Nao Hibinová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nao Hibinová
日比野 菜緒
Nao Hibinová na French Open 2022
StátJaponskoJaponsko Japonsko[1]
Datum narození28. listopadu 1994 (28 let)[1]
Místo narozeníIčinomija, Japonsko[1]
BydlištěIčinomija, Japonsko[1]
Držení raketypravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek2 422 542 USD
Dvouhra
Poměr zápasů298–237
Tituly2 WTA, 8 ITF
Nejvyšší umístění56. místo (18. ledna 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2020, 2021)
French Open2. kolo (2020, 2021)
Wimbledon2. kolo (2021)
US Open2. kolo (2017)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů168–154
Tituly2 WTA, 9 ITF
Nejvyšší umístění43. místo (31. července 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2019)
French Open3. kolo (2017)
Wimbledon2. kolo (2021)
US Open3. kolo (2016, 2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220729a29. července 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nao Hibinová (japonsky 日比野 菜緒, Nao Hibino,28. listopadu 1994 Ičinomija, Japonsko) je japonská profesionální tenistka, hrající pravou rukou. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour dva turnaje ve dvouhře a dva ve čtyřhře, včetně „doublu“ z hirošimského Japan Women's Open 2019. V rámci okruhu ITF získala osm titulů ve dvouhře a devět ve čtyřhře.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2016 na 56. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2017 na 43. místě.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se dostala celkem šestkrát do druhého kola, poprvé na newyorském US Open 2017, kde ji porazila Češka Lucie Šafářová.

V japonském fedcupovém týmu debutovala v roce 2016 huahinským základním blokem 1. skupiny asijsko-oceánské zóny proti Uzbekistánu, v němž prohrála dvouhru s Niginou Abduraimovovou. Japonky odešly poraženy 1:2 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupila k deseti mezistátním utkáním s bilancí 6–5 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[2]

Japonsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. Ve druhém kole ženské dvouhry nestačila na třetí nasazenou Španělku Garbiñe Muguruzaovou. Zúčastnila se také odložených Her XXXII. olympiády v Tokiu, kde v úvodním kole dvouhry podlehla Srbce Nině Stojanovićové.

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistryň (0–0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0–0)
Premier / WTA 500 (0–0)
International / WTA 250 (2–3 D, 2–4 Č)
Finále dle povrchu
tvrdý (2–3 D, 2–1 Č)
antuka (0–1 Č)
tráva (0–0)
koberec (0–0)

Dvouhra: 5 (2–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 3. října 2015 Taškent, Uzbekistán tvrdý Chorvatsko Donna Vekićová 6–2, 6–2
Finalistka 1. 1. října 2016 Taškent, Uzbekistán tvrdý Česko Kristýna Plíšková 3–6, 6–2, 3–6
Finalistka 2. 5. března 2017 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý Austrálie Ashleigh Bartyová 3–6, 2–6
Finalistka 3. 30. července 2017 Nan-čchang, Čína tvrdý Čína Pcheng Šuaj 3–6, 2–6
Vítězka 2. 15. září 2019 Hirošima, Japonsko tvrdý Japonsko Misaki Doiová 6–3, 6–2

Čtyřhra: 6 (2–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 9. dubna 2017 Monterrey, Mexiko tvrdý Polsko Alicja Rosolská Slovinsko Dalila Jakupovićová
Ukrajina Nadija Kičenoková
6–2, 7–6 (7–4)
Finalistka 1. 30. září 2017 Taškent, Uzbekistán tvrdý Gruzie Oxana Kalašnikovová Maďarsko Tímea Babosová
Česko Andrea Hlaváčková
5–7, 4–6
Finalistka 2. 4. února 2018 Tchaj-pej, Tchaj-wan tvrdý Gruzie Oxana Kalašnikovová Čína Tuan Jing-jing
Čína Wang Ja-fan
6–7(4), 6–7(5)
Vítězka 2 15. září 2019 Hirošima, Japonsko tvrdý Japonsko Misaki Doiová USA Christina McHaleová
Rusko Valeria Savinychová
3–6, 6–4, [10–4]
Finalistka 3. 13. října 2019 Tchien-ťin, Čína tvrdý Japonsko Miju Katová Japonsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová
3–6, 5–7
Finalistka 4. 25. dubna 2021 Istanbul, Turecko antuka Japonsko Makoto Ninomijová Rusko Veronika Kuděrmetovová
Belgie Elise Mertensová
1–6, 1–6

