Ashleigh Bartyová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ashleigh Bartyová
Ashleigh Bartyová ve Wimbledonu 2017
StátAustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození24. dubna 1996 (25 let)
Místo narozeníIpswich, Austrálie
BydlištěIpswich, Austrálie
Výška166 cm
Profesionál oddubna 2010
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek21 539 751 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů294–102
Tituly13 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění1. místo (24. června 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2020)
French Openvítězka (2019)
Wimbledonvítězka (2021)
US Open4. kolo (2018, 2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňvítězka (2019)
Olympijské hry1. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů197–64
Tituly11 WTA, 9 ITF
Nejvyšší umístění5. místo (21. května 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2013)
French Openfinále (2017)
Wimbledonfinále (2013)
US Openvítězka (2018)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryňsemifinále (2018)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2014)
French Open1. kolo (2013)
Wimbledončtvrtfinále (2013)
US Openčtvrtfinále (2014)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hryBronzová medaile bronz (2020)
Týmové soutěže
Fed Cupfinále (2019)
Hopman Cupzákladní skupina (2013, 2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210913a13. září 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
bronz 2020 Tokio smíšená čtyřhra

Ashleigh Bartyová (nepřechýleně Barty, * 24. dubna 1996 Ipswich, Queensland) je australská profesionální tenistka a bývalá kriketistka, patřící k původním obyvatelům Austrálie aboridžincům.[1] Od září 2019 je podruhé světovou jedničkou ve dvouhře žen, jíž se stala jako druhá Australanka po Goolagongové z roku 1976 a celkově dvacátá sedmá od zavedení klasifikace v roce 1975. Na čele klasifikace figurovala sedm týdnů již v létě 2019.[2]

Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála třináct singlových turnajů včetně French Open 2019, Wimbledonu 2021 a Turnaje mistryň 2019. K nim přidala jedenáct deblových trofejí včetně grandslamového US Open 2018, kde hrála s Vandewegheovou. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a devět ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2019 na 1. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2018 na 5. místě. Trénují ji Craig Tyzzer a Jason Stoltenberg.[4]

Tenis začala hrát ve čtyřech letech v sousedství Brisbane. V juniorské kategorii se stala světovou dvojkou po singlovém triumfu ve Wimbledonu 2011, kde zdolala Rusku Chromačevovou. Mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem života se prosadila na okruhu WTA Tour, když v roce 2013 s krajankou Dellacquovou odešly poraženy z finále tří grandslamových čtyřher – Australian Open, Wimbledonu a US Open. V závěru sezóny 2014 se rozhodla přerušit tenisovou kariéru a od roku 2015 se věnovat kriketu, když podepsala smlouvu s týmem Brisbane Heat pro první sezónu australské ligy Women's Big Bash League.

K tenisu se vrátila v první třetině sezóny 2016, krátce před dvacátými narozeninami. Ačkoli hned vyhrála dvě deblové trofeje na okruhu ITF, dlouhodobě se potýkala se zraněním paže. Průlomovou sezónou ve dvouhře se stal rok 2017, kdy ovládla Malaysian Open 2017 a vystoupala na 17. příčku žebříčku, ačkoli v předchozích letech nikdy nefigurovala v elitní světové stovce. S Dellacquovou si poprvé zahrály čtyřhru na Turnaji mistryň 2017, kde došla o rok později do semifinále. Dva singové tituly přidala ve WTA Tour 2018, včetně závěrečného WTA Elite Trophy. Po ukončení kariéry stabilní partnerky Dellacquové získala první grandslamový vavřín ze čtyřhry US Open 2018, do níž nastoupila s Američankou Vandewegheovou. V debutovém čtvrtfinále dvouhry majoru na Australian Open 2019 ji porazila Kvitová.

Po zisku prvního titulu z kategorie Premier Mandatory na Miami Open 2019 se posunula do elitní světové desítky na 9. místo. Premiérový grandslam ve dvouhře vyhrála na antukovém French Open 2019 a stala se světovou dvojkou. Po výhře na turnaji v Birminghamu vystřídala na první příčce japonskou tenistku Naomi Ósakaovou. Druhý grandslam ovládla ve Wimbledonu 2021 a stala třetí australskou šampionkou londýnského majoru.

Týmové soutěže[editovat | editovat zdroj]

Fed Cup[editovat | editovat zdroj]

V australském fedcupovém týmu debutovala v roce 2013 ostravským čtvrtfinále Světové skupiny proti České republice, v němž s Casey Dellacquovou nestačily ve čtyřhře na pár Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká. Australanky odešly poraženy 0:4 na zápasy. V brisbaneském semifinále Světové skupiny Fed Cupu 2014 proti Německu získaly s Dellacquovou jediný bod domácích, když vyhrály debla nad dvojicí Julia Görgesová a Anna-Lena Grönefeldová. Němky postoupily do finále po vítězství 3:1 na zápasy.

