Ashleigh Bartyová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ashleigh Bartyová
Ashleigh Bartyová ve Wimbledonu 2017
Stát AustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození 24. dubna 1996 (22 let)
Místo narození Ipswich, Austrálie
Bydliště Ipswich, Austrálie
Výška 166 cm
Váha 62 kg
Profesionál od dubna 2010
Držení rakety pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 5 732 958 USD
Tenisová raketa HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů 202–81
Tituly 4 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění 9. místo (1. dubna 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2019)
French Open 2. kolo (2013, 2018)
Wimbledon 3. kolo (2018)
US Open 4. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů 164–54
Tituly 9 WTA, 9 ITF
Nejvyšší umístění 5. místo (21. května 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open finále (2013)
French Open finále (2017)
Wimbledon finále (2013)
US Open vítězka (2018)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryň semifinále (2018)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2014)
French Open 1. kolo (2013)
Wimbledon čtvrtfinále (2013)
US Open čtvrtfinále (2014)
Týmové soutěže
Fed Cup semifinále (2014, 2019)
Hopman Cup základní skupina (2013, 2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 2019033131. března 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ashleigh Bartyová (* 24. dubna 1996 Ipswich, Queensland) je australská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála tři singlové turnaje. K nim přidala osm deblových trofejí. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a devět ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v dubnu 2019 na 9. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2018 na 5. místě. Trénují ji Craig Tyzzer a Jason Stoltenberg.[2]

Tenis začala hrát ve čtyřech letech v sousedství Brisbane. V juniorské kategorii se stala světovou dvojkou po singlovém triumfu ve Wimbledonu 2011, kde zdolala Rusku Chromačevovou. Mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem života se prosadila na okruhu WTA Tour, když v roce 2013 s krajankou Dellacquovou odešly poraženy z finále tří grandslamových čtyřher – Australian Open, Wimbledonu a US Open. V závěru sezóny 2014 se rozhodla přerušit tenisovou kariéru a od roku 2015 se věnovat kriketu, když podepsala smlouvu s týmem Brisbane Heat pro první sezónu australské ligy Women's Big Bash League.

K tenisu se vrátila v první třetině sezóny 2016, krátce před dvacátými narozeninami. Ačkoli hned vyhrála dvě deblové trofeje na okruhu ITF, dlouhodobě se potýkala se zraněním paže. Průlomovou sezónou ve dvouhře se stal rok 2017, kdy ovládla Malaysian Open 2017 a vystoupala na 17. příčku žebříčku, ačkoli v předchozích letech nikdy nefigurovala v elitní světové stovce. S Dellacquovou si poprvé zahrály čtyřhru na Turnaji mistryň 2017, kde došla o rok později do semifinále. Dva singové tituly přidala ve WTA Tour 2018, včetně závěrečného WTA Elite Trophy. Po ukončení kariéry stabilní partnerky Dellacquové získala první grandslamový vavřín ze čtyřhry US Open 2018, do níž nastoupila s Američankou Vandewegheovou. V debutovém čtvrtfinále dvouhry majoru na Australian Open 2019 ji porazila Kvitová.

Po zisku prvního titulu z kategorie Premier Mandatory na Miami Open 2019 se posunula do elitní světové desítky na 9. místo.

Týmové soutěže[editovat | editovat zdroj]

Fed Cup[editovat | editovat zdroj]

V australském fedcupovém týmu debutovala v roce 2013 ostravským čtvrtfinále světové skupiny proti České republice, v němž s Casey Dellacquovou nestačily ve čtyřhře na pár Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká. Australanky odešly poraženy 0:4 na zápasy. V brisbanském semifinále světové skupiny Fed Cupu 2014 proti Německu získaly s Dellacquovou jediný bod domácích, když vyhrály debla nad dvojicí Julia Görgesová a Anna-Lena Grönefeldová. Němky postoupily do finále po vítězství 3:1 na zápasy. Do roku 2019 v soutěži nastoupila k osmi mezistátním utkáním s bilancí 6–1 ve dvouhře a 5–1 ve čtyřhře.[3]

