Anna Blinkovová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anna Blinkovová
Анна Блинкова
Anna Blinkovová na US Open 2023
Anna Blinkovová na US Open 2023
StátRuskoRusko Rusko
Datum narození10. září 1998 (25 let)
Místo narozeníMoskva, Rusko[1]
BydlištěPavlovskij Posad, Rusko[1]
Výška179 cm[1]
Profesionál od2015[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek3 164 826 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů279–201
Tituly1 WTA, 1 WTA 125K, 3 ITF
Nejvyšší umístění34. místo (7. srpna 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2024)
French Open3. kolo (2019, 2023)
Wimbledon3. kolo (2023)
US Open1. kolo (2017, 2018, 2019, 2021, 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů121–95
Tituly1 WTA, 1 WTA 125K, 10 ITF
Nejvyšší umístění45. místo (14. září 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2024)
French Open1. kolo (2018, 2020, 2021, 2022, 2023)
Wimbledon3. kolo (2019)
US Opensemifinále (2020)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240209a9. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Blinkovová (rusky: Анна Владимировна Блинкова, Anna Vladimirovna Blinkova, * 10. září 1998 Moskva) je ruská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden singlový i deblový turnaj. Po jednom turnajovém triumfu z dvouhry i čtyřhry vybojovala v sérii WTA 125K. V rámci okruhu ITF získala tři tituly ve dvouhře a deset ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2023 na 34. místě a ve čtyřhře v září 2020 na 45. místě.[1]

V juniorském tenise si zahrála finále dvouhry ve Wimbledonu 2015, v němž ji porazila krajanka Sofja Žuková.[3] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala v srpnu 2015, kdy jí patřilo 3. místo.[4]

V ruském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2017 moskevským duelem 2. světové skupiny proti Tchaj-wanu, v němž podlehla Čang Kchaj-čen a po boku Kalinské vyhrála čtyřhru. Rusky zvítězily 4:1 na zápasy. Do roku 2025 v soutěži nastoupila ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 2–0 ve čtyřhře.[5]

Ve druhém kole Australian Open 2024 získala nejdelší zkrácenou hru v historii grandslamu proti světové trojce Jeleně Rybakinové poměrem míčů 22–20.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v únoru 2015, když na turnaji v tuniském Marsá al-Qantáwí s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. Ve druhém kole dvouhry uhrála jen dva gemy na krajanku Xeniji Lykinovou. Z deblové tuniské soutěže si však připsala s Francouzkou Tessah Andrianjafitrimovou první titul.[2] V lednu 2016 pak na stuttgartské události ITF s rozpočtem 10 tisíc dolarů vybojovala trofej v singlu, po výhře nad Řekyní Valentini Grammatikopoulouvou, tak i v deblu.[2]

S trofejí z Transylvania Open 2022

Na okruhu WTA Tour debutovala dubnovým Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2016 v marockém Rabatu. Na úvod dvouhry podlehla švýcarské tenistce Timee Bacsinszké. První zápasové výhry dosáhla na říjnovém Kremlin Cupu 2016 v Moskvě, kde po dramatickém průběhu vyřadila Lotyšku Anastasiji Sevastovovou až 12:10 v tiebreaku rozhodující sady. Před druhým kolem z turnaje odstoupila.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu Australian Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. Singlovou soutěž otevřela vítězstvím nad Rumunkou Monicou Niculescuvou a následně získala jen dvě hry na Karolínu Plíškovou.[1]

Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2018. Po boku Rumunky Ioany Raluky Olaruové v něm zdolaly španělsko-maďarskou dvojici Georgina Garcíaová Pérezová a Fanny Stollárová.[6] Podruhé si deblové finále zahrála na únorovém Thailand Open 2019 v Hua Hinu. V páru s čínskou hráčkou Wang Ja-fan však v utkání nestačily na rumunský pár Irina-Camelia Beguová a Monica Niculescuová.[7] Průlom do elitní světové stovky žebříčku WTA dvouhry zaznamenala v jeho vydání z 20. srpna 2018, když se posunula ze 101. na 100. místo. Sezónu 2018 zakončila poprvé jako členka Top 100 na 98. příčce.[2]

