Anett Kontaveitová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anett Kontaveitová
Anett Kontaveitová ve Wimbledonu 2017
Stát EstonskoEstonsko Estonsko
Datum narození 24. prosince 1995 (22 let)
Místo narození Tallinn, Estonsko
Bydliště Tallinn, Estonsko
Výška 174 cm
Váha 65 kg
Profesionál od 2010
Držení rakety pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 1 678 976 USD
Tenisová raketa Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů 249–127
Tituly 1 WTA, 11 ITF
Nejvyšší umístění 24. místo (28. května 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (2018)
French Open 3. kolo (2018)
Wimbledon 3. kolo (2017)
US Open 4. kolo (2015)
Čtyřhra
Poměr zápasů 42–23
Tituly 0 WTA, 5 ITF
Nejvyšší umístění 260. místo (21. dubna 2014)
Poslední aktualizace: 2018-05-3030. května 2018
Jediné grandslamové finále si zahrála na juniorce US Open 2012

Anett Kontaveitová (* 24. prosince 1995 Tallinn) je estonská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour jeden singlový turnaj, když triumfovala na travnatém Ricoh Open 2017. V rámci okruhu ITF získala do května 2018 jedenáct titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v květnu 2018 na 24. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2014 na 260. místě. Trénuje ji Glenn Schaap. Dříve tuto roli plnil Peeter Lamp.[2]

V estonském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 únorovým čtvrtfinále druhé světové skupiny proti Španělsku, v němž hladce prohrála obě dvouhry s Martínezovou Sánchezovou a Suárezovou Navarrovou. Estonky pak podlehly 1:4 na zápasy. Do roku 2018 v soutěži nastoupila k osmnácti mezistátním utkáním s bilancí 14–6 ve dvouhře a 3–6 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Juniorská kariéra[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2011 vyhrála singlovou soutěž floridského Orange Bowlu, když na turnaji přehrála hráčky z první třístovky ženské klasifikace, Eugenii Bouchardovou a Julii Putincevovou.

Po boku Taťány Vorobjovové získala deblový titul na Mistrovství Evropy 16letých 2011 po finálové výhře nad nejvýše nasazenou českou dvojicí Barbora Krejčíková a Petra Rohanová.

Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byla nejvýše postavená 10. září 2012 na 4. místě.

Grand Slam[editovat | editovat zdroj]

Na prvních třech grandslamových událostech sezóny se nejdále probojovala do semifinále dvouhry.

Mezi poslední čtveřicí juniorek na Australian Open 2013 podlehla v pozici turnajové desítky Češce Kateřině Siniakové. V semifinále French Open 2012 skončila na raketě druhé nasazené a pozdější německé vítězky Anniky Beckové. Ve Wimbledonu 2012 nenašla recept na pátou nasazenou Kanaďanku Eugenii Bouchardovou.

Jediné kariérní finále na majoru odehrála na US Open 2012. Ve čtvrtfinále přešla z pozice turnajové dvanáctky přes nejvýše nasazenou Američanku Taylor Townsendovou poměrem 6–4 a 6–4. V semifinále vyřadila další americkou juniorku Victorii Duvalovou, hrající na divokou kartu, po sadách 6–2 a 7–6. Ve finále však po dvousetovém průběhu podlehla Američance Samanthě Crawfordové 5–7 a 3–6, když soupeřka obdržela do soutěže také divokou kartu od pořadatelů.

Ženský tenis[editovat | editovat zdroj]

V letech 2009 a 2010 se stala vůbec nejmladší mistryní žen Estonska ve dvouhře.

Bekhend na French Open 2015

Premiérový titul z okruhu ITF si připsala v lednu 2011 na turnaji Seb Tallink Open IV v rodném Tallinnu, když ve finále zdolala Slovenku Zuzanu Luknárovou 6–4, 4–6 a 6–2. Následně v této úrovni ženského tenisu vyhrála sedm singlových finále v řadě. První divokou kartu do kvalifikace turnaje WTA Tour obdržela na kodaňském E-Boks Open 2012. Po výhře nad favorizovanou francouzskou tenistkou Kristinou Mladenovicovou, prohrála v posledním třetím kvalifikačním kole s Němkou Annikou Beckovou.

Premiérový start v hlavní soutěži WTA Tour zaznamenala v sezóně 2014, když na úvodní lednové události okruhu ASB Classic, konané v Aucklandu, vyhrála tři kvalifikační kola. V posledním z nich přehrála po dvousetové výhře 6–3, 7–6, šestou nasazenou a 144. ženu světové klasifikace Irinu Falconiovou ze Spojených států. V prvním utkání hlavní soutěže pak podlehla Japonce ze třetí stovky žebříčku Sačie Išizuové poměrem 3–6, 6–1 a 3–6.

Divokou kartu obdržela do hlavní soutěže turnaje druhé nejvyšší kategorie Premier Mandatory – Miami Masters 2014. V prvním kole nestačila na Američanku Madison Keysovou výsledkem 3–6 a 2–6.

