Jekatěrine Gorgodzeová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jekatěrine Gorgodzeová
ეკატერინე გორგოძე
Jekatěrine Gorgodzeová v Cagnes-sur-Mer, 2016
StátGruzieGruzie Gruzie
Datum narození3. prosince 1991 (29 let)
Místo narozeníSovětský svaz
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek386 897 USD
Dvouhra
Poměr zápasů460–319
Tituly0 WTA, 16 ITF
Nejvyšší umístění144. místo (15. července 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo kvalifikace (2019, 2020, 2021)
French Open1. kolo (2021)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2019)
US Open2. kolo kvalifikace (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů291–200
Tituly0 WTA, 28 ITF
Nejvyšší umístění115. místo (14. prosince 2020)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210419a19. dubna 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jekatěrine Gorgodzeová (gruzínsky: ეკატერინე გორგოძე, Jekatěrine Gorgodze, * 3. prosince 1991) je gruzínská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala šestnáct titulů ve dvouhře a dvacet osm ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2019 na 144. místě a ve čtyřhře pak v prosinci 2020 na 115. místě.[2]

V gruzínském fedcupovém týmu debutovala v roce 2007 mauricijským základním blokem 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Portugalsku, v němž prohrála čtyřhru v páru se Sofijí Kvacabajovou. Gruzínky odešly poraženy 0:3 na zápasy. Do dubna 2021 v soutěži nastoupila k třiceti třem mezistátním utkáním s bilancí 12–14 ve dvouhře a 6–6 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci událostí okruhu ITF debutovala jako čtrnáctiletá v září 2006, když na turnaj v gruzínské metropoli Tbilisi s rozpočtem 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. Po výhře čtyř zápasů, podlehla až ve finále Rusce Varvaře Timofejevové z osmé světové stovky. Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během ledna 2011 na mallorském turnaji dotovaném 10 tisíci dolary. Ve finále přehrála Ukrajinku Sofiji Kovalecovou, figurující v sedmé stovce žebříčku.[4][1] Do kvalifikace okruhu WTA Tour poprvé zasáhla na úvodním ročníku Baku Cupu 2011. Do dvouhry ji však nepustila 213. hráčka klasifikace Eirini Georgatouová z Řecka, jíž podlehla v kvalifikačním kole. V bakuské čtyřhře si zahrála první zápas v hlavní soutěži WTA, když s Ruskou Marijí Žarkovovou prohrály s australsko-thajským párem Daniella Dominikovicová a Noppawan Lertcheewakarnová.[4]

V kvalifikaci nejvyšší grandslamové kategorie debutovala na newyorském US Open 2018. Po výhře nad Američankou Caty McNallyovou nestačila na Kanaďanku Eugenie Bouchardovou. Následně neprošla kvalifikačním sítem na sedmi grandslamech v řadě, včetně dubajského Australian Open 2021, kde nenašla recept na Chorvatku Janu Fettovou. V hlavní soutěži turnaji velké čtyřky se poprvé představila na French Open 2021. V prvním kole ji přehrála Clara Tausonová. Premiérové finále na túře WTA odehrála ve čtyřhře Palermo Ladies Open 2019.[1][4] S Nizozemkou Arantxou Rusovou však podlehly švédsko-českým turnajovým jedničkám Cornelii Listerové a Renatě Voráčové.[5]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0)
International / WTA 250 (0–1 Č)

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. červenec 2019 Palermo, Itálie antuka Nizozemsko Arantxa Rusová Švédsko Cornelia Listerová
Česko Renata Voráčová
6–7(2), 2–6

Finále série WTA 125s[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125s (0–1 Č)

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. červen 2021 Bol, Chorvatsko antuka Slovensko Tereza Mihalíková Španělsko Aliona Bolsovová
Polsko Katarzyna Kawaová
1–6, 6–4, [6–10]

