Barbora Krejčíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Barbora Krejčíková
Barbora Krejčíková ve Wimbledonu 2017
Stát ČeskoČesko Česko
Datum narození 18. prosince 1995 (23 let)
Místo narození Brno, Česko[1]
Bydliště Ivančice, Česko[1]
Výška 178 cm[1]
Profesionál od 2014
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 2 275 038 USD
Tenisová raketa Head Extreme Pro
Dvouhra
Poměr zápasů 245–143
Tituly 0 WTA, 14 ITF
Nejvyšší umístění 115. místo (22. července 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo kvalifikace (2016)
French Open 1. kolo (2018)
Wimbledon 2. kolo kvalifikace (2017)
US Open 3. kolo kvalifikace (2014)
Čtyřhra
Poměr zápasů 226–103
Tituly 5 WTA, 1 WTA 125s, 19 ITF
Nejvyšší umístění 1. místo (22. října 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2019)
French Open vítězka (2018)
Wimbledon vítězka (2018)
US Open semifinále (2018)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryň finále (2018)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open vítězka (2019)
French Open 1.kolo (2017)
Wimbledon 3. kolo (2016)
US Open čtvrtfinále (2016)
Týmové soutěže
Fed Cup vítězka (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20191017a17. října 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barbora Krejčíková (* 18. prosince 1995, Brno) je česká profesionální tenistka. Spolu s Kateřinou Siniakovou vyhrála ženskou čtyřhru na French Open 2018[2] a ve Wimbledonu 2018.[3] S Američanem Rajeevem Ramem zvítězila ve smíšené čtyřhře na Australian Open 2019.

V juniorské kategorii se Siniakovou získaly tři deblové Grand Slamy, když triumfovaly na French Open 2013, ve Wimbledonu 2013 a na US Open 2013. Jako poražená finalistka skončila v juniorské čtyřhře Australian Open 2013, kde byla její spoluhráčkou Ukrajinka Olexandra Korašviliová. V roce 2013 vyhrála dvouhru i čtyřhru na Evropském juniorském šampionátu do 18 let ve švýcarském Klostersu.

Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála pět deblových turnajů a limogeskou čtyřhru v sérii WTA 125K. Jako poražené finalistky se Siniakovou dohrály na Turnaji mistryň 2018.[4] V rámci okruhu ITF získala čtrnáct titulů ve dvouhře a devatenáct ve čtyřhře.[5]

Od roku 2017 začala nastupovat za TK Precheza Přerov. Předtím hrála za Slovan Ivančice a v letech 2012–2014 za TK Agrofert Prostějov.

Od druhé poloviny října 2018 do poloviny ledna 2019[6] byla světovou jedničkou ve čtyřhře žen, kterou se s Kateřinou Siniakovou staly společně jako pátá a šestá Češka, respektive čtyřicátá a čtyřicátá první hráčka od zavedení klasifikace v roce 1984. V deblovém žebříčku tak vytvořily čtrnáctou dvojici na vrcholu pořadí.[7][8]

Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v červenci 2019 na 115. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2018 na 1. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byla nejvýše postavena v říjnu 2013 na 3. příčce.[1] Od roku 2014 ji trénovala wimbledonská vítězka z roku 1998 Jana Novotná.

V českém fedcupovém týmu debutovala v roce 2019 ostravským čtvrtfinálem Světové skupiny proti Rumunsku, v němž se Siniakovou prohrála rozhodující čtyřhru. Češky tak odešly poraženy 2:3 na zápasy. Ve Fed Cupu 2018 se stala členkou vítězného týmu, když byla poprvé nominována do pražského finále proti Spojeným státům. Do roku 2020 v soutěži nastoupila k dvěma mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[9]

