přehled rekordů podle titulů na US Open
Rekord Éra Tenista Počet Roky
Muži od roku 1881
Nejvíce titulů ve dvouhře do 1967 USA Richard Sears
USA William Larned
USA Bill Tilden
7 1881, 1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1887
1901, 1902, 1907, 1908, 1909, 1910, 1911
1920, 1921, 1922, 1923, 1924, 1925, 1929
od 1968 USA Jimmy Connors
USA Pete Sampras
SUI Roger Federer
5 1974, 1976, 1978, 1982, 1983
1990, 1993, 1995, 1996, 2002
2004, 2005, 2006, 2007, 2008
Nejvíce titulů ve dvouhře v řadě do 1967 USA Richard Sears 7 1881, 1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1887
od 1968 SUI Roger Federer 5 2004, 2005, 2006, 2007, 2008
Nejvíce titulů ve čtyřhře do 1967 USA Richard Sears
USA James Dwight
USA Holcombe Ward
6 1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1887
1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1887
1899, 1900, 1901, 1904, 1905, 1906
od 1968 USA Bob Lutz
USA Stan Smith
USA John McEnroe
USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
4 1968, 1974, 1978, 1980
1968, 1974, 1978, 1980
1979, 1981, 1983, 1989
2005, 2008, 2010, 2012
2005, 2008, 2010, 2012
Nejvíce titulů ve čtyřhře v řadě do 1967 USA Richard Sears
USA James Dwight
6 1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1887
1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1887
od 1968 AUS Roger Taylor
AUS Todd Woodbridge
AUS Mark Woodforde
2 1971, 1972
1995, 1996
1995, 1996
Nejvíce titulů v mixu mezi muži do 1967 USA Bill Tilden
USA Bill Talbert
4 1913, 1914, 1922, 1923
1943, 1944, 1945, 1946
od 1968 USA Marty Riessen
USA Bob Bryan
4 1969, 1970, 1972, 1980
2003, 2004, 2006, 2010
Nejvíce titulů celkově mezi muži
(dvouhra, čtyřhra, mix)
do 1967 USA Bill Tilden 16 1913–1929 (7 dvouhra, 5 čtyřhra, 4 mix)
od 1968 USA John McEnroe
USA Bob Bryan
8 1979–1989 (4 dvouhra, 4 čtyřhra)
2003-2012 (4 čtyřhra, 4 mix)
Ženy od roku 1887
Nejvíce titulů ve dvouhře do 1967 NOR/USA Molla Malloryová 8 1915, 1916, 1917, 1918, 1920, 1921, 1922, 1926
od 1968 USA Chris Evertová 6 1975, 1976, 1977, 1978, 1980, 1982
Nejvíce titulů ve dvouhře v řadě do 1967 NOR/USA Molla Malloryová
USA Helen Jacobsová
4 1915, 1916, 1917, 1918
1932, 1933, 1934, 1935
od 1968 USA Chris Evertová 4 1975, 1976, 1977, 1978
Nejvíce titulů ve čtyřhře do 1967 USA M. Osborne duPontová 13 1941, 1942, 1943, 1944, 1945, 1946, 1947, 1948, 1949, 1950, 1955, 1956, 1957
od 1968 TCH/United States Martina Navrátilová 9 1977, 1978, 1980, 1983, 1984, 1986, 1987, 1989, 1990
Nejvíce titulů ve čtyřhře v řadě do 1967 USA M. Osborne duPontová 10 1941, 1942, 1943, 1944, 1945, 1946, 1947, 1948, 1949, 1950
od 1968 ESP V. Ruano Pascualová
ARG Paola Suárezová
3 2002, 2003, 2004
2002, 2003, 2004
Nejvíce titulů v mixu mezi ženami
do 1967 USA M. Osborne duPontová 8 1943, 1944, 1945, 1946, 1950, 1958, 1959, 1960
od 1968 AUS Margaret Courtová
USA Billie Jean Kingová
United States Martina Navrátilová
3 1969, 1970, 1972
1971, 1973, 1976
1985, 1987, 2006
Nejvíce titulů celkově mezi ženami
(dvouhra, čtyřhra, mix)
do 1967 USA M. Osborne duPontová 25 1941–1960 (3 dvouhra, 13 čtyřhra, 9 mix)
od 1968 TCH/USA Martina Navrátilová 16 1977–2006 (4 dvouhra, 9 čtyřhra, 3 mix)
Roger Federer – vítěz 2008
Maria Šarapovová – vítězka 2006
Další rekordy na US Open
Rekord Soutěž Tenista Popis rekordu
Nejmladší vítěz ve dvouhře muži USA Pete Sampras 19 let a 1 měsíc (1990)
ženy USA Tracy Austinová 16 let a 8 měsíců (1979)
Nejstarší vítěz ve dvouhře muži USA Bill Tilden 36 let a 6 měsíců (1929)

