Ashleigh Bartyová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ashleigh Bartyová
Ashleigh Bartyová ve Wimbledonu 2017
Stát AustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození 24. dubna 1996 (23 let)
Místo narození Ipswich, Austrálie
Bydliště Ipswich, Austrálie
Výška 166 cm
Profesionál od dubna 2010
Držení rakety pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 16 515 667 USD
Tenisová raketa HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů 240–90
Tituly 7 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění 1. místo (24. června 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2019)
French Open vítězka (2019)
Wimbledon 4. kolo (2019)
US Open 4. kolo (2018, 2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryň vítězka (2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů 185–58
Tituly 10 WTA, 9 ITF
Nejvyšší umístění 5. místo (21. května 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open finále (2013)
French Open finále (2017)
Wimbledon finále (2013)
US Open vítězka (2018)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryň semifinále (2018)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2014)
French Open 1. kolo (2013)
Wimbledon čtvrtfinále (2013)
US Open čtvrtfinále (2014)
Týmové soutěže
Fed Cup finále (2019)
Hopman Cup základní skupina (2013, 2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20191121a21. listopadu 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ashleigh Bartyová (* 24. dubna 1996 Ipswich, Queensland) je australská profesionální tenistka a bývalá kriketistka, patřící k původním obyvatelům Austrálie aboridžincům.[1] Od září 2019 je podruhé světovou jedničkou ve dvouhře žen, jíž se stala jako druhá Australanka po Goolagongové z roku 1976 a celkově dvacátá sedmá od zavedení klasifikace v roce 1975. Na čele klasifikace figurovala již v létě 2019 sedm týdnů.[2]

Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála sedm singlových turnajů včetně grandslamového French Open 2019 a Turnaje mistryň 2019. K nim přidala deset deblových trofejí včetně US Open 2018, v páru s Vandewegheovou. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a devět ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2019 na 1. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2018 na 5. místě. Trénují ji Craig Tyzzer a Jason Stoltenberg.[4]

Tenis začala hrát ve čtyřech letech v sousedství Brisbane. V juniorské kategorii se stala světovou dvojkou po singlovém triumfu ve Wimbledonu 2011, kde zdolala Rusku Chromačevovou. Mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem života se prosadila na okruhu WTA Tour, když v roce 2013 s krajankou Dellacquovou odešly poraženy z finále tří grandslamových čtyřher – Australian Open, Wimbledonu a US Open. V závěru sezóny 2014 se rozhodla přerušit tenisovou kariéru a od roku 2015 se věnovat kriketu, když podepsala smlouvu s týmem Brisbane Heat pro první sezónu australské ligy Women's Big Bash League.

K tenisu se vrátila v první třetině sezóny 2016, krátce před dvacátými narozeninami. Ačkoli hned vyhrála dvě deblové trofeje na okruhu ITF, dlouhodobě se potýkala se zraněním paže. Průlomovou sezónou ve dvouhře se stal rok 2017, kdy ovládla Malaysian Open 2017 a vystoupala na 17. příčku žebříčku, ačkoli v předchozích letech nikdy nefigurovala v elitní světové stovce. S Dellacquovou si poprvé zahrály čtyřhru na Turnaji mistryň 2017, kde došla o rok později do semifinále. Dva singové tituly přidala ve WTA Tour 2018, včetně závěrečného WTA Elite Trophy. Po ukončení kariéry stabilní partnerky Dellacquové získala první grandslamový vavřín ze čtyřhry US Open 2018, do níž nastoupila s Američankou Vandewegheovou. V debutovém čtvrtfinále dvouhry majoru na Australian Open 2019 ji porazila Kvitová.

Po zisku prvního titulu z kategorie Premier Mandatory na Miami Open 2019 se posunula do elitní světové desítky na 9. místo. Premiérový grandslam ve dvouhře vyhrála na antukovém French Open 2019 a stala se světovou dvojkou. Po výhře na turnaji v Birminghamu vystřídala na první příčce žebříčku WTA japonskou tenistku Naomi Ósakaovou.