V anketě Zlatý kanár byla mezi juniorkami oceněna za rok 2011 v kategorii Talent roku. V roce 2018 se Siniakovou zvítězily v kategorii deblový pár roku a byly členkami vítězného fedcupového týmu. V anketě Sportovec roku 2018 byla společně se Siniakovou oceněna mezi jednotlivci na 9. místě. V kategorii Kolektiv vyhrála s fedcupovým týmem 1. místo. Ženská tenisová asociace ji vyhlásila se Siniakovou deblovým párem roku pro sezónu 2018.[10]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Forhend na French Open 2016

První ženský turnaj na okruhu ITF odehrála v červenci 2010 ve slovenských Piešťanech. V září 2011 vyhrála premiérový turnaj na této úrovni tenisu na osijecké události, když triumfovala s Anetou Dvořákovou ve čtyřhře. Probojovala se také do finále dvouhry, kde podlehla Chorvatce Petře Sunićové ve třech setech.[5]

2014-2015[editovat | editovat zdroj]

Debutové finále na okruhu WTA Tour odehrála na říjnovém BGL Luxembourg Open 2014 v Lucemburku. Po boku krajanky Lucie Hradecké nestačily v zápase o deblovou trofej na dvojici Timea Bacsinszká a Kristina Barroisová. První titul pak vybojovala ve čtyřhře Coupe Banque Nationale 2015, zářijového turnaje v Québecu. S Belgičankou Anou-Sophií Mestachovou ve finále zdolaly argentinsko-polský pár María Irigoyenová a Paula Kaniová.[1][5]

Na nejvyšší grandslamové úrovni hrála v průběhu sezón 2014 a 2015 singlové kvalifikace. V hlavní soutěži debutovala ženskou čtyřhrou French Open 2015, kde se její partnerkou stala Němka Julia Görgesová. V úvodním kole však uhrály jen tři gamy na nejlepší světovou dvojici Martina Hingisová a Sania Mirzaová.[5]

2016[editovat | editovat zdroj]

Do prvního grandslamového semifinále postoupila v ženské čtyřhře French Open, kde hrála po boku Kateřiny Siniakové. Vyřadily také světové jedničky Martinu Hingisovou se Sanií Mirzaovou, kterým oplatily čtvrtfinálovou porážku z dubnového Porsche Tennis Grand Prix, či nasazené šestky a krajanky Andreu Hlaváčkovou s Lucií Hradeckou. Před branami finále je zastavil sedmý nasazený pár Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová z Ruska.[1][5]

2017[editovat | editovat zdroj]

Do premiérového čtvrtfinále dvouhry okruhu WTA Tour se probojovala jako 254. hráčka žebříčku na květnové antuce norimberského Nürnberger Versicherungscupu. Po kvalifikačních výhrách nad krajankami Jesikou Malečkovou a Petrou Krejsovou si poprvé v probíhající sezóně zahrála hlavní soutěž a celkově poosmé. V úvodních dvou kolech hlavní soutěže jí soupeřky skrečovaly v průběhu druhých sad. Nejdříve rumunská kvalifikantka Alexandra Cadanțuová, která prohrávala 2–5 ve druhém setu. Poté také favorizovaná Němka Laura Siegemundová, jež si za příznivého stavu 6–4 a 5–5 poranila koleno a byla z dvorce odnesena na nosítkách.[11] Mezi poslední osmičkou pak odvrátila pět mečbolů německé hráčky Cariny Witthöftové.[12] V rozhodující sadě semifinále udělila Rumunce Soraně Cîrsteaové „kanára“ a probojovala se do závěrečného zápasu turnaje.[13] V něm nestačila na nejvýše nasazenou Nizozemku a obhájkyni trofeje Kiki Bertensovou, když za 56 minut uhrála jen tři hry. V následném vydání žebříčku WTA se posunula na 142. příčku, dvě místa za kariérním maximem.[14]

2018[editovat | editovat zdroj]

