Hopmanův pohár

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hopmanův pohár
Hopman Cup
Perth Arena, 2012
Perth Arena, 2012
Sport tenis
Založeno 1989
Období prosinec a leden
Pořadatel Mezinárodní tenisová federace
Ředitel Steve Ayles
Rozpočet 1 000 000 AUS
Počet týmů 8 dvoučlenných družstev
(čtyřčlenné skupiny A a B)
Země AustrálieAustrálie Austrálie
Místo konání Perth, Západní Austrálie
Dějiště Burswood Dome (1989–2012)
RAC Arena (2013–2019)
Povrch tvrdý
Poslední vítěz Švýcarsko Švýcarsko (4. titul)[1]
Nejvíce titulů USA Spojené státy (6 titulů)
Sponzoři MasterCard
Příbuzné soutěže Davis Cup / Fed Cup
Web hopmancup.com

Hopmanův pohár (anglicky Hopman Cup), oficiálně se jménem sponzora MasterCard Hopman Cup[2], je tenisová soutěž smíšených reprezentačních týmů. V letech 1989–2019 se konala v australském Perthu. Založena byla v roce 1989 a nejvyšší počet šesti titulů vybojovaly Spojené státy americké. Premiérový ročník vyhrálo Československo.

Pořadatelem je Mezinárodní tenisová federace, která soutěž nazývá Oficiální mistrovství smíšených družstev (Official Mixed Teams Championships of the ITF). Tenisté z turnaje nezískávají do žebříčku ATP a WTA žádné body.

V roce 2017 se sponzorem turnaje stala společnost MasterCard, která navázala spolupráci s dalšími čtyřmi australskými turnaji včetně Australian Open.[2] Stejný rok událost proběhla jako první oficiální turnaj v kalendáři mužského či ženského tenisového okruhu v historii, s uplatněním formátu tzv. Fast4 tenisu zkrácených setů, a to v zápasech smíšené čtyřhry.[3]

V březnu 2019 bylo oznámeno, že se Perth od roku 2020 stal dějištěm nově založeného týmového turnaje ATP Cup a pořadatelé Hopmanova poháru začali hledat nové místo konání pro zachování turnaje smíšených družstev.[4]

Formát[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od mužského Davisova poháru a ženského Fed Cupu je Hopmanův pohár určen dvoučlenným smíšeným družstvům. Pořadatelé zvou každoročně osm týmů. V některých letech se o jedno účastnické místo hrálo v kvalifikaci přímo na místě před zahájením soubojů.

Ve dvou čtyřčlenných skupinách A a B nastupuje každé družstvo ke třem zápasům systémem „každý s každým“. Vítězové obou skupin se střetávají ve finále.

Každé utkání družstev zahrnuje tři zápasy, dvouhru mužů i žen a závěrečnou smíšenou čtyřhru. Pořadí dvouher není od roku 2016 ustáleno. Před tímto datem začínaly vždy ženy. Singly se konají na dva vítězné sety a všechny mohou být zakončeny tiebreakem. Smíšená čtyřhra se koná také na dvě vítězné sady, ale od roku 2017 ve formátu tzv. Fast4 tenisu, do čtyř vítězných gamů setu. Za stavu her 3–3 následuje tiebreak hraný do pěti vítězných míčů (bez nutnosti rozdílu dvou bodů). V mixu není počítána „výhoda“ a po „shodě“ následuje přímý vítězný bod.[5]

Kritéria pořadí v základní skupině[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí v základní skupině se řídí následujícími kritérii[5]:

  1. nejvyšší počet vyhraných utkání
  2. nejvyšší procento vyhraných setů
  3. nejvyšší procento vyhraných her[p. 1]
  4. vzájemné utkání
  5. los mincí

Dějiště[editovat | editovat zdroj]

Burswood DomePerthu, původní dějiště Hopmanova poháru

Turnaj se hraje vždy na začátku nové tenisové sezóny na přelomu prosince a ledna. Do roku 2012 se konal na tvrdém povrchu v hale Burswood DomePerthu. V letech 2013–2019 probíhal v RAC areně na krytém dvorci se zatahovací střechou, na němž je položen tvrdý povrch.

Rekordní návštěvnost zaznamenal zápas základní skupiny Hopman Cupu 2018 mezi Spojenými státy a Švýcarskem, když do arény 4. ledna 2018 zavítalo 14 029 diváků.[6] Jednalo se také o nejvíce navštívené tenisové utkání v historii Západní Austrálie.

