Přeskočit na obsah

Misaki Doiová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Misaki Doiová
Misaki Doiová na French Open 2021
Misaki Doiová na French Open 2021
StátJaponskoJaponsko Japonsko
Datum narození29. dubna 1991 (33 let)
Místo narozeníJokohama, Japonsko
BydlištěČiba, Japonsko
Výška159 cm
Profesionál od2006
Ukončení kariéryzáří 2023
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek3 946 733 USD
Dvouhra
Poměr zápasů385–364
Tituly1 WTA, 2 WTA 125, 7 ITF
Nejvyšší umístění30. místo (10. října 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2013)
French Open2. kolo (2015)
Wimbledon4. kolo (2016)
US Open2. kolo (2015, 2021)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů144–117
Tituly2 WTA, 4 WTA 125, 6 ITF
Nejvyšší umístění77. místo (24. května 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2020)
French Open3. kolo (2022)
Wimbledon2. kolo (2017, 2021)
US Open2. kolo (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230929a29. září 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Misaki Doiová (japonsky 土居 美咲, Doi Misaki; * 29. dubna 1991 Jokohama) je bývalá japonská tenistka hrající levou rukou, která se na profesionálních okruzích pohybovala v letech 2006–2023. Kariéru ukončila ve 32 letech na Pan Pacific Open 2023.[1][2] Na okruhu WTA Tour vyhrála jeden singlový a dva deblové turnaje. V sérii WTA 125 triumfovala dvakrát ve dvouhře a čtyřkrát ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2016 na 30. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2021 na 77. místě. V závěrečné fázi kariéry ji trénoval Australan Christian Zahalka. Předtím tuto roli plnil jeho krajan Simon Walsh.[4]

V japonském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2011 základním blokem 1. skupiny zóny Asie a Oceánie proti Kazachstánu, v němž prohrála dvouhru se Zarinou Dijasovou. Japonky přesto vyhrály 2:1 na zápasy. Mezi roky 2011–2022 v soutěži nastoupila do dvaceti mezistátních utkání s bilancí 10–10 ve dvouhře a 1–2 ve čtyřhře.[5]

Japonsko reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde v ženské dvouhře vypadla ve druhém kole s pozdější olympijskou vítězkou Belindou Bencicovou.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

První ženský turnaj na okruhu ITF odehrála v prosinci 2008 jako sedmnáctiletá. Premiérovou událostí na okruhu WTA Tour se stala kvalifikace ósackého HP Open 2009, v níž vypadla ve druhém kole s Američankou Abigail Spearsovou. Na nejvyšší grandslamové úrovni debutovala kvalifikačním turnajem Australian Open 2010.[4]

Premiérový titul na okruhu WTA Tour získala na červencovém Istanbul Cupu 2014, když s Ukrajinkou Elinou Svitolinovou ovládly deblovou soutěž. Ve finálovém duelu porazily pár Oxana Kalašnikovová a Paula Kaniová po dvousetovém průběhu. Deblovou trofej také vybojovala ze série WTA 125K, v níž vyhrála s Číňankou Sü I-fan čtyřhru na nankingském Ladies Open 2013 po finálovém vítězství nad Švedovovou a Čang Šuaj.

První singlový titul dosáhla na říjnovém BGL Luxembourg Open 2015, hraném v Lucemburku. V rozhodujícím zápase přehrála Němku Monu Barthelovou. V následné klasifikaci WTA se posunula na kariérní maximum, když jí patřilo 60. místo.[4]

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (0)
Premier (0)
International (1–2 D; 2–1 Č)

Dvouhra: 3 (1–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 25. října 2015 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h) Německo Mona Barthelová 6–4, 6–7(7–9), 6–0
Finalistka 2. 14. února 2016 Kao-siung, Tchaj-wan tvrdý USA Venus Williamsová 4–6, 2–6
Finalistka 2. 15. září 2019 Hirošima, Japonsko tvrdý Japonsko Nao Hibinová 6–3, 6–2