V roce 2019 dovedla jako jednička Australanky do finále, když ve čtvrtfinále Světové skupiny proti Spojeným státům i v semifinále proti Bělorusku vyhrála vždy obě dvouhry i čtyřhru. V perthském boji o titul proti Francii zaznamenala jednu singlovou výhru i prohru. Z rozhodující čtyřhry odešly se Stosurovou poraženy.[5]

Do srpna 2021 v soutěži nastoupila k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 11–2 ve dvouhře a 7–2 ve čtyřhře.[6]

Hopman Cup[editovat | editovat zdroj]

Austrálii reprezentovala spolu s Bernardem Tomicem na Hopmanově poháru 2013. V základní skupině zdolala Němku Andreu Petkovicovou, která po prvním setu utkání skrečovala, poté nestačila na Srbku Anu Ivanovićovou a na závěr porazila Italku Francescu Schiavoneovou. Družstvo obsadilo konečné druhé místo za Srbskem a do finále nepostoupilo.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

2011[editovat | editovat zdroj]

V červenci zvítězila na dívčí juniorce Wimbledonu, když ve finále porazila Irinu Chromačevovou. V prosinci se utkala s dalšími krajany o přidělení divoké karty na Australian Open 2012. Přestože byla nejmladším účastníkem, turnaj vyhrála, když mimo jiné porazila Casey Dellacquovou, Arina Rodionovovou a Olivii Rogowskou.

2012[editovat | editovat zdroj]

Forhend na turnaji ITF v Eastbourne 2016 s dotací 50 tisíc dolarů

Na základě výsledků z předchozí sezóny obdržela divokou kartu do kvalifikace turnaje v Brisbane z kategorie Premier. V prvním kole kvalifikace podlehla nejvýše nasazené Kanie Kingové.[7] Spolu s krajankou Casey Dellacquovu také nastoupily do čtyřhry, v níž se probojovaly až do semifinále, kde nestačily na pár Spearsová a Kopsová-Jonesová.

Další divokou kartu získala do hlavní soutěže turnaje v Hobartu, kde podlehla v úvodním kole Američance Bethanie Mattekové-Sandsové[8] V první fázi grandslamu Australian Open nepřešla přes Gruzínku Annu Tatišviliovou.[9] Spolu s britskou juniorkou Laurou Robsonovou se zúčastnila také ženské čtyřhry.

2017[editovat | editovat zdroj]

I ze čtvrtého grandslamového finále ženské čtyřhry odešla po boku Dellacquové poražena poté, co na French Open hladce podlehly prvnímu světovému páru Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová, když uhrály jen tři gamy.[10]

Poprvé si finále dvouhry i čtyřhry během jediného turnaje zahrála na travnatém Birmingham Classic, kde v závěrečném duelu singlové soutěže trvajícím 1.47 hodin ztratila vedení 1–0 na sety proti Petře Kvitové, vracející se po zranění na okruh. Během turnaje jí patřila 77. příčka žebříčku.[11][12] Po porážce z dvouhry vybojovala trofej ve čtyřhře se stabilní partnerkou Casey Dellacquovou vítězstvím nad dvojicí Čan Chao-čching a Čang Šuaj. Australanky tak získaly pátou společnou trofej.[11]

2018[editovat | editovat zdroj]

První singovou trofej z trávy si odvezla z Nature Valley Open, probíhajícím v Nottinghamu, po finálovém vítězství nad Britkou Johannou Kontaovou.[13] Na tzv. malém Turnaji mistryň, WTA Elite Trophy v čínské Ču-chaji, vyhrála základní orchideovou skupinu, v níž zdolala Caroline Garciaovou a podlehla Aryně Sabalenkové. V semifinále vyřadila obhájkyni trofeje Julii Görgesovou a ve finálovém duelu přehrála čínskou turnajovou jedenáctku Wang Čchiang po dvousetovém průběhu. Třetí titul na túře pro ni znamenal posun na nové kariérní maximum, 15. místo žebříčku WTA.[14]

2019: Vítězka French Open, Turnaje mistryň a světová jednička[editovat | editovat zdroj]

Sezónu otevřela druhý rok v řadě finálovou účastí na Sydney International, kde na úvod vyřadila světovou jedničku Simonu Halepovou a mezi poslední čtveřicí sedmou nasazenou Kiki Bertensovou. V boji o titul však nestačila na turnajovou pětku Petru Kvitovou po třísetovém průběhu.[15] Na Australian Open dohrála v osmifinále opět na raketě Kvitové.