Nejvíce titulů v otevřené éře[editovat | editovat zdroj]

Tenista Stát Počet Rok
Mužská dvouhra
Pete Sampras Spojené státy 5 1990, 1993, 1995, 1996, 2002
Jimmy Connors Spojené státy 5 1974, 1976, 1978, 1982, 1983
Roger Federer Švýcarsko 5 2004, 2005, 2006, 2007, 2008
John McEnroe Spojené státy 4 1979, 1980, 1981, 1984
Ivan Lendl Československo 3 1985, 1986, 1987
Ženská dvouhra
Chris Evertová Spojené státy 6 1975, 1976, 1977, 1978, 1980, 1982
Serena Williamsová Spojené státy 5 1999, 2002, 2008, 2012, 2013
Steffi Grafová Německo 5 1988, 1989, 1993, 1995, 1996
Martina Navrátilová Spojené státy 4 1983, 1984, 1986, 1987
Margaret Courtová Austrálie 3 1969, 1970, 1973
Billie Jean Kingová Spojené státy 3 1971, 1972, 1974
Kim Clijstersová Belgie 3 2005, 2009, 2010

Československá a česká stopa[editovat | editovat zdroj]

Trojnásobná finalistka mixu Květa Peschkeová

Prvním československým tenistou, který se probojoval do finále mužské dvouhry, se v roce 1971 stal Jan Kodeš. V předchozí kariéře byl vnímán pouze jako antukový specialista.[22] Z pozice nenasazeného hráče porazil na cestě do finále dva bývalé vítěze newyorského grandslamu – australskou turnajovou jedničku Johna Newcomba a v semifinále pak Američana Arthura Ashe. V boji o titul podlehl ve čtyřech setech druhému nasazenému americkému hráči Stanu Smithovi. O dvě sezóny později, roku 1973, již Smithe přehrál a opět prošel až do finále, v němž po pětisetové bitvě nestačil na Johna Newcomba. V osmdesátých letech vytvořil rekordní šňůru osmi singlových finále v řadě Ivan Lendl. Mezi roky 1985–1987 získal tři tituly za sebou, když ve vítězných zápasech postupně zdolal McEnroa, Mečíře a Wilandera.

V ženské dvouhře získala jediný československý titul Hana Mandlíková poté, co v roce 1985 zdolala Navrátilovou. Mandlíková si o titul zahrála již v letech 1980 a 1982, kdy v obou případech nestačila na Američanku Chris Evertovou. Z finále také dvakrát odešla poražená Helena Suková. V roce 1986 ji přehrála Navrátilová a roku 1993 pak Steffi Grafová. Martina Navrátilová obdržela americké občanství v roce 1981. Na grandslamu vyhrála za dvacet devět let šestnáct titulů – čtyři singlové, devět deblových a tři z mixu, což je absolutní rekord otevřené éry.