Čtyřhra: 3 (2–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 2. 20. července 2014 Istanbul, Turecko tvrdý Ukrajina Elina Svitolinová Gruzie Oxana Kalašnikovová
Polsko Paula Kaniová
6–4, 6–0
Finalistka 1. 19. září 2015 Tokio, Japonsko tvrdý Japonsko Kurumi Naraová Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
1–6, 2–6
Vítězka 2 15. září 2019 Hirošima, Japonsko tvrdý Japonsko Nao Hibinová USA Christina McHaleová
Rusko Valeria Savinychová
3–6, 6–4, [10–4]

Finále série WTA 125

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (2–2 D; 4–1 Č)

Dvouhra: 2 (2–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 22. listopadu 2015 Tchaj-pej, Tchaj-wan koberec (h) Maďarsko Tímea Babosová 5–7, 3–6
Vítězka 1. 19. března 2016 San Antonio, Spojené státy tvrdý Německo Anna-Lena Friedsamová 6–4, 6–4
Vítězka 2. 13. července 2019 Båstad, Švédsko antuka Černá Hora Danka Kovinićová 6–4, 6–4
Finalistka 2. 8. března 2020 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Rumunsko Irina-Camelia Beguová 3–6, 3–6

Čtyřhra: 4 (4–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 3. listopadu 2013 Nan-king, Čína tvrdý Japonsko Sü I-fan Čína Čang Šuaj
Kazachstán Jaroslava Švedovová
6–1, 6–4
Vítězka 2. 27. ledna 2018 Newport Beach, Spojené státy tvrdý Švýcarsko Jil Teichmannová USA Jamie Loebová
Švédsko Rebecca Petersonová
7–6(7–4), 1–6, [10–8]
Vítězka 3. 13. července 2019 Båstad, Švédsko antuka Rusko Natalja Vichljancevová Chile Alexa Guarachiová
Černá Hora Danka Kovinićová
7–5, 6–7(4–7), [10–7]
Vítězka 4. červenec 2022 Båstad, Švédsko (2) antuka Švédsko Rebecca Petersonová Rumunsko Mihaela Buzărnescuová
  Irina Chromačovová
bez boje
Finalistka 1. říjen 2022 Rouen, Francie tvrdý (h) Gruzie Oxana Kalašnikovová Gruzie Natela Dzalamidzeová
  Kamilla Rachimovová
2–6, 5–7

Finále na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
60 000 $ tournaments 50 000 $ tournaments
40 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 12 (7–5)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 28. března 2009 Kófu, Japonsko tvrdý Japonsko Erika Semová 7–5, 6–2
Vítězka 2. 2. srpna 2009 Tokio, Japonsko koberec Japonsko Sačie Išizuová 6–1, 6–4
Finalistka 1. 25. září 2009 Makinohara, Japonsko koberec Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej 6–2, 5–7, 6–7(4)
Finalistka 2. 4. října 2009 Hamanato, Japonsko koberec Japonsko Tomoko Jonemurová 4–6, 6–7(3)
Finalistka 3. 2. března 2010 Irapuato, Mexiko tvrdý Austrálie Monique Adamczaková 6–7(5), 6–2, 2–6
Vítězka 3. 28. listopadu 2010 Tojota, Japonsko koberec Japonsko Džunri Namigatová 7–5, 6–2
Vítězka 4. 21. dubna 2014 Soul, Jižní Korea tvrdý Japonsko Misa Egučiová 6–1, 7–6(7–3)
Vítězka 5. 10. ledna 2015 Hongkong, Hongkong tvrdý Čína Čang Kchaj-lin 6–3, 6–3
Vítězka 6. 20. srpna 2018 Vancouver, Kanada tvrdý Spojené království Heather Watsonová 6–7(4), 6–1, 6–4
Vítězka 7. říjen 2021 Tyler, Spojené státy tvrdý Spojené království Harriet Dartová 7–6(5), 6–2
Finalistka 4. březen 2023 Bengalúr, Indie tvrdý Japonsko Misaki Macudová 5–7, 6–4, 6–7(6)
Finalistka 5. červen 2023 Říčany, Česko antuka USA Elvina Kalievová 6–7(2), 0–6