Ve čtyřhře Birmingham Classic 2018 postoupila se Siniakovou do semifinále

Se Siniakovou vyhrála ženskou čtyřhru French Open, když ve čtvrtfinále zdolaly turnajové trojky Andreju Klepačovou s Maríou José Martínezovou Sánchezovou a v semifinále druhé nasazené plzeňské rodačky Andreu Sestini Hlaváčkovou s Barborou Strýcovou. V boji o titul přehrály za 65 minut japonskou dvojici Eri Hozumiová a Makoto Ninomijová po dvousetovém průběhu. Staly se tak třetím českým párem, jenž vyhrál Roland Garros.[2] O měsíc později triumfovaly i v ženském deblu Wimbledonu, když ve finále zdolaly americko-český pár Nicole Melicharová a Květa Peschkeová.

2019[editovat | editovat zdroj]

V lednu s Američanem Rajeevem Ramem vyhrála smíšenou čtyřhru na Australian Open. Se Siniakovou odešly poraženy z finále čtyřhry BNP Paribas Open v Indian Wells. V dubnu vyhrála dva turnaje okruhu ITF v řadě. Nejdříve ve floridském Palm Harbor s dotací 80 tisíc dolarů, ve finále hladce zdolala nasazenou jedničku Nicole Gibbsovou, když čas utkání činil 58 minut. O týden později přidala celkově dvanáctou trofej v alabamském Pelhamu, na akci s rozpočtem 25 tisíc dolarů. V závěrečném zápase přehrála americkou turnajovou dvojku Caroline Dolehideovou.[15] Na začátku května ovládla turnaj ITF s dotací 60 tisíc dolarů v německém Wiesbadenu po finálovém vítězství nad Ukrajinkou Katarinu Zavackou. V červnovém finále události ITF ve Starých Splavech s rozpočtem 60 tisíc dolarů přehrála Denisu Allertovou.

Premiérovou trofej z kategorie Premier 5 si odvezla ze čtyřhry Rogers Cupu v Torontu, kde se Siniakovou ve finále zdolaly německo-nizozemské turnajové čtyřky Annu-Lenu Grönefeldovou a Demi Schuursovou po dvousetovém průběhu.[16] Druhý sezónní titul přidaly na Upper Austria Ladies Linz 2019 v Linci po výhře nad rakousko-švýcarskou dvojici Barbara Haasová a Xenia Knollová. Již postupem do finále si zajistily účast na Turnaji mistryň.[17]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 1995 v Brně. Má dva starší sourozence. V letech 2007–2015 vystudovala všeobecné Gymnázium Jana Blahoslava v Ivančicích.

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Ženská čtyřhra: 2 (2–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 2018 French Open antuka Česko Kateřina Siniaková Japonsko Eri Hozumiová
Japonsko Makoto Ninomijová 		6–3, 6–3
Vítězka 2018 Wimbledon tráva Česko Kateřina Siniaková Česko Květa Peschkeová
USA Nicole Melicharová 		6–4, 4–6, 6–0

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítězka 2019 Australian Open tvrdý USA Rajeev Ram Austrálie Astra Sharmaová
Austrálie John-Patrick Smith 		7–6(7–3), 6–1

Finále Turnaje mistryň[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. WTA Finals, Singapur tvrdý (h) Česko Kateřina Siniaková Maďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová 		4–6, 5–7

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (2–0 Č)
Turnaj mistryň (0–1 Č)
Premier Mandatory & Premier 5 (1–2 Č)
Premier (0–1 Č)
International (0–1 D; 2–3 Č)

Dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 27. května 2017 Norimberk, Německo antuka Nizozemsko Kiki Bertensová 2–6, 1–6