Prvním československým vítězem soutěže mužské čtyřhry se v roce 1984 stal Tomáš Šmíd, který triumfoval ve dvojici s Australanem Johnem Fitzgeraldem. V roce 1997 získal titul Daniel Vacek, jenž nastoupil s Rusem Jevgenijem Kafelnikovem. Následující ročník 1998 vyhrál Cyril Suk s Australanem Sandonen Stollem. V roce 2006 získal deblový titul Martin Damm a roku 2009 pak Lukáš Dlouhý. Oba vytvořili vítěznou dvojici s Indem Leandrem Paesem. Jako poražení finalisté se do historie zapsali v roce 1993 Karel Nováček, hrající s Martinem Dammem, roku 2002 Jiří NovákRadkem Štěpánkem a v roce 2007 Lukáš Dlouhý s Pavlem Víznerem. V páru s Paesem si finále neúspěšně zahráli David Rikl (2004), Lukáš Dlouhý (2008) a Radek Štěpánek (2012). Štěpánek s Paesem se roku 2013 podruhé za sebou probojovali do finále, v němž získali titul.

Premiérový československý titul v ženské čtyřhře získala v roce 1985 Helena Suková, která startovala s německou tenistkou Claudií Kohde-Kilschovou. Druhou výhru přidala roku 1993 se Španělkou Arantxou Sánchezovou Vicariovou. V následujícím ročníku 1994 zvítězila se stejnou španělskou hráčkou také Jana Novotná, která přidala další dva tituly. Na první z nich dosáhla v roce 1988 s Američankou Lindsay Davenportovou a druhý vybojovala roku 1998 se Švýcarkou Martinou Hingisovou. Z finále odešly jako poražené hráčky Hana Mandlíková (1986), startující s Turnbullovou a Jana Novotná, která hrála debla se Sukovou (1990), se Savčenkovou (1991, 1992) a se Sánchezovou Vicariovou (1996). V roce 2012 pak v boji o titul prohrála česká dvojice Andrea HlaváčkováLucie Hradecká, aby si v dalším ročníku 2013 tento pár odvezl titul.

V soutěži smíšené čtyřhry si o titul v roce 1935 zahrál Roderich Menzel s britskou spoluhráčkou Kay Stammersovou. V utkání podlehli americko-španělskému páru Sarah Palfrey Cookeová a Enrique Maier. První československý titul roku 1988 získala Jana Novotná, která startovala s Američanem Jimem Pughem. S australským tenistou Toddem Woodbridgem pak v roce 1994 odešla z finále poražena. V sezóně 1993 soutěž vyhrála také Helena Suková, když se jejím spoluhráčem stal Woodbridge. V předchozím ročníku 1992 se navíc do finále probojovala s Nizozemcem Tomem Nijssenem. V roce 1994 byl český tenis již počtvrté za sebou zastoupen ve finále mixu. Cyril Suk však s Američankou Gigi Fernándezovou na trofej nedosáhli. V letech 2006, 2010 a 2012 finále vždy prohrála Květa Peschkeová. Až roku 2013 se další českou šampiónkou stala Andrea Hlaváčková, která startovala po boku Mirného.

