Přeskočit na obsah

Jil Teichmannová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jil Teichmannová
Jil Teichmannová na Open de Limoges 2019
Jil Teichmannová na Open de Limoges 2019
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Datum narození15. července 1997 (27 let)
Místo narozeníBarcelona, Španělsko
BydlištěBiel/Bienne, Švýcarsko
Výška170 cm
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek3 474 351 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů317–232
Tituly2 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění21. místo (11. července 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Open4. kolo (2022)
Wimbledon1. kolo (2019, 2021, 2022, 2023)
US Open2. kolo (2018, 2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů114–78
Tituly2 WTA, 1 WTA 125, 5 ITF
Nejvyšší umístění73. místo (20. června 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2023)
French Open2. kolo (2020, 2022)
US Open2. kolo (2019)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupvítězka (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231024a24. října 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jil Belen Teichmannová (* 15. července 1997 Barcelona) je švýcarská profesionální tenistka hrající levou rukou, která se narodila ve Španělsku. V juniorském tenise získala s İpek Soyluovou titul ve čtyřhře US Open 2014. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva turnaje ve dvouhře a dva ve čtyřhře. V sérii WTA 125 triumfovala v jednom deblovém turnaji. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2022 na 21. místě a ve čtyřhře v červnu téhož roku na 73. místě. V juniorském kombinovaném žebříčku ITF jí nejvýše patřila 3. příčka na konci září 2014.[2][3] V sezóně 2019 se její trenérkou stala Španělka Arantxa Parraová Santonjaová. Dříve tuto roli plnili Španěl Alberto Martín a Karim Perona.[1]

Ve švýcarském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2018 čtvrtfinálem Světové skupiny proti České republice, v němž za rozhodnutého stavu vyhrála s Timeou Bacsinszkou čtyřhru nad párem Strýcová a Šafářová. Švýcarky odešly poraženy 1:3 na zápasy. V roce 2022 byla členkou vítězného švýcarského týmu. Do roku 2024 v soutěži nastoupila ke dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 5–1 ve dvouhře a 5–3 ve čtyřhře.[4]

Z Letních olympijských her mládeže 2014 v čínském Nankingu si odvezla zlatou medaili ve smíšené čtyřhře, do níž nastoupila s Polákem Janem Zielińskim.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v únoru 2013, když na turnaj ve švýcarském Kreuzlingenu s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. Ve druhém kole podlehla krajance Timee Bacsinszké.[1] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v srpnu 2015 na braunschweigské akci s rozpočtem patnáct tisíc dolarů. Ve finále přehrála Rusku Jekatěrinu Alexandrovovou po dvousetovém průběhu. Finále turnaje s maximální dotací 100 tisíc dolarů si zahrála na antukovém Open de Cagnes-sur-Mer Alpes-Maritimes 2017, v jehož průběhu vyřadila Belgičanku Alison Van Uytvanckovou i nasazenou čtyřku Tatjanu Mariovou. V boji o titul však nenašla recept na brazilskou hráčku Beatriz Haddad Maiovou.[1]

baráži Fed Cupu 2018 proti Rumunsku

Na Mistrovství Evropy juniorů 2015 ve švýcarském Klostersu postoupila do finálového duelu po výhrách nad Viktórií Kužmovou a turnajovou jedničkou Markétou Vondroušovou.[2] V závěrečném utkání však podlehla Maďarce Anně Bondarové.[5] Od tohoto momentu začal její výraznější vzestup žebříčkem. Ke konci roku 2015 na něm figurovala na 439. místě, aby o rok později sezónu zakončila jako 221. hráčka pořadí. V roce 2017 se v březnu posunula na 132. příčku.[2]

V singlu okruhu WTA Tour debutovala na dubnovém Internationaux de Strasbourg 2016, kde prošla kvalifikačním sítem. Na úvod dvouhry vyřadila Japonku Kurumi Naraovou a následně podlehla pozdější francouzské vítězce Caroline Garciaové. Na Wuhan Open 2017 z kategorie Premier 5 zdolala Australanku Samanthu Stosurovou, aby ji v dalším kole stopku vystavila turnajová sedmička Dominika Cibulková.[3]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu US Open 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě postupně dohrály nejvýše nasazená světová osmašedesátka Čeng Saj-saj, Majo Hibiová a vítězka wimbledonské juniorky 2015 Sofja Žuková.[2] V úvodním kole dvouhry poté dovolila uhrát jen tři gamy Slovince Dalile Jakupovićové. Ve druhé fázi vypadla s Estonkou Kaiou Kanepiovou.[3]

