Viktorija Golubicová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Viktorija Golubicová
Viktorija Golubicová ve Wimbledonu 2019
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Datum narození16. října 1992 (29 let)
Místo narozeníCurych, Švýcarsko[1]
BydlištěCurych, Švýcarsko[1]
Výška169 cm[1]
Váha64 kg[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek2 463 158 USD
Dvouhra
Poměr zápasů373–246
Tituly1 WTA, 2 WTA 125K, 10 ITF
Nejvyšší umístění40. místo (17. ledna 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2022)
French Open2. kolo (2016)
Wimbledončtvrtfinále (2021)
US Open1. kolo (2016, 2017, 2019, 2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů187–139
Tituly0 WTA, 15 ITF
Nejvyšší umístění63. místo (15. ledna 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2017, 2018)
French Open2. kolo (2017, 2018)
Wimbledon2. kolo (2021)
US Open2. kolo (2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryStříbrná medaile stříbro (2020)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupfinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220117a17. ledna 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
stříbro 2020 Tokio ženská čtyřhra
Golubicová na French Open 2018

Viktorija Golubicová (* 16. října 1992 Curych) je švýcarská profesionální tenistka srbsko-chorvatského původu. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden turnaj, když v červenci 2016 triumfovala na antukovém Ladies Championship v Gstaadu. Dvě singlové trofeje přidala v sérii WTA 125K. V rámci okruhu ITF získala deset titulů ve dvouhře a patnáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2022 na 40. místě a ve čtyřhře v lednu 2018 na 63. místě. Trénuje ji Robert Orlik.[1]

Ve švýcarském fedcupovém týmu debutovala v roce 2014 catanduvskou baráží druhé světové skupiny proti Brazílii, v níž dopomohla k výhře 4:1 na zápasy bodem ze čtyřhry spolu s Bencicovou. V semifinále světové skupiny 2016 zdolala jako 129. hráčka světa favorizované Češky Karolínu Plíškovou i Barboru Strýcovou. Rozhodující čtyřhru však s Hingisovou prohrály a Švýcarsko vypadlo 2:3 na zápasy. V roce 2021 byla členkou družstva, které ve světovém finále podlehlo Ruskám. Do roku 2022 v soutěži nastoupila k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 5–6 ve dvouhře a 4–2 ve čtyřhře.[3]

Švýcarsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, které byly o rok odloženy pro koronavirovou pandemii. V ženské čtyřhře, do které nastoupila s Belindou Bencicovou, vybojovala stříbrnou medaili po finálové porážce od Češek Krejčíkové a Siniakové.[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v červnu 2008 na budapešťské události s dotací 10 tisíc dolarů, kam obdržela divokou kartu. V úvodním kole porazila Češku Michaelu Bezdíčkovou, aby poté skončila na raketě Polky Ciepluchové.[2] Premiérový titul kariéry v této úrovni vybojovala v květnu 2011 na antukovém turnaji v Santa Coloma de Farners, když si ve finále poradila se Španělkou Inés Ferrerovou Suárezovou.[2]

V singlu okruhu WTA Tour debutovala na červencovém GDF SUEZ Grand Prix 2010 v Budapešti. Na úvod kvalifikace vyhrála nad Blankou Szávayovou, ale do hlavní soutěže nepostoupila po porážce od české tenistky Zuzany Ondráškové. Další týden neprošla kvalifikačním sítem na antukovém Gastein Ladies 2010, kde ji vyřadila Laura Pousová Tiová.[1]

Premiérovou účast v hlavní soutěži okruhu WTA Tour zaznamenala na červencovém Gastein Ladies 2013, kde jako kvalifikantka na úvod porazila pátou nasazenou Kiki Bertensovou. Ve druhém kole ji však zastavila Andrea Hlaváčková. Po zisku první sady dokázala v dalším průběhu Češce odebrat jen jeden game.[1]

Debut v hlavní soutěži grandslamu učinila v ženském singlu Australian Open 2016, kam postoupila z tříkolové kvalifikace. V úvodním zápse však dohrála na raketě španělské turnajové desítky Carly Suárezové Navarrové ve dvou setech.[1]

Na French Open 2016 zaznamenala svůj nejlepší výsledek na Grand Slamu, když v 1. kole jako kvalifikantka vyřadila ve třech setech Američanku Alison Riskeovou. V následném kole však prohrála s nasazenou Lucií Šafářovou, která ji povolila pouhé čtyři hry.[5]

Svého první titulu na okruhu WTA se dočkala na antuce v Gstaadu, kde jako nenasazená postupně zdolala Monu Barthelovou, Jevgeniji Rodinovou, Carine Witthöftovou a vítězstvím nad 16letou krajankou Rebekou Masárovou v semifinále se probojovala do finále, v němž ve třech setech zdolala třetí nasazenou Kiki Bertensovou.[6]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v říjnu 1992 ve švýcarském Curychu. Matka Vučica Golubićová pochází se Srbska a otec Ignacije Golubić z Chorvatska. Má sestru Nataliji a bratry Kristijana a Davida Golubićovi.[1]