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Petra Kvitová se stala první úřadující wimbledonskou vítězkou, která vypadla již v 1. kole US Open
Mužská dvouhra
Rok Vítězové Finalisté Výsledek
1989 Německo Boris Becker Československo Ivan Lendl 7–6, 1–6, 6–3, 7–6
1988 Švédsko Mats Wilander Československo Ivan Lendl 6–4, 4–6, 6–3, 5–7, 6–4
1987 Československo Ivan Lendl Švédsko Mats Wilander 6–7, 6–0, 7–6, 6–4
1986 Československo Ivan Lendl Československo Miloslav Mečíř 6–4, 6–2, 6–0
1985 Československo Ivan Lendl USA John McEnroe 7–6, 6–3, 6–4
1984 USA John McEnroe Československo Ivan Lendl 6–3, 6–4, 6–1
1983 USA Jimmy Connors Československo Ivan Lendl 6–3, 6–7, 7–5, 6–0
1982 USA Jimmy Connors Československo Ivan Lendl 6–3, 6–2, 4–6, 6–4
1973 Austrálie John Newcombe Československo Jan Kodeš 6–4, 1–6, 4–6, 6–2, 6–2
1971 USA Stan Smith Československo Jan Kodeš 3–6, 6–3, 6–2, 7–6
Ženská dvouhra
1980 USA Chris Evertová Československo Hana Mandlíková 5–7, 6–1, 6–1
1982 USA Chris Evertová Československo Hana Mandlíková 6–3, 6–1
1985 Československo Hana Mandlíková USA Martina Navrátilová 7–6, 1–6, 7–6
1986 USA Martina Navrátilová Československo Helena Suková 6–3, 6–2
1993 Německo Steffi Grafová Československo Helena Suková 6–3, 6–3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jména Flushing Meadows a Forest Hills jsou odvozena od místa konání grandslamu. Malá encyklopedie tenisu (Lichner, 1985) také uvádí název Mezinárodní mistrovství USA.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků US Open (tennis) na anglické Wikipedii, List of US Open men's singles champions na anglické Wikipedii a List of US Open women's singles champions na anglické Wikipedii.

  1. Na US Open budou v roce 2017 tenisté hrát o 50 miliónů dolarů, Sport.cz, 20.3.2013
  2. a b c Axthelm, Pete; Talbert, William F.(1967). Tennis observed: The USLTA men's singles champions, 1881–1966.Barre Publishers. 
  3. a b Collins, Bud(2010). The Bud Collins History of Tennis, 2nd ed.,[New York]:New Chapter Press, 453,465-468. ISBN 978-0942257700. 
  4. a b Shannon, Bill(1981). United States Tennis Association Official Encyclopedia of Tennis (Centennial edition).NY:Harper & Row, 237–249. ISBN 0-06-014896-9. 
  5. History > Year-by-Year History [online]. IBM, United States Tennis Association, [cit. 2009-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Breaking with tradition [online]. The Age Company Ltd, 2004-01-25, [cit. 2009-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Haas advocates 5th-set tiebreak [online]. ESPN, 2009-06-27, [cit. 2009-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. History > Women's Singles Championships [online]. IBM, United States Tennis Association, [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. "National Lawn-Tennis Tournament"(PDF), July 14, 1881. Ověřeno k 15 July 2012. 
  10. Collins, Bud(2010). The Bud Collins History of Tennis, 2nd ed.,New York:New Chapter Press, 10, 452, 454. ISBN 978-0942257700. 
  11. History of the U.S. National Championships/US Open [online]. IBM, United States Tennis Association, [cit. 2009-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. "Tennis Tournament at Newport Again"(PDF), February 4, 1911. Ověřeno k 16 July 2012. 
  13. "Newport May Lose Tennis Tourney"(PDF), January 17, 1915. Ověřeno k 16 July 2012. 
  14. "Want Newport for Tennis Tourney"(PDF), January 18, 1915. Ověřeno k 16 July 2012. 
  15. "A Tennis "Solar Plexus`""(PDF), January 23, 1915. Ověřeno k 16 July 2012. 
  16. "Tourney Goes to New York", Feb 6, 1915. Ověřeno k 16 July 2012. 
  17. "'All-Comers' Tourney to be Restricted"(PDF), February 7, 1915. Ověřeno k 16 July 2012. 
  18. "Newport Loses Tennis Tourney"(PDF), February 6, 1915. Ověřeno k 21 July 2012. 
  19. US National/US Open Championships [PDF]. United States Tennis Association, [cit. 2009-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. FENDRICH, Howard. Federer feels 'much better ... than I ever have' [online]. Associated Press (AP), 2008-10-09, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. [1]
  22. Lichner, I. (1985), s. 198

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lichner, I. et al.: Malá encyklopedie tenisu. Praha : Olympia. 1985, ss. 197–208

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • (anglicky) US Open – oficiální stránky