Čtyřhra: 14 (6–8)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 20. července 2008 Mijazaki, Japonsko koberec Japonsko Kurumi Naraová Japonsko Kimiko Dateová
Japonsko Tomoko Jonemurová
4–6, 6–3, [10–7]
Finalistka 1. 3. května 2009 Gifu, Japonsko koberec Japonsko Kurumi Naraová Austrálie Sophie Fergusonová
Japonsko Aiko Nakamurová
2–6, 1–6
Finalistka 2. 10. dubna 2010 Inčchon, Jižní Korea tvrdý Japonsko Džunri Namigatová Rumunsko Irina-Camelia Beguová
Japonsko Erika Semaová
2–6, 1–6
Finalistka 3. 17. dubna 2010 Kimhe, Jižní Korea tvrdý Japonsko Džunri Namigatová Jižní Korea Kyung-Mi Chang
Jižní Korea Jin-A Lee
6–1, 4–6, [8–10]
Finalistka 4. 24. dubna 2010 Čchangwon, Jižní Korea tvrdý Japonsko Džunri Namigatová Jižní Korea Kyung-Mi Chang
Jižní Korea Jin-A Lee
7–5, 3–6, [8–10]
Vítězka 2. 9. května 2010 Fukuoka, Japonsko koberec Japonsko Kotomi Takahatová Nový Zéland Marina Erakovicová
Rusko Alexandra Panovová
6–4, 6–4
Finalistka 5. 8. července 2013 Peking, Čína tvrdý Japonsko Miki Mijamurová Čína Liou Čang
Čína Čou I-miao
6–7, 4–6
Vítězka 3. 24. listopadu 2013 Tojota, Japonsko koberec (h) Japonsko Šúko Aojamová Japonsko Eri Hozumiová
Japonsko Makato Ninomijová
7–6(7–1), 2–6, 11–9
Finalistka 6. 28. dubna 2014 Gifu, Japonsko tvrdý Čínská Tchaj-pej Sie Jü-ťie Austrálie Jarmila Gajdošová
Austrálie Arina Rodionovová
3–6, 3–6
Vítězka 4. únor 2018 Surprise, Spojené státy tvrdý Belgie Yanina Wickmayerová USA Jacqueline Caková
USA Caitlin Whoriskeyová
2–6, 6–3, [10–8]
Vítězka 5. únor 2018 Kófu, Japan tvrdý Japonsko Misa Egučiová Japonsko Megumi Nišimotová
Japonsko Kotomi Takahatová
6–3, 6–7(2), [10–8]
Vítězka 6. říjen 2018 Su-čou, Čína tvrdý Japonsko Nao Hibinová Thajsko Luksika Kumkhumová
Thajsko Peangtarn Plipuečová
6–2, 6–3
Finalistka 7. říjen 2021 Tyler, Spojené státy tvrdý Polsko Katarzyna Kawaová Mexiko Giuliana Olmosová
Mexiko Marcela Zacaríasová
5–7, 6–1, [5–10]
Finalistka 8. říjen 2022 Les Franqueses del Vallès, Španělsko tvrdý Indonésie Beatrice Gumulyová Španělsko Aliona Bolsovová
Španělsko Rebeka Masárová
5–7, 6–1, [3–10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Misaki Doi na anglické Wikipedii.

  1. Farewell tour: An homage to Misaki Doi and fellow retirees of 2023. Women's Tennis Association [online]. 2023-09-28 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Misaki Doi announces retirement from tennis in September. Women's Tennis Association [online]. 2023-08-21 [cit. 2023-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-08-22. (anglicky) 
  3. Misaki Doiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230929a29. září 2023
  4. a b c Misaki Doiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230929a29. září 2023
  5. Misaki Doiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230929a29. září 2023

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]