Tituly na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra (16 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražená finalistka výsledek
1. leden 2011 Mallorca, Španělsko antuka Ukrajina Sofija Kovalecová 6–4, 6–2
2. březen 2011 Antalya, Turecko antuka Bulharsko Isabella Šinikovová 6–1, 6–3
3. srpen 2012 Rotterdam, Nizozemsko antuka Nizozemsko Lesley Kerkhoveová 7–6(7–5), 2–6, 6–4
4. listopad 2013 Antalya, Turecko antuka Rumunsko Diana Buzeanová 4–6, 6–1, 6–4
5. září 2015 Telavi, Gruzie antuka Arménie Ani Amiražjanová 5–7, 6–2, 6–2
6. listopad 2015 Antalya, Turecko antuka Rusko Jelena Rybakinová 7–5, 6–7(3–7), 6–3
7. prosinec 2015 Antalya, Turecko antuka Turecko Ayla Aksuová 6–4, 6–2
8. leden 2016 Antalya, Turecko antuka Bulharsko Viktorija Tomovová 6–4, 6–0
9. červenec 2017 Istanbul, Turecko antuka USA Sanaz Marandová 6–2, 6–1
10. červenec 2017 Telavi, Gruzie antuka Belgie Margaux Bovyovová 6–2, 6–0
11. srpen 2017 Istanbul, Turecko antuka Bulharsko Gebriela Mihajlovová 6–3, 6–1
12. prosinec 2017 Castellón, Španělsko antuka Španělsko Estrella Cabeza Candelová 6–0, 3–6, 6–1
13. květen 2018 Tbilisi, Gruzie tvrdý Nizozemsko Lesley Kerkhoveová 6–4, 6–4
14. červenec 2018 Astana, Kazachstán tvrdý Uzbekistán Sabina Šaripovová 6–4, 6–1
15. srpen 2018 Hechingen, Německo antuka Německo Laura Siegemundová 6–2, 6–1
16. září 2019 Frýdek-Místek, Česko antuka Německo Katharina Gerlachová 6–1, 7–6(8–6)