Týmové soutěže[editovat | editovat zdroj]

Fed Cup[editovat | editovat zdroj]

V australském fedcupovém týmu debutovala v roce 2013 ostravským čtvrtfinále Světové skupiny proti České republice, v němž s Casey Dellacquovou nestačily ve čtyřhře na pár Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká. Australanky odešly poraženy 0:4 na zápasy. V brisbanském semifinále Světové skupiny Fed Cupu 2014 proti Německu získaly s Dellacquovou jediný bod domácích, když vyhrály debla nad dvojicí Julia Görgesová a Anna-Lena Grönefeldová. Němky postoupily do finále po vítězství 3:1 na zápasy.

V roce 2019 dovedla jako jednička Australanky do finále, když ve čtvrtfinále Světové skupiny proti Spojeným státům i v semifinále proti Bělorusku vyhrála vždy obě dvouhry i čtyřhru. V perthském boji o titul proti Francii zaznamenala jednu singlovou výhru i prohru. Z rozhodující čtyřhry odešly se Stosurovou poraženy.[5]

Do roku 2020 v soutěži nastoupila k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 11–2 ve dvouhře a 7–2 ve čtyřhře.[6]

Hopman Cup[editovat | editovat zdroj]

Austrálii reprezentovala spolu s Bernardem Tomicem na Hopmanově poháru 2013. V základní skupině zdolala Němku Andreu Petkovicovou, která po prvním setu utkání skrečovala, poté nestačila na Srbku Anu Ivanovićovou a na závěr porazila Italku Francescu Schiavoneovou. Družstvo obsadilo konečné druhé místo za Srbskem a do finále nepostoupilo.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

2011[editovat | editovat zdroj]

V červenci zvítězila na dívčí juniorce Wimbledonu, když ve finále porazila Irinu Chromačevovou. V prosinci se utkala s dalšími krajany o přidělení divoké karty na Australian Open 2012. Přestože byla nejmladším účastníkem, turnaj vyhrála, když mimo jiné porazila Casey Dellacquovou, Arina Rodionovovou a Olivii Rogowskou.

2012[editovat | editovat zdroj]

Forhend na turnaji ITF v Eastbourne 2016 s dotací 50 tisíc dolarů

Na základě výsledků z předchozí sezóny obdržela divokou kartu do kvalifikace turnaje v Brisbane z kategorie Premier. V prvním kole kvalifikace podlehla nejvýše nasazené Kanie Kingové.[7] Spolu s krajankou Casey Dellacquovu také nastoupily do čtyřhry, v níž se probojovaly až do semifinále, kde nestačily na pár Spearsová a Kopsová-Jonesová.

Další divokou kartu získala do hlavní soutěže turnaje v Hobartu, kde podlehla v úvodním kole Američance Bethanie Mattekové-Sandsové[8] V první fázi grandslamu Australian Open nepřešla přes Gruzínku Annu Tatišviliovou.[9] Spolu s britskou juniorkou Laurou Robsonovou se zúčastnila také ženské čtyřhry.

2017[editovat | editovat zdroj]

I ze čtvrtého grandslamového finále ženské čtyřhry odešla po boku Dellacquové poražena poté, co na French Open hladce podlehly prvnímu světovému páru Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová, když uhrály jen tři gamy.[10]

Poprvé si finále dvouhry i čtyřhry během jediného turnaje zahrála na travnatém Birmingham Classic, kde v závěrečném duelu singlové soutěže trvajícím 1.47 hodin ztratila vedení 1–0 na sety proti Petře Kvitové, vracející se po zranění na okruh. Během turnaje jí patřila 77. příčka žebříčku.[11][12] Po porážce z dvouhry vybojovala trofej ve čtyřhře se stabilní partnerkou Casey Dellacquovou vítězstvím nad dvojicí Čan Chao-čching a Čang Šuaj. Australanky tak získaly pátou společnou trofej.[13]

2018[editovat | editovat zdroj]