Hopman Cup[editovat | editovat zdroj]

Austrálii reprezentovala spolu s Bernardem Tomicem na Hopmanově poháru 2013. V základní skupině zdolala Němku Andreu Petkovicovou, která po prvním setu utkání skrečovala, poté nestačila na Srbku Anu Ivanovićovou a na závěr porazila Italku Francescu Schiavoneovou. Družstvo obsadilo konečné druhé místo za Srbskem a do finále nepostoupilo.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

2011[editovat | editovat zdroj]

V červenci zvítězila na dívčí juniorce Wimbledonu, když ve finále porazila Irinu Chromačevovou. V prosinci se utkala s dalšími krajany o přidělení divoké karty na Australian Open 2012. Přestože byla nejmladším účastníkem, turnaj vyhrála, když mimo jiné porazila Casey Dellacquovou, Arina Rodionovovou a Olivii Rogowskou.

2012[editovat | editovat zdroj]

Forhend na turnaji ITF v Eastbourne 2016 s dotací 50 tisíc dolarů

Na základě výsledků z předchozí sezóny obdržela divokou kartu do kvalifikace turnaje v Brisbane z kategorie Premier. V prvním kole kvalifikace podlehla nejvýše nasazené Kanie Kingové.[4] Spolu s krajankou Casey Dellacquovu také nastoupily do čtyřhry, v níž se probojovaly až do semifinále, kde nestačily na pár Spearsová a Kopsová-Jonesová.

Další divokou kartu získala do hlavní soutěže turnaje v Hobartu, kde podlehla v úvodním kole Američance Bethanie Mattekové-Sandsové[5] V první fázi grandslamu Australian Open nepřešla přes Gruzínku Annu Tatišviliovou.[6] Spolu s britskou juniorkou Laurou Robsonovou se zúčastnila také ženské čtyřhry.

2017[editovat | editovat zdroj]

I ze čtvrtého grandslamového finále ženské čtyřhry odešla po boku Dellacquové poražena poté, co na French Open hladce podlehly prvnímu světovému páru Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová, když uhrály jen tři gamy.[7]

Poprvé si finále dvouhry i čtyřhry během jediného turnaje zahrála na travnatém Birmingham Classic, kde v závěrečném duelu singlové soutěže trvajícím 1.47 hodin ztratila vedení 1–0 na sety proti Petře Kvitové, vracející se po zranění na okruh. Během turnaje jí patřila 77. příčka žebříčku.[8][9] Po porážce z dvouhry vybojovala trofej ve čtyřhře se stabilní partnerkou Casey Dellacquovou vítězstvím nad dvojicí Čan Chao-čching a Čang Šuaj. Australanky tak získaly pátou společnou trofej.[10]

Další kariéra[editovat | editovat zdroj]

První singovou trofej z trávy si odvezla z Nature Valley Open 2018, probíhajícím v Nottinghamu, po finálovém vítězství nad Britkou Johannou Kontaovou.[11] Na tzv. malém Turnaji mistryň, WTA Elite Trophy 2018 v čínské Ču-chaji, vyhrála základní orchideovou skupinu, v níž zdolala Caroline Garciaovou a podlehla Aryně Sabalenkové. V semifinále vyřadila obhájkyni trofeje Julii Görgesovou a ve finálovém duelu přehrála čínskou turnajovou jedenáctku Wang Čchiang po dvousetovém průběhu. Třetí titul na túře pro ni znamenal posun na nové kariérní maximum, 15. místo žebříčku WTA.[12]

Na březnovém Miami Open 2019 z kategorie Premier Mandatory porazila na cestě do finále také členky první světové desítky, Nizozemku Kiki Bertensovou a ve čtvrtfinále Petru Kvitovou. V boji o titul přehrála další Češku a světovou sedmičku Karolínu Plíškovou, čímž vylepšila bilanci vzájemných zápasů na 3–2. Čtvrtý kariérní trofej pro ni znamenala premiérový posun do první světové desítky, na 9. místo.[13]

