Magda Linetteová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Magda Linetteová
Magda Linetteová na French Open 2021
Magda Linetteová na French Open 2021
StátPolskoPolsko Polsko
Datum narození12. února 1992 (32 let)[1]
Místo narozeníPoznaň, Polsko[1]
BydlištěPoznaň, Polsko[1]
Výška171 cm[1]
Hmotnost59 kg[1]
Profesionál od2009
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek4 959 076 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů460–358
Tituly2 WTA, 1 WTA 125, 11 ITF
Nejvyšší umístění19. místo (20. března 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2023)
French Open3. kolo (2017, 2021)
Wimbledon3. kolo (2019, 2021)
US Open3. kolo (2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů179–162
Tituly2 WTA, 8 ITF
Nejvyšší umístění26. místo (11. dubna 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2022)
French Opensemifinále (2021)
Wimbledon1. kolo (2015, 2017, 2019, 2021, 2022)
US Openčtvrtfinále (2023)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2020)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupzákladní skupina finále (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230320a20. března 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Magda Linetteová (* 12. února 1992 Poznaň) je polská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva turnaje ve dvouhře a dva ve čtyřhře. K němu přidala jeden triumf ze série WTA 125. V rámci okruhu ITF si připsala jedenáct titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v březnu 2023 na 19. místě a ve čtyřhře v dubnu 2022 na 26. místě. Trénuje ji Mark Gellard. Dříve tuto roli plnil Izo Zunić.[1]

V polském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2011 ejlatským základním blokem I. skupiny evropsko-africké zóny proti Bulharsku, v němž podlehla Kostovové. Polky prohrály 1:2 na zápasy. Do roku 2023 v soutěži nastoupila k dvaceti jedna mezistátním utkáním s bilancí 12–8 ve dvouhře a 4–3 ve čtyřhře.[3]

Polsko reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. V úvodním kole ženské dvouhry uhrála jen tři gamy na třetí nasazenou Bělorusku Arynu Sabalenkovou. Do ženské čtyřhry nastoupila s Alicjí Rosolskou. Soutěž opustily v prvním kole, po porážce od amerických turnajových čtyřek Mattekové-SandsovéPegulaové.

V srpnu 2021 absolvovala hlavní bakalářský obor obchodní administrativa a vedlejší obor sportovní marketing a management na Indiana University East (B.S.).[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 se stala vicemistryní Evropy v kategorii 14letých.[5]

První ženský turnaj na okruhu ITF odehrála v roce 2007 v Polsku. Premiérovou událostí na okruhu WTA Tour se stala kvalifikace květnového Polsat Warsaw Open 2010, kde v úvodním kole deklasovala krajanku Paulu Kaniovou. Ve druhé fázi ji vyřadila nejvýše nasazená Ruska Anna Čakvetadzeová.

Debutový start v hlavní soutěži přišel o tři roky později na dubnovém Internationaux de Strasbourg 2013 ve Štrasburku, na němž zvládla kvalifikační soutěž. V prvním kole vyřadila Olgu Pučkovovou, aby následně podlehla nasazené trojce a pozdější vítězce Alizé Cornetové. První semifinále na okruhu WTA Tour zaznamenala na Baku Cup 2013, kde opět hrála z pozice kvalifikantky. Mezi poslední čtveřicí tenistek ji hladce přehrála Šachar Pe'erová.[1]

Premiérový titul v sérii WTA 125 vybojovala na říjnovém Ningbo International Women's Tennis Open 2014 v čínském Ning-pu, kde na úvod oplatila porážku turnajové sedmičce Pe'erové a poté zdolala Číňanku Sü I-fan. Ve čtvrtfinále otočila nepříznivý průběh s druhou nasazenou Čeng Saj-saj, když prohrávala již 1–6 a 0–4,[6] aby v semifinále přehrála Kaniovou. V boji o titul zvítězila nad šestou nasazenou Číňankou Wang Čchiang.[7]

V rámci okruhu WTA Tour si zahrála finále čtyřhry na zářijovém Guangzhou International Women's Open 2014 v Kantonu, z něhož s Alizé Cornetovou odešly poražena od páru Čuang Ťia-žung a Liang Čchen, když o šampionkách rozhodl až supertiebreak. Na nejvyšší grandslamové úrovni debutovala kvalifikací French Open 2011, v níž vypadla ve druhé fázi s Mandy Minellaovou. Hlavní soutěž si poprvé zahrála na French Open 2015, kde v otevíracím zápase skončila na raketě dvacáté osmé nasazené Italky Flavie Pennettaové. V kategorii WTA Premier se probojovala do čtvrtfinále tokijského Toray Pan Pacific Open 2016, na němž ji vyřadila pozdější vítězka Caroline Wozniacká.[1]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (2–0 Č)
International / WTA 250 (2–5 D; 0–3 Č)

Dvouhra: 7 (2–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 19. září 2015 Tokio, Japonsko tvrdý Belgie Yanina Wickmayerová 6–4, 3–6, 3–6
Vítězka 1. 25. srpna 2019 Bronx, New York, Spojené státy tvrdý Itálie Camila Giorgiová 5–7, 7–5, 6–4
Finalistka 2. 22. září 2019 Soul, Jižní Korea tvrdý Česko Karolína Muchová 1–6, 1–6
Vítězka 2. 16. února 2020 Hua Hin, Thajsko tvrdý Švýcarsko Leonie Küngová 6–3, 6–2
Finalistka 3. 18. září 2022 Čennaí, Indie tvrdý Česko Linda Fruhvirtová 6–4, 3–6, 4–6
Finalistka 4. 23. září 2023 Kanton, Čína tvrdý Čína Wang Si-jü 0–6, 2–6
Finalistka 5. 21. dubna 2024 Rouen, Francie antuka (h) USA Sloane Stephensová 1–6, 6–2, 2–6