První singovou trofej z trávy si odvezla z Nature Valley Open, probíhajícím v Nottinghamu, po finálovém vítězství nad Britkou Johannou Kontaovou.[14] Na tzv. malém Turnaji mistryň, WTA Elite Trophy v čínské Ču-chaji, vyhrála základní orchideovou skupinu, v níž zdolala Caroline Garciaovou a podlehla Aryně Sabalenkové. V semifinále vyřadila obhájkyni trofeje Julii Görgesovou a ve finálovém duelu přehrála čínskou turnajovou jedenáctku Wang Čchiang po dvousetovém průběhu. Třetí titul na túře pro ni znamenal posun na nové kariérní maximum, 15. místo žebříčku WTA.[15]

2019: Vítězka French Open, Turnaje mistryň a světová jednička[editovat | editovat zdroj]

Sezónu otevřela druhý rok v řadě finálovou účastí na Sydney International, kde na úvod vyřadila světovou jedničku Simonu Halepovou a mezi poslední čtveřicí sedmou nasazenou Kiki Bertensovou. V boji o titul však nestačila na turnajovou pětku Petru Kvitovou po třísetovém průběhu.[16] Na Australian Open dohrála v osmifinále opět na raketě Kvitové.

Na Sydney International podlehla ve finále Petře Kvitové

Na březnovém Miami Open z kategorie Premier Mandatory porazila na cestě do finále také členky první světové desítky, Nizozemku Kiki Bertensovou a ve čtvrtfinále Petru Kvitovou. V boji o titul přehrála další Češku a světovou sedmičku Karolínu Plíškovou, čímž vylepšila bilanci vzájemných zápasů na 3–2. Čtvrtý kariérní trofej pro ni znamenala premiérový posun do první světové desítky, na 9. místo.[17]

Premiérový grandslamový titul ve dvouhře vybojovala na antukovém French Open, kam přijela jako světová osmička. V úvodních kolech vyřadila Američanky Jessicu Pegulaovou a Danielle Collinsovou, rovněž tak i Němku Andreu Petkovicovou. První set ztratila až ve čtvrté fázi se Sofií Keninovou. Čtvrtfinálová výhra nad čtrnáctou nasazenou Američankou Madison Keysovou jí zajistila karierní posun do elitní světové pětky, jakožto první Australance od Sam Stosurové ze srpna 2012.[18] Semifinále proti 17leté Američance ruského původu Amandě Anisimovové přineslo řadu zvratů. Dominantním vstupem si nejdříve vypracovala vedení 5–0 na gamy, ale za stavu 40:15 nevyužila dva setboly. Americká teenagerka však průběh šňůrou šesti her otočila a úvodní sadu získala v tiebreaku. Na vítězné vlně pokračovala do stavu her 3–0, než iniciativu převzala opět Australanka, která sérii šesti gamů vyhrála druhé dějství. Přestože v rozhodující sadě jako první ztratila podání, vzápětí si je vzala zpět a po dalším prolomeném servisu Američanky si udržovala náskok. Duel ukončila šestým mečbolem. Stala se tak první australskou finalistkou Roland-Garros od Samanthy Stosurové v roce 2010.[19] Ve finále turnaje potřetí v kariéře zdolala 19letou Češku ze čtvrté světové desítky Markétu Vondroušovou, když ztratila jen čtyři hry. Pařížský grandslam ovládla jako první australská šampionka od Margaret Courtové z roku 1973. Na žebříčku WTA se posunula na 2. místo.[20]

První grandslam ve dvouhře vyhrála na French Open

Travnatou sezónu zahájila šestým kariérním titulem z birminghamského Nature Valley Classic, svou první singlovou trofejí v kategorii WTA Premier. V průběhu turnaje neztratila žádný set. Až ve finále proti osmé nasazené Němce Julii Görgesové čelila setbolu, který odvrátila. Bodový zisk ji katapultoval na 1. místo světového žebříčku, jakožto první Australanku od Evonne Goolagongové z roku 1976, která mu vévodila dva týdny. Na vrcholu klasifikace vystřídala Japonku Naomi Ósakaovou.[21] Ve Wimbledonu prohrála v osmifinále s nenasazenou Američankou Alison Riskeovou. Skončila tak její 15zápasová neporazitelnost.[22]

Letní US Open Series otevřela prohrou ve druhém kole torontského Rogers Cupu s Ameičankou Sofií Keninovou. Po turnaji se Ósakaová vrátila do čela světové klasifikace, kde Bartyová setrvala sedm týdnů. Zlepšení formy přišlo na Western & Southern Open v Cincinnati. Na její raketě postupně dohrály Maria Šarapovová, Anett Kontaveitová, jíž uštědřila první porážku, a Řekyně Maria Sakkariová. Po vyřazení Ósakaové s Plíškovou se mohla postupem do finále vrátit na vrchol žebříčku. V semifinále však podlehla ruské veteránce Světlaně Kuzněcovové, figurující až na 153. příčce.