Kriketová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V září 2014 přerušila tenisovou kariéru a v roce 2015 začala hrát kriket,[14] když podepsala smlouvu s ženským týmem Brisbane Heat pro premiérovou sezónu australské ligové soutěže Women's Big Bash League.[15] V soutěži debutovala 4. prosince 2015 v zápase proti Melbourne Stars.[16] K tenisu se vrátila během února 2016.[17]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Ashleigh se narodila Josie a Robertovi Bartyovým. Její otec je potomek původního australského kmene Ngarigo a členem vlády, matka je dcerou britských imigrantů a pracuje jako rentgenoložka. Bartyová vyrůstala ve Springfieldu v Queenslandu, kde absolvovala školu Woodcrest College. Má dvě starší sestry Saru a Ali.

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Ženská čtyřhra: 5 (1–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 2013 Australian Open tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Itálie Sara Erraniová
Itálie Roberta Vinciová
2–6, 6–3, 2–6
Finalistka 2013 Wimbledon tráva Austrálie Casey Dellacquová Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej
Čína Pcheng Šuaj
6–7(1–7), 1–6
Finalistka 2013 US Open tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Česko Andrea Hlaváčková
Česko Lucie Hradecká
7–6(7–4), 1–6, 4–6
Finalistka 2017 French Open antuka Austrálie Casey Dellacquová USA Bethanie Matteková-Sandsová
Česko Lucie Šafářová
2–6, 1–6
Vítězka 2018 US Open tvrdý USA Coco Vandewegheová Maďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová
3-6, 7-6(7-2), 7-6(8-6)

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–4 Č)
Turnaj mistryň (0)
WTA Elite Trophy (1–0 D)
Premier Mandatory & Premier 5 (1–1 D; 3–0 Č)
Premier (0–3 D; 1–3 Č)
International (2–0 D; 4–0 Č)

Dvouhra: 8 (4–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 5. března 2017 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý Japonsko Nao Hibinová 6–3, 6–2
Finalistka 1. 25. června 2017 Birmingham, Spojené království tráva Česko Petra Kvitová 6–4, 3–6, 2–6
Finalistka 2. 30. září 2017 Wu-chan, ČLR tvrdý Francie Caroline Garciaová 7–67–3, 6–74–7, 2–6
Finalistka 2. 13. ledna 2018 Sydney, Austrálie tvrdý Německo Angelique Kerberová 4–6, 4–6
Vítězka 2. 17. června 2018 Nottingham, Spojené království tráva Spojené království Johanna Kontaová 6–3, 3–6, 6–4
Vítězka 3. 4. listopadu 2018 Ču-chaj, ČLR tvrdý Čína Wang Čchiang 6–3, 6–4
Finalistka 4. 12. ledna 2019 Sydney, Austrálie (2) tvrdý Česko Petra Kvitová 6-1, 5–7, 6–7 (3-7)
Vítězka 4. 30. března 2019 Miami, Spojené státy tvrdý Česko Karolína Plíšková 7–6(7–1), 6–3