Na Sydney International podlehla ve finále Petře Kvitové

Na březnovém Miami Open z kategorie Premier Mandatory porazila na cestě do finále také členky první světové desítky, Nizozemku Kiki Bertensovou a ve čtvrtfinále Petru Kvitovou. V boji o titul přehrála další Češku a světovou sedmičku Karolínu Plíškovou, čímž vylepšila bilanci vzájemných zápasů na 3–2. Čtvrtý kariérní trofej pro ni znamenala premiérový posun do první světové desítky, na 9. místo.[16]

Premiérový grandslamový titul ve dvouhře vybojovala na antukovém French Open, kam přijela jako světová osmička. V úvodních kolech vyřadila Američanky Jessicu Pegulaovou a Danielle Collinsovou, rovněž tak i Němku Andreu Petkovicovou. První set ztratila až ve čtvrté fázi se Sofií Keninovou. Čtvrtfinálová výhra nad čtrnáctou nasazenou Američankou Madison Keysovou jí zajistila karierní posun do elitní světové pětky, jakožto první Australance od Sam Stosurové ze srpna 2012.[17] Semifinále proti 17leté Američance ruského původu Amandě Anisimovové přineslo řadu zvratů. Dominantním vstupem si nejdříve vypracovala vedení 5–0 na gamy, ale za stavu 40:15 nevyužila dva setboly. Americká teenagerka však průběh šňůrou šesti her otočila a úvodní sadu získala v tiebreaku. Na vítězné vlně pokračovala do stavu her 3–0, než iniciativu převzala opět Australanka, která sérii šesti gamů vyhrála druhé dějství. Přestože v rozhodující sadě jako první ztratila podání, vzápětí si je vzala zpět a po dalším prolomeném servisu Američanky si udržovala náskok. Duel ukončila šestým mečbolem. Stala se tak první australskou finalistkou Roland-Garros od Samanthy Stosurové v roce 2010.[18] Ve finále turnaje potřetí v kariéře zdolala 19letou Češku ze čtvrté světové desítky Markétu Vondroušovou, když ztratila jen čtyři hry. Pařížský grandslam ovládla jako první australská šampionka od Margaret Courtové z roku 1973. Na žebříčku WTA se posunula na 2. místo.[19]

První grandslam ve dvouhře vyhrála na French Open

Travnatou sezónu zahájila šestým kariérním titulem z birminghamského Nature Valley Classic, svou první singlovou trofejí v kategorii WTA Premier. V průběhu turnaje neztratila žádný set. Až ve finále proti osmé nasazené Němce Julii Görgesové čelila setbolu, který odvrátila. Bodový zisk ji katapultoval na 1. místo světového žebříčku, jakožto první Australanku od Evonne Goolagongové z roku 1976, která mu vévodila dva týdny. Na vrcholu klasifikace vystřídala Japonku Naomi Ósakaovou.[20] Ve Wimbledonu prohrála v osmifinále s nenasazenou Američankou Alison Riskeovou. Skončila tak její 15zápasová neporazitelnost.[21]

Letní US Open Series otevřela prohrou ve druhém kole torontského Rogers Cupu s Ameičankou Sofií Keninovou. Po turnaji se Ósakaová vrátila do čela světové klasifikace, kde Bartyová setrvala sedm týdnů. Zlepšení formy přišlo na Western & Southern Open v Cincinnati. Na její raketě postupně dohrály Maria Šarapovová, Anett Kontaveitová, jíž uštědřila první porážku, a Řekyně Maria Sakkariová. Po vyřazení Ósakaové s Plíškovou se mohla postupem do finále vrátit na vrchol žebříčku. V semifinále však podlehla ruské veteránce Světlaně Kuzněcovové, figurující až na 153. příčce.

Na newyorský grandslam US Open přijela v roli turnajové dvojky. Po výhrách nad Zarinou Dijasovou, Lauren Davisovou a Sakkariovou čtvrtým kolem zopakovala výkon z předchozího ročníku. Před branami čtvrtfinále ji zastavila Číňanka z druhé světové desítky Wang Čchiang. Po dohrání majoru zahájila druhé období na vrcholu žebříčku WTA.

Podzimní asijskou část zahájila na Wuhan Open, kde po volném losu ve třech setech vyřadila Caroline Garciaovou. Přes Keninovou a Petru Martićovou prošla do semifinále, v němž nezvládla koncovky obou sad s obhájkyní trofeje Arynou Sabalenkovou. Během utkání si nechala ošetřit lýtko. Navazující týden vstoupila volným losem do pekingského China Open. Ve druhém kole přehrála Kazašku Julii Putincevovou a následně vyšla vítězně ze tří třísetových duelů proti Čeng Saj-saj, Kvitové a Kiki Bertensové. Druhé sezónní finále v kategorii Premier Mandatory však nezvládla, když ji zastavila čtvrtá nasazená Japonka Naomi Ósakaová. Poměr vzájemných duelů tím srovnala na 2–2.[22][23]