Do premiérového finále na okruhu WTA Tour se probojovala ve 21 letech během debutového ročníku dubnového Ladies Open Biel Bienne 2017, když na cestě do závěrečného boje o titul postupně přehrála britskou světovou osmatřicítku Heather Watsonovou, Rusku Jevgeniji Rodinovou, Belgičanku Elise Mertensovou a po třísetovém průběhu také běloruskou kvalifikantku Aljaksandru Sasnovičovou.[4] Ve finále však nenašla recept na 17letou českou kvalifikantku figurující na 233. pozici Markétu Vondroušovou, jíž podlehla ve dvou setech. V následném vydání žebříčku WTA postoupila z 99. na 74. příčku, jedno místo za svým kariérním maximem.[5]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (0)
Premier (0)
International (1–2 D)

Dvouhra: 2 (1–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 16. dubna 2017 Biel/Bienne, Švýcarsko tvrdý (h) Česko Markéta Vondroušová 4–6, 6–7(6–8)
Vítězka 1. 18. června 2017 s-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Rusko Natalja Vichljancevová 6–2, 6–3
Finalistka 2. 23. července 2017 Gstaad, Švýcarsko antuka Nizozemsko Kiki Bertensová 4–6, 6–3, 1–6

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 14 (11–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1. 24. ledna 2011 Tallinn 2, Estonsko tvrdý (h) Slovensko Zuzana Luknárová 6–4, 4–6, 6–2
Vítězka 2. 1. srpna 2011 Savitaipale, Finsko antuka Nizozemsko Lisanne van Rietová 6–3, 6–1
Vítězka 3. 24. října 2011 Stockholm 3, Švédsko tvrdý (h) Německo Syna Kayserová 6–4, 6–2
Vítězka 4. 20. února 2012 Tallinn 2, Estonsko tvrdý (h) Polsko Katarzyna Piterová 7–5, 6–4
Vítězka 5. 20. srpna 2012 San Luis Potosí, Mexiko tvrdý Mexiko Victoria Rodríguezová 6–1, 6–1
Vítězka 6. 13. května 2013 Marathón 2, Řecko tvrdý Spojené království Lucy Brownová 6–4, 6–7 (6–8), 6–3
Vítězka 7. 27. května 2013 Moskva 2, Rusko antuka Turecko Çağla Büyükakçay 6–1, 6–1
Vítězka 8. 29. září 2013 İzmir 2, Turecko tvrdý Turecko Başak Eraydınová 3–6, 7–6(7–4), 6–0
Finalistka 1. 9. července 2013 Podgorica, Černá Hora antuka Lichtenštejnsko Stephanie Vogtová 4–6, 3–6
Vítězka 9. 7. října 2013 Margaret River, Austrálie tvrdý Spojené státy americké Irina Falconiová 6–2, 6–4
Finalistka 2. 10. února 2014 Tallinn, Estonsko tvrdý (h) Švýcarsko Timea Bacsinszká 3–6, 3–6
Finalistka 3. 17. února 2014 Moskva, Rusko tvrdý (h) Bělorusko Aljaksandra Sasnovičová 3–6, 2–6
Vítězka 10. 1. června 2015 Eastbourne, Spojené království tráva Rusko Alla Kudrjavcevová 7–6(7–4), 7–6(7–2)
Vítězka 11. 29. ledna 2017 Andrézieux-Bouthéon, Francie tvrdý (h) Srbsko Ivana Jorovićová 6–4, 7–6(7–5)

Čtyřhra: 8 (5–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 1. 24. ledna 2011 Estonsko Tallinn 2 tvrdý (h) Estonsko Maret Aniová Srbsko Tamara Čurovićová
Ukrajina Jevgenija Kryvoručková
6–7(8–10), 1–6
Vítězka 1. 20. srpna 2012 Mexiko San Luis Potosí tvrdý Nový Zéland Emily Fanningová Spojené státy americké Erin Clarková
Spojené státy americké Elizabeth Ferrisová
6–0, 6–3
Vítězka 2. 25. března 2013 Estonsko Tallinn tvrdý (h) Lotyšsko Jeļena Ostapenková Ukrajina Ljudmila Kičenoková
Ukrajina Nadija Kičenoková
2–6, 7–5, [10–0]
Vítězka 3. 29. dubna 2013 Spojené království Edinburgh antuka Spojené království Jessica Renová Spojené království Anna Smithová
Spojené království Francesca Stephensonová
6–2, 6–3
Finalistka 2. 13. května 2013 Řecko Marathón 2 tvrdý Spojené království Laura Deigmanová Makedonie Lina Gjorcheská
Řecko Despoina Vogasariová
4–6, 6–2, [6–10]
Vítězka 4. 29. července 2013 Turecko İzmir 2 tvrdý Rusko Polina Lejkinová Turecko Hülya Esenová
Turecko Lütfiye Esenová
6–4, 7–5
Finalistka 3. 2. září 2013 Rusko Moskva antuka Ukrajina Olga Jančuková Ukrajina Anna Škudunová
Ukrajina Aljona Sotnikovová
3–6, 4–6
Vítězka 5. 14. dubna 2014 USA Dothan antuka Bělorusko Ilona Kremenová USA Shelby Rogersová
Austrálie Olivia Rogowská
6–1, 5–7, [10–5]

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorek: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Finalistka 2012 US Open tvrdý Spojené státy americké Samantha Crawfordová 5–7, 3–6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anett Kontaveit na anglické Wikipedii.

  1. (anglicky) Anett Kontaveitová na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2018-05-3030. května 2018
  2. (anglicky) Anett Kontaveitová na stránkách Ženské tenisové asociace, přístup: 2018-05-3030. května 2018
  3. (anglicky) Anett Kontaveitová na stránkách Fed Cupu, přístup: 2017-09-077. září 2017
  4. ZABLOUDIL, Luboš. Vondroušová přehrála i Strýcovou a v Bielu si zahraje finále! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-15 [cit. 2017-04-15]. Dostupné online. (česky) 
  5. ZABLOUDIL, Luboš. Vondroušová přemohla únavu i Kontaveitovou a v Bielu slaví první titul z turnaje WTA! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-16 [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]