Donna Vekićová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Donna Vekićová
Donna Vekićová na French Open 2022
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Datum narození28. června 1996 (26 let)
Místo narozeníOsijek, Chorvatsko
BydlištěLondýn, Spojené království[1]
Výška179 cm
Profesionál odzáří 2012
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek6 104 802 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů327–241
Tituly4 WTA, 5 ITF
Nejvyšší umístění19. místo (4. listopadu 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2023)
French Open4. kolo (2019)
Wimbledon4. kolo (2018)
US Openčtvrtfinále (2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry3. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů15–33
Tituly0 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění171. místo (20. srpna 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2015, 2018)
French Open2. kolo (2018)
Wimbledon1. kolo (2014, 2016, 2017, 2018)
US Open1. kolo (2013, 2014, 2017, 2022)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2014)
Wimbledon2. kolo (2013)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221017a17. října 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
S trofejí pro poraženou finalistku na washingtonském Citi Open 2018

Donna Vekićová (nepřechýleně Vekić, * 28. června 1996 Osijek) je chorvatská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour čtyři turnaje ve dvouhře. V rámci okruhu ITF získala pět titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 2019 na 19. místě a ve čtyřhře v srpnu 2018 na 171. místě. Trénuje ji Nick Horvat. Dříve tuto roli plnili Němec Torben Beltz a Sam Sumyk.

V chorvatském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2012 utkáním základního bloku 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Polsku, v němž prohrála dvouhru s Urszulou Radwańskou a po boku Mijaćikové také čtyřhru.[2] Do listopadu 2022 v soutěži nastoupila k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 13–7 ve dvouhře a 3–1 ve čtyřhře.

Chorvatsko reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. V ženské dvouhře zdolala Caroline Garciaovovou a třetí nasazenou Arynu Sabalenkovou, než ji vyřadila turnajová patnáctka Jelena Rybakinová.

Do antukového French Open 2019 byl jejím partnerem švýcarský tenista Stan Wawrinka.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 se stala juniorskou mistryní Chorvatska.[4][5]

2012[editovat | editovat zdroj]

Při premiéře v hlavní soutěži turnaje WTA Tour se na uzbeckém Tashkent Open probojovala do finále dvouhry. Stala se tak nejmladší účastnicí boje o titul na tomto ženském okruhu za předešlých šest let. V posledním zápase turnaje však podlehla Rumunce Irině-Camelii Beguové po dvousetovém průběhu.[6]

2013[editovat | editovat zdroj]

Na premiérovém grandslamu v hlavní soutěži – Australian Open, zaznamenala debutovou výhru, když v prvním kole porazila Andreu Hlaváčkovou, aby následně byla nad její síly turnajová desítka a bývalá světová jednička Caroline Wozniacká z Dánska. Na antukovém French Open nestačila v první fázi na Američanku Mallory Burdetteovou.

Na navazující travnaté události AEGON Classic prošla do druhého finále v kariéře. Ve druhém kole vyřadila osmou nasazenou Urszulu Radwańskou, poté rumunskou turnajovou trojku Soranu Cîrsteaovou a v semifinále vítězku turnaje z roku 2009 Magdalénu Rybárikovou. Z finále odešla poražena od Slovenky Daniely Hantuchové ve dvou setech.[7]

Ve Wimbledonu nenašla v otevíracím duelu recept na Češku Petru Cetkovskou. Na posledním majoru roku US Open si poradila s kolumbijskou hráčkou Marianou Duqueovou Mariñovou. Ve druhé fázi ji vyřadila favorizovaná Rumunka Simona Halepová.

2014[editovat | editovat zdroj]

Na úvod sezóny se pokles formy projevil prohrami v prvních kolech druhého ročníku Shenzhen Open, grandslamu Australian Open, a to v ženské dvouhře, čtyřhře i smíšené soutěži, a následné události Pattaya Open.

Po obdržení divoké karty na kalifornském Indian Wells Masters vyřadila polskou kvalifikantku Olivii Rogowskou, aby poté skončila na raketě světové dvanáctky Dominiky Cibulkové. Na floridském Miami Masters zvládla kvalifikační klání proti Alle Kudrjavcevové a Johanně Larssonové. V prvním kole hlavní soutěž zdolala další kvalifikantku a japonskou veteránku Kimiko Dateovou Krummovou. Ve druhém zápasu přešla přes 28. nasazenou Rusku Světlanu Kuzněcovovou. Ve třetím kole ji však stopku vystavila hráčka elitní desítky Petra Kvitová.

Na mexickém Monterrey Open postoupila přes Španělku Garbiñe Muguruzaovou díky dvěma zvládnutým tiebreakům.[8] Ve druhém kole ji zastavila další zástupkyně českého tenisu Karolína Plíšková.

Na dubnovém Malaysian Open v Kuala Lumpur se dočkala prvního titulu na okruhu WTA Tour, když ve finále přehrála světovou desítku Dominiku Cibulkovou. O vítězce rozhodla až zkrácená hra třetího dějství.[9] Na cestě do finále zůstaly na její raketě Čan Jung-žan, Kristýna Plíšková a Čang Šuaj.