V roli světové jedničky přijela na Turnaj mistryň, WTA Finals, do Šen-čenu. V červené základní skupině porazila Kvitovou i Belindu Bencicovou a podlehla náhradnici Bertensové. Z první příčky postoupila do semifinále, v němž zvládla těsný třísetový duel s Plíškovou. V boji o titul pak zdolala ukrajinskou obhájkyni trofeje Elinu Svitolinovou po dvousetovém průběhu. Po šňůře pěti porážek tak Ukrajinku premiérově porazila. Turnaj vyhrála jako první Australanka od Evonne Goolagongové Cawleyové z roku 1976. Zároveň se stala pátou šampionkou, která triumfovala již při svém debutovém startu. Jako první od Sereny Williamsové z roku 2014 v dané sezóně rovněž ovládla grandslam.[24] Na odměnách si připsala 4,42 milionů dolarů, nejvyšší částku v předchozí historii tenisu.[25]

Z Číny odletěla do Perthu, kde v RAC Areně proběhlo finále Fed Cupu mezi Austrálií a Francií. V sobotní dvouhře uštědřila dva „kanáry“ Garciaové, aby v neděli nezvládla utkání proti Kristině Mladenovicové. O šampionkách rozhodla až závěrečná čtyřhra, z níž se Stosurovou odešly poraženy od páru Garciaová a Mladenovicová. Australanky podlehly 2:3 na zápasy.[5] Sezónu uzavřela jako konečná jednička světové klasifikace.[24]

2020: Přerušení WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Sezónu zahájila překvapivou porážkou od americké kvalifikantky Jennifer Bradyové na Brisbane International. Chuť si spravila v čtyřhře, kde po boku Kiki Bertensové postoupila až do finále, kde navzdory mečbolů nestačily na světový pár číslo jedna Sie Su-wej a Barboru Strýcovou. Úspěchem pro ni skončil premiérový ročník adelaidského turnaje. Na úvod otočila zápas proti Pavljučenkovovou, ve čtvrtfinále reprízu finále French Open s Vondroušovou a po dalším obratu Collinsovou, když lépe zvládla zkrácenou hru třetí sady. Ve finále pak přehrála Dajanu Jastremskou, získala osmý titul v kariéře a vůbec první na domácí australské půdě.[26]

Jako jedna z hlavních adeptek na titul vstupovala do úvodního majoru sezóny.V soutěži se stala první australskou světovou jedničkou a nejvýše nasazenou ve dvouhře od Evonne Goolagongové z roku 1976. V turnaji navíc usilovala o to, aby se stala první australskou vítězkou od Chris O'Neilové z roku 1978.[27] Během úvodních třech kol ztratila jen jeden set v prvním kole proti Curenkové. V osmifinále oplatila Alison Riskeové porážku wimbleodnskou ze stejné fáze turnaje. Po roce narazila opět mezi osmi nejlepšími na Kvitovou. Po odvrácení setbolů Češky ve zkrácené hře první sady ztratila ve druhém dějství pouze dvě hry a a bilanci vzájemných zápasů s Kvitovou srovnala na 4–4. Zaznamenala zároveň vůbec první výhru nad členkou elitní desítky na grandslamu.[28] O finále se utkala s turnajovou čtrnáctkou Sofií Keninovou. Přestože si v obou setech semifinálového utkání dokázala vypracovat po dvou setbolech, ani jeden z nich nedokázala proměnit a po výsledku 6–7(6–8) a 5–7 z turnaje vypadla.[29]

Na Arabském poloostrově se zúčastnila podniku kategorie Premier 5 v Dauhá. Jen dva zápasy nad Siegemundovou a Muguruzaovou jí stačily k postupu do semifinále, třetího v probíhající sezóně. V něm ji zastavila Kvitová, která ukončila sérii čtyř výher v řadě Bartyové.

Tenisová sezóna měla pokračovat severoamerickými turnaji. Pro začínající pandemii covidu-19 byl však jen několik dní před začátkem zrušen březnový turnaj Indian Wells Masters. Krátce poté byla celá WTA Tour 2020 přerušena.[30] Po srpnovém obnovení se rozhodla necestovat na newyorský dvojblok turnajů Western & Southern Open a US Open,[31] a neobhajovala ani prvenství na French Open, když v září oznámila konec sezóny.[32] Díky revidovanému systému bodování, kdy hráčkám nebyly odečítány body za výsledky z minulého roku, a brzkého vyřazení Halepové na pařížském grandslamu zakončila druhý rok po sobě jako světové jednička ve dvouhře žen.[33]

2021: Šampionka Wimbledonu a pokračující dominance světovému tenisu[editovat | editovat zdroj]

Po více než jedenácti měsících od posledního soutěžního zápasu se na okruh vrátila na Yarra Valley Classic. Na její raketě zde postupně dohrály Ana Bogdanová, Marie Bouzková i Shelby Rogersová a před semifinálovým utkáním z turnaje odstoupila Serena Williamsová. V boji o titul pak porazila turnajovou šestku Garbiñe Muguruzaovou.[34] Melbournský grandslam zahájila drtivou výhrou nad Dankou Kovinićovou, které nepovolila ani jednu hru a podruhé v kariéře zvítězila poměrem dvakrát 6–0. Do třetího čtvrtfinále na Australian Open došla bez ztráty setu a třetí rok v po sobě v něm narazila na českou tenistku. Proti Karolíně Muchové sice rychle vedla o set a brejk, po ošetření české tenistky se hra vyrovnala, ve třetím setu Muchová zvítězila poměrem 6–2 a Bartyovou z turnaje vyřadila.[35] Jako obhájkyně nastoupila do Adelaide International, kde ji ve druhém kole překvapivě vyřadila Danielle Collinsová.[36]

