Přeskočit na obsah

Nadia Podoroská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nadia Podoroská
Nadia Podoroská na French Open 2021
Nadia Podoroská na French Open 2021
StátArgentinaArgentina Argentina
Datum narození10. února 1997 (27 let)
Místo narozeníRosario, Argentina[1]
BydlištěRosario, Argentina[1]
Výška170 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 694 499 USD
Dvouhra
Poměr zápasů372–226
Tituly0 WTA, 1 WTA 125, 14 ITF
Nejvyšší umístění36. místo (11. července 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021, 2023)
French Opensemifinále (2020)
Wimbledon2. kolo (2021, 2023)
US Open1. kolo (2016, 2021, 2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry3. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů117–99
Tituly1 WTA, 7 ITF
Nejvyšší umístění62. místo (18. října 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2021, 2023)
French Opensemifinále (2021)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open2. kolo (2022)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
US Open2. kolo (2021)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry1. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230304a4. března 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nadia Podoroská (* 10. února 1997 Rosario) je argentinská profesionální tenistka. Po prarodičích je ukrajinského původu. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden deblový turnaj. V sérii WTA 125 přidala jednu singlovou trofej. V rámci okruhu ITF získala čtrnáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2] Na French Open 2020 se stala vůbec první kvalifikantkou v semifinále na Roland Garros a třetí takovou hráčkou v otevřené éře grandslamu.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2022 na 36. místě a ve čtyřhře v říjnu 2021 na 62. místě.[1]

V argentinském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2014 světovou baráží proti Rusku, v níž za rozhodnutého výsledku prohrála v páru s Victorií Bosio čtyřhru. Rusky zvítězily 4:0 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupila k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 11–4 ve dvouhře a 1–5 ve čtyřhře.[3]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

V září 2022 na sociálních sítích a následném rozhovoru přiznala partnerský vztah s další argentinskou tenistkou Guillerminou Nayaovu.[4][5]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží dvouhry na okruhu ITF debutovala v červnu 2011, když na turnaji v argentinském Santa Fe s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. V úvodním kole podlehla krajance Vanese Furlanettové.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v listopadu 2013 na santiagském turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Ve finále jí v průběhu třetí sady skrečovala Chilanka Cecilia Costa Melgarová.[2]

kvalifikaci French Open 2017, kde podlehla Vondroušové

Na okruhu WTA Tour, nepočítaje fedcupová utkání, debutovala dubnovou kvalifikací na rabatském Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2017. Na úvod kvalifikační soutěže podlehla australské tenistce Anastasiji Rodionovové. Hlavní soutěž si poprvé zahrála v ženské čtyřhře Internationaux de Strasbourg 2016 v páru s Jil Teichmannovou, aby v prvním kole podlehly druhé nasazené dvojici Čuang Ťia-žung a Darija Juraková. Do dvouhry poprvé nastoupila na antukovém BRD Bucharest Open 2016, kde prošla kvalifikačním sítem. V první fázi však uhrála jediný game na šestou nasazenou Černohorku Danku Kovinićovou.[1]

Premiérový titul na okruhu WTA Tour získala na dubnovém Copa Colsanitas 2017 v Bogotě, kde s Brazilkou Beatriz Haddad Maiovou postoupily do finále ženského deblu. V něm za 80 minut zdolaly paraguaysko-polskou dvojici Verónica Cepedeová Roygová a Magda Linetteová po dvousetovém průběhu.[6][1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském singlu US Open 2016, kam postoupila z tříkolové kvalifikace, v níž na její raketě postupně dohrály Océane Dodinová, Jovana JakšićováDonna Vekićová. V úvodním kole hlavní soutěže nenašla recept na Němku Anniku Beckovou.[1]