Tenis začala hrát v pěti letech. Za preferovaný povrch uvedla tvrdý a jako silný úder bekhend. Do jedenácti let hrála oba údery ze základní čáry obouručně. Hovoří německy, srbsky, chorvatsky a anglicky.[1]

Utkání o olympijské medaile[editovat | editovat zdroj]

Ženská čtyřhra: 1 (1 stříbro)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok místo konání povrch spoluhráčka soupeřky výsledek
Stříbro 2020 Tokio, Japonsko tvrdý Švýcarsko Belinda Bencicová Česko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková
5–7, 1–6

Finálové účasti na turnajích WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Olympijské hry (0–1 Č)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0)
International / WTA 250 (1–3 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 4 (1–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1. 17. července 2016 Gstaad, Švýcarsko antuka Nizozemsko Kiki Bertensová 4–6, 6–3, 6–4
Finalistka 1. 16. října 2016 Linec, Rakousko tvrdý (h) Slovensko Dominika Cibulková 3–6, 5–7
Finalistka 2. 7. března 2021 Lyon, Francie tvrdý (h) Dánsko Clara Tausonová 4–6, 1–6
Finalistka 3. 21. března 2021 Monterrey, Mexiko tvrdý Kanada Leylah Annie Fernandezová 1–6, 4–6

Čtyřhra: 2 (0–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 1. 23. července 2019 Gstaad, Švýcarsko antuka Srbsko Nina Stojanovićová Nizozemsko Kiki Bertensová
Švédsko Johanna Larssonová
6–7(4–7), 6–4, [7–10]
Finalistka 2. 1. srpna 2021 LOH – Tokio, Japonsko tvrdý Švýcarsko Belinda Bencicová Česko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková
5–7, 1–6

Finále série WTA 125s[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125s (2–0 D)

Dvouhra: 2 (2–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. březen 2019 Indian Wells, Spojené státy tvrdý USA Jennifer Bradyová 3–6, 7–5, 6–3
Vítězka 2. květen 2021 Saint-Malo, Francie antuka Itálie Jasmine Paoliniová 6–1, 6–3

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 20 (10–10)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 16. května 2011 Santa Coloma de Farners, Španělsko antuka Španělsko Inés Ferrerová Suárezová 6–3, 6–3
Vítězka 2. 12. září 2011 Lleida, Španělsko antuka Španělsko Lucía Cervera Vázquezová 6–1, 7–6(7–5)
Vítězka 3. 1. dubna 2013 Antalya, Turecko tvrdý Švédsko Ellen Allgurinová 6–4, 6–2
Vítězka 4. 8. dubna 2013 Antalya, Turecko tvrdý Filipíny Katharina Lehnertová 6–2, 6–3
Vítězka 5. 3. června 2013 Brescia, Itálie antuka Itálie Anastasia Grymalská 6–4, 6–4
Finalistka 1. 24. června 2013 Stuttgart, Německo antuka Německo Laura Siegemundová 3–6, 6–3, 6–7(4–7)
Finalistka 2. 20. ledna 2014 Sunderland, Spojené království tvrdý (h) Belgie An-Sophie Mestachová 1–6, 4–6
Finalistka 3. 14. července 2014 Darmstadt, Německo antuka Rumunsko Andreea Mituová 2–6, 1–6
Finalistka 4. 1. září 2014 Barnstaple, Spojené království tvrdý (h) Německo Carina Witthöftová 2–6, 4–6
Finalistka 5. 27. října 2014 Istanbul, Turecko tvrdý (h) Česko Barbora Krejčíková 1–6, 4–6
Finalistka 6. 8. června 2015 Essen, Německo antuka Francie Pauline Parmentierová 6–3, 6–7(4–7), 3–6
Vítězka 6. 24. srpna 2015 Woking, Spojené království tvrdý Spojené království Katy Dunneová 6–4, 6–4
Finalistka 7. 28. září 2015 Clermont-Ferrand, Francie tvrdý (h) Rusko Polina Lejkinová 6–4, 3–6, 4–6
Vítězka 7. 2. listopadu 2015 Waco, Spojené státy tvrdý USA Nicole Gibbsová 6–2, 6–1
Finalistka 8. 9. listopadu 2015 Scottsdale, Spojené státy tvrdý USA Samantha Crawfordová 3–6, 6–4, 2–6
Vítězka 8. 4. ledna 2016 Victoria Park, Hongkong tvrdý Japonsko Risa Ozakiová 6–3, 6–3
Finalistka 9. únor 2018 Burnie, Austrálie tvrdý Ukrajina Marta Kosťuková 4–6, 3–6
Vítězka 9. říjen 2018 Poitiers, Francie tvrdý (h) Rusko Natalja Vichljancevová 3–6, 6–1, 7–5
Finalistka 10. leden 2021 Fudžajra, SAE tvrdý Dánsko Clara Tausonová 0–6, 6–4, 3–6
Vítězka 10. únor 2021 Grenoble, Francie tvrdý (h) Belgie Maryna Zanevská 6–1, 4–6, 7–6(2)