První obhájený titul v kariéře znamenalo vítězství na Miami Open. V prvním zápase se přitom ocitla na hraně vyřazení, když musela proti slovenské kvalifikantce Kristíně Kučové odvracet mečbol. Dále na její raketě dohrály bývalé grandslamové vítězky Ostapenková a Azarenková. Ve čtvrtfinále bez ztráty servisu zdolala světovou osmičku Arynu Sabalenkovou, čímž zaznamenala první výhru nad hráčkou z první desítky žebříčku od čtvrtfinále Australian Open 2020, a v semifinále světovou pětku Elinu Svitolinovou. V boji o titul jí pak vzdala světová devítka Bianca Andreescuová. Díky obhájeným bodům a prohře Ósakaové udržela pozici světové jedničky.[37]

Na charlestonské zelené antuce Volvo Car Open podlehla mezi poslední osmičkou Španělce Paula Badosové. Třetí sezónní trofej si odvezla z halového Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttgartu, kde v závěrečných třech utkáních vždy otočila proti hráčkám Top 10 průběh po ztrátě úvodní sady. Vítězným finálem nad Běloruskou Arynu Sabalenkovou prodloužila šňůru výher nad členkami elitní světové desítky již na deset. V páru s Američankou Jennifer Bradyovou navíc ovládla i čtyřhru, což se naposledy před ní podařilo Lindsay Davenportové v roce 2001.[38] Vedle finanční prémie si odvezla i tradiční cenu turnaje, vůz Porsche Taycan Turbo S Cross Turismo.[39] Na Mutua Madrid Open prošla premiérově až do finále, když ve čtvrtfinále vyřadila světovou dvanáctku Petru Kvitovou a poté první Španělku v semifinále turnaje, Paulu Badosovou. V boji o titul jí však oplatila dvě sezónní porážky sedma hráčka světa Aryna Sabalenková. Ukončila tak 16zápasovou neporazitelnost Australanky na červené antuce trvající od Rome Masters 2019.[40] Ve druhé sadě čtvrtfinále Internazionali BNL d'Italia proti Cori Gauffové skrečovala pro silnou bolest v pravém rameni.[41] Po úvodním vítězství nad krajankou Bernardou Peraovou na French Open skrečovala ve druhém setu druhého kola s Polkou Magdou Linetteovou. Poraněná levá kyčel jí pak nedovolila hrát až do londýnského majoru.[42]

Při páté účasti ve Wimbledonu postupně vyřadila Španělku Carlu Suárezovou Navarrovou, Rusku Annu Blinkovovou, Češky Kateřinu Siniakovou a Barborou Krejčíkovou jako úřadující šampionku Roland Garros. Ve čtvrtfinále přehrála krajanku Ajlu Tomljanovićovou, čímž se stala první Australankou v semifinále od Jeleny Dokićové v roce 2000.[43] Přes světovou osmadvacítku Angelique Kerberovou pak pronikla do finále jako první zástupkyně australského tenisu od triumfu své mentorky Evonne Goolagongové Cawleyové v roce 1980.[44] V boji o titul zdolala českou světovou třináctku Karolínu Plíškovou ve třech setech a stala se třetí australskou šampionkou v All England Clubu. Jako pátá žena dokázala vyhrát juniorku i dvouhru žen.[45][46]

Austrálii reprezentovala na tokijské olympiádě. Se singlovou soutěží se rozloučila překvapivě už v prvním kole, když ji vyřadili Sara Sorribesová Tormová z konce první padesátky.[47] V ženské čtyřhře, do které nastoupila se Storm Sandersovou postoupily jako šesté nasazené do čtvrtfinále, kde je vyřadily Češky a pozdější šampionky Krejčíková se Siniakovou, když neudržely vedení 1:0 na sety.[48] Nejlépe si vedla v mixu, kde se jejím partnerem stal John Peers. Ve čtvrtfinále vyřadili řecké turnajové dvojky Sakkariovou s Tsitsipasem, než je v semifinále vyřadili Rusové startující pod neutrální vlajkou Anastasija Pavljučenkovová a Andrej Rubljov. V boji o bronz se měli utkat se Srby Ninou Stojanovićovou a Novakem Djokovićem, mužská světová jednička však před zápasem z turnaje odstoupila pro zranění.[49]