Na French Open 2020 postoupila jako 131. hráčka žebříčku z tříkolové kvalifikace. Ve dvouhře pak prošla až do semifinále, po výhře nad ukrajinskou členkou elitní desítky Elinou Svitolinovou. Stala se tak vůbec první kvalifikantkou na Roland Garros a třetí takovou hráčkou v této fázi grandslamu po Doreyové na Australian Open 1978 a Stevensonové ve Wimbledonu 1999. Rovněž byla první argentinskou čtvrtfinalistkou i semifinalistkou na grandslamu od Paoly Suárezové na French Open 2004, respektive ve Wimbledonu 2004.[7][8] Před branami finále ji zastavila Polka Iga Świąteková. Zprůměrované žebříčkové postavení obou hráček 92,5 bylo nejnižší hodnotou v historii semifinálových duelů na French Open. Podoroská se také stala nejníže postavenou semifinalistkou turnaje.[9]

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (0)
Premier (0)
International (1–1 Č)

Čtyřhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 15. dubna 2017 Bogotá, Kolumbie antuka Brazílie Beatriz Haddad Maiová Paraguay Verónica Cepedeová Roygová
Polsko Magda Linetteová
6–3, 7–6(7–4)
Finalistka 1. 15. dubna 2018 Bogotá, Kolumbie antuka Kolumbie Mariana Duque Mariñová Slovinsko Dalila Jakupovićová
Rusko Irina Chromačovová
3–6, 4–6

Finále série WTA 125

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (0–1 Č)

Čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. únor 2023 San Luis Potosí, Kolumbie antuka Argentina Paula Ormaecheaová 6–4, 6–2

Čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 5. září 2020 Praha, Česko antuka Itálie Giulia Gatto-Monticoneová Bělorusko Lidzija Marozavová
Rumunsko Andreea Mituová
4–6, 4–6

Finále na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 17 (14–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 25. listopadu 2013 Santiago, Chile antuka Chile Cecilia Costa Melgarová 6–2, 5–7, 3–5skreč
Vítězka 2. 24. března 2014 Lima, Peru antuka Argentina Carla Lucerová 6–3, 6–4
Vítězka 3. 31. března 2014 Lima, Peru antuka Maďarsko Csilla Argyelánová 6–2, 6–4
Vítězka 4. 26. května 2014 Bol, Chorvatsko antuka Peru Bianca Bottová 6–1, 6–7(6–8), 6–1
Vítězka 5. 9. června 2014 Bol, Chorvatsko antuka Ukrajina Olga Jančuková 6–3, 2–6, 6–2
Vítězka 6. 9. března 2015 São José dos Campos, Brazílie antuka Argentina Victoria Bosiová 6–7(6–8), 7–6(7–2), 6–3
Finalistka 1. 23. března 2015 São José do Rio Preto, Brazílie antuka Polsko Katarzyna Kawaová 5–7, 6–3, 4–6
Finalistka 2. 6. dubna 2015 Santiago, Chile antuka Chile Fernanda Britová 1–6, 0–6
Vítězka 7. 28. března 2016 São José dos Campos, Brazílie antuka Brazílie Gabriela Céová 7–6(7–2), 6–1
Vítězka 8. 27. června 2016 Denain, Francie antuka Francie Irina Ramialisonová 6–3, 5–7, 6–4
Vítězka 9. červen 2018 Périgueux, Francie antuka Francie Myrtille Georgesová 6–2, 6–0
Vítězka 10. květen 2019 Monzón, Španělsko tvrdý Španělsko Cristina Bucșová 6–2, 4–6, 6–2
Vítězka 11. říjen 2019 Pula, Itálie antuka Itálie Martina Trevisanová 7–6(7–5), 6–1
Vítězka 12. leden 2020 Malibu, Spojené státy tvrdý USA Claire Liuová 4–6, 6–3, 6–3
Vítězka 13. leden 2020 Petit-Bourg, Francie tvrdý Francie Harmony Tanová 7–5, 7–5
Vítězka 14. září 2020 Saint-Malo, Francie antuka Španělsko Cristina Bucșová 4–6, 7–5, 6–2
Finalistka 3. srpen 2022 San Bartolomé de Tirajana, Španělsko antuka Rakousko Julia Grabherová 4–6, 3–6