Do roku 2012 byl ředitelem turnaje bývalý australský tenista Paul McNamee, kterého pro sezónu 2013 nahradil Steve Ayles. Následně vedení turnaje převzal perthský rodák a bývalý tenista Paul Kilderry,[7][8] aby se do funkce později opět vrátil Paul McNamee.

Trofej[editovat | editovat zdroj]

Stříbrný putovní pohár pro vítězné družstvo byl pojmenován po Harrym Hopmanovi (1906–1985), který jako kapitán přivedl Austrálii k 15 vítězstvím v Davisově poháru v letech 1938–1969.

Pohár je putovní, ale členové vítězného družstva si mohou ponechat zvláštní odměnu – šperk ve tvaru tenisového míčku, který je zdobený diamanty ze západoaustralských diamantových dolů.

Televizní přenosy[editovat | editovat zdroj]

Od založení Hopmanova poháru přenášela turnaj do roku 1994 televizní síť Seven Network, od níž vysílací práva pro období 1995–2010 získala Australian Broadcasting Corporation. V roce 2011 uzavřeli organizátoři pětiletou smlouvu s komerční televizní stanicí Network Ten, s ukončením kontraktu již v listopadu 2013. Následně práva odkoupil kanál 7mate z divize společnosti Seven Network.[9] Na evropském kontinentu soutěž vysílá stanice Eurosport.

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Rok Vítěz Finalista Výsledek Členové vítězného týmu
1989 Československo Československo Austrálie Austrálie 2–0 Miloslav Mečíř a Helena Suková
1990 Španělsko Španělsko USA Spojené státy 2–1 Emilio Sánchez a Arantxa Sánchezová Vicariová
1991 Jugoslávie Jugoslávie USA Spojené státy 3–0 Goran Prpić a Monika Selešová
1992 Švýcarsko Švýcarsko Československo Československo 2–1 Jakob Hlasek a Manuela Malejevová-Fragniereová
1993 Německo Německo Španělsko Španělsko 2–0 Michael Stich a Steffi Grafová
1994 Česko Česká republika Německo Německo 2–1 Petr Korda a Jana Novotná
1995 Německo Německo Ukrajina Ukrajina 2–0 Boris Becker a Anke Huberová
1996 Chorvatsko Chorvatsko Švýcarsko Švýcarsko 2–1 Goran Ivanišević a Iva Majoliová
1997 USA Spojené státy Jihoafrická republika Jihoafrická republika 2–1 Justin Gimelstob a Chanda Rubinová
1998 Slovensko Slovensko Francie Francie 2–1 Karol Kučera a Karina Habšudová
1999 Austrálie Austrálie Švédsko Švédsko 2–1 Mark Philippoussis a Jelena Dokićová
2000 Jihoafrická republika Jihoafrická republika Thajsko Thajsko 3–0 Wayne Ferreira a Amanda Coetzerová
2001 Švýcarsko Švýcarsko USA Spojené státy 2–1 Roger Federer a Martina Hingisová
2002 Španělsko Španělsko USA Spojené státy 2–1 Tommy Robredo a Arantxa Sánchezová Vicariová
2003 USA Spojené státy Austrálie Austrálie 3–0 James Blake a Serena Williamsová
2004 USA Spojené státy Slovensko Slovensko 2–1 James Blake a Lindsay Davenportová
2005 Slovensko Slovensko Argentina Argentina 3–0 Dominik Hrbatý a Daniela Hantuchová
2006 USA Spojené státy Nizozemsko Nizozemsko 2–1 Taylor Dent a Lisa Raymondová
2007 Rusko Rusko Španělsko Španělsko 2–0 Dmitrij Tursunov a Naděžda Petrovová
2008 USA Spojené státy Srbsko Srbsko 2–1 Mardy Fish a Serena Williamsová[10]
2009 Slovensko Slovensko Rusko Rusko 2–0 Dominik Hrbatý a Dominika Cibulková
2010 Španělsko Španělsko Spojené království Velká Británie 2–1 Tommy Robredo a María José Martínezová Sánchezová
2011 USA Spojené státy Belgie Belgie 2–1 John Isner a Bethanie Matteková-Sandsová
2012 Česko Česká republika Francie Francie 2–0 Tomáš Berdych a Petra Kvitová
2013 Španělsko Španělsko Srbsko Srbsko 2–1 Fernando Verdasco a Anabel Medinaová Garriguesová[10]
2014 Francie Francie Polsko Polsko 2–1 Jo-Wilfried Tsonga a Alizé Cornetová
2015 Polsko Polsko USA Spojené státy 2–1 Jerzy Janowicz a Agnieszka Radwańská[11]
2016 Austrálie Austrálie (zelená)[p. 2] Ukrajina Ukrajina 2–0 Darja Gavrilovová a Nick Kyrgios[13][14]
2017 Francie Francie USA Spojené státy 2–1 Richard Gasquet a Kristina Mladenovicová[15]
2018 Švýcarsko Švýcarsko Německo Německo 2–1 Roger Federer a Belinda Bencicová[16]
2019 Švýcarsko Švýcarsko Německo Německo 2–1 Roger Federer a Belinda Bencicová[1]