Na newyorský grandslam US Open přijela v roli turnajové dvojky. Po výhrách nad Zarinou Dijasovou, Lauren Davisovou a Sakkariovou čtvrtým kolem zopakovala výkon z předchozího ročníku. Před branami čtvrtfinále ji zastavila Číńanka z druhé světové desítky Wang Čchiang. Po dohrání majoru zahájila druhé období na vrcholu žebříčku WTA.

Podzimní asijskou část zahájila na Wuhan Open, kde po volném losu ve třech setech vyřadila Caroline Garciaovou. Přes Keninovou a Petru Martićovou prošla do semifinále, v němž nezvládla koncovky obou sad s obhájkyní trofeje Arynou Sabalenkovou. Během utkání si nechala ošetřit lýtko. Navazující týden vstoupila volným losem do pekingského China Open. Ve druhém kole přehrála Kazašku Julii Putincevovou a následně vyšla vítězně ze tří třísetových duelů proti Čeng Saj-saj, Kvitové a Kiki Bertensové. Druhé sezónní finále v kategorii Premier Mandatory však nezvládla, když ji zastavila čtvrtá nasazená Japonka Naomi Ósakaová. Poměr vzájemných duelů tím srovnala na 2–2.[23][24]

V roli světové jedničky přijela na Turnaj mistryň, WTA Finals, do Šen-čenu. V červené základní skupině porazila Kvitovou i Belindu Bencicovou a podlehla náhradnici Bertensové. Z první příčky postoupila do semifinále, v němž zvládla těsný třísetový duel s Plíškovou. V boji o titul pak zdolala ukrajinskou obhájkyni trofeje Elinu Svitolinovou po dvousetovém průběhu. Po šňůře pěti porážek tak Ukrajinku premiérově porazila. Turnaj vyhrála jako první Australanka od Evonne Goolagongové Cawleyové z roku 1976. Zároveň se stala pátou šampionkou, která triumfovala již při svém debutovém startu. Jako první od Sereny Williamsové z roku 2014 v dané sezóně rovněž ovládla grandslam.[25] Na odměnách si připsala 4,42 milionů dolarů, nejvyšší částku v předchozí historii tenisu.[26]

Z Číny odletěla do Perthu, kde v RAC Areně proběhlo finále Fed Cupu mezi Austrálií a Francií. V sobotní dvouhře uštědřila dva „kanáry“ Garciaové, aby v neděli nezvládla utkání proti Kristině Mladenovicové. O šampionkách rozhodla až závěrečná čtyřhra, z níž se Stosurovou odešly poraženy od páru Garciaová a Mladenovicová. Australanky podlehly 2:3 na zápasy.[5] Sezónu uzavřela jako konečná jednička světové klasifikace.[25]

Kriketová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V září 2014 přerušila tenisovou kariéru a v roce 2015 začala hrát kriket,[27] když podepsala smlouvu s ženským týmem Brisbane Heat pro premiérovou sezónu australské ligové soutěže Women's Big Bash League.[28] V soutěži debutovala 4. prosince 2015 v zápase proti Melbourne Stars.[29] K tenisu se vrátila během února 2016.[30]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 1996 v queenslandském Ipswichi do rodiny Josie a Roberta Bartyových. Otec, profesí vládní úředník, patří mezi domorodé obyvatele australského kontintentu, aboridžince ze skupiny Ngarigo. Matka je rentgenoložka a dcera britských imigrantů.[31] Bartyová vyrůstala na ipswichském předměstí ve Springfieldu, kde absolvovala školu Woodcrest College.[32][33] Má dvě starší sestry Saru a Ali.[34] V dětství hrála také netball, ale rozhodla se věnovat pouze tenisu, když „si uvědomila, že [netball] je jen dívčí sport,“[34] a sestry ji v něm převyšovaly.[35] Během dospívání nikdy nehrála kriket.[36]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2019 French Open antuka Česko Markéta Vondroušová 6–1, 6–3