Na Australian Open 2019 ji na úvod vyřadila Kristýna Plíšková. Do třetího kola prošla na pařížském French Open 2019 po třísetových výhrách nad Margaritou Gasparjanovou a Caroline Garciaovou. Stopku ji však v další třísetové bitvě vystavila Američanka Madison Keysová. V kvalifikačním kole Wimbledonu 2019 nezvládla koncovku rozhodující sady proti Tereze Martincové. Na US Open 2019 pak v zahajovacím střetnutí vyzvala světovou jedničku a obhájkyni trofeje Naomi Ósakaovou, proti níž dokázala uhrát jeden set.[8] Po výhře nad Mihaelou Buzărnescuovou se podívala do čtvrtfinále prvního ročníku Bronx Open 2019, v němž podlehla Wang Čchiang. Do premiérového semifinále na túře WTA pak prošla během zářijového Guangzhou International Women's Open 2019 v Kantonu, když vyřadila Marii Bouzkovou. Mezi poslední čtveřicí však utržila porážku od Sofie Keninové.[2][1]

Trofej na Transylvania Open 2022 převzala od „Drákuly

Přes druhou nasazenou Ukrajinku Anhelinu Kalininovou a krajanku Anastasiji Potapovovou postoupila na říjnovém Transylvania Open v Kluži do prvního singlového finále na túře WTA. V něm zdolala italskou světovou čtyřiasedmdesátku Jasminu Paoliniovou po třísetovém průběhu a získala první titul. Po více než roce se vrátila do elitní světové stovky, když se posunula ze 138. na 79. místo žebříčku. V probíhající sezóně se stala pátou šampionkou, která si musela postup do dvouhry zajistit v kvalifikaci.[9][10]

V závěrečné sadě druhého kola Australian Open 2024 získala nejdelší zkrácenou hru v grandslamové historii proti světové trojce Jeleně Rybakinové poměrem míčů 22–20. Sama v ní odvrátila šest a Rybakinová sedm mečbolů. Blinkovová duel ukončila desátým mečbolem, když v průběhu třetího setu měla již předtím dva mečboly.[11] Ve třetí fázi všal podlehla Italce Jasmine Paoliniové.[12]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0)
International / WTA 250 (1–1 D; 1–3 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 16. října 2022 Kluž, Rumunsko tvrdý (h) Itálie Jasmine Paoliniová 6–2, 3–6, 6–2
Finalistka 1. 27. května 2023 Štrasburk, Francie antuka Ukrajina Elina Svitolinová 2–6, 3–6

Čtyřhra: 4 (1–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 4. května 2018 Rabat, Maroko antuka Rumunsko Raluca Olaruová Španělsko Georgina García Pérezová
Maďarsko Fanny Stollárová
6–4, 6–4
Finalistka 1. 3. února 2019 Hua Hin, Thajsko tvrdý Čína Wang Ja-fan Rumunsko Irina-Camelia Beguová
Rumunsko Monica Niculescuová
6–2, 1–6, [10–12]
Finalistka 2. 19. února 2021 Meblourne, Austrálie tvrdý Rusko Anastasija Potapovová Indie Ankita Rainová
Rusko Kamilla Rachimovová
6–2, 4–6, [7–10]
Finalistka 3. září 2022 Čennaí, Indie tvrdý Gruzie Natela Dzalamidzeová Kanada Gabriela Dabrowská
Brazílie Luisa Stefaniová
1–6, 2–6

Finále série WTA 125[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–1 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. září 2019 New Haven, Spojené státy tvrdý USA Usue Maitane Arconadová 6–4, 6–2
Finalistka 1. květen 2022 Saint-Malo, Francie antuka Brazílie Beatriz Haddad Maiová 6–7(3–7), 3–6

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. září 2019 New Haven, Spojené státy tvrdý Gruzie Oxana Kalašnikovová USA Usue Maitane Arconadová
USA Jamie Loebová
6–2, 4–6, [10–4]

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 6 (3–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. leden 2016 Stuttgart, Německo tvrdý (h) Řecko Valentini Grammatikopoulou 7–6(7–4), 2–6, 6–2
Vítězka 2. srpen 2016 Westende, Belgie tvrdý Řecko Valentini Grammatikopoulou 7–5, 6–2
Finalistka 1. srpen 2016 Almaty, Kazachstán antuka Rusko Viktorija Kamenská 6–1, 3–6, 2–6
Finalistka 2. únor 2017 Grenoble, Francie tvrdý Česko Markéta Vondroušová 5–7, 4–6
Vítězka 3. březen 2018 Croissy-Beaubourg, Francie tvrdý (h) Česko Karolína Muchová bez boje
Finalistka 3. květen 2019 Trnava, Slovensko antuka USA Bernarda Peraová 5–7, 5–7