Pátý titul roku a druhý z kategorie WTA vybojovala v Cincinnati. Cestou turnajem neztratila ani set. V osmifinále deklasovala obhájkyni titulu Azarenkovou, které povolila jenom hry. Ve čtvrtfinále a v semifinále zvládla reprízy wimbledonských duelů s Krejčíkovou a Kerberovou a v boji o titul nedala šanci švýcarské divoké kartě Jil Teichmannové. Díky bodovému zisku se vrátila v novém vydání žebříčku WTA poprvé od června nad hranici 10 000 bodů.[50] Jako jedna z hlavních favoritek vstupovala do závěrečného majoru roku US Open. Po snadných výhrách na 36letou Zvonarevovou a 18etou Tausonovou nestačila na 43. hráčku žebříčku Shelby Rogersovou, když Bartyová dvakrát nedokázala zápas dovést při vlastním servisu do vítězného konce a nakonec prohrála tiebreak ve třetím setu.[51]

Kriketová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V září 2014 přerušila tenisovou kariéru a v roce 2015 začala hrát kriket,[52] když podepsala smlouvu s ženským týmem Brisbane Heat pro premiérovou sezónu australské ligové soutěže Women's Big Bash League.[53] V soutěži debutovala 4. prosince 2015 v zápase proti Melbourne Stars.[54] K tenisu se vrátila během února 2016.[55]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 1996 v queenslandském Ipswichi do rodiny Josie a Roberta Bartyových. Otec, profesí vládní úředník, patří mezi domorodé obyvatele australského kontintentu, aboridžince ze skupiny Ngarigo. Matka je rentgenoložka a dcera britských imigrantů.[56] Bartyová vyrůstala na ipswichském předměstí ve Springfieldu, kde absolvovala školu Woodcrest College.[57][58] Má dvě starší sestry Saru a Ali.[59] V dětství hrála také netball, ale rozhodla se věnovat pouze tenisu, když „si uvědomila, že [netball] je jen dívčí sport,“[59] a sestry ji v něm převyšovaly.[60] Během dospívání nikdy nehrála kriket.[61]

V roce 2016 navázala partnerský vztah s australským profesionálním golfistou Garym Kissickem.[62]

Hráčské statistiky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Hráčské statistiky Ashleigh Bartyové.

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra: 2 (2–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2019 French Open antuka Česko Markéta Vondroušová 6–1, 6–3
Vítězka 2021 Wimbledon tráva Česko Karolína Plíšková 6–3, 6–7(4–7), 6–3

Ženská čtyřhra: 6 (1–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 2013 Australian Open tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Itálie Sara Erraniová
Itálie Roberta Vinciová
2–6, 6–3, 2–6
Finalistka 2013 Wimbledon tráva Austrálie Casey Dellacquová Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej
Čína Pcheng Šuaj
6–7(1–7), 1–6
Finalistka 2013 US Open tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Česko Andrea Hlaváčková
Česko Lucie Hradecká
7–6(7–4), 1–6, 4–6
Finalistka 2017 French Open antuka Austrálie Casey Dellacquová USA Bethanie Matteková-Sandsová
Česko Lucie Šafářová
2–6, 1–6
Vítězka 2018 US Open tvrdý USA Coco Vandewegheová Maďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová
3–6, 7–6(–2), 7–6(8–6)
Finalistka 2019 US Open tvrdý Bělorusko Viktoria Azarenková Bělorusko Aryna Sabalenková
Belgie Elise Mertensová
5–7, 5–7

Chronologie výsledků na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 SR V–P
Australian Open A 1R 1R 1R A A 3R 3R ČF SF ČF 0 / 8 17–8
French Open A 1R 2R 1R A A 1R 2R Vítěz A 2R 1 / 7 10–6
Wimbledon A 1R Q1 Q3 A Q2 1R 3R 4R NH Vítěz 1 / 5 12–4
US Open Q1 A 2R 1R A A 3R 4R 4R A 3R 0 / 6 11–6
výhry–prohry 0–0 0–3 2–3 0–3 0–0 0–0 4–4 8–4 17–3 5–1 14–3 2 / 26 50–24

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 SR V–P
Australian Open 1R F 2R A A ČF 2R 2R 2R 2R 0 / 8 13–7
French Open A 1R ČF A A F 1R 3R A A 0 / 5 10–5
Wimbledon A F ČF A 1R ČF A 3R NH A 0 / 5 13–5
US Open A F 1R A A 2R Vítěz F A A 1 / 5 17–4
výhry–prohry 0–1 15–4 7–4 0–0 0–1 12–4 7–2 10–4 1–1 1–0 1 / 22 53–21

Postavení na konečném žebříčku WTA[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 669. 195. 164. 218. 325. 17. 15. 1. 1. 1.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Pořadí 172. 12. 39. 261. 11. 7. 19. 14.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ashleigh Barty na anglické Wikipedii.

