Petra Martićová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petra Martićová
Petra Martićová na French Open 2022
Petra Martićová na French Open 2022
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Datum narození19. ledna 1991 (33 let)
Místo narozeníSplit, Chorvatsko[1]
BydlištěFreeport, Bahamy
Výška181 cm[1]
Profesionál odčervence 2008
Držení raketypravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek8 430 454 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů428–313
Tituly2 WTA, 1 WTA 125K, 4 ITF
Nejvyšší umístění14. místo (13. ledna 2020)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2018)
French Openčtvrtfinále (2019)
Wimbledon4. kolo (2017, 2019, 2022)
US Open4. kolo (2019, 2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů135–128
Tituly0 WTA, 1 WTA 125K, 5 ITF
Nejvyšší umístění49. místo (21. února 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledon3. kolo (2012, 2013, 2019)
US Open3. kolo (2010)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240204a4. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petra Martićová (* 19. ledna 1991 Split) je chorvatská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva turnaje ve dvouhře. Jednu singlovou i deblovou trofej si odvezla ze série WTA 125K. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2020 na 14. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2022 na 49. místě. Trénuje ji Michael Geserer. Dříve tuto roli plnila bývalá italská tenistka Francesca Schiavoneová.[3]

V chorvatském týmu billie Jean King Cupu debutovala v roce 2008 zápasem 2. světové skupiny proti Japonsku, v němž s Anou Vrjlićovou prohrály závěrečnou čtyřhru. Japonky zvítězily 4:1 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupila k osmnácti mezistátním utkáním s bilancí 9–7 ve dvouhře a 4–4 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V singlu okruhu WTA Tour debutovala na březnovém Miami Masters 2007, na který obdržela divokou kartu. Na úvod dvouhry podlehla ruské tenistce Alině Židkovové až v tiebreaku rozhodující sady.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu French Open 2009 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, kde v závěrečném utkání porazila Rusku Jevgeniji Rodinovou. V úvodním kole singlové soutěže porazila Italku Maru Santangelovou. Následně však nenašla recept na Kanaďanku Aleksandru Wozniakovou.[1]

Premiérové singlové finále na okruhu WTA Tour odehrála na březnovém Malaysian Open 2012 v Kuala Lumpuru. V roli páté nasazené ve třetí sadě finálového duelu skrečovala tchajwanské kvalifikantce Sie Šu-wej.[1] Podruhé se do závěrečné bitvy o titul probojovala přes turnajovou dvojku Mihaelu Buzărnescuovou na antukovém BRD Bucharest Open 2018. V něm ji však přehrála nejvýše nasazená Lotyška Anastasija Sevastovová po dvousetovém průběhu.[5]

Deblovou trofej si odvezla v rámci série WTA 125K ze čtyřhry Croatian Bol Ladies Open 2016, do níž nastoupila se Švýcarkou Xenií Knollovou. Ve finále přehrály rumunsko-turecký pár Ioana Raluca Olaruová a İpek Soyluová.

První titul na okruhu WTA Tour vybojovala na antukovém Istanbul Cupu 2019. Ve finále zdolala 19letou Češku Markétu Vondroušovou po třísetovém průběhu. Ačkoli na ni soupeřka uhrála první set v kariéře i počtvrté ji ve vzájemných utkáních porazila.[6] Do čtvrtfinále grandslamu poprvé postoupila na French Open 2019 po výhrách nad Tunisankou Ons Džabúrovou, Francouzkou Kristinou Mladenovicovou, světovou dvojkou Karolínou Plíškovou a Estonkou Kaiou Kanepiovou. Mezi poslední osmičkou hráček ji poprvé v kariéře porazila Markéta Vondroušová. V závěru úvodní sady přitom nevyužila tři setboly v řadě. Soupeřka tím zahájila sérii zisku 24 z 27 následně odehraných míčů.[7]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0–1 D; 0–1 Č)
International / WTA 250 (2–3 D, 0–3 Č)

Dvouhra: 6 (2–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 4. března 2012 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej 6–2, 5–7, 1–4skreč
Finalistka 2. 22. července 2018 Bukurešť, Rumunsko antuka Lotyšsko Anastasija Sevastovová 6–7(4–7), 2–6
Vítězka 1. 28. dubna 2019 Istanbul, Turecko antuka Česko Markéta Vondroušová 1–6, 6–4, 6–1
Finalistka 3. 15. září 2019 Čeng-čou, Čína tvrdý Česko Karolína Plíšková 3–6, 2–6
Vítězka 2. 17. července 2022 Lausanne, Švýcarsko antuka Srbsko Olga Danilovićová 6–4, 6–2
Finalistka 2. 12. února 2023 Linec, Rakousko tvrdý (h)   Anastasija Potapovová 1–6, 3–6