Čtyřhra: 12 (5–7)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 13. října 2014 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h) Česko Lucie Hradecká Švýcarsko Timea Bacsinszká
Německo Kristina Barroisová 		6–3, 4–6, [4–10]
Vítězka 1. 20. září 2015 Quebec, Kanada tvrdý (h) Belgie An-Sophie Mestachová Argentina María Irigoyenová
Polsko Paula Kaniová 		4–6, 6–3, [12–10]
Finalistka 2. 14. února 2016 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Rusko Věra Duševinová Švýcarsko Martina Hingisová
Indie Sania Mirzaová 		3–6, 1–6
Finalistka 3. 29. července 2017 Båstad, Švédsko antuka Argentina María Irigoyenová Nizozemsko Quirine Lemoineová
Nizozemsko Arantxa Rusová 		6–3, 3–6, [8–10]
Finalistka 4. 6. ledna 2018 Šen-čen, ČLR tvrdý Česko Kateřina Siniaková Rumunsko Simona Halepová
Rumunsko Irina-Camelia Beguová 		6–1, 1–6, [8–10]
Finalistka 5. 1. dubna 2018 Miami, Spojené státy tvrdý Česko Kateřina Siniaková Austrálie Ashleigh Bartyová
USA Coco Vandewegheová 		2–6, 1–6
Vítězka 2. 10. června 2018 French Open, Paříž, Francie antuka Česko Kateřina Siniaková Japonsko Eri Hozumiová
Japonsko Makoto Ninomijová 		6–3, 6–3
Vítězka 3. 14. července 2018 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Česko Kateřina Siniaková Česko Květa Peschkeová
USA Nicole Melicharová 		6–4, 4–6, 6–0
Finalistka 6. 28. října 2018 Turnaj mistryň, Singapur tvrdý (h) Česko Kateřina Siniaková Maďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová 		4–6, 5–7
Finalistka 7. 16. března 2019 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Česko Kateřina Siniaková Belgie Elise Mertensová
Bělorusko Aryna Sabalenková 		3–6, 2–6
Vítězka 4. 11. srpna 2019 Toronto, Kanada tvrdý Česko Kateřina Siniaková Německo Anna-Lena Grönefeldová
Nizozemsko Demi Schuursová 		7–5, 6–0
Vítězka 5. 13. října 2019 Linec, Rakousko tvrdý (h) Česko Kateřina Siniaková Rakousko Barbara Haasová
Švýcarsko Xenia Knollová 		6–4, 6–3

Finále série WTA 125s[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125s (1–0 Č)

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 15. listopadu 2015 Limoges, Francie tvrdý (h) Lucembursko Mandy Minellaová Rusko Margarita Gasparjanová
Gruzie Oxana Kalašnikovová 		1–6, 7–5, [10–6]

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 21 (14–7)[editovat | editovat zdroj]

Vítězka[editovat | editovat zdroj]

Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka Výsledek
1. 21. října 2012 Dubrovník, Chorvatsko antuka Rusko Polina Lejkinová 6–4, 6–1
2. 6. října 2013 Solin, Bulharsko antuka Česko Tereza Malíková 6–2, 6–2
3. 27. října 2013 Dubrovník, Chorvatsko (2) antuka Slovinsko Polona Rebersaková 6–1, 3–6, 6–0
4. 3. listopadu 2013 Umag, Chorvatsko antuka Maďarsko Agnes Buktová 6–1, 6–4
5. 25. listopadu 2013 Bol, Chorvatsko antuka Chorvatsko Ema Mikulčićová 3–6, 6–0, 6–3
6. 16. června 2014 Přerov, Česká republika antuka Slovensko Lenka Juríková 6–3, 6–4
7. 30. června 2014 Toruň, Polsko antuka Řecko Maria Sakkariová 6–4, 6–1
8. 27. října 2014 Istanbul, Turecko tvrdý (h) Švýcarsko Viktorija Golubicová 6–1, 6–4
9. 13. července 2015 Olomouc, Česká republika antuka Česko Petra Cetkovská 3–6, 6–4, 7–6(7–5)
10. 1. července 2018 Toruň, Polsko antuka Slovensko Rebecca Šramková 7–5, 6–1
11. 7. dubna 2019 Palm Harbor, Spojené státy tvrdý (h) USA Nicole Gibbsová 6–0, 6–1
12. 14. dubna 2019 Pelham, Spojené státy antuka USA Caroline Dolehideová 6–4, 6–3
13. 5. května 2019 Wiesbaden, Německo antuka Ukrajina Katarina Zavacká 6–4, 7–6(7–2)
14. 23. června 2019 Staré Splavy, Česko antuka Česko Denisa Allertová 6–2, 6–3

