Přeskočit na obsah

Christina McHaleová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Christina McHaleová
Christina McHaleová na French Open 2022
Christina McHaleová na French Open 2022
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození11. května 1992 (32 let)
Místo narozeníTeaneck, New Jersey,
Spojené státy americké
BydlištěFort Lee, New Jersey,
Spojené státy americké
Výška170 cm
Profesionál oddubna 2010
Ukončení kariéryv srpnu 2022
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 045 711 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů385–344
Tituly1 WTA, 3 ITF
Nejvyšší umístění24. místo (20. srpna 2012)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2012)
French Open3. kolo (2012)
Wimbledon3. kolo (2012)
US Open3. kolo (2011, 2013)
Čtyřhra
Poměr zápasů108–132
Tituly2 WTA, 3 ITF
Nejvyšší umístění35. místo (9. ledna 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021)
French Open2. kolo (2012)
Wimbledon3. kolo (2011)
US Open3. kolo (2018)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
US Opensemifinále (2018)
Týmové soutěže
Fed Cupfinále (2010)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221002a2. října 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christina McHaleová (* 11. května 1992 Teaneck, New Jersey) je bývalá americká profesionální tenistka, která se na okruzích pohybovala v letech 2010–2022. Na okruhu WTA Tour vyhrála jeden turnaj ve dvouhře a dva ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala po třech titulech ve dvouhře i čtyřhře.

Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v srpnu 2012 na 24. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2017 na 35. místě. Trénovali ji Jorge Todero a Jay Gooding.

V americkém týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2010 čtvrtfinálovým utkáním Světové skupiny proti Francii, v němž prohrála za rozhodnuté stavu ve prospěch Američanek dvouhru s Pauline Parmentierovou. V soutěži nastoupila k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 5–5 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[1]

Spojené státy americké reprezentovala na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně, kde zasáhla do ženské dvouhry. Na úvod však podlehla jedenácté nasazené Srbce Aně Ivanovićové ve dvou setech.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na juniorce čtyřhry grandslamového turnaje Australian Open 2009 získala společně s partnerkou Ajlou Tomljanovićovou titul. V melbournské ženské dvouhře 2009 ji však na úvod vyřadila Australanka Jessica Mooreová až 9–7 na gamy v rozhodující sadě. Od pořadatelů získala divokou kartu do hlavní soutěže US Open 2009, v níž vyhrála svůj první grandslamový zápas kariéry. V prvním kole porazila Slovinku Polonu Hercogovou. V následujícím duelu nestačila na bývalou světovou jedničku Marii Šarapovovou.

Na Panamerických hrách 2011 v mexické Guadalajaře získala bronzovou medaili ve dvouhře a stříbrnou ve čtyřhře.

Posledním turnajem se pro ni stal srpnový US Open 2022, na němž obdržela divokou kartu do kvalifikace. Po vyřazení v jejím úvodním kole od Ysaline Bonaventureové oznámila ukončení kariéry.[2]

Finále na WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0)
International / WTA 250 (1–1 D; 2–2 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 1. března 2014 Acapulco, Mexiko tvrdý Slovensko Dominika Cibulková 6–7(3–7), 6–4, 4–6
Vítězka 2. 12. září 2016 Tokio, Japonsko tvrdý Česko Kateřina Siniaková 3–6, 6–4, 6–4

Čtyřhra: 4 (2–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 16. ledna 2016 Hobart, Austrálie tvrdý Čína Chan Sin-jün Austrálie Kimberly Birrellová
Austrálie Jarmila Wolfeová
6–3, 6–0
Vítězka 2. 16. října 2016 Tchien-ťin, Čína tvrdý Čína Pcheng Šuaj Čína Sü I-fan
Polsko Magda Linetteová
7–6(10–8), 6–0
Finalistka 1. 15. září 2019 Hirošima, Japonsko tvrdý Rusko Valeria Savinychová Japonsko Misaki Doiová
Japonsko Nao Hibinová
6–3, 4–6, [4–10]
Finalistka 2. 28. srpna 2021 Cleveland, Spojené státy tvrdý Indie Sania Mirzaová Japonsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová
5–7, 3–6

Finále na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 6 (3–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 22. října 2007 Itu, Brazílie antuka Argentina Mailen Aurouxová 5–7, 2–6
Finalistka 2. 5. října 2009 Troy, Spojené státy tvrdý USA Alison Riskeová 4–6, 6–2, 5–7
Vítězka 3. 5. června 2011 Řím, Itálie antuka Rusko Jekatěrina Ivanovová 6–2, 6–4
Vítězka 2. leden 2016 Lahaina, Spojené státy tvrdý USA Raveena Kingsleyová 6–3, 4–6, 6–4
Vítězka 3. květen 2019 Cagnes-sur-Mer, Francie antuka Švýcarsko Stefanie Vögeleová 7–6(4), 6–2
Finalistka 3. leden 2022 Orlando, Spojené státy tvrdý Čína Čeng Čchin-wen 0–6, 1–6

Čtyřhra: 6 (3–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 29. května 2007 Houston, Spojené státy tvrdý USA Kimberly Coutsová Bosna a Hercegovina Helen Besovicová
Norsko Nina Munch-Soegaardová
6–7(2–7), 5–7
Vítězka 2. 15. října 2007 Serra Negra, Brazílie antuka USA Allie Willová Argentina Mailen Aurouxová
Argentina Tatiana Buaová
7–5 6–3
Vítězka 3. 23. června 2008 Wichita, Spojené státy tvrdý USA Sloane Stephensová Slovensko Dominika Diešková
Brazílie Ana-Clara Duarteová
6–3 6–2
Finalistka 2. 8. června 2009 Štětín, Polsko antuka USA Asia Muhammadová Česko Michaela Paštiková
Slovensko Lenka Tvarosková
1–6, 0–6
Vítězka 3. 31. května 2010 Řím, Itálie antuka Austrálie Olivia Rogowská Bělorusko Irina Kurjanovičová
Nizozemsko Arantxa Rusová
6–4, 6–1
Finalistka 3. říjen 2013 Poitiers, France tvrdý (h) Rumunsko Monica Niculescuová Česko Lucie Hradecká
Nizozemsko Michaëlla Krajiceková
6–7(5–7), 2–6

Čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 2009 Australian Open tvrdý Chorvatsko Ajla Tomljanovićová Srbsko Aleksandra Krunićová
Polsko Sandra Zaniewská
6–1, 2–6, [10–4]

Postavení na žebříčku WTA na konci sezóny

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Pořadí 712. 425. 218. 115. 42. 33. 68. 54. 64. 45. 63. 155. 85. 80.
Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Pořadí 681. 571. 488. 435. 175. 166. 126. 175. 259. 38. 130. 143. 157. 129.
  1. Christina McHaleová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20221002a2. října 2022
  2. Christina McHale retires from professional tennis, in silence - Women's Tennis Blog. Womenstennisblog.com [online]. 2022-08-27 [cit. 2022-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]