Čtyřhra: 4 (0–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 12. února 2012 Paříž, Francie tvrdý (h) Německo Anna-Lena Grönefeldová USA Liezel Huberová
USA Lisa Raymondová
6–7(3–7), 1–6
Finalistka 2. 17. června 2012 Bad Gastein, Rakousko antuka Německo Anna-Lena Grönefeldová USA Jill Craybasová
Německo Julia Görgesová
7–6(7–4), 4–6, [9–11]
Finalistka 3. 28. dubna 2013 Marrákeš, Maroko antuka Francie Kristina Mladenovicová Maďarsko Tímea Babosová
Lucembursko Mandy Minellaová
3–6, 1–6
Finalistka 4. 6. března 2016 Monterrey, Mexiko tvrdý USA Maria Sanchezová Španělsko Anabel Medina Garriguesová
Španělsko Arantxa Parra Santonjaová
6–4, 5–7, [7–10]

Finále série WTA 125[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 9. září 2018 Chicago, Spojené státy tvrdý Německo Mona Barthelová 6–4, 6–1

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 30. května 2016 Bol, Chorvatsko antuka Švýcarsko Xenia Knollová Rumunsko Ioana Raluca Olaruová
Turecko İpek Soyluová
6–3, 6–2

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 7 (4–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 14. října 2007 Jersey, Spojené království tvrdý Německo Sabine Lisická 3–6, 4–6
Vítězka 2. 13. července 2008 Záhřeb, Chorvatsko antuka Rakousko Yvonne Meusburgerová 6–2, 2–6, 6–2
Vítězka 3. 13. září 2009 Biella, Itálie antuka Kanada Sharon Fichmanová 7–5, 6–4
Vítězka 4. 3. června 2013 Nottingham, Spojené království tráva Česko Karolína Plíšková 6–3, 6–3
Finalistka 5. 9. listopadu 2014 Captiva Island, Spojené státy tvrdý Rumunsko Edina Gallovitsová-Hallová 2–6 2–6
Vítězka 6. 9. dubna 2017 Pula Itálie antuka Lichtenštejnsko Kathinka von Deichmannová 6–4, 7–5
Finalistka 7. 6. května 2017 Wiesbaden, Německo antuka Lichtenštejnsko Kathinka von Deichmannová 4–6, 6–4, 6–7(7–9)

Čtyřhra: 7 (5–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 10. května 2009 Záhřeb, Chorvatsko antuka Chorvatsko Ajla Tomljanovićová Bělorusko Xenija Milevská
Rusko Anastasija Pivovarovová
6–3, 6–7(4–7), [10–5]
Finalistka 2. 18. září 2009 Sofie, Bulharsko antuka Slovinsko Polona Hercogová Švýcarsko Timea Bacsinszká
Itálie Tathiana Garbinová
2–6, 6–7(4–7)
Finalistka 3. 3. října 2010 Athény, Řecko tvrdý Řecko Eleni Daniilidou Rusko Vitalija Ďjačenková
Turecko İpek Şenoğluová
bez boje
Vítězka 4. 17. prosince 2010 Dubaj, SAE tvrdý Německo Julia Görgesová Indie Sania Mirzaová
Česko Vladimíra Uhlířová
6–4, 7–6(9–7)
Vítězka 5. 8. května 2011 Cagnes-sur-Mer, Francie antuka Německo Anna-Lena Grönefeldová Chorvatsko Darija Juraková
Česko Renata Voráčová
1–6, 6–2, 6–4
Vítězka 6. 19. října 2014 Tampico, Mexiko tvrdý USA Maria Sanchezová Rusko Valeria Savinychová
Ukrajina Kateryna Bondarenková
3–6 6–3 [10–2]
Vítězka 7. 8. února 2015 Burnie, Austrálie tvrdý USA Irina Falconiová Čína Chan Sin-jün
Japonsko Džunri Namigatová
6–2, 6–4

Postavení na konečném žebříčku WTA[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Pořadí 32. 214. 84. 144. 49. 59. 116. 179. 144. 264. 89. 64. 15. 18. 54. 39.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Pořadí 139. 86. 97. 58. 83. 97. 101. 179. 600. 263. 154. 303. 78. 177.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Petra Martić na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Petra Martićová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20210209a9. února 2021
  2. a b Petra Martićová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230227a27. února 2023}
  3. CALABRESI, Marco. Schiavone rientra dopo il tumore: farà l’allenatrice di Petra Martic. Corriere della Sera [online]. 2021-04-14 [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. (italsky) 
  4. Petra Martićová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230227a27. února 2023}
  5. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sevastovová v Bukurešti potvrdila roli jedničky a má 3. titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-07-22 [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. 
  6. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Vondroušová prohrála s Martičovou i počtvrté a titul v Istanbulu nevybojovala [online]. TenisPortal.cz, 2019-04-28 [cit. 2019-04-29]. Dostupné online. 
  7. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Vondroušová na pátý pokus porazila Martičovou a je v semifinále Roland Garros! [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-04 [cit. 2019-06-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]