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0–2 D)
International / WTA 250 (4–5 D)

Dvouhra: 11 (4–7)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Finalistka 1. 15. září 2012 Taškent, Uzbekistán tvrdý Rumunsko Irina-Camelia Beguová 4–6, 4–6
Finalistka 2. 16. června 2013 Birmingham, Spojené království tráva Slovensko Daniela Hantuchová 6–7(5–7), 4–6
Vítězka 1. 20. dubna 2014 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý Slovensko Dominika Cibulková 5–7, 7–5, 7–6(7–4)
Finalistka 3. 3. října 2015 Taškent, Uzbekistán tvrdý Japonsko Nao Hibinová 2–6, 2–6
Vítězka 2. 18. června 2017 Nottingham, Spojené království tráva Spojené království Johanna Kontaová 2–6, 7–6(7–3), 7–5
Finalistka 4. 5. srpna 2018 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Rusko Světlana Kuzněcovová 6–4, 6–7(7–9), 2–6
Finalistka 5. 3. února 2019 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Nizozemsko Kiki Bertensová 6–7(2–7), 4–6
Finalistka 6. 16. června 2019 Nottingham, Spojené království tráva Francie Caroline Garciaová 6–2, 6–7(4–7), 6–7(4–7)
Vítězka 3. 31. října 2021 Courmayeur, Itálie tvrdý (h) Dánsko Clara Tausonová 7–6(7–3), 6–2
Finalistka 7. 16. října 2022 San Diego, Spojené státy tvrdý Polsko Iga Świąteková 3–6, 6–3, 0–6
Vítězka 4. 5. března 2023 Monterrey, Mexiko tvrdý Francie Caroline Garciaová 6–4, 3–6, 7–5

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 13 (5–8)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Finalistka 1. 18. dubna 2011 Hvar, Chorvatsko antuka Bosna a Hercegovina Ema Burgićová 5–7, 6–7(2–7)
Vítězka 1. 25. července 2011 Chiswick, Spojené království tvrdý Austrálie Bojana Bobusicová 3–6, 6–3, 6–3
Finalistka 2. 15. srpna 2011 Westende, Belgie tvrdý Čína Lu Ťia-ťing 4–6, 6–7(4–7)
Finalistka 3. 17. října 2011 Lagos, Nigérie tvrdý Ukrajina Elina Svitolinová 4–6, 3–6
Finalistka 4. 24. října 2011 Lagos, Nigérie tvrdý Belgie Tamaryn Hendlerová 4–6, 5–7
Vítězka 2. 19. března 2012 Bengalúr, Indie tvrdý Chile Andrea Kochová Benvenutová 6–2, 6–4
Finalistka 5. 16. dubna 2012 Namangan, Uzbekistán tvrdý Rusko Olga Pučkovová 6–3, 3–6, 2–6
Vítězka 3. 14. května 2012 Fergana, Uzbekistán tvrdý Ukrajina Nadija Kičenoková 6–2, 6–2
Finalistka 6. 16. července 2012 Campos do Jordão, Brazílie tvrdý Argentina María Irigoyenová 5–7, 0–6
Finalistka 7. 23. července 2012 Wrexham, Spojené království tvrdý Německo Carina Witthöftová 2–6, 7–6(7–4), 2–6
Vítězka 4. 22. dubna 2013 Istanbul, Turecko tvrdý Rusko Jelizaveta Kuličkovová 6–4, 7–6(7–4)
Finalistka 8. 24. září 2016 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Rusko Natalja Vichljancevová 1–6, 2–6
Vítězka 5. 23. října 2016 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Španělsko Sara Sorribesová Tormová 6–2, 6–7(7–9), 6–3.

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Vítězka 1. 15. srpna 2011 Westende, Belgie tvrdý Spojené království Alexandra Walkerová Belgie Anouk Delefortrieová
Belgie Deborah Kerfsová 		6–4, 6–3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Donna Vekić na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Vekić's breakthrough week in Tashkent. WTA. 14-09-2012. Dostupné online [cit. 14-09-2012]. (anglicky) 
  2. ↑ Za kraj još jedna pobjeda [online]. [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-04-2012. (Croatian) 
  3. ↑ GATTO, LUIGI. Donna Vekic speaks out on relationships after splitting with Stan Wawrinka [online]. Tennis World USA, 2019-08-22 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Donna Vekić i Mate Delić najbolji [online]. [cit. 2011-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-25. (chorvatsky) 
  5. ↑ Delić i Vekić prvaci Hrvatske. Slobodna Dalmacija. 6 May 2011. Dostupné online [cit. 7 November 2011]. (chorvatsky) 
  6. ↑ Vekić's breakthrough week in Tashkent [online]. 14-09-2012 [cit. 2012-09-14]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  7. ↑ Hantuchová conquers Birmingham [online]. 16 June 2013 [cit. 2013-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Muguruza se despide de Monterrey [online]. 1-4-2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné online. (Spanish) 
  9. ↑ Donna Vekic earns first WTA title [online]. 20-04-2014 [cit. 2014-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Donna_Vekićová&oldid=22521916“