Finalistka[editovat | editovat zdroj]

Č. Datum Turnaj Povrch Vítězka Výsledek
1. 3. září 2011 Osijek, Chorvatsko antuka Chorvatsko Petra Sunićová 6–4, 0–6, 2–6
2. 21. dubna 2013 Šibenik, Chorvatsko antuka Maďarsko Agnes Buktová 6–3, 6–2
3. 17. března 2014 Antalya, Turecko tvrdý Česko Denisa Allertová 3–6, 2–6
4. 23. února 2015 Beinasco, Itálie antuka (h) Slovensko Kristína Kučová 4–6, 6–7(3–7)
5. 3. srpna 2015 Plzeň, Česká republika antuka Česko Andrea Hlaváčková 6–3, 2–6, 3–6
6. 26. března 2017 Mornington, Austrálie antuka Austrálie Destanee Aiavová 2–6, 6–4, 2–6
7. 1. dubna 2017 Mornington, Austrálie antuka Francie Shérazad Reixová 6–7(3–7), 4–6

Čtyřhra: 26 (19–7)[editovat | editovat zdroj]

Vítězka[editovat | editovat zdroj]

Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Finalistky Výsledek
1. 2. září 2011 Osijek, Chorvatsko antuka Česko Aneta Dvořáková Ukrajina Diana Bogoliyová
Rusko Alena Tarasová 		7–5, 6–2
2. 29. říjen 2011 Dubrovník, Chorvatsko antuka Rusko Viktoria Kanová Česko Martina Kubičíková
Bulharsko Dalia Zafirová 		7–6(7–3), 6–0
3. 31. srpen 2012 Osijek, Chorvatsko antuka Česko Aneta Dvořáková Česko Kateřina Kramperová
Česko Petra Krejsová 		6–4, 3–6, 10–8
4. 12. říjen 2012 Sarajevo, Bosna a Hercegovina antuka Česko Tereza Malíková Itálie Angelica Moratelliová
Srbsko Milana Spremová 		6–3, 6–2
5. 26. říjen 2012 Dubrovník, Chorvatsko antuka Česko Tereza Malíková Slovensko Lucia Butkovská
Německo Christina Shakovetsová 		7–5, 7–6(7–5)
6. 12. duben 2013 Bol, Chorvatsko antuka Rusko Polina Leykinová Chorvatsko Jana Fettová
USA Bernarda Peraová 		6–3, 6–3
7. 19. duben 2013 Šibenik, Chorvatsko antuka Rusko Polina Leykinová Nizozemsko Cindy Burgerová
Německo Anna Klasenová 		3–6, 6–3, 12–10
8. 11. srpen 2013 Hechingen, Německo antuka Česko Kateřina Siniaková Rumunsko Laura-Ioana Andreiová
Francie Laura Thorpeová 		6–1, 6–4
9. 19. října 2013 Dubrovník, Chorvatsko antuka Slovensko Lenka Juríková Česko Gabriela Pantůčková
Slovinsko Polona Rebersaková 		7–5, 3–6, 10–4
10. 16. listopadu 2013 Bol, Chorvatsko antuka Nizozemsko Demi Schuursová Česko Tereza Malíková
Slovensko Vivien Juhaszová 		6–2, 6–4
11. 25. listopadu 2013 Bol, Chorvatsko antuka Rumunsko Ana Bianca Mihăilă Srbsko Bojana Marinkovićová
Slovinsko Natalija Šipeková 		6–2, 6–2
12. 26. května 2014 Maribor, Slovinsko antuka Česko Kateřina Siniaková Nizozemsko Cindy Burgerová
Chile Daniela Seguelová 		6–0, 6–1
13. 2. června 2014 Sarajevo, Bosna a Hercegovina antuka Bulharsko Viktorija Tomovová Německo Carolin Danielsová
Turecko Melis Sezerová 		7–6(7–3), 6–2
14. 21. července 2014 Sobota, Polsko antuka Srbsko Aleksandra Krunićová Ukrajina Anastasija Vasyljevová
Ukrajina Maryna Zanevská 		3–6, 6–0, [10–6]
15. 8. června 2015 Padova, Itálie antuka Argentina María Irigoyenová Maďarsko Réka Luca Janiová
Argentina Paula Ormaecheaová 		6–4, 6–2
16. 15. června 2015 Montpellier, Francie antuka Argentina María Irigoyenová Německo Laura Siegemundová
Česko Renata Voráčová 		6–4, 6–2
17. 3. srpna 2015 Plzeň, Česko antuka Švédsko Rebecca Petersonová Česko Lenka Kunčíková
Česko Karolína Stuchlová 		6–4, 6–3
18. 5. října 2015 Tampico, Mexiko tvrdý Argentina María Irigoyenová Paraguay Verónica Cepedeová Roygová
Rusko Marina Melnikovová 		7–5, 6–2
19. 1. dubna 2017 Mornington, Austrálie antuka Izrael Julia Glušková Austrálie Jessica Mooreová
Thajsko Varatčaja Vongteančajová 		6–4, 2–6, [11–9]