Čtyřhra (10 titulů)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. únor 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Francie Tessah Andrianjafitrimová Španělsko Arabela Fernández Rabenerová
Nizozemsko Eva Wacannová
6–4, 6–0
2. leden 2016 Stuttgart, Německo tvrdý (h) Rusko Marija Marfutinová Německo Laura Schaederová
Německo Anna Zajová
0–6, 6–4, [10–8]
3. prosinec 2016 Ankara, Turecko tvrdý (h) Bělorusko Lidzija Marozavová Uzbekistán Sabina Šaripovová
Rusko Jekatěrina Jašinová
4–6, 6–3, [11–9]
4. červen 2017 Ilkley, Spojené království tráva Rusko Alla Kudrjavcevová Polsko Paula Kaniová
Belgie Maryna Zanevská
6–1, 6–4
5. září 2017 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Rusko Veronika Kuděrmetovová Švýcarsko Belinda Bencicová
Slovensko Michaela Hončová
6–3, 6–1
6. březen 2018 Ču-chaj, Čína tvrdý Nizozemsko Lesley Kerkhoveová Japonsko Nao Hibinová
Černá Hora Danka Kovinićová
7–5, 6–4
7. říjen 2018 Poitiers, Francie tvrdý (h) Rusko Alexandra Panovová Švýcarsko Viktorija Golubicová
Nizozemsko Arantxa Rusová
6–1, 6–1
8. květen 2019 Wiesbaden, Německo antuka Belgie Yanina Wickmayerová Austrálie Jaimee Fourlisová
Lichtenštejnsko Kathinka von Deichmannová
6–3, 4–6, [10–3]
9. květen 2019 Cagnes-sur-Mer, Francie antuka Švýcarsko Xenia Knollová Brazílie Beatriz Haddad Maiová
Brazílie Luisa Stefaniová
4–6, 6–2, [14–12]
10. květen 2019 Trnava, Slovensko antuka Švýcarsko Xenia Knollová Švédsko Cornelia Listerová
Česko Renata Voráčová
7–5, 7–5

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorek: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 2015 Wimbledon tráva Rusko Sofja Žuková 5–7, 4–6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Blinkova na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Anna Blinkovová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240209a9. února 2024
  2. a b c d e Anna Blinkovová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240209a9. února 2024
  3. LAMBERT, Laura. Unseeded Zhuk claims girls’ singles title [online]. Wimbledon, 11-07-2015 [cit. 2015-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Anna Blinkova Juniors Singles Overview [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2020 [cit. 2020-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Anna Blinkovová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240209a9. února 2024
  6. Raluca Olaru a câştigat turneul de la Rabat la dublu [online]. Digi Sport, 2018-05-04 [cit. 2018-05-05]. Dostupné online. (rumunsky) 
  7. Victor Lupu. Tennis: Romanian pair Begu-Niculescu wins Thailand Open doubles title [online]. Romania Journal, 2019-02-03 [cit. 2019-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. LIVAUDAIS, Stephanie. 'I don’t think I’ve ever been so nervous in my life' - Osaka handles Blinkova test to kickstart US Open title defense. www.wtatennis.com. WTA Tennis, 27-08-2019. Dostupné online [cit. 27-08-2019]. (anglicky) 
  9. Blinkova overcomes Paolini in Cluj-Napoca for first WTA singles title. Women's Tennis Association [online]. 2022-10-16 [cit. 2022-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. BERMÚDEZ RODRÍGUEZ, Raquel. Blinkova pone el broche de oro a una semana espectacular en Cluj-Napoca. Puntodebreak [online]. 2022-10-16 [cit. 2022-10-17]. Dostupné online. (španělsky) 
  11. Blinkova wins longest match-tiebreak in Slam history to upset No.3 Rybakina. Women's Tennis Association [online]. 2024-01-18 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Blinkova lost to Paolini and was eliminated from the Australian Open. Athletistic [online]. 2024-01-20 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]