Čtyřhra (28 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. duben 2011 Antalya, Turecko antuka Rumunsko Laura-Ioana Andreiová Rusko Alexandra Romanovová
Rusko Marija Žarkovová
6–1, 7–5
2. únor 2012 Rancho Mirage, Spojené státy tvrdý Gruzie Sofja Šapatavová Rusko Valerija Solovjovová
Slovensko Lenka Wienerová
6–2, 3–6, [10–6]
3. březen 2012 Clearwater, Spojené státy tvrdý Ukrajina Aljona Sotnikovová Spojené království Naomi Broadyová
Spojené království Heather Watsonová
6–3, 6–2
4. květen 2012 Grado, Itálie antuka Gruzie Margalita Čachnašviliová Itálie Claudia Giovineová
Itálie Anastasia Grymalská
7–6(7–2), 7–6(7–1)
5. srpen 2012 Ratingen, Německo antuka Gruzie Sofja Kvacabajová Německo Kim Grajdeková
Polsko Sylwia Zagórská
6–3, 6–4
6. srpen 2012 Enschede, Nizozemsko antuka Gruzie Sofja Kvacabajová Nizozemsko Kim Kilsdonková
Nizozemsko Nicolette van Uitertová
6–4, 1–6, [10–6]
7. březen 2014 Antalya, Turecko tvrdý Gruzie Sofja Kvacabajová Srbsko Kostićová
Slovensko Chantal Škamlová
4–6, 6–1, [10–8]
8. listopad 2014 Antalya, Turecko antuka Ukrajina Aljona Fominová Srbsko Natalija Kostićová
Slovensko Chantal Škamlová
bez boje
9. listopad 2014 Antalya, Turecko antuka Gruzie Sofja Kvacabajová Maďarsko Réka Luca Janiová
Bulharsko Julia Stamatovová
7–6(7–3), 7–6(9–7)
10. prosinec 2014 Ankara, Turecko tvrdý (h) Slovinsko Nastja Kolarová Ukrajina Olexandra Korašviliová
Bulharsko Elica Kostovová
6–4, 7–6(7–5)
11. leden 2015 Antalya, Turecko antuka Gruzie Sofja Kvacabajová Polsko Agata Barańská
Francie Victoria Munteanová
6–2, 6–2
12. únor 2015 Antalya, Turecko antuka Rusko Viktorija Kanová Švédsko Cornelia Listerová
Ukrajina Aljona Sotnikovová
6–1, 6–0
13. březen 2015 Sevilla, Španělsko antuka Rusko Victoria Kanová Rakousko Sandra Klemenschitsová
Německo Dinah Pfizenmaierová
6–3, 6–2
14. květen 2015 Caserta, Itálie antuka Gruzie Sofja Šapatavová Itálie Alice Matteucciová
Turecko İpek Soyluová
6–0, 7–6(8–6)
15. květen 2015 Maribor, Slovinsko antuka Slovinsko Nastja Kolarová Česko Petra Krejsová
Česko Kateřina Vaňková
6–2, 6–4
16. červen 2015 Toruň, Polsko antuka Gruzie Sofja Šapatavová Polsko Magdalena Fręchová
Filipíny Katharina Lehnertová
6–4, 6–4
17. září 2015 Buča, Ukrajina antuka Gruzie Sofja Šapatavová Ukrajina Olga Jančuková
Ukrajina Anastasija Vasyljevová
7–5, 6–2
18. říjen 2015 Šymkent, Kazachstán antuka Gruzie Sofja Kvacabajová Uzbekistán Albina Chabibulinová
Uzbekistán Polina Merenkovová
7–5, 3–6, [10–6]
19. říjen 2015 Šymkent, Kazachstán antuka Gruzie Sofja Kvacabajová Kazachstán Kamila Kerimbajevová
Rusko Margarita Lazarevová
7–5, 6–2
nehráno červenec 2016 Bursa, Turecko antuka Gruzie Sofja Šapatavová Uzbekistán Akgul Amanmuradovová
Rusko Natela Dzalamidzeová
zrušeno pro pokus
o vojenský převrat
20. únor 2017 Antalya, Turecko antuka Turecko Ayla Aksuová Turecko Başak Eraydınová
Švýcarsko Karin Kennelová
6–3, 6–1
21. červenec 2017 Istanbul, Turecko antuka Gruzie Mariam Bolkvadzeová Bulharsko Petia Aršinkovová
Turecko İpek Özová
6–1, 6–3
22. únor 2018 Antalya, Turecko tvrdý Bosna a Hercegovina Dea Herdželašová Itálie Martina Caregarová
Itálie Federica Di Sarrová
6–2, 6–4
23. březen 2018 Pula, Itálie antuka Gruzie Sofja Šapatavová Německo Katharina Gerlachová
Německo Lena Rüfferová
6–4, 7–6(7–5)
24. červen 2018 Klosters, Švýcarsko antuka Uzbekistán Akgul Amanmuradovová Česko Lucie Hradecká
Japonsko Juki Naitová
6–2, 6–3
25. září 2019 Saint-Malo, Francie antuka Belgie Maryna Zanevská Španělsko Aliona Bolsovová
Chorvatsko Tereza Mrdežová
6–7(6–8), 7–5, [10–8]
26. listopad 2019 Nantes, Francie tvrdý (h) Uzbekistán Akgul Amanmuradovová Rusko Jana Sizikovová
Německo Vivian Heisenová
7–6(7–2), 6–3
27. prosinec 2020 Dubaj, SAE tvrdý Indie Ankita Rainová Španělsko Aliona Bolsovová
Slovinsko Kaja Juvanová
6–4, 3–6, [10–6]
28. duben 2021 Bellinzona, Švýcarsko antuka Kazachstán Anna Danilinová Kanada Rebecca Marinová
Japonsko Juki Naitová
7–5, 6–3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ekaterine Gorgodze na anglické Wikipedii.

  1. a b c Jekatěrine Gorgodzeová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210419a19. dubna 2021
  2. Jekatěrine Gorgodzeová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20210419a19. dubna 2021
  3. Jekatěrine Gorgodzeová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20210419a19. dubna 2021
  4. a b c Ekaterine Gorgodze Matches | Past Tournaments & More] [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Voráčová v Palermu získala jedenáctou deblovou trofej [online]. České noviny, 2019-07-28 [cit. 2019-12-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]