Miju Katová
| Miju Katová 加藤 未唯 | |
|---|---|
_(48199200621)_(cropped).jpg) Miju Katová na French Open 2019 | |
| Stát |  Japonsko |
| Datum narození | 21. listopadu 1994 (28 let) |
| Místo narození | Kjóto, Japonsko[1] |
| Bydliště | Kjóto, Japonsko[1] |
| Výška | 156 cm[1] |
| Hmotnost | 52 kg[1] |
| Profesionál od | 2013 |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 896 758 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 215–172 |
| Tituly | 0 WTA, 3 ITF |
| Nejvyšší umístění | 123. místo (18. září 2017) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo kvalifikace (2016, 2017) |
| French Open | 1. kolo (2017) |
| Wimbledon | 2. kolo kvalifikace (2017) |
| US Open | 2. kolo kvalifikace (2016) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 257–211 |
| Tituly | 3 WTA, 2 WTA 125s, 13 ITF |
| Nejvyšší umístění | 30. místo (30. ledna 2017) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | semifinále (2017) |
| French Open | 2. kolo (2016, 2017, 2020, 2022) |
| Wimbledon | 2. kolo (2016) |
| US Open | 3. kolo (2016) |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| Wimbledon | 1. kolo (2019) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 15. ledna 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Miju Katová (japonsky 加藤 未唯, Katō Miju, * 21. listopadu 1994 Kjóto) je japonská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála tři deblové turnaje. Dvě výhry vybojovala také v sérii WTA 125s. V rámci okruhu ITF získala tři tituly ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2017 na 123. místě a ve čtyřhře pak v lednu téhož roku na 30. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v březnu 2011, když jí patřila 28. příčka. Trénuje ji Adam Lownsbrough. Dříve tuto roli plnil Rjúdži Óhara.[1]
V japonském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2018 základním blokem 1. skupiny asijsko-oceánské zóny proti Thajsku, v němž s Makoto Ninomijovou vyhrály čtyřhru. Japonky zvítězily 3:0 na zápasy. Do roku 2023 v soutěži nastoupila k šesti mezistátním utkáním s bilancí 1–0 ve dvouhře a 5–1 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]
V juniorské kategorii se s krajankou Eri Hozumiovou probojovaly do finále čtyřhry Australian Open 2011, v němž podlehly belgicko-nizemskému páru An-Sophie Mestachová a Demi Schuursová po setech 2–6 a 3–6.
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v září 2009, když na turnaji v Kjótu s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala během května 2015 v naganské Karuizawě, události s rozpočtem 25 tisíc dolarů. Ve finále travnaté soutěže přehrála krajanku Makotu Ninomijovou.[2]
Na okruhu WTA Tour debutovala ve dvouhře říjnovým HP Open 2012 v Ósace. Na úvod kvalifikace, do níž obdržela divokou kartu, podlehla Maďarce Katalin Marosiové ve dvou setech. Hlavní soutěž si poprvé zahrála během říjnového Hong Kong Tennis Open 2015, kde postoupila z kvalifikace. V první fázi ji zastavila ruská turnajová šestka Darja Gavrilovová po třísetovém průběhu. Premiérový vítězný zápas si připsala na únorovém Taiwan Open 2016, na němž zdolala francouzskou kvalifikantku Sherazad Reixovou. Poté však nenašla recept na třetí nasazenou Kazašku Julii Putincevovou.[1][2]
Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře Taiwan Open 2016, probíhajícím v Kao-siungu. Po boku krajanky Eri Hozumiové odešly poraženy od nejvýše nasazené sesterské dvojice Chao-čching a Jung-žan Čanových. První trofej na túře WTA získala s Hozumiovou v deblové soutěži Katowice Open 2016, když v rohodujícím duelu zdolaly ruský pár Valentyna Ivachněnková a Marina Melnikovová.[1]