Čtyřhra: 5 (2–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 20. září 2014 Kanton, Čína tvrdý Francie Alizé Cornetová Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
Čína Liang Čchen
6–2, 6–7(3–7), [7–10]
Finalistka 2. 16. října 2016 Tchien-ťin, Čína tvrdý Čína Sü I-fan USA Christina McHaleová
Čína Pcheng Šuaj
6–7(8–10), 0–6
Finalistka 3. 15. dubna 2017 Bogotá, Kolumbie antuka Paraguay Verónica Cepede Roygová Brazílie Beatriz Haddad Maiová
Argentina Nadia Podoroská
3–6, 6–7(4–7)
Vítězka 1. 10. dubna 2022 Charleston, Spojené státy antuka (z) Slovinsko Andreja Klepačová Česko Lucie Hradecká
Indie Sania Mirzaová
6–2, 4–6, [10–7]
Vítězka 2. 25. června 2022 Eastbourne, Spojené království tráva Srbsko Aleksandra Krunićová Ukrajina Ljudmyla Kičenoková
Lotyšsko Jeļena Ostapenková
bez boje

Finále série WTA 125[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–2 D)

Dvouhra: 3 (1–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 27. října 2014 Ning-po, ČLR tvrdý Čína Wang Čchiang 3–6, 7–5, 6–1
Finalistka 1. 10. června 2018 Bol, Chorvatsko antuka Slovinsko Tamara Zidanšeková 1–6, 3–6
Finalistka 2. říjen 2022 Tampico, Mexiko tvrdý Itálie Elisabetta Cocciarettová 6–7(5–7), 6–4, 1–6

Tituly na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra (11)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch poražená finalistka výsledek
1. 7. června 2010 Štětín, Polsko antuka Estonsko Margit Rüütelová 6–2, 6–0
2. 2. srpna 2010 Hechingen, Německo antuka Španělsko Sílvia Solerová Espinosová 7–5, 3–6, 6–2
3. 9. srpna 2010 Versmold, Německo antuka Rumunsko Irina-Camelia Beguová 6–2, 7–5
4. 6. září 2010 Katovice, Polsko antuka Česko Eva Birnerová 3–6, 6–2, 6–2
5. 24. září 2012 Praha, Česko antuka Slovensko Zuzana Luknárová 6–2, 7–6(9–7)
6. 2. prosince 2013 Puné, Indie tvrdý Kazachstán Kamila Kerimbajevová 7–5, 7–6(7–5)
7. 13. října 2014 Kojang, Jižní Korea tvrdý Česko Renata Voráčová 6–3, 3–6, 6–3
8. 2. února 2015 Grenoble, Francie tvrdý Česko Tereza Martincová 7–6(7–2), 4–6, 6–1
9. 16. února 2015 Nové Dillí, Indie tvrdý Slovinsko Tadeja Majeričová 6–1, 6–1
10. 8. května 2016 Cagnes-sur-Mer, Francie antuka Německo Carina Witthöftová 6–3, 7–5
11. 16. června 2019 Manchester, Spojené království tráva Kazachstán Zarina Dijasová 7–6(7–1), 2–6, 6–3

Čtyřhra (8)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. 25. června 2012 Ystad, Švédsko antuka Polsko Katarzyna Piterová Gruzie Oxana Kalašnikovová
Slovensko Lenka Wienerová
6–3, 6–3
2. 15. října 2012 Limoges, Francie tvrdý Polsko Sandra Zaniewská Francie Irena Pavlovicová
Švýcarsko Stefanie Vögeleová
6–1, 5–7, [10–5]
3. 5. listopadu 2012 Equeurdreville, Francie tvrdý Polsko Katarzyna Piterová Švýcarsko Amra Sadikovićová
Chorvatsko Ana Vrljićová
6–4, 7–6(7–4)
4. 17. prosince 2012 Ankara, Turecko tvrdý Polsko Katarzyna Piterová Ukrajina Iryna Burjačoková
Rusko Valerija Solovjovová
6–2, 6–2
5. 6. května 2013 Johannesburg,
Jihoafrická republika
tvrdý Jižní Afrika Chanel Simmondsová Spojené království Samantha Murrayová
Spojené království Jade Windleyová
6–1, 6–3
6. 27. května 2013 Maribor, Slovinsko antuka Polsko Paula Kaniová Argentina Mailen Aurouxová
Argentina María Irigoyenová
6–3, 6–0
7. 1. července 2013 Toruň, Polsko antuka Polsko Paula Kaniová Ukrajina Julia Bejgelzimerová
Rumunsko Elena Bogdanová
6–2, 4–6, [10–5]
8. 14. října 2013 Limoges, Francie tvrdý Švýcarsko Viktorija Golubicová Itálie Nicole Clericová
Česko Nikola Fraňková
6–4, 6–4

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magda Linette na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Magda Linetteová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230320a20. března 2023
  2. Magda Linetteová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230130a30. ledna 2023
  3. Magda Linetteová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230125a25. ledna 2023
  4. IU East, WTA recognize four recent graduates at Western & Southern Open [online]. WTA Tennis, 2021-08-19 [cit. 2021-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ANCYGIER, Kamil. Magda Linette – nowa nadzieja polskiego tenisa. wiadomosci24.pl [online]. 2010-09-22 [cit. 2012-09-15]. Dostupné online. (polsky) 
  6. Linette Sends Zheng Crashing Out [online]. WTA Tour, Inc., 2014-10-31 [cit. 2015-07-02]. Dostupné online. 
  7. Poland's Linette Lifts Ningbo Crown [online]. WTA Tour, Inc., 2014-11-02 [cit. 2015-07-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]