Čtyřhra (15 titulů)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. 21. listopadu 2011 La Vall d'Uixó, Španělsko antuka Polsko Magdalena Kiszczyńská Španělsko Yvonne Cavallé Reimersová
Španělsko Arabela Fernández Rabenerová
7–5, 3–6, [10–8]
2. 14. ledna 2013 Stuttgart, Německo tvrdý (h) Německo Julia Kimmelmannová Rusko Olga Dorošinová
Rusko Julia Valetovová
6–4, 6–1
3. 21. ledna 2013 Kaarst, Německo koberec (h) Německo Julia Kimmelmannová Slovinsko Anja Prislanová
Německo Jasmin Steinherrová
6–3, 4–6, [10–5]
4. 1. dubna 2013 Antalya, Turecko tvrdý Filipíny Katharina Lehnertová Česko Martina Borecká
Česko Petra Krejsová
5–7, 6–3, [10–7]
5. 14. října 2013 Limoges, Francie tvrdý (h) Polsko Magda Linetteová Itálie Nicole Clericová
Česko Nikola Fraňková
6–4, 6–4
6. 28. dubna 2014 Wiesbaden, Německo antuka Lotyšsko Diāna Marcinkēvičová Izrael Julia Glušková
Lucembursko Mandy Minellaová
6–4, 6–3
7. 23. června 2014 Stuttgart, Německo antuka Německo Laura Siegemundová Nizozemsko Lesley Kerkhoveová
Nizozemsko Arantxa Rusová
6–3, 6–3
8. 14. července 2014 Darmstadt, Německo antuka Německo Nicola Geuerová Německo Carolin Danielsová
Německo Laura Schaederová
5–7, 6–2, [10–3]
9. 23. února 2015 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Bělorusko Aljaksandra Sasnovičová Francie Stéphanie Foretzová
Chorvatsko Ana Vrljićová
6–4, 7–5
10. 27. dubna 2015 Wiesbaden, Německo antuka Německo Carolin Danielsová Nizozemsko Cindy Burgerová
Ukrajina Veronika Kapšajová
6–4, 4–6, [10–6]
11. 25. května 2015 Grado, Itálie antuka Brazílie Beatriz Haddad Maiová Kanada Sharon Fichmanová
Polsko Katarzyna Piterová
6–3, 6–2
12. 8. června 2015 Essen, Německo antuka Německo Nicola Geuerová Německo Carolin Danielsová
Německo Antonia Lottnerová
6–3, 6–3
13. 26. října 2015 Macon, Spojené státy tvrdý USA Jan Abazová Brazílie Paula Cristina Gonçalvesová
USA Sanaz Marandová
7–6(7–3), 7–5
14. 4. ledna 2016 Victoria Park, Hongkong tvrdý Lichtenštejnsko Stephanie Vogtová Čínská Tchaj-pej Hsu Ching-wen
Finsko Emma Laineová
6–2, 1–6, [10–4]
15. leden 2021 Fudžajra, SAE tvrdý Turecko Çağla Büyükakçay Čínská Tchaj-pej Liang En-šuo
Čína Jou Siao-ti
5–7, 6–4, [10–4]

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum soutěž povrch spoluhráči soupeři ve finále výsledek
Finalistka 1. 6. listopadu 2021 Billie Jean King Cup
Praha, Česko
tvrdý (h) Švýcarsko Belinda Bencicová
Švýcarsko Jil Teichmannová
Švýcarsko Stefanie Vögeleová
Rusko Anastasija Pavljučenkovová
Rusko Darja Kasatkinová
Rusko Veronika Kuděrmetovová
Rusko Jekatěrina Alexandrovová
Rusko Ljudmila Samsonovová
0–2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktorija Golubic na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j Viktorija Golubicová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20220117a17. ledna 2022
  2. a b c Viktorija Golubicová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220117a17. ledna 2022
  3. Viktorija Golubicová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20211109a9. listopadu 2021
  4. ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková se Siniakovou jsou olympijskými vítězkami! V Tokiu získaly první zlato pro český tenis. TenisPortal.cz [online]. 2021-08-01 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  5. ZABLOUDIL, Luboš. Kvitová, Šafářová a Strýcová dnes neztratily set, jsou ve 3. kole. TenisPortal.cz [online]. 2016-05-25 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. 
  6. POKORNÝ, Petr. Golubicová v domácím Gstaadu zdolala Bertensovou a získala svůj premiérový titul. TenisPortal.cz [online]. 2016-07-17 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]