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 12 (8–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 11. června 2012 Tokio, Japonsko tvrdý Japonsko Mari Tanaková 6–0, 6–2
Vítězka 2. 24. června 2012 Mie, Japonsko tráva Japonsko Jurina Košinová 6–2, 0–6, 6–3
Vítězka 3. 15. září 2012 Kjóto, Japonsko koberec (h) Japonsko Juuki Tanaková 6–4, 2–6, 6–2
Vítězka 4. 1. září 2013 Cukuba, Japonsko tvrdý Japonsko Erika Semaová 6–4, 7–6(7–2)
Finalistka 1. 15. června 2014 Fergana, Uzbekistán tvrdý Uzbekistán Nigina Abdurajmovová 3–6, 4–6
Finalistka 2. 10. května 2015 Fukuoka, Japonsko tráva Česko Kristýna Plíšková 5–7, 4–6
Vítězka 5. 17. května 2015 Kurume, Japonsko tráva Japonsko Eri Hozumiová 6–3, 6–1
Vítězka 6. 19. července 2015 Stockton, Spojené státy tvrdý Belgie An-Sophie Mestachová 6–1, 7–6(8–6)
Vítězka 7. 2. srpna 2015 Lexington, Spojené státy tvrdý USA Samantha Crawfordová 6–2, 6–1
Finalistka 3. 21. listopadu 2015 Tokio, Japonsko tvrdý Čína Čang Šuaj 4–6, 1–6
Finalistka 4. říjen 2017 Liu-čou, Čína tvrdý Čína Wang Ja-fan 6–3, 4–6, 3–3skreč
Vítězka 8. červenec 2018 Honolulu, Spojené státy tvrdý USA Jessica Pegulaová 6–0, 6–2

Čtyřhra: 14 (9–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 15. září 2012 Kjóto, Japonsko koberec (h) Japonsko Emi Mutagučiová Japonsko Miju Katová
Japonsko Misaki Moriová
6–4, 6–3
Finalistka 1. 5. května 2013 Gifu, Japonsko tvrdý Japonsko Riko Sawajanagiová Thajsko Luksika Kumkhumová
Japonsko Erika Semaová
4–6, 3–6
Vítězka 2. 20. května 2013 Kojang, Jižní Korea tvrdý Japonsko Akiko Omaeová Jižní Korea Joo Miová
Jižní Korea Han Na-lae
6–4, 6–4
Finalistka 2. 15. června 2014 Fergana, Uzbekistán tvrdý Indie Prarthana Thombareová Japonsko Hiroko Kuwata
Japonsko Mari Tanaka
1–6, 4–6
Vítězka 3. 4. dubna 2015 Bangkok, Thajsko tvrdý Japonsko Miju Katová Japonsko Mijabi Inoueová
Japonsko Akiko Omaeová
6–4, 6–2
Finalistka 3. 11. dubna 2015 Ahmadábád, Indie tvrdý Indie Prarthana Thombareová Thajsko Peangtarn Plipuečová
Thajsko Nungnadda Wannasuková
3–6, 6–2, [10–12]
Finalistka 4. 26. července 2015 Sacramento, Spojené státy tvrdý Spojené království Emily Webleyová-Smithová USA Ashley Weinholdová
USA Caitlin Whoriskeyová
4–6, 6–3, [12–14]
Vítězka 4. 2. srpna 2015 Lexington, Spojené státy tvrdý Spojené království Emily Webleyová-Smithová Thajsko Niča Lertpitaksinčajová
Thajsko Peangtarn Plipuečová
6–2, 6–2
Vítězka 5. říjen 2016 Poitiers, Francie tvrdý (h) Polsko Alicja Rosolská Rumunsko Alexandra Cadanțuová
Německo Nicola Geuerová
6–0, 6–0
Finalistka 5. březen 2018 Ču-chaj, Čína tvrdý Černá Hora Danka Kovinićová Rusko Anna Blinkovová
Nizozemsko Lesley Kerkhoveová
5–7, 4–6
Vítězka 6. říjen 2018 Su-čou, Čína tvrdý Japonsko Misaki Doiová Thajsko Luksika Kumkhumová
Thajsko Peangtarn Plipuečová
6–2, 6–3
Vítězka 7. srpen 2019 Vancouver, Kanada tvrdý Japonsko Miju Katová Spojené království Naomi Broadyová
Nový Zéland Erin Routliffeová
6–2, 6–2
Vítězka 8. listopad 2019 Šen-čn, Čína tvrdý Japonsko Makoto Ninomijová Gruzie Sofja Šapatavová
Spojené království Emily Webleyová-Smithová
6–4, 6–0
Vítězka 9. květen 2022 Bonita Springs, Spojené státy antuka Maďarsko Tímea Babosová Bělorusko Olga Govorcovová
Polsko Katarzyna Kawaová
6–4, 3–6, [10–7]

Postavení na konečném žebříčku WTA[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2012 2013 2014 2015
Pořadí 578. 291. 207. 78.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2012 2013 2014 2015
Pořadí 1068. 327. 318. 167.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nao Hibino na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Nao Hibinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 4. října 2015
  2. Nao Hibinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20220610a10. června 2022

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]