Anett Kontaveitová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anett Kontaveitová
Anett Kontaveitová na French Open 2021
StátEstonskoEstonsko Estonsko
Datum narození24. prosince 1995 (26 let)
Místo narozeníTallinn, Estonsko
BydlištěTallinn, Estonsko
Výška174 cm
Váha65 kg
Profesionál od2010
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek6 785 470 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů357–180
Tituly5 WTA, 11 ITF
Nejvyšší umístění7. místo (15. listopadu 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2020)
French Open4. kolo (2018)
Wimbledon3. kolo (2017, 2018, 2019)
US Open4. kolo (2015, 2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňfinále (2021)
Olympijské hry1. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů53–41
Tituly0 WTA, 5 ITF
Nejvyšší umístění95. místo (2. března 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2019, 2020)
French Open3. kolo (2019)
Wimbledon2. kolo (2017)
US Open2. kolo (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20211121a21. listopadu 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jediné grandslamové finále si zahrála na juniorce US Open 2012

Anett Kontaveitová, nepřechýleně Kontaveit (* 24. prosince 1995 Tallinn) je estonská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour pět turnajů ve dvouhře. V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 2021 na 7. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2020 na 95. místě. Trénuje ji Dmitrij Tursunov. Dříve tuto roli plnili Ain Suurthal, Nigel Sears, Peeter Lamp či Glenn Schaap.[2]

V estonském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 únorovým čtvrtfinále druhé světové skupiny proti Španělsku, v němž hladce prohrála obě dvouhry s Martínezovou Sánchezovou a Suárezovou Navarrovou. Estonky pak podlehly 1:4 na zápasy. Do roku 2020 v soutěži nastoupila k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 18–7 ve dvouhře a 4–8 ve čtyřhře.[3]

Estonsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, které byly o rok odloženy pro koronavirovou pandemii. V singlové soutěži ji vyřadila v prvním kole Řekyně Maria Sakkariová.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Juniorská kariéra[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2011 vyhrála singlovou soutěž floridského Orange Bowlu, když na turnaji přehrála hráčky z první třístovky ženské klasifikace, Eugenii Bouchardovou a Julii Putincevovou.

Po boku Taťány Vorobjovové získala deblový titul na Mistrovství Evropy 16letých 2011 po finálové výhře nad nejvýše nasazenou českou dvojicí Barbora Krejčíková a Petra Rohanová.

Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byla nejvýše postavená 10. září 2012 na 4. místě.

Mezi poslední čtveřicí juniorek na Australian Open 2013 podlehla v pozici turnajové desítky Češce Kateřině Siniakové. V semifinále French Open 2012 skončila na raketě druhé nasazené a pozdější německé vítězky Anniky Beckové. Ve Wimbledonu 2012 nenašla recept na pátou nasazenou Kanaďanku Eugenii Bouchardovou.

Jediné juniorské finále na majoru odehrála na US Open 2012. Ve čtvrtfinále přešla z pozice turnajové dvanáctky přes nejvýše nasazenou Američanku Taylor Townsendovou. V semifinále vyřadila další americkou juniorku Victorii Duvalovou, hrající na divokou kartu Ve finále však po dvousetovém průběhu podlehla Američance Samanthě Crawfordové, když soupeřka obdržela do soutěže také divokou kartu od pořadatelů.

Ženský tenis[editovat | editovat zdroj]

V letech 2009 a 2010 se stala vůbec nejmladší mistryní žen Estonska ve dvouhře.

Bekhend na French Open 2015

Premiérový titul z okruhu ITF si připsala v lednu 2011 na turnaji Seb Tallink Open IV v rodném Tallinnu, když ve finále zdolala Slovenku Zuzanu Luknárovou. Následně na této úrovni ženského tenisu vyhrála sedm singlových finále v řadě.

První divokou kartu do kvalifikace turnaje WTA Tour obdržela na kodaňském E-Boks Open 2012. Po výhře nad favorizovanou francouzskou tenistkou Kristinou Mladenovicovou, prohrála v posledním třetím kvalifikačním kole s Němkou Annikou Beckovou.

Premiérový start v hlavní soutěži WTA Tour zaznamenala v sezóně 2014, když na úvodní lednové události okruhu ASB Classic, konané v Aucklandu, vyhrála tři kvalifikační kola. V posledním z nich přehrála po dvousetové výhře 6–3, 7–6, šestou nasazenou a 144. ženu světové klasifikace Irinu Falconiovou ze Spojených států. V prvním utkání hlavní soutěže pak podlehla Japonce ze třetí stovky žebříčku Sačie Išizuové.

Divokou kartu obdržela do hlavní soutěže turnaje druhé nejvyšší kategorie Premier Mandatory – Miami Masters 2014. V prvním kole nestačila na Američanku Madison Keysovou.

První výhru v hlavní soutěži grandslamového turnaje zaznamenala na US Open 2015, kam se probojovala tříkolovou kvalifikací. Ve druhém kole hlavní soutěže porazila 31. nasazenou Rusku Anastasiji Pavljučenkovovou a ve třetím Madison Brengleovou. V osmifinále ji přehrála Venus Williamsová.[4]

Do premiérového finále na okruhu WTA Tour se probojovala ve 21 letech během debutového ročníku dubnového Ladies Open Biel Bienne 2017, když na cestě do závěrečného boje o titul postupně přehrála britskou světovou osmatřicítku Heather Watsonovou, Rusku Jevgeniji Rodinovou, Belgičanku Elise Mertensovou a po třísetovém průběhu také běloruskou kvalifikantku Aljaksandru Sasnovičovou.[5] Ve finále však nenašla recept na 17letou českou kvalifikantku figurující na 233. pozici Markétu Vondroušovou, jíž podlehla ve dvou setech. V následném vydání žebříčku WTA postoupila z 99. na 74. příčku, jedno místo za svým kariérním maximem.[6]

Formu si přenesla na jarní antukové turnaje. Ve Stuttgartu prošla tříkolovou kvalifikací a ve druhém kole zaznamenala první výhru nad hráčkou z první světové desítky, když porazila šestou hráčku světa Garbiñe Muguruzaovou. Ve čtvrtfinále ji přehrála Ruska Maria Šarapovová vracející se na okruh po 15měsíčním zákazu startu pro pozitivní dopingový nález. Přes kvalifikační síto postoupila na Internazionali BNL d'Italia z kategorie Premier 5. Ve druhém kole senzačně porazila úřadující světovou jedničku Angelique Kerberovou.[7] Její tažení římským podnikem ukončila ve čtvrtfinále Simona Halepová.