Čtyřhra: 16 (9–7)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 25. ledna 2013 Australian Open, Melbourne,
Austrálie
tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Itálie Sara Erraniová
Itálie Roberta Vinciová
2–6, 6–3, 2–6
Vítězka 1. 16. června 2013 Birmingham, Spojené království tráva Austrálie Casey Dellacquová Zimbabwe Cara Blacková
Nový Zéland Marina Erakovicová
7–5, 6–4
Finalistka 2. 6. července 2013 Wimbledon, Londýn,
Spojené království
tráva Austrálie Casey Dellacquová Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej
Čína Pcheng Šuaj
6–7(1–7), 1–6
Finalistka 3. 9. září 2013 US Open, New York,
Spojené státy
tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Česko Andrea Hlaváčková
Česko Lucie Hradecká
7–6(7–4), 1–6, 4–6
Vítězka 2. 24. května 2014 Štrasburk, Francie antuka Austrálie Casey Dellacquová Argentina Tatiana Búaová
Chile Daniela Seguelová
4–6, 7–5, [10–4]
Finalistka 4. 15. června 2014 Birmingham, Spojené království tráva Austrálie Casey Dellacquová USA Raquel Kopsová-Jonesová
USA Abigail Spearsová
6–7(1–7), 1–6
Vítězka 3. 5. března 2017 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý Austrálie Casey Dellacquová USA Nicole Melicharová
Japonsko Makoto Ninomijová
7–6 (7–5), 6–3
Vítězka 4. 27. května 2017 Štrasburk, Francie antuka Austrálie Casey Dellacquová Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
6–4, 6–2
Finalistka 5. 11. června 2017 French Open, Paříž, Francie antuka Austrálie Casey Dellacquová USA Bethanie Matteková-Sandsová
Česko Lucie Šafářová
2–6, 1–6
Vítězka 5. 25. června 2017 Birmingham, Spojené království tráva Austrálie Casey Dellacquová Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čína Čang Šuaj
6–1, 2–6, [10–8]
Finalistka 6. 1. července 2017 Eastbourne, Spojené království tráva Austrálie Casey Dellacquová Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Švýcarsko Martina Hingisová
3–6, 5–7
Finalistka 7. 26. srpna 2017 New Haven, Spojené státy tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Kanada Gabriela Dabrowská
Čína Sü I-fan
6–3, 3–6, [8–10]
Vítězka 6. 1. dubna 2018 Miami, Spojené státy tvrdý USA Coco Vandewegheová Česko Kateřina Siniaková
USA Barbora Krejčíková
6–2, 6–1
Vítězka 7. 20. května 2018 Řím, Itálie antuka Nizozemsko Demi Schuursová Česko Andrea Sestini Hlaváčková
Česko Barbora Strýcová
6–3, 6–4
Vítězka 8. 12. srpna 2018 Montréal, Kanada tvrdý Nizozemsko Demi Schuursová Čínská Tchaj-pej Latisha Chan
Rusko Jekatěrina Makarovová
4–6, 6–3, [10–8]
Vítězka 9. 9. září 2018 US Open, New York, Spojené státy tvrdý USA Coco Vandewegheová Maďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová
3-6, 7-6(7-2), 7-6(8-6)

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 6 (4–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 19. února 2012 Sydney, Austrálie tvrdý Austrálie Olivia Rogowská 6–1, 6–3
Vítězka 2. 26. února 2012 Mildura, Austrálie tráva Austrálie Viktorija Rajicicová 6–1, 7–6(10–8)
Finalistka 3. 25. března 2012 Ipswich, Austrálie antuka Polsko Sandra Zaniewská 6–7(5–7), 1–6
Vítězka 4. 17. června 2012 Nottingham, Spojené království tráva Německo Tatjana Maleková 6–1, 6–1
Finalistka 5. 6. října 2012 Esperance, Austrálie tvrdý Austrálie Olivia Rogowská 0–6, 3–6
Vítězka 6. 28. října 2012 Traralgon, Austrálie tvrdý Rusko Arina Rodionovová 6–2, 6–3