Ženská čtyřhra: 6 (1–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 2013 Australian Open tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Itálie Sara Erraniová
Itálie Roberta Vinciová
2–6, 6–3, 2–6
Finalistka 2013 Wimbledon tráva Austrálie Casey Dellacquová Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej
Čína Pcheng Šuaj
6–7(1–7), 1–6
Finalistka 2013 US Open tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Česko Andrea Hlaváčková
Česko Lucie Hradecká
7–6(7–4), 1–6, 4–6
Finalistka 2017 French Open antuka Austrálie Casey Dellacquová USA Bethanie Matteková-Sandsová
Česko Lucie Šafářová
2–6, 1–6
Vítězka 2018 US Open tvrdý USA Coco Vandewegheová Maďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová
3–6, 7–6(–2), 7–6(8–6)
Finalistka 2019 US Open tvrdý Bělorusko Viktoria Azarenková Bělorusko Aryna Sabalenková
Belgie Elise Mertensová
5–7, 5–7

Finále Turnaje mistryň[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok dějiště povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2019 Šen-čen, ČLR tvrdý (h) Ukrajina Elina Svitolinová 6–4, 6–3

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–0 D; 1–5 Č)
Turnaj mistryň (1–0 D)
WTA Elite Trophy (1–0 D)
Premier Mandatory & Premier 5 (1–2 D; 4–0 Č)
Premier (1–3 D; 1–3 Č)
International (2–0 D; 4–0 Č)

Dvouhra: 12 (7–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 5. března 2017 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý Japonsko Nao Hibinová 6–3, 6–2
Finalistka 1. 25. června 2017 Birmingham, Spojené království tráva Česko Petra Kvitová 6–4, 3–6, 2–6
Finalistka 2. 30. září 2017 Wu-chan, ČLR tvrdý Francie Caroline Garciaová 7–67–3, 6–74–7, 2–6
Finalistka 2. 13. ledna 2018 Sydney, Austrálie tvrdý Německo Angelique Kerberová 4–6, 4–6
Vítězka 2. 17. června 2018 Nottingham, Spojené království tráva Spojené království Johanna Kontaová 6–3, 3–6, 6–4
Vítězka 3. 4. listopadu 2018 Ču-chaj, ČLR tvrdý Čína Wang Čchiang 6–3, 6–4
Finalistka 4. 12. ledna 2019 Sydney, Austrálie (2) tvrdý Česko Petra Kvitová 6-1, 5–7, 6–7 (3-7)
Vítězka 4. 30. března 2019 Miami, Spojené státy tvrdý Česko Karolína Plíšková 7–6(7–1), 6–3
Vítězka 5. 8. června 2019 French Open, Paříž, Francie antuka Česko Markéta Vondroušová 6–1, 6–3
Vítězka 6. 23. června 2019 Birmingham, Spojené království tráva Německo Julia Görgesová 6–3, 7–5
Finalistka 5. 6. října 2019 Peking, ČLR tvrdý Japonsko Naomi Ósakaová 6–3, 3–6, 2–6
Vítězka 7. 3. listopadu 2019 Turnaj mistryň, Šen-čen, ČLR tvrdý (h) Ukrajina Elina Svitolinová 6–4, 6–3