Čtyřhra: 11 (7–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 2. prosince 2013 São José dos Campos, Brazílie antuka Brazílie Eduarda Piaiová Chile Fernanda Britová
Argentina Stephanie Petitová
7–6(7–4), 7–5
Finalistka 1. 17. března 2014 Santiago, Chile antuka Argentina Sofía Blancová Chile Fernanda Britová
Chile Camila Silvaová
6–1, 6–7(5–7), [7–10]
Finalistka 2. 23. března 2015 São José do Rio Preto, Brazílie antuka Argentina Guadalupe Pérez Rojasová Argentina Ana Victoria Gobbi Monllauová
Argentina Constanza Vegová
3–6, 6–3, [9–11]
Vítězka 2. 6. dubna 2015 Santiago, Chile antuka Argentina Guadalupe Pérez Rojasová Chile Fernanda Brito
Brazílie Eduarda Piaiová
6–4, 6–4
Finalistka 3. 29. února 2016 Campinas, Brazílie antuka Argentina Guadalupe Pérez Rojasová Brazílie Gabriela Céová
Argentina Florencia Molinerová
6–1, 4–6, [4–10]
Finalistka 4. 28. března 2016 São José dos Campos, Brazílie antuka Argentina Guadalupe Pérez Rojasová Paraguay Camila Giangreco Campizová
Argentina Constanza Vegová
7–6(7–5), 6–7(5–7), [8–10]
Vítězka 3. 30. května 2016 Hódmezővásárhely, Maďarsko antuka Brazílie Laura Pigossiová Rumunsko Irina Baraová
Severní Makedonie Lina Gjorcheská
6–3, 6–0
Vítězka 4. 19. února 2017 Surprise, Spojené státy tvrdý Kolumbie Mariana Duqueová Mariñová USA Usue Maitane Arconadová
USA Sofia Keninová
4–6, 6–0, [10–5]
Vítězka 5. 8. července 2017 Řím, Itálie antuka Rusko Anastasija Komardinová Nizozemsko Quirine Lemoineová
Nizozemsko Eva Wacannová
7–6(7–3), 6–3
Vítězka 6. červen 2018 Hódmezővásárhely, Maďarsko antuka Maďarsko Réka Luca Janiová Černá Hora Danka Kovinićová
Srbsko Nina Stojanovićová
6–4, 6–4
Vítězka 7. září 2018 Lubbock, Spojené státy tvrdý Spojené království Naomi Broadyová Černá Hora Vladica Babicová
USA Hayley Carterová
3–6, 6–2, [10–8]


V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nadia Podoroska na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Nadia Podoroská na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230304a4. března 2023
  2. a b c Nadia Podoroská na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230304a4. března 2023
  3. Nadia Podoroská na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230304a4. března 2023
  4. RAMCHANDANI, Haresh. After Kasatkina, former Roland-Garros semi-finalist Nadia Podoroska also reveals she is dating a woman. Tennis Majors [online]. 2022-10-06 [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. 
  5. VARELA, Sebastián; FEST, Sebastián. “I have lived through a revolution in my life after Roland Garros” – an in-depth conversation with Nadia Podoroska - CLAY. www.claytenis.com [online]. 2022-09-30 [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. 
  6. Łukasz Iwanek. WTA Bogota: Magda Linette i Veronica Cepede Royg bez tytułu w deblu [online]. Sportowe Fakty, 2017-04-15 [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. (polsky) 
  7. TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil, Ondřej Jirásek. Kvalifikantka Podoroská na French Open pokračuje v senzační jízdě. Ve čtvrtfinále vyřadila Svitolinovou! [online]. TenisPortal.cz, 2020-10-06 [cit. 2020-10-07]. Dostupné online. 
  8. Poland’s Swiatek powers into French Open semi-finals alongside Argentina’s Podoroska [online]. France 24, 2020-10-06 [cit. 2020-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. BOURRIERES, Rémi. Swiatek - Podoroska : l'affiche historique - Roland-Garros - Le site officiel du Tournoi de Roland-Garros 2020 [online]. Roland Garros, 2020-10-07 [cit. 2020-10-07]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]