Jerzy Janowicz
Jerzy Janowicz | |
---|---|
Jerzy Janowicz v dubnu 2013 | |
Přezdívka | Jerzyk, JJ |
Stát | Polsko |
Datum narození | 13. listopadu 1990 (33 let) |
Místo narození | Lodž, Polsko |
Bydliště | Lodž, Polsko |
Výška | 203 cm |
Hmotnost | 94 kg |
Profesionál od | 2005 |
Držení rakety | pravou rukou;bekhend obouruč |
Výdělek | 2 753 547 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 101–95 |
Tituly | 4 challengery, 7 Futures |
Nejvyšší umístění | 14. místo (12. srpna 2013) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2013, 2014) |
French Open | 3. kolo (2013, 2014) |
Wimbledon | semifinále (2013) |
US Open | 2. kolo (2014) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 15–20 |
Tituly | 2 challengery, 2 Futures |
Nejvyšší umístění | 47. místo (19. srpna 2013) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2013) |
French Open | čtvrtfinále (2013) |
Wimbledon | 1. kolo kvalifikace (2012) |
US Open | 1. kolo (2013) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 24. listopadu 2014 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jerzy Filip Janowicz (výslovnost: [ˈjɛʐɨ jaˈnɔvit͡ʂ]IPA; * 13. listopadu 1990 Lodž) je polský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. V roce 2013 na sebe upozornil, když se probojoval do semifinále Wimbledonu. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jedenáct titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2013 na 14. místě a ve čtyřhře pak v srpnu téhož roku na 59. místě. Trénuje ho Fin Kim Tiilikainen a kondičním koučem je Piotr Grabia.
V polském daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 utkáním 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Bělorusku. Do roku 2013 v soutěži nastoupil k devíti mezistátním utkáním s bilancí 11–6 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.
Tenisová kariéra
[editovat | editovat zdroj]V roce 2007 se probojoval do finále juniorské dvouhry na US Open, v němž podlehl Litevci Ričardasu Berankisovi a následující sezónu si zahrál finále juniorky French Open 2008,kde nestačil na Tchajwance Yang Tsung-Hua.
Na pařížském turnaji BNP Paribas Masters 2012 na sebe upozornil, když se jako kvalifikant probojoval do finále. Na cestě turnajem porazil pět hráčů elitní dvacítky, včetně světové trojky Andy Murrayho a devítky Janka Tipsareviće. Stal se tak prvním kvalifikantem ve finále události kategorie Masters od roku 2007, kdy se stejný výkon podařil Guillermu Cañasovi. V něm pak podlehl Davidu Ferrerovi. V následné klasifikace se poprvé probojoval do Top 30, když figuroval na 26. místě.
Na Australian Open 2013 hrál jako dvacátý čtvrtý nasazený a vypadl ve třetím kole s turnajovou desítkou Nicolásem Almagrem. Ve druhé fázi turnaje však obdržel pokutu 2 500 amerických dolarů. Během tiebreaku úvodní sady proti Somdevu Devvarmanovi se rozčílil a plivl na čáru poté, co byl ohlášen dobrý míč indického soupeře. Hlavní rozhodčí utkání Marija Cicakovová mu udělila napomenutí. Následně udeřil raketou o konstrukci umpiru. Přestože zkrácenou hru ztratil poměrem 10–12, pětisetový zápas dovedl do vítězného konce.[1]
Finálové účasti na turnajích ATP World Tour
[editovat | editovat zdroj]
|
Dvouhra: 2 (0–2)
[editovat | editovat zdroj]Stav | Č. | Datum | Turnaj | Povrch | Soupeř ve finále | Výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 4. listopadu 2012 | Paříž, Francie | tvrdý (h) | David Ferrer | 4–6, 3–6 |
Finalista | 2. | 23. srpna 2014 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý | Lukáš Rosol | 6–3, 6–7(3–7), 5–7 |
Čtyřhra: 1 (0–1)
[editovat | editovat zdroj]Stav | Č. | Datum | Turnaj | Povrch | Spoluhráč | Soupeři ve finále | Výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 16. března 2013 | Indian Wells, USA | tvrdý | Treat Conrad Huey | Bob Bryan Mike Bryan |
3–6, 6–3, [6–10] |
Finále na challengerech ATP
[editovat | editovat zdroj]Legenda |
---|
Challengery (4–2 D; 2 Č) |
Dvouhra: 4 (2–2)
[editovat | editovat zdroj]Stav | Č. | Datum | Turnaj | Povrch | Soupeř ve finále | Výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 12. září 2010 | Saint-Rémy-de-Provence | tvrdý | Édouard Roger-Vasselin | 3–6, 7–68, 7–66 |
Finalista | 1. | 21. listopadu 2010 | Salcburk | tvrdý (h) | Conor Niland | 65–7, 7–62, 3–6 |
Finalista | 2. | 26. února 2012 | Wolfsburg | koberec (h) | Igor Sijsling | 6–4, 3–6, 69–7 |
Vítěz | 2. | 12. května 2012 | Řím | antuka | Gilles Müller | 7–63, 6–3 |
Vítěz | 3. | 15. července 2012 | Scheveningen | antuka | Matwé Middelkoop | 6–2, 6–2 |
Vítěz | 4. | 22. července 2012 | Poznaň | antuka | Jonathan Dasnières de Veigy | 6–3, 6–3 |
Finále na juniorce Grand Slamu
[editovat | editovat zdroj]Dvouhra juniorů: 2 (0–2)
[editovat | editovat zdroj]Finalista
[editovat | editovat zdroj]Datum | Turnaj | Povrch | Finalista | Výsledek |
---|---|---|---|---|
9. září 2007 | US Open | tvrdý | Ričardas Berankis | 6–3, 6–4 |
8. června 2008 | French Open | antuka | Tsung-hua Yang | 6–3, 7–65 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jerzy Janowicz na anglické Wikipedii.
- ↑ VIDEO: Tenista Janowicz po výroku sudího vybuchl. Po kurtu létaly jiskry, Sport.cz, 19.1.2013
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jerzy Janowicz na Wikimedia Commons
- Jerzy Janowicz na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Jerzy Janowicz na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Jerzy Janowicz na stránkách Davis Cupu (anglicky)