Tituly a finále podle týmů a let[editovat | editovat zdroj]

Stát Vítěz Poražený finalista
USA Spojené státy 1997, 2003, 2004, 2006, 2008, 2011 (6) 1990, 1991, 2001, 2002, 2015, 2017 (6)
Španělsko Španělsko 1990, 2002, 2010, 2013 (4) 1993, 2007 (2)
Švýcarsko Švýcarsko 1992, 2001, 2018, 2019 (4) 1996 (1)
Slovensko Slovensko 1998, 2005, 2009 (3) 2004 (1)
Německo Německo 1993, 1995 (2) 1994, 2018, 2019 (3)
Austrálie Austrálie 1999, 2016 (2) 1989, 2003 (2)
Francie Francie 2014, 2017 (2) 1998, 2012 (2)
Česko Česká republika 1994, 2012 (2) (0)
Československo Československo 1989 (1) 1992 (1)
Jihoafrická republika Jihoafrická republika 2000 (1) 1997 (1)
Rusko Rusko 2007 (1) 2009 (1)
Polsko Polsko 2015 (1) 2014 (1)
Jugoslávie Jugoslávie 1991 (1) (0)
Chorvatsko Chorvatsko 1996 (1) (0)
Srbsko Srbsko (0) 2008, 2013 (2)
Ukrajina Ukrajina (0) 1995, 2016 (2)
Švédsko Švédsko (0) 1999 (1)
Thajsko Thajsko (0) 2000 (1)
Argentina Argentina (0) 2005 (1)
Nizozemsko Nizozemsko (0) 2006 (1)
Spojené království Velká Británie (0) 2010 (1)
Belgie Belgie (0) 2011 (1)
Nejvíce titulů týmu v řadě
Nejvíce finále týmu v řadě
Nejvíce titulů hráče

Podrobné výsledky[editovat | editovat zdroj]