  1. Barty named National Indigenous Tennis Ambassador [online]. WTA Tennis [cit. 2018-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Barty becomes 27th woman to ascend to World No.1 [online]. WTA Tennis, 2019-06-23 [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  3. Ashleigh Bartyová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210426a26. dubna 2021
  4. Ashleigh Bartyová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20200130a30. ledna 2020
  5. a b Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Francie díky třem bodům Mladenovicové vyhrála po 16 letech Fed Cup [online]. TenisPortal.cz, 2019-11-10 [cit. 2019-11-14]. Dostupné online. 
  6. Ashleigh Bartyová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20210714a14. července 2021
  7. Ashleigh Barty crashes out of Brisbane International qualifying [online]. Perth Now, 30 Dec 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Ashleigh Barty gets reality check [online]. Herald Sun, 8 January 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Women's Singles Draw [online]. Australian Open [cit. 2012-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17-01-2012. (anglicky) 
  10. ZABLOUDIL, Luboš. Šafářová má pátý grandslamový titul! S Mattekovou v Paříži jasně ovládly finále [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-11 [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. (česky) 
  11. a b Ashleigh Barty loses to Petra Kvitova in Birmingham final, as Wimbledon build-up continues [online]. ABC News, 2017-06-26 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ZABLOUDIL, Luboš. Kvitová vyhrála turnaj WTA Premier na trávě v Birminghamu! [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-25 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. (česky) 
  13. ČTK, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bartyová porazila Kontaovou a v Nottighamu získala druhý titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-17 [cit. 2018-06-21]. Dostupné online. 
  14. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Třetí triumf Bartyové. Australanka vyhrála WTA Elite Trophy a slaví životní titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-04 [cit. 2018-11-05]. Dostupné online. 
  15. Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Strhaná lvice Kvitová v Sydney přetlačila Bartyovou a vyhrála osmé finále v řadě! [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-12 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online. 
  16. Petr Pokorný, Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Plíšková v Miami podlehla Bartyové a nejcennější titul nezískala [online]. TenisPortal.cz, 2019-03-30 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. 
  17. WTA Insider Courtney Nguyen. Barty set for Top 5 debut after French Open heroics: 'I can match it with everyone regardless what surface' [online]. Paris: WTA Tennis, 2019-06-06 [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Battling Barty holds off Anisimova to reach French Open final [online]. Paris: WTA Tennis, 2019-06-07 [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Vondroušová ve finále French Open neuspěla. První grandslamový titul má Bartyová [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-08 [cit. 2019-06-10]. Dostupné online. 
  20. Petr Pokorný, Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bartyová ovládla trávu v Birminghamu a bude novou světovou jedničkou! [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-23 [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  21. Stephanie Livaudais. Riske topples top seed Barty, rewarded with first Wimbledon quarterfinal: ‘I'm ready for a war’ [online]. WTA Tennis, 2019-07-08 [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Změna trenéra zabrala. Ósakaová v Pekingu otočila finále proti Bartyové a má další cennou trofej [online]. TenisPortal.cz, 2019-10-06 [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. 
  23. Naomi Osaka downs Ash Barty in Beijing to win back-to-back titles [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. a b ČTK, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bartyová porazila Svitolinovou a debut na Turnaj mistryň proměnila v triumf [online]. TenisPortal.cz, 2019-11-03 [cit. 2019-11-04]. Dostupné online. 
  25. GITTINGS, Paul. Ashleigh Barty wins richest prize in tennis with WTA Finals triumph. CNN [online]. 2019-11-03 [cit. 2019-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bartyová se v Adelaide dočkala prvního domácího triumfu. Ve finále přehrála Jastremskou [online]. TenisPortal.cz, 2020-01-18 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  27. Courtney Nguyen - WTA Insider. Australian Open 2020 Draw Analysis: Osaka, Serena land in same quarter [online]. WTA Tour, Inc., 2020-01-16 [cit. 2020-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ZABLOUDIL, Luboš; JIRÁSEK, Ondřej. Kvitová už počtvrté v řadě nestačila na Bartyovou, finále Australian Open neobhájí. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-28 [cit. 2021-03-28]. [tenisportal.cz/zpravy/kvitova-uz-poctvrte-v-rade-nestacila-na-bartyovou-finale-australian-open-neobhaji-27734/ Dostupné online]. 
  29. ZABLOUDIL, Luboš; JIRÁSEK, Ondřej. Keninová vyřadila světovou jedničku Bartyovou a zahraje si poprvé finále grandslamu. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-30 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  30. WTA announces further suspension of four tournaments [online]. 2020-05-15. Dostupné online. 