Debut v kvalifikaci nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala na US Open 2015, kde na úvod odebrala Kataryně Bondarenkové pouze dva gamy. Po boku stálé deblové partnerky Eri Hozumiové postoupily v deblové soutěži Australian Open 2017 do semifinále. Ve třetím kole vyřadily čtvrtý nasazený pár Sania Mirzaová a Barbora Strýcová. Ve čtvrtfinále pak na jejich raketách skončila Mirjana Lučićová Baroniová s Andreou Petkovicovou. Před branami finále je však zastavila druhá nasazená dvojice Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová po třísetovém průběhu.[1]
Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]
| Legenda | |
|---|---|
| Grand Slam (0) | |
| Turnaj mistryň (0) | |
| Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0) | |
| Premier / WTA 500 (1–0 Č) | |
| International / WTA 250 (0–1 D, 2–7 Č) | |
Dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | 17. září 2017 | Tokio, Japonsko | tvrdý |  Zarina Dijasová
|
2–6, 5–7 |
Čtyřhra: 10 (3–7)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | 14. února 2016 | Kao-siung, Tchaj-wan | tvrdý | Eri Hozumiová
|
 Čan Chao-čching Čan Jung-žan
|
4–6, 3–6 |
| Vítězka | 1. | 10. dubna 2016 | Katovice, Polsko | tvrdý (h) | Eri Hozumiová
|
 Valentyna Ivachněnková Marina Melnikovová
|
3–6, 7–5, [10–8] |
| Finalistka | 2. | 7. ledna 2018 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | Eri Hozumiová
|
 Sara Erraniová Bibiane Schoofsová
|
5–7, 1–6 |
| Finalistka | 3. | září 2018 | Hirošima, Japonsko | tvrdý | Makoto Ninomijová
|
Eri Hozumiová  Čang Šuaj
|
2–6, 4–6 |
| Vítězka | 2. | září 2018 | Tokio, Japonsko | tvrdý (h) | Makoto Ninomijová
|
 Andrea Sestini Hlaváčková Barbora Strýcová
|
6–4, 6–4 |
| Finalistka | 4. | říjen 2019 | Tchien-ťin, Čína | tvrdý | Nao Hibinová
|
Šúko Aojamová Ena Šibaharaová
|
3–6, 5–7 |
| Finalistka | 5. | březen 2020 | Monterrey, Mexiko | tvrdý | Wang Ja-fan
|
 Kateryna Bondarenková  Sharon Fichmanová
|
6–4, 3–6, [7–10] |
| Finalistka | 6. | červenec 2022 | Hamburk, Německo | antuka |  Aldila Sutjiadiová
|
 Sophie Changová Angela Kulikovová
|
3–6, 6–4, [6–10] |
| Finalistka | 7. | říjen 2022 | Monastir, Tunisko | tvrdý | Angela Kulikovová
|
 Kristina Mladenovicová Kateřina Siniaková
|
2–6, 0–6 |
| Vítězka | 3. | leden 2023 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | Aldila Sutjiadiová
|
Leylah Fernandezová Bethanie Mattek-Sandsová
|
1–6, 7–5, [10–4] |
Finále série WTA 125s[editovat | editovat zdroj]
| Legenda | |
|---|---|
| WTA 125s (2–1 Č) | |
Čtyřhra: 3 (2–1)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | 27. listopadu 2016 | Honolulu, Spojené státy | tvrdý | Eri Hozumiová
|
Nicole Gibbsová Asia Muhammadová
|
6–7(3–7), 6–3, [10–8] |
| Finalistka | 1. | květen 2022 | Paříž, Francie | antuka |  Oxana Kalašnikovová
|
 Beatriz Haddad Maiová Kristina Mladenovicová
|
7–5, 4–6, [4–10] |
| Vítězka | 2. | srpen 2022 | Vancouver, Kanada | tvrdý | Asia Muhammadová
|
 Tímea Babosová Angela Kulikovová
|
6–3, 7–5 |
Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]
| Dotace turnajů okruhu ITF | |
|---|---|
| 100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
| 75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
| 50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
| 15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 6 (3–3)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | 29. července 2013 | Fort Worth, Spojené státy | tvrdý | Lauren Embreeová
|