První turnajové vítězství na okruhu WTA Tour vybojovala ve dvaceti jedna letech na antukovém J&T Banka Prague Open 2019, kam přijela jako 146. hráčka žebříčku. Musela tak projít tříkolovou kvalifikací, v jejímž závěru porazila Denisu Allertovou. Ve druhém kole hlavní soutěže vyřadila bývalou světovou dvojku a 100. ženu klasifikace Světlanu Kuzněcovovou, vracející se na okruh. V semifinále na ni uhrála devátá nasazená Barbora Strýcová jen tři gamy. Ve finále pak zdolala o rok starší Češku startující na divokou kartu Karolínu Muchovou ve třech setech. Jejím předchozím maximem na událostech WTA bylo druhé kolo. Bodový zisk Švýcarku premiérově posunul do elitní stovky žebříčku WTA, na 87. příčku.[6]

Na srpnovém Top Seed Open 2020 v Lexingtonu, hraném po pětiměsíčním přerušení okruhu pro pandemii koronaviru, postoupila do třetího kariérního finále dvouhry přes Shelby Rogersovou. V něm pak podlehla 25leté Američance Jennifer Bradyové z konce první světové padesátky. V páru s Marií Bouzkovou prohrála i finálový duel lexingtonské čtyřhry, když nestačily na americko-brazilskou dvojici Hayley Carterová a Luisa Stefaniová.[7]

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0–1 D)
Premier / WTA 500 (0–1 Č)
International / WTA 250 (2–1 D; 1–1 Č)

Dvouhra: 4 (2–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 4. května 2019 Praha, Česko antuka Česko Karolína Muchová 7–6(7–5), 3–6, 6–4
Vítězka 2. 28. července 2019 Palermo, Itálie antuka Nizozemsko Kiki Bertensová 7–6(7–3), 6–2
Finalistka 1. 16. srpna 2020 Lexington, Spojené státy tvrdý USA Jennifer Bradyová 3–6, 4–6
Finalistka 2. 22. srpna 2021 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Austrálie Ashleigh Bartyová 3–6, 1–6

Čtyřhra: 4 (2–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 16. srpna 2020 Lexington, Spojené státy tvrdý Česko Marie Bouzková USA Hayley Carterová
Brazílie Luisa Stefaniová
1–6, 5–7
Vítězka 1. 11. července 2021 Hamburk, Německo antuka Itálie Jasmine Paoliniová Austrálie Astra Sharmaová
Nizozemsko Rosalie van der Hoeková
6–0, 6–4
Finalistka 2. 19. června 2022 Berlín, Německo tráva Francie Alizé Cornetová Austrálie Storm Sandersová
Česko Kateřina Siniaková
4–6, 3–6
Vítězka 2. 22. října 2023 Kluž, Rumunsko tvrdý (h) Spojené království Jodie Burrageová Francie Léolia Jeanjeanová
Ukrajina Valerija Strachovová
6–1, 6–4

Finále série WTA 125

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 Č)

Čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 27. ledna 2018 Newport Beach, Spojené státy tvrdý Japonsko Misaki Doiová USA Jamie Loebová
Švédsko Rebecca Petersonová
7–6 (7–4) , 1–6, [10–8]

Finále na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 11 (6–5)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 26. října 2014 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Rusko Polina Lejkinová 2–6, 0–6
Vítězka 1. 30. srpna 2015 Braunschweig, Německo antuka Rusko Jekatěrina Alexandrovová 6–3, 6–3
Vítězka 2. 19. června 2016 Montpellier, Francie antuka Paraguay Montserrat Gonzálezová 6–2, 7–6(8–6)
Vítězka 3. 25. června 2016 Périgueux, Francie antuka Španělsko Olga Sáez Larraová 6–3, 6–3
Vítězka 4. 6. listopadu 2016 Hammámet, Tunisko antuka Rumunsko Diana Enacheová 6–4, 6–4
Finalistka 2. 5. února 2017 Káhira, Egypt antuka Slovensko Chantal Škamlová 6–3, 6–7(1–7), 1–6
Finalistka 3. 12. února 2017 Hammámet, Tunisko antuka Španělsko Georgina García Pérezová 5–7, 2–6
Vítězka 5. 23. dubna 2017 Chiasso, Švýcarsko antuka Lichtenštejnsko Kathinka von Deichmannová 2–6, 6–3, 6–2
Finalistka 4. 14. května 2017 Cagnes-sur-Mer, Francie antuka Brazílie Beatriz Haddad Maiová 3–6, 3–6
Finalistka 5. 29. července 2018 Porto, Portugalsko antuka Španělsko Cristina Bucsaová 6–7(4–7), 1–6
Vítězka 6. duben 2019 Pula, Itálie antuka Slovinsko Kaja Juvanová 7–6(7–3), 6–0

