Vitalija Ďjačenková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vitalija Ďjačenková
Виталия Дьяченко
Vitalija Ďjačenková v Poitiers, 2019
StátRuskoRusko Rusko
Datum narození2. srpna 1990 (31 let)
Místo narozeníSoči, Sovětský svaz[1]
Výška180 cm[1]
Držení raketypravou rukou,
bekhend i forhend obouruč
Výdělek1 423 347 USD
Dvouhra
Poměr zápasů355–202
Tituly0 WTA, 2 WTA 125K, 19 ITF
Nejvyšší umístění71. místo (17. listopadu 2014)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2015, 2020)
French Open2. kolo (2009, 2015)
Wimbledon3. kolo (2018)
US Open1. kolo (2011, 2015, 2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů149–82
Tituly1 WTA, 13 ITF
Nejvyšší umístění60. místo (21. února 2011)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2015)
French Open2. kolo (2016, 2019)
Wimbledon2. kolo (2012)
US Open2. kolo (2010, 2011)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
US Open2. kolo (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210608a8. června 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vitalija Ďjačenková (rusky: Виталия Дьяченко, * 2. srpna 1990 Soči) je ruská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden deblový turnaj. V sérii WTA 125K vybojovala dvě singlové trofeje. V rámci okruhu ITF získala devatenáct titulů ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 2014 na 71. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2011 na 60. místě. Trénuje ji Ir Garry Cahill.[3][1]

V ruském fedcupovém týmu debutovala v roce 2015 krakovským čtvrtfinálem Světové skupiny proti Polsku, v němž s Anastasijí Pavljučenkovovou vyhrála závěrečnou čtyřhru nad párem Klaudia Jansová-Ignaciková a Alicja Rosolská. Rusky zvítězily 4:0 na zápasy. Do července 2021 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–0 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.[4]

Na grandslamu se nejdále probojovala do třetího kola ve Wimbledonu 2018, když zvládla projít tříkolovou kvalifikací. Přes zranění na úvod londýnské dvouhry vyřadila světovou dvaadvacítku Marii Šarapovovou[5] a poté Američanku Sofii Keninovou. Ve třetím kole její cestu soutěží ukončila dvanáctá nasazená Lotyška Jeļena Ostapenková ve dvou setech.[6]

Na Letní univerzádě 2009 v Bělehradu vyhrála s Jekatěrinou Makarovovou zlatou medaili ve čtyřhře po finálovém vítězství nad Polkami Jansovou s Rosolskou. Stala se také členkou ruského vítězného týmu.

V průběhu kariéry se opakovaně potýkala se zraněními. Od čtrnácti let nehrála dvě sezóny pro poranění pravého ramena. K tenisu se vrátila v sedmnácti letech.[3] Po tříleté peripetii s předním zkříženým vazem prolomila na žebříčku WTA hranici světové stovky a vyhrála deblovou trofej na Tashkent Open 2011. Během čtyřhry na říjnovém Kremlin Cupu 2011 si však přivodila zranění kolena, které ji vyřadilo na půl roku ze hry. Na jaře 2015 si poranila Achillovu šlachu. Po operaci uspěchala návrat a obnovila si zranění. Na US Open 2015 byla nucena skrečovat zápas úvodního kola proti Sereně Williamsové.[7][5]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (0)
Premier (0)
International (1–6 Č)

Čtyřhra: 7 (1–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. únor 2009 Pattaya, Thajsko tvrdý Ukrajina Julia Bejgelzimerová Kazachstán Jaroslava Švedovová
Thajsko Tamarine Tanasugarnová
3–6, 2–6
Finalistka 2. září 2009 Taškent, Uzbekistán tvrdý Bělorusko Jekatěrina Dzegalevičová Bělorusko Olga Govorcovová
Bělorusko Taťána Pučeková
2–6, 7–6(7–1), [8–10]
Finalistka 3. květen 2010 Estoril, Portugalsko antuka Francie Aurélie Védyová Španělsko Anabel Medina Garriguesová
Rumunsko Sorana Cîrsteaová
1–6, 5–7
Finalistka 4. srpen 2010 Kodaň, Dánsko tvrdý (h) Bělorusko Taťána Pučeková Německo Julia Görgesová
Německo Anna-Lena Grönefeldová
4–6, 4–6
Vítězka 1. září 2011 Taškent, Uzbekistán tvrdý Řecko Eleni Daniilidou Ukrajina Ljudmila Kičenoková
Ukrajina Nadija Kičenoková
6–4, 6–3
Finalistka 5. leden 2015 Hobart, Austrálie tvrdý Rumunsko Monica Niculescuová Nizozemsko Kiki Bertensová
Švédsko Johanna Larssonová
5–7, 3–6
Finalistka 6. srpen 2015 Baku, Ázerbájdžán tvrdý Ukrajina Olga Savčuková Rusko Margarita Gasparjanová
Rusko Alexandra Panovová
3–6, 5–7

Finále série WTA 125s[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125s (2–0 D)

Dvouhra: 2 (2–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. listopad 2014 Tchaj-pej, Tchaj-wan koberec (h) Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan 1–6, 6–2, 6–4
Vítězka 2. listopad 2019 Tchaj-pej, Tchaj-wan (2) koberec (h) Maďarsko Tímea Babosová 6–3, 6–2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vitalia Diatchenko na anglické Wikipedii.

  1. a b c Vitalija Ďjačenková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20210608a8. června 2021
  2. Vitalija Ďjačenková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210608a8. června 2021
  3. a b Vitalia Diatchenko Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Vitalija Ďjačenková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20210608a8. června 2021
  5. a b Diatchenko shocks Sharapova in thunderous upset [online]. WTA Tennis, 2018-07-03 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Ostapenko dismisses Diatchenko, into Wimbledon second week [online]. WTA Tennis, 2018-07-07 [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Diatchenko, Voskoboeva form the 'two-half team' at Roland Garros [online]. WTA Tennis, 2016-06-01 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]