Stát 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 Účasti
Argentina Argentina 1R ZS F ZS ZS - 5
Austrálie Austrálie F SF QF 1R QF SF QF ZS ZS ZS W ZS ZS ZS F ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS 31
W
Rakousko Rakousko QF 1R SF QF ZS 5
Belgie Belgie ZS ZS ZS ZS ZS F RZS R 7
Bulharsko Bulharsko ZS - 1
Kanada Kanada LQ ZS ZS ZS 4
Čína Čína LQ ZS 2
Společenství nezávislých států SNS QF zaniklý stát 1
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg Tchaj-wan ZS ZS 2
Chorvatsko Chorvatsko účast jako Jugoslávie W ZS ZS 3
Česko Česká republika účast jako Československo SF W SF ZS ZS ZS ZS W ZS ZS ZS ZS 12
Československo Československo W SF QF F zaniklý stát 4
Dánsko Dánsko ZS 1
Francie Francie ZS QF SF QF SF QF SF ZS ZS F ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS F ZS W ZS ZS W ZS 24
Německo Německo SF 1R SF W F W ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS F F 18
Spojené království Velká Británie 1R 1R 1R F ZS ZS ZS ZS ZS 9
Řecko Řecko LQ ZS 2
Maďarsko Maďarsko ZS 1
Indie Indie ZS ZS 2
Izrael Izrael 1R 1
Itálie Itálie QF 1R ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS ZS 10
Japonsko Japonsko 1R 1R 1R LQ LQ ZS 6
Kazachstán Kazachstán účast jako SSSR ZS ZS 2
Nizozemsko Nizozemsko 1R 1R QF 1R 1R ZS ZS F 8
Nový Zéland Nový Zéland 1R 1
Paraguay Paraguay LQ 1
Polsko Polsko F W 2
Rumunsko Rumunsko ZS LQ ZS 3
Rusko Rusko účast jako SSSR ZS ZS ZS ZS W F ZS ZS 8
Srbsko Srbsko účast jako Jugoslávie F ZS F 3
Srbsko a Černá Hora Srbsko a Černá Hora účast jako Jugoslávie ZS zaniklý stát 1
Slovensko Slovensko účast jako Československo W ZS ZS ZS ZS F W W 8
Jihoafrická republika Jihoafrická republika 1R 1R 1R ZS F ZS ZS W ZS ZS 10
Sovětský svaz Sovětský svaz QF QF zaniklý stát 2
Španělsko Španělsko W QF SF F QF QF ZS ZS W ZS F W ZS W ZS ZS ZS 17
Švédsko Švédsko SF 1R 1R 1R 1R ZS F ZS ZS 9
Švýcarsko Švýcarsko SF W QF QF F ZS ZS W ZS ZS W W 12
Thajsko Thajsko F ZS 2
Ukrajina Ukrajina účast jako SSSR QF 1R F F 4
USA Spojené státy F F QF QF QF QF ZS W ZS ZS ZS F F W W ZS W ZS W ZS ZS W ZS ZS ZS F ZS F ZS ZS 30
Uzbekistán Uzbekistán účast jako SSSR ZS 1
Jugoslávie Jugoslávie 1R 1R W zaniklý stát 3
Zimbabwe Zimbabwe LQ LQ 2
Počet týmů 8 12 12 12 12 12 12 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8
Legenda
LQ prohra v kvalifikaci N/A
ZS základní skupina 1R prohra v 1. kole
QF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále W vítězství v turnaji

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tiebreak setu je počítán jako jedna hra.
  2. Austrálii v roce 2016 reprezentovaly dva týmy: Zlatý (Australia Gold) a Zelený (Australia Green).[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hopman Cup na anglické Wikipedii.

  1. a b c Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Finálové repete na Hopman Cupu. Vítězství obhájili Švýcaři Federer a Bencicová [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-05 [cit. 2019-01-06]. Dostupné online. 
  2. a b Mastercard named as Hopman Cup title sponsor [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2016-10-13 [cit. 2016-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. FAST4 for Mastercard Hopman Cup mixed doubles [online]. Perth: Mastercard Hopman Cup, 26-12-2016 [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Hopman Cup po 31 letech opouští Perth, který bude hostit nový ATP Cup [online]. TenisPortal.cz, 2019-03-28 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. 
  5. a b How the draw works [online]. Hopman Cup [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Richard Wainwright. Roger Federer dreaming of Hopman Cup glory after sending Switzerland through to final [online]. abc.net.au, 2018-01-05 [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Kilderry new Hopman Cup tournament director [online]. Tennis Australia, 17-10-2013. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Courtney Walsh. Sam Stosur's manager rises in Hopman Cup shake-up [online]. The Australian, 17-10-2013. Dostupné online. (anglicky) 
  9. 7mate to serve up Hopman Cup action, The West Australian, 19. listopadu 2013
  10. a b Jan Dočkal. Djokovič ani podruhé nedosáhl na Hopmanův pohár, trofej mají Španělé. iDNES.cz [online]. 2013-01-05 [cit. 2013-01-05]. Dostupné online. 
  11. Hopman Cup: Poland beat USA in Perth final [online]. BBC Sport, 2015-01-10 [cit. 2015-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Tournament details [online]. Hopman Cup [cit. 2017-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ZABLOUDIL, Luboš. Austrálie oslavuje Kyrgiose a Gavrilovovou. Hopman Cup vyhrál po 17 letech domácí výběr [online]. TenisPortal.cz, 2016-01-09 [cit. 2016-01-09]. Dostupné online. 
  14. Hopmanův pohár vyhráli po 17 letech domácí Australané [online]. ČT sport, 2016-01-09 [cit. 2016-01-09]. Dostupné online. 
  15. Francie - USA 2:1. Mladenovicová a Gasquet vyhráli Hopmanův pohár smíšených týmů. Sport.cz [online]. 2017-01-07 [cit. 2017-01-08]. Dostupné online. 
  16. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Federer zůstal neporažen. Po 17 letech slaví triumf na Hopman Cupu, letos s Bencicovou [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-06 [cit. 2018-01-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]