První turnajové vítězství zaznamenala na Ricoh Open hraném na travnaté povrchu v Rosmalenu u 's-Hertogenbosche. Ve finále zdolala Rusku Natalju Vichljancevovou ve dvou setech. Bodový zisk jí zajistil posun do první světové padesátky.[8]

Kariérní grandslamovou bilanci si vylepšila na Australian Open 2020, kde poprvé postoupila mezi poslední osmičku. Stala se tak vůbec prvním estonským tenistou bez ohledu na pohlaví v této fázi australského majoru. Ve třetím kole deklasovala za 49 minut světovou sedmičku Belindu Bencicovou, které povolila jediný gem.[9] V osmifinále přehrála v třísetové bitvě 18letou Polku Igu Świątekovou, přestože nevyužila ve třetím setu vedení 5–1 na gemy a zvítězila až poměrem 7–5.[10] Ve čtvrtfinále ji deklasovala za necelou hodinu turnajová čtyřka Simona Halepová, na níž uhrála jenom po jedné hře v každém setu.[11]

2021: Čtyři tituly a průlom do první světové desítky[editovat | editovat zdroj]

Během sezóny 2021 postoupila postupně do sedmi finálových soubojů, nejvíce ze všech tenistek v roce 2021. Nejprve v únoru na Grampians Trophy zařazeného do kalendáře pro tenistky, které kvůli pozitivnímu případu na covid-19 po příletu do Austrálie musely podstoupit přísnou 14denní karanténu.[12] Po zápasech prvního kola byl turnaj pozastaven kvůli dalšímu pozitivnímu testu na toto onemocnění v organizačním týmu. Pro časový skluz, který přerušením vznikl, se pořadatelé vzhledem k začínajícímu Australian Open rozhodli vyřešit situaci zrušením finálového utkání. Jak Kontaveitová tak Ann Liová obdržely bodové a finanční ohodnocení určené pro poražené finalistky.[13] Z navazujícího Australian Open byla vyřazena ve třetím kole po porážce od Shelby Rogersové.

Ve třetím kole French Open ji vyřadila polská obhájkyně Iga Świąteková. Podruhé do finále prošla na travnatém Viking International Eastbourne. Cestou porazila jednu hráčku z první světové desítky Biancu Andreescuovou a ve čtvrtfinále zvládla koncovky druhého a třetího setu proti Viktoriji Golubicové. Ve finále ji přehrála Jeļena Ostapenková.[14]Svou negativní finálovou bilanci tak zhoršila na poměr jedné výhry a šesti porážek. Prohrou rovněž započala šňůru pěti prohraných zápasů, když v prvním kolech dohrála ve Wimbledonu, na přeložené tokijské olympiádě a severoamerických turnajích z kateogrie WTA 1000 v Montréalu a Cincinnati. Tu přerušila na Tennis in the Land v Clevelandu, do něhož zasáhla jako druhá nasazená, kde vybojovala druhý kariérní titul. Ve finále přehrála Irinu-Camelii Beguovou.[15] Na závěrečném majoru sezóny ji vyřadila opět ve třetím kole Świąteková.

Největšího titulu dosavadní kariéry dosáhla Kontaveitová na J&T Banka Ostrava Open v září 2021, spadajícího do kategorie WTA 500. V turnaji neztratila ani jeden set a na její raketě dohrály úřadující olympijská vítězka Belinda Bencicová, světová desítka Petra Kvitová, jíž v prvním setu nadělila kanára, a turnajová čtyřka Maria Sakkariová, která měla v době konání finále jistý posun na desáté místo světové klasifikace.[16] V sérii halových výher pokračovala o měsíc později na Kremlin Cupu, kde ve finále zdolala Jekatěrinou Alexandrovovou, přestože prohrávala o set a ve druhé sadě již 0–4. V rozhodujícím dějství pak soupeřka dokonce podávala na vítězství.[17] Titul z klužského Transylvania Open, kde ve finále přehrála Simonu Halepovu znamenal premiérový posun do první světové desítky na žebříčku WTA a zároveň se na poslední možnou chvíli kvalifikovala na závěrečný Turnaj mistryň. V případě jiného než vítězného výsledku by se kvalifikovala Džabúrové. Během podzimu ovládla všech patnáct utkání hraných v hale a dohromady ztratila pouze jeden set.[18]

Na Turnaji mistryň byla nalosována do skupiny s Češkami Krejčíkovou a Plíškovou a Španělkou Muguruzaovou. Po dvousetových výhrách nad českými tenistka si zajistila postup do semifinále, poslední zápas skupiny proti Muguruzaové ale prohrála, čímž skončila její 12zápasovou šňůra neporazitelnosti. V semifinále srovnala zápasovou bilanci se Sakkariovou na 6:6 a posedmé v sezóně postoupila do finále, čímž překonala dosavadní lídryni v této statistice Bartyovou. Z boje o titul odešla poražena, když podruhé ve čtyřech dnes podlehla Muguruzaové.