Čtyřhra: 18 (10–8)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 25. ledna 2013 Australian Open, Melbourne,
Austrálie
tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Itálie Sara Erraniová
Itálie Roberta Vinciová
2–6, 6–3, 2–6
Vítězka 1. 16. června 2013 Birmingham, Spojené království tráva Austrálie Casey Dellacquová Zimbabwe Cara Blacková
Nový Zéland Marina Erakovicová
7–5, 6–4
Finalistka 2. 6. července 2013 Wimbledon, Londýn,
Spojené království
tráva Austrálie Casey Dellacquová Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej
Čína Pcheng Šuaj
6–7(1–7), 1–6
Finalistka 3. 9. září 2013 US Open, New York,
Spojené státy
tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Česko Andrea Hlaváčková
Česko Lucie Hradecká
7–6(7–4), 1–6, 4–6
Vítězka 2. 24. května 2014 Štrasburk, Francie antuka Austrálie Casey Dellacquová Argentina Tatiana Búaová
Chile Daniela Seguelová
4–6, 7–5, [10–4]
Finalistka 4. 15. června 2014 Birmingham, Spojené království tráva Austrálie Casey Dellacquová USA Raquel Kopsová-Jonesová
USA Abigail Spearsová
6–7(1–7), 1–6
Vítězka 3. 5. března 2017 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý Austrálie Casey Dellacquová USA Nicole Melicharová
Japonsko Makoto Ninomijová
7–6 (7–5), 6–3
Vítězka 4. 27. května 2017 Štrasburk, Francie antuka Austrálie Casey Dellacquová Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
6–4, 6–2
Finalistka 5. 11. června 2017 French Open, Paříž, Francie antuka Austrálie Casey Dellacquová USA Bethanie Matteková-Sandsová
Česko Lucie Šafářová
2–6, 1–6
Vítězka 5. 25. června 2017 Birmingham, Spojené království tráva Austrálie Casey Dellacquová Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čína Čang Šuaj
6–1, 2–6, [10–8]
Finalistka 6. 1. července 2017 Eastbourne, Spojené království tráva Austrálie Casey Dellacquová Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Švýcarsko Martina Hingisová
3–6, 5–7
Finalistka 7. 26. srpna 2017 New Haven, Spojené státy tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Kanada Gabriela Dabrowská
Čína Sü I-fan
6–3, 3–6, [8–10]
Vítězka 6. 1. dubna 2018 Miami, Spojené státy tvrdý USA Coco Vandewegheová Česko Kateřina Siniaková
USA Barbora Krejčíková
6–2, 6–1
Vítězka 7. 20. května 2018 Řím, Itálie antuka Nizozemsko Demi Schuursová Česko Andrea Sestini Hlaváčková
Česko Barbora Strýcová
6–3, 6–4
Vítězka 8. 12. srpna 2018 Montréal, Kanada tvrdý Nizozemsko Demi Schuursová Čínská Tchaj-pej Latisha Chan
Rusko Jekatěrina Makarovová
4–6, 6–3, [10–8]
Vítězka 9. 9. září 2018 US Open, New York, Spojené státy tvrdý USA Coco Vandewegheová Maďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová
3-6, 7-6(7-2), 7-6(8-6)
Vítězka 10. 19. května 2019 Řím, Itálie (2) antuka Bělorusko Viktoria Azarenková Německo Anna-Lena Grönefeldová
Nizozemsko Demi Schuursová
4–6, 6–0, [10–3]
Finalistka 8. 8. září 2019 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Bělorusko Viktoria Azarenková Bělorusko Aryna Sabalenková
Belgie Elise Mertensová
5–7, 5–7

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 6 (4–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 19. února 2012 Sydney, Austrálie tvrdý Austrálie Olivia Rogowská 6–1, 6–3
Vítězka 2. 26. února 2012 Mildura, Austrálie tráva Austrálie Viktorija Rajicicová 6–1, 7–6(10–8)
Finalistka 3. 25. března 2012 Ipswich, Austrálie antuka Polsko Sandra Zaniewská 6–7(5–7), 1–6
Vítězka 4. 17. června 2012 Nottingham, Spojené království tráva Německo Tatjana Maleková 6–1, 6–1
Finalistka 5. 6. října 2012 Esperance, Austrálie tvrdý Austrálie Olivia Rogowská 0–6, 3–6
Vítězka 6. 28. října 2012 Traralgon, Austrálie tvrdý Rusko Arina Rodionovová 6–2, 6–3