Finalistka[editovat | editovat zdroj]

Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Vítězky Výsledek
1. 20. říjen 2012 Dubrovník, Chorvatsko antuka Česko Martina Kubičíková Itálie Giulia Bruzzoneová
Itálie Chiara Mendová 		6–4, 6–2
2. 4. srpen 2013 Bad Saulgau, Německo antuka Česko Kateřina Siniaková Rumunsko Laura-Ioana Andreiová
Rumunsko Elena Bogdanová 		6–7(11–13), 6–4, 10–8
3. 25. října 2013 Dubrovník 2, Chorvatsko antuka Slovensko Lenka Juríková Maďarsko Agnes Buktová
Slovensko Vivien Juhaszová 		6–3, 6–3
4. 2. listopadu 2013 Umag, Chorvatsko antuka Maďarsko Agnes Buktová Česko Tereza Malíková
Slovensko Vivien Juhaszová 		6–4, 7–6(7–5)
5. 24. března 2014 Antalya, Turecko tvrdý Turecko İpek Soyluová Švédsko Susanne Celiková
Japonsko Kotomi Takahatová 		4–6, 3–6
6. 14. července 2014 Olomouc, Česko antuka Srbsko Aleksandra Krunićová Česko Petra Cetkovská
Česko Renata Voráčová 		2–6, 6–4, [7–10]
7. 28. září 2015 Victoria, Mexiko tvrdý Argentina María Irigoyenová Belgie Ysaline Bonaventureová
Belgie Elise Mertensová 		4–6, 6–4, [6–10]

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Výsledek datum a místo konání spoluhráčky soupeřky skóre zdroj
Vítězka Fed Cup 2018
10.–11. listopadu 2018
Praha, Česko
tvrdý, O2 arena
Česko Petra Kvitová
Česko Kateřina Siniaková
Česko Barbora Strýcová 		USA Spojené státy 3–0
(detail) 		[18]
USA Danielle Collinsová
USA Sofia Keninová
USA Alison Riskeová
USA Nicole Melicharová