Čtyřhra: 11 (9–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 16. června 2012 Nottingham, Spojené království tráva Austrálie Sally Peersová Maďarsko Réka Luca Janiová
Portugalsko Maria João Köhlerová
7–6(7–2), 3–6, [10–5]
Vítězka 2. 5. října 2012 Esperance, Austrálie tvrdý Austrálie Sally Peersová Francie Victoria Larrièreová
Austrálie Olivia Rogowská
4–6, 7–6(7–5), [10–4]
Finalistka 3. 28. října 2012 Traralgon, Austrálie tvrdý Austrálie Sally Peersová Rusko Arina Rodionovová
Zimbabwe Cara Blacková
6–2, 6–7(4–7), [8–10]
Vítězka 4. 2. listopadu 2012 Bendigo, Austrálie tvrdý Austrálie Sally Peersová Rusko Arina Rodionovová
Zimbabwe Cara Blacková
7–6(14–12), 7–6(7–5)
Vítězka 5. 24. listopadu 2012 Tojota, Japonsko koberec Austrálie Casey Dellacquová Japonsko Miki Mijamurová
Thajsko Varatčaja Vongteančajová
6–1, 6–2
Vítězka 5. 24. března 2013 Innisbrook, Spojené státy antuka Francie Alizé Limová Brazílie Paula Cristina Gonçalvesová
Argentina María Irigoyenová
6–1, 6–3
Vítězka 6. 13. dubna 2013 Pelham, Spojené státy antuka Austrálie Arina Rodionovová Čínská Tchaj-pej Kao Shao-yuan
Čínská Tchaj-pej Lee Hua-chen
6–4, 6–2
Vítězka 7. 14. února 2016 Perth, Austrálie tvrdý Austrálie Jessica Mooreová Austrálie Alison Baiová
Austrálie Abbie Myersová
3–6, 6–4, [10–8]
Finalistka 2. 28. února 2016 Port Pirie, Austrálie tvrdý Austrálie Casey Dellacquová Čínská Tchaj-pej Lee Ya-hsuan
Japonsko Riko Sawajanagiová
4–6, 5–7
Vítězka 8. 20. března 2016 Canberra, Austrálie antuka Austrálie Arina Rodionovová Japonsko Kanae Hisamiová
Thajsko Varatčaja Vongteančajová
6–4, 6–2
Vítězka 9. 25. března 2016 Canberra, Austrálie antuka Austrálie Arina Rodionovová Japonsko Eri Hozumiová
Japonsko Miju Katová
5–7, 6–3, [10–7]

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorek: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Rok Turnaj Povrch Finalistka Výsledek
2011 Wimbledon tráva Rusko Irina Chromačevová 7–5, 7–63

Postavení na konečném žebříčku WTA[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 669. 195. 164. 218. 325. 17. 15.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 172. 12. 39. 261. 11. 7.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ashleigh Barty na anglické Wikipedii.

  1. (anglicky) Ashleigh Bartyová na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2019033131. března 2019
  2. (anglicky) Ashleigh Bartyová na stránkách Ženské tenisové asociace, přístup: 2019033131. března 2019
  3. (anglicky) Ashleigh Bartyová na stránkách Fed Cupu, přístup: 201811077. listopadu 2018
  4. Ashleigh Barty crashes out of Brisbane International qualifying [online]. Perth Now, 30 Dec 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Ashleigh Barty gets reality check [online]. Herald Sun, 8 January 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Women's Singles Draw [online]. Australian Open [cit. 2012-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-01-2012. (anglicky) 
  7. ZABLOUDIL, Luboš. Šafářová má pátý grandslamový titul! S Mattekovou v Paříži jasně ovládly finále [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-11 [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. (česky) 
  8. Ashleigh Barty loses to Petra Kvitova in Birmingham final, as Wimbledon build-up continues [online]. ABC News, 2017-06-26 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ZABLOUDIL, Luboš. Kvitová vyhrála turnaj WTA Premier na trávě v Birminghamu! [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-25 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. (česky) 
  10. Ashleigh Barty loses to Petra Kvitova in Birmingham final, as Wimbledon build-up continues [online]. ABC News, 2017-06-26 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ČTK, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bartyová porazila Kontaovou a v Nottighamu získala druhý titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-17 [cit. 2018-06-21]. Dostupné online. 
  12. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Třetí triumf Bartyové. Australanka vyhrála WTA Elite Trophy a slaví životní titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-04 [cit. 2018-11-05]. Dostupné online. 
  13. Petr Pokorný, Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Plíšková v Miami podlehla Bartyové a nejcennější titul nezískala [online]. TenisPortal.cz, 2019-03-30 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. 
  14. Paul Malone. Ash Barty chooses cricket ahead of tennis as her exile from the sport continues [online]. The Courier Mail, 27-07-2015 [cit. 2015-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Former tennis pro signs with Heat [online]. Cricket Australia, 14-10-2015 [cit. 2015-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. http://www.cricket.com.au/news/ash-barty-making-a-name-for-herself-at-big-bash-brisbane-heat/2015-12-05 Ash Barty making her mark at WBBL. Cricket.com.au
  17. Barty announces return to tennis [online]. WTA, 8-2-2016 [cit. 2016-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]