Čtyřhra (5 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
1. 31. srpna 2013 Caslano, Švýcarsko antuka Švýcarsko Chiara Grimmová Švýcarsko Sara Ottomanová
Česko Barbora Štefková
6–4, 4–6, [10–4]
2. 26. dubna 2014 Chiasso, Švýcarsko antuka Švýcarsko Chiara Grimmová Itálie Alice Matteucciová
Itálie Camilla Rosatellová
7–5, 6–3
3. 23. srpna 2015 Lipsko, Německo antuka Austrálie Priscilla Honová Rakousko Pia Königová
Švýcarsko Conny Perrinová
6–1, 6–4
4. 7. října 2016 Pula, Itálie antuka Slovinsko Tamara Zidanšeková Itálie Claudia Giovineová
Itálie Camilla Rosatellová
6–2, 6–4
5. 5. listopadu 2016 Hammámet, Tunisko antuka Argentina Guadalupe Pérez Rojasová Srbsko Tamara Čurovićová
Slovensko Barbara Kötelesová
6–1, 4–6, [11–9]

Finále na juniorce Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 2014 US Open tvrdý Turecko İpek Soyluová Bělorusko Věra Lapková
Slovensko Tereza Mihalíková
5–7, 6–2, [10–7]

Finále soutěží družstev: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum soutěž povrch spoluhráči soupeři ve finále výsledek
Finalistka 1. 6. listopadu 2021 Billie Jean King Cup 2021
Praha, Česko
tvrdý (h) Švýcarsko Belinda Bencicová
Švýcarsko Viktorija Golubicová
Švýcarsko Stefanie Vögeleová
Anastasija Pavljučenkovová
Darja Kasatkinová
Veronika Kuděrmetovová
Jekatěrina Alexandrovová
Ljudmila Samsonovová
0–2
Vítězka 1. 13. listopadu 2022 Billie Jean King Cup 2022
Glasgow, Velká Británie
tvrdý (h) Švýcarsko Belinda Bencicová
Švýcarsko Viktorija Golubicová
Švýcarsko Simona Waltertová
Austrálie Ajla Tomljanovićová
Austrálie Priscilla Honová
Austrálie Storm Sandersová
Austrálie Ellen Perezová
Austrálie Samantha Stosurová
2-0

Finále na letní olympiádě mládeže

[editovat | editovat zdroj]

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok místo povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Zlato 2014 Nanking, Čína tvrdý Polsko Jan Zieliński Čína Jie Čchiou-jü
Japonsko Džumpei Jamasakiová
4–6, 6–3, [10–5]


V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jil Teichmann na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Jil Teichmannová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231024a24. října 2023}
  2. a b c d MACPHERSON, Alex. Getting to know you: Introducing the US Open 2018's Grand Slam debutantes [online]. NEW YORK, NY, USA: WTA Tour, Inc., 2018-08-25 [cit. 2018-08-28]. Dostupné online. 
  3. a b c Jil Teichmannová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20231024a24. října 2023}
  4. Jil Teichmannová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20231024a24. října 2023
  5. 2015 European Junior Championships [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2018-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-30. 
  6. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Muchová v deštivé Praze podlehla ve svém prvním finále Švýcarce Teichmannové [online]. TenisPortal.cz, 2019-05-04 [cit. 2019-05-05]. Dostupné online. 
  7. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bradyová v Lexingtonu zvládla i své první finále a bez ztráty setu dokráčela pro premiérový titul [online]. TenisPortal.cz, 2020-08-16 [cit. 2020-08-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]