6–3, 1–6, 1–3skreč |
| Vítězka | 1. | 24. května 2015 | Karuizawa, Japonsko | tráva | Makoto Ninomijová
|
7–6(7–5), 5–7, 6–1 |
| Finalistka | 2. | 25. května 2015 | Balikpapan, Indonésie | tvrdý | Lu Ťia-ťing
|
4–6, 4–6 |
| Vítězka | 2. | 18. července 2015 | Bangkok, Thajsko | tvrdý |  Nigina Abduraimovová
|
7–5, 6–2 |
| Finalistka | 3. | 24. října 2015 | Hamamacu, Japonsko | tráva | Šúko Aojamová
|
2–6, 1–6 |
| Vítězka | 3. | 27. března 2016 | Canberra, Austrálie | antuka | Anna Bondárová
|
6–4, 7–6(7–3) |
Čtyřhra (13 titulů)[editovat | editovat zdroj]
| č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 17. září 2011 | Kjóto, Japonsko | koberec | Riko Sawajanagiová
|
Kazusa Itová Tomoko Tairová
|
6–4, 7–6(7–5) |
| 2. | 15. října 2012 | Makinohara, Japonsko | tráva | Eri Hozumiová
|
 Monique Adamczaková Caroline Garciaová
|
7–6(8–6), 6–3 |
| 3. | 14. září 2013 | Kjóto, Japonsko | koberec (h) | Hiroko Kuwatová
|
Mana Ayukawová Emi Mutagučiová
|
6–4, 6–2 |
| 4. | 4. července 2014 | Bangkok, Thajsko | tvrdý | Akiko Ómaeová
|
 Kamonwan Buajamová Nungnadda Wannasuková
|
6–0, 6–0 |
| 5. | 30. března 2015 | Bangkok, Thajsko | antuka | Nao Hibinová
|
Mijabi Inoueová Akiko Ómaeová
|
6-4, 6-2 |
| 6. | 18. května 2015 | Karuizawa, Japonsko | tráva | Rika Fudžiwarová
|
Mana Ajukawová Makoto Ninomijová
|
6–2, 6–0 |
| 7. | 14. června 2015 | Kašiwa, Japonsko | tvrdý | Akiko Ómaeová
|
Mana Ajukawová Makoto Ninomijová
|
6–2, 5–7, [10–8] |
| 8. | 20. června 2015 | Inčchon, Jižní Korea | tvrdý | Kotomi Takahatová
|
 Choi Ji-hee Kim Na-ri
|
4–6, 6–3, [10–7] |
| 9. | 2. května 2016 | Gifu, Japonsko | tvrdý | Eri Hozumiová
|
Hiroko Kuwatová Ajaka Okunová
|
6–1, 6–2 |
| 10. | 6. května 2017 | Gifu, Japonsko | tvrdý | Eri Hozumiová
|
 Katy Dunneová  Julia Glušková
|
6–4, 6–2 |
| 11. | 12. května 2017 | Řím, Itálie | antuka | Eri Hozumiová
|
Jekatěrine Gorgodzeová  Melanie Stokkeová
|
6–1, 6–4 |
| 12. | srpen 2019 | Vancouver, Kanada | tvrdý | Nao Hibinová
|
Naomi Broadyová  Erin Routliffeová
|
6–2, 6–2 |
| 13. | únor 2022 | Monastir, Tunisko | tvrdý | Kisa Jošioková
|
 Kristina Dmitruková Inès Ibbouová
|
6–4, 7–5 |
Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]
Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 2011 | Australian Open | tvrdý | Eri Hozumiová
|
Demi Schuursová An-Sophie Mestachová
|
2–6, 3–6 |
Postavení na konečném žebříčku WTA[editovat | editovat zdroj]
Dvouhra[editovat | editovat zdroj]
| Rok | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 |
| Pořadí | 919. | ▲ 733. | ▲ 435. | ▲ 402. | ▲ 180. | ▼ 192. | ▲ 125. | ▼ 392. | ▼ 855. | ▲ 790. | ▼ 1 070. |
Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]
| Rok | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 |
| Pořadí | 1 016. | ▲ 395. | ▲ 385. | ▲ 275. | ▲ 129. | ▲ 58. | ▲ 40. | ▼ 45. | ▼ 78. | ▲ 74. | ▼ 80. |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miyu Kato (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h Miju Katová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 15. ledna 2023
- ↑ a b c Miju Katová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 15. ledna 2023
- ↑ Miju Katová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 15. ledna 2023
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Miju Katová na Wikimedia Commons - Miju Katová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Miju Katová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Miju Katová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Miju Katová na Twitteru
- Miju Katová na Instagramu