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorek: 4 (3–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 2013 Australian Open tvrdý Ukrajina Olexandra Korašviliová Chorvatsko Ana Konjuhová
Kanada Carol Zhaová 		7–5, 4–6, [7–10]
Vítězka 2013 French Open antuka Česko Kateřina Siniaková Ekvádor Doménica Gonzálezová
Brazílie Beatriz Haddad Maiová 		7–5, 6–2
Vítězka 2013 Wimbledon tráva Česko Kateřina Siniaková Ukrajina Anhelina Kalininová
Bělorusko Iryna Šymanovičová 		6–3, 6–1
Vítězka 2013 US Open tvrdý Česko Kateřina Siniaková Švýcarsko Belinda Bencicová
Španělsko Sara Sorribesová Tormová 		6–3, 6–4

Chronologie výsledků na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 2014 2015 2016 2017 2018 2019 SR V–P
Australian Open A Q2 Q3 Q2 Q3 Q2 0 / 0 0–0
French Open A Q2 A A 1R Q1 0 / 1 0–1
Wimbledon A Q1 Q1 Q2 A A 0 / 0 0–0
US Open Q3 Q1 A Q1 Q1 Q2 0 / 0 0–0
Výhry–prohry 0–0 0–0 0–0 0–0 0–1 0–0 0 / 1 0–1

Ženská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 2015 2016 2017 2018 2019 SR V–P
Australian Open A 2R 2R 3R QF 0 / 4 7–1
French Open 1R SF 3R Vítěz 1R 1 / 5 12–4
Wimbledon A 1R 1R Vítěz SF 1 / 4 10–3
US Open A QF 3R SF A 0 / 3 9–3
Výhry–prohry 0–1 8–4 5–4 18–2 7–3 2 / 16 34–14
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barbora Krejčíková na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f (anglicky) Barbora Krejčíková na stránkách Ženské tenisové asociace, přístup: 20190524a24. května 2019
  2. ↑ a b TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Krejčíková se Siniakovou si z Roland Garros odváží první grandslamový titul! [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-10 [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Druhý grandslam v řadě! Krejčíková se Siniakovou ovládly i Wimbledon [online]. TenisPortal.cz, 2018-07-14 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Krejčíková se Siniakovou sezonu triumfem na Turnaji mistryň nezakončily [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-28 [cit. 2018-10-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e (anglicky) Barbora Krejčíková na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20190812a12. srpna 2019
  6. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Siniaková vyhrála po boku Kruničové čtyřhru v Sydney [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-12 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ Petr Pokorný, TenisPortal.cz, ČTK. Krejčíková a Siniaková jsou novými světovými jedničkami ve čtyřhře, polepšila si i Kvitová [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-21 [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ Krejcikova and Siniakova earn World No.1 doubles ranking [online]. WTA Tour, Inc., 2018-10-22 [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ (anglicky) Barbora Krejčíková na stránkách Fed Cupu, přístup: 20190524a24. května 2019
  10. ↑ Krejčíková a Siniaková jsou tenisový pár roku, Halepová nejlepší hráčka. iDNES.cz [online]. 2018-10-19 [cit. 2018-10-25]. Dostupné online. 
  11. ↑ Luboš Zabloudil, Ondřej Jirásek. Krejčíková si poprvé v kariéře zahraje čtvrtfinále turnaje WTA. Postupuje však po ošklivém pádu Siegemundové [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-24 [cit. 2017-05-26]. Siegemundové Dostupné online. (česky) 
  12. ↑ Luboš Zabloudil, Ondřej Jirásek. Životní turnaj pokračuje! Krejčíková odvrátila pět mečbolů a je poprvé v semifinále turnaje WTA [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-25 [cit. 2017-05-26]. Dostupné online. (česky) 
  13. ↑ Luboš Zabloudil. Krejčíková v Norimberku postoupila už do finále, vyzve v něm obhájkyni titulu Bertensovou [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-26 [cit. 2017-05-26]. Dostupné online. (česky) 
  14. ↑ Sky Sports Tennis. Kiki Bertens and Sam Stosur prepare for French open with Nuremberg and Strasbourg wins [online]. Sky Sports, 2017-05-28 [cit. 2017-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ LUBOŠ ZABLOUDIL, TENISPORTAL.CZ. Krejčíková v Americe vyhrála dva turnaje ITF během dvou týdnů! [online]. TenisPortal.cz, 2019-04-14 [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  16. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Krejčíková se Siniakovou v Torontu získaly třetí společný titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-08-11 [cit. 2019-08-12]. Dostupné online. 
  17. ↑ ČTK, iDNES.cz. Krejčíková se Siniakovou mají titul z Lince, slaví i patnáctiletá Gauffová [online]. iDNES.cz, 2019-10-13 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 
  18. ↑ Fed Cup Final [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Barbora Krejčíková Nástupce