  31. ZABLOUDIL, Luboš. Světová jednička Bartyová se nezúčastní US Open, má strach z koronaviru. TenisPortal.cz [online]. 2020-07-30 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  32. ZABLOUDIL, Luboš; JIRÁSEK, Ondřej. Bartyová kvůli pandemii koronaviru odpískala zbytek sezony. Na kurty se vrátí až v lednu v Austrálii. TenisPortal.cz [online]. 2020-09-08 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  33. JIRÁSEK, Ondřej. Bartyová po nečekaném vyřazení Halepové zakončí letošní sezonu jako světová jednička. TenisPortal.cz [online]. 2020-10-05 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  34. ZABLOUDIL, Luboš; JIRÁSEK, Ondřej. Bartyová v Melbourne zastavila Muguruzaovou a získala svou druhou domácí trofej. TenisPortal.cz [online]. 2021-02-07 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  35. ZABLOUDIL, Luboš; JIRÁSEK, Ondřej. Senzace! Muchová po obratu vyřadila světovou jedničku Bartyovou a poprvé si zahraje semifinále grandslamu!. TenisPortal.cz [online]. 2021-02-17 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  36. Collins ousts defending champion Barty in Adelaide; faces Swiatek next [online]. WTA Tennis, 2021-02-24 [cit. 2021-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ZABLOUDIL, Luboš. Miami dobyla opět Bartyová. Na úvod čelila mečbolu, ve finále jí Andreescuová vzdala. TenisPortal.cz [online]. 2021-04-03 [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. 
  38. Barty battles past Sabalenka to claim Stuttgart title [online]. WTA Tennis, 2021-04-24 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Ashleigh Barty writes tennis history in Stuttgart [online]. Porsche Tennis Grand Prix, 2021-04-24 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ZABLOUDIL, Luboš. Sabalenkové se povedla finálová odveta proti Bartyové i s kanárem. V Madridu získala 10. titul. TenisPortal.cz [online]. 2021-05-08 [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. 
  41. Gauff through to Rome semifinals as Barty retires. Women's Tennis Association [online]. WTA Tennis, 2021-05-14 [cit. 2021-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Barty says Wimbledon campaign was 'touch-and-go' after hip injury in Paris. www.abc.net.au [online]. 2021-07-08 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Former champ Kerber, top seed Barty sweep into Wimbledon semis [online]. WTA Tennis, 2021-07-06 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. World No.1 Barty steers past former champ Kerber to reach first Wimbledon final [online]. WTA Tennis, 2021-07-08 [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Barty claims Wimbledon title with three-set defeat of Pliskova [online]. WTA Tennis, 2021-07-10 [cit. 2021-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Karolína Plíšková se prvního grandslamového titulu nedočkala ani ve Wimbledonu, ve finále prohrála s Bartyovou. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-10 [cit. 2021-07-11]. Dostupné online. 
  47. Tokyo 2020: Sorribes Tormo takes out World No.1 Barty in Olympics opener [online]. WTA Tennis, 2021-07-25 [cit. 2021-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ZABLOUDIL, Luboš. V bojích o medaile jsou i Krejčíková se Siniakovou! Ve čtvrtfinále vyřadily Australanky Bartyovou se Sandersovou. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-28 [cit. 2021-09-30]. Dostupné online. 
  49. Djokovič odletí z Tokia bez medaile, z bronzu se těší Carreňo Busta. ČT sport - Česká televize [online]. 2021-07-31 [cit. 2021-09-30]. Dostupné online. 
  50. JIRÁSEK, Ondřej. Bartyová bez ztráty setu ovládla Cincinnati a má už pátý letošní titul. TenisPortal.cz [online]. 2021-08-22 [cit. 2021-09-30]. Dostupné online. 
  51. Ash Barty knocked out of US Open after shock loss to Shelby Rogers. the Guardian [online]. 2021-09-05 [cit. 2021-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Paul Malone. Ash Barty chooses cricket ahead of tennis as her exile from the sport continues [online]. The Courier Mail, 27-07-2015 [cit. 2015-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Former tennis pro signs with Heat [online]. Cricket Australia, 14-10-2015 [cit. 2015-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Ash Barty making her mark at WBBL Dostupné online. Cricket.com.au
  55. Barty announces return to tennis [online]. WTA, 8-2-2016 [cit. 2016-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. Away from centre court, Australia's 'next big thing' is happy in own skin [online]. The Sydney Morning Herald, 24-01-2011. Dostupné online. (anglicky) 
  57. Barty's star still on rise [online]. The Sydney Morning Herald, 11-12-2011. Dostupné online. (anglicky) 
  58. Barty enjoying 'normal' time [online]. Queensland Times, 14-10-2011. Dostupné online. (anglicky) 
  59. a b MARSHALL, Konrad. Second serve [online]. Sydney Morning Herald [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. Sporting Schools School Yard To Sports Star: Ash Barty [online]. [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. Ash Barty: from Wimbledon junior champ to Women’s National Cricket League in just four months [online]. [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. Three things on Wimbledon finalist Ashleigh Barty [online]. France24, 2021-07-09 [cit. 2021-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Ashleigh Bartyová Nástupce

Naomi Ósakaová
Naomi Ósakaová
Světová jednička ve dvouhře
24. 6. 2019 – 11. 8. 2019
9. 9. 2019 –

Naomi Ósakaová
úřadující