Čtyřhra: 11 (9–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 16. června 2012 Nottingham, Spojené království tráva Austrálie Sally Peersová Maďarsko Réka Luca Janiová
Portugalsko Maria João Köhlerová
7–6(7–2), 3–6, [10–5]
Vítězka 2. 5. října 2012 Esperance, Austrálie tvrdý Austrálie Sally Peersová Francie Victoria Larrièreová
Austrálie Olivia Rogowská
4–6, 7–6(7–5), [10–4]
Finalistka 3. 28. října 2012 Traralgon, Austrálie tvrdý Austrálie Sally Peersová Rusko Arina Rodionovová
Zimbabwe Cara Blacková
6–2, 6–7(4–7), [8–10]
Vítězka 4. 2. listopadu 2012 Bendigo, Austrálie tvrdý Austrálie Sally Peersová Rusko Arina Rodionovová
Zimbabwe Cara Blacková
7–6(14–12), 7–6(7–5)
Vítězka 5. 24. listopadu 2012 Tojota, Japonsko koberec Austrálie Casey Dellacquová Japonsko Miki Mijamurová
Thajsko Varatčaja Vongteančajová
6–1, 6–2
Vítězka 5. 24. března 2013 Innisbrook, Spojené státy antuka Francie Alizé Limová Brazílie Paula Cristina Gonçalvesová
Argentina María Irigoyenová
6–1, 6–3
Vítězka 6. 13. dubna 2013 Pelham, Spojené státy antuka Austrálie Arina Rodionovová Čínská Tchaj-pej Kao Shao-yuan
Čínská Tchaj-pej Lee Hua-chen
6–4, 6–2
Vítězka 7. 14. února 2016 Perth, Austrálie tvrdý Austrálie Jessica Mooreová Austrálie Alison Baiová
Austrálie Abbie Myersová
3–6, 6–4, [10–8]
Finalistka 2. 28. února 2016 Port Pirie, Austrálie tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Čínská Tchaj-pej Lee Ya-hsuan
Japonsko Riko Sawajanagiová
4–6, 5–7
Vítězka 8. 20. března 2016 Canberra, Austrálie antuka Austrálie Arina Rodionovová Japonsko Kanae Hisamiová
Thajsko Varatčaja Vongteančajová
6–4, 6–2
Vítězka 9. 25. března 2016 Canberra, Austrálie antuka Austrálie Arina Rodionovová Japonsko Eri Hozumiová
Japonsko Miju Katová
5–7, 6–3, [10–7]

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Výsledek č. datum a místo konání spoluhráčky soupeřky skóre zdroj
Finalistka 1. Fed Cup 2019
9.–10. listopadu 2019
Perth, Austrálie
tvrdý, RAC Arena
Ajla Tomljanovićová
Samantha Stosurová
Astra Sharmaová
Priscilla Honová
Francie Francie 2–3 [5]
Kristina Mladenovicová
Caroline Garciaová
Alizé Cornetová
Fiona Ferrová
Pauline Parmentierová

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorek: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Rok Turnaj Povrch Finalistka Výsledek
2011 Wimbledon tráva Rusko Irina Chromačevová 7–5, 7–63

Postavení na konečném žebříčku WTA[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Pořadí 669. 195. 164. 218. 325. 17. 15. 1.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 172. 12. 39. 261. 11. 7.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ashleigh Barty na anglické Wikipedii.

  1. Barty named National Indigenous Tennis Ambassador [online]. WTA Tennis [cit. 2018-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Barty becomes 27th woman to ascend to World No.1 [online]. WTA Tennis, 2019-06-23 [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  3. (anglicky) Ashleigh Bartyová na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20191121a21. listopadu 2019
  4. (anglicky) Ashleigh Bartyová na stránkách Ženské tenisové asociace, přístup: 20190624a24. června 2019
  5. a b c Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Francie díky třem bodům Mladenovicové vyhrála po 16 letech Fed Cup [online]. TenisPortal.cz, 2019-11-10 [cit. 2019-11-14]. Dostupné online. 
  6. (anglicky) Ashleigh Bartyová na stránkách Fed Cupu, přístup: 20191121a21. listopadu 2019
  7. Ashleigh Barty crashes out of Brisbane International qualifying [online]. Perth Now, 30 Dec 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Ashleigh Barty gets reality check [online]. Herald Sun, 8 January 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Women's Singles Draw [online]. Australian Open [cit. 2012-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17-01-2012. (anglicky) 
  10. ZABLOUDIL, Luboš. Šafářová má pátý grandslamový titul! S Mattekovou v Paříži jasně ovládly finále [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-11 [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. (česky) 
  11. Ashleigh Barty loses to Petra Kvitova in Birmingham final, as Wimbledon build-up continues [online]. ABC News, 2017-06-26 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ZABLOUDIL, Luboš. Kvitová vyhrála turnaj WTA Premier na trávě v Birminghamu! [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-25 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. (česky) 
  13. Ashleigh Barty loses to Petra Kvitova in Birmingham final, as Wimbledon build-up continues [online]. ABC News, 2017-06-26 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ČTK, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bartyová porazila Kontaovou a v Nottighamu získala druhý titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-17 [cit. 2018-06-21]. Dostupné online. 
  15. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Třetí triumf Bartyové. Australanka vyhrála WTA Elite Trophy a slaví životní titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-04 [cit. 2018-11-05]. Dostupné online. 
  16. Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Strhaná lvice Kvitová v Sydney přetlačila Bartyovou a vyhrála osmé finále v řadě! [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-12 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online. 
  17. Petr Pokorný, Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Plíšková v Miami podlehla Bartyové a nejcennější titul nezískala [online]. TenisPortal.cz, 2019-03-30 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. 
  18. WTA Insider Courtney Nguyen. Barty set for Top 5 debut after French Open heroics: 'I can match it with everyone regardless what surface' [online]. Paris: WTA Tennis, 2019-06-06 [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Battling Barty holds off Anisimova to reach French Open final [online]. Paris: WTA Tennis, 2019-06-07 [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Vondroušová ve finále French Open neuspěla. První grandslamový titul má Bartyová [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-08 [cit. 2019-06-10]. Dostupné online. 
  21. Petr Pokorný, Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bartyová ovládla trávu v Birminghamu a bude novou světovou jedničkou! [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-23 [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  22. Stephanie Livaudais. Riske topples top seed Barty, rewarded with first Wimbledon quarterfinal: ‘I'm ready for a war’ [online]. WTA Tennis, 2019-07-08 [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Změna trenéra zabrala. Ósakaová v Pekingu otočila finále proti Bartyové a má další cennou trofej [online]. TenisPortal.cz, 2019-10-06 [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. 
  24. Naomi Osaka downs Ash Barty in Beijing to win back-to-back titles [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. a b ČTK, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bartyová porazila Svitolinovou a debut na Turnaj mistryň proměnila v triumf [online]. TenisPortal.cz, 2019-11-03 [cit. 2019-11-04]. Dostupné online. 
  26. GITTINGS, Paul. Ashleigh Barty wins richest prize in tennis with WTA Finals triumph. CNN [online]. 2019-11-03 [cit. 2019-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Paul Malone. Ash Barty chooses cricket ahead of tennis as her exile from the sport continues [online]. The Courier Mail, 27-07-2015 [cit. 2015-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Former tennis pro signs with Heat [online]. Cricket Australia, 14-10-2015 [cit. 2015-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Ash Barty making her mark at WBBL Dostupné online. Cricket.com.au
  30. Barty announces return to tennis [online]. WTA, 8-2-2016 [cit. 2016-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Away from centre court, Australia's 'next big thing' is happy in own skin [online]. The Sydney Morning Herald, 24-01-2011. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Barty's star still on rise [online]. The Sydney Morning Herald, 11-12-2011. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Barty enjoying 'normal' time [online]. Queensland Times, 14-10-2011. Dostupné online. (anglicky) 
  34. a b MARSHALL, Konrad. Second serve [online]. Sydney Morning Herald [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Sporting Schools School Yard To Sports Star: Ash Barty [online]. [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Ash Barty: from Wimbledon junior champ to Women’s National Cricket League in just four months [online]. [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Ashleigh Bartyová Nástupce

Naomi Ósakaová
Naomi Ósakaová
Světová jednička ve dvouhře
24. 6. 2019 – 11. 8. 2019
9. 9. 2019 –

Naomi Ósakaová
úřadující