Tímea Babosová 		Světová jednička ve čtyřhře
22. 10. 2018 – 14. 1. 2019
(se Siniakovou)
Kateřina Siniaková

Čang Jung-žan / Martina Hingisová 		ITF – mistryně světa ve čtyřhře
2018
(se Siniakovou)
úřadující

Čang Jung-žan / Martina Hingisová 		WTA – deblový pár roku
2018
(se Siniakovou)
úřadující
WTA – Tenistky na prvním místě světového žebříčku ve čtyřhře
Martina Navrátilová (1984/1990 – 237 t.) • Pam Shriverová (1985/1986 – 48 t.) • Helena Suková (1990/1993 – 68 t.) • Jana Novotná (1990/1999 – 67 t.) • Gigi Fernándezová (1991/1995 – 80 t.) • Nataša Zverevová (1991/1999 – 124 t.) • Larisa Neilandová (1992 – 4 t.) • Arantxa Sánchezová Vicariová (1992/1997 – 111 t.) • Lindsay Davenportová (1997/2000 – 32 t.) • Martina Hingisová (1998/2018 – 90 t.) • Anna Kurnikovová (1999/2000 – 10 t.) • Corina Morariuová (2000 – 7 t.) • Lisa Raymondová (2000/2012 – 138 t.) • Rennae Stubbsová (2000 – 3 t.) • Julie Halardová-Decugisová (2000 – 14 t.) • Ai Sugijamová (2000/2003 – 45 t.) • Paola Suárezová (2002/2004 – 87 t.) • Kim Clijstersová (2003 – 4 t.) • Virginia Ruanová Pascualová (2003/2005 – 65 t.) • Cara Blacková 2005/2010 – 163 t.) • Samantha Stosurová (2006/2007 – 61 t.) • Liezel Huberová (2007/2012 – 200 t.) • Serena Williamsová (2010 – 8 t.) • Venus Williamsová (2010 – 8 t.) • Gisela Dulková (2010/2011 – 24 t.) • Flavia Pennettaová (2011 – 18 t.) • Květa Peschkeová (2011 – 10 t.) • Katarina Srebotniková (2011 – 10 t.) • Sara Erraniová (2012/2015 – 87 t.) • Roberta Vinciová (2012/2015 – 110 t.) • Pcheng Šuaj (2014 – 20 t.) • Sie Su-wej (2014 – 5 t.) • Sania Mirzaová (2015/2017 – 91 t.) • Bethanie Matteková-Sandsová (2017 – 32 t.) • Lucie Šafářová (2017 – 6 t.) • Latisha Chan (2017/2018 – 34 t.)  • Jekatěrina Makarovová (2018 – 5 t.) • Jelena Vesninová (2018 – 5 t.) • Tímea Babosová (2018 – 13 t.) • Barbora Krejčíková (2018/2019 – 12 t.) • Kateřina Siniaková (2018/2019 – 33 t.) • Kristina Mladenovicová (2019 – 7 t.) • Barbora Strýcová (2019 – 16 t.)
Žebříček WTA byl zaveden 4. září 1984 • (rok prvně/naposledy jedničkou – počet týdnů (t.)) • současná světová jednička tučně, stav k 11. listopadu 2019
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Barbora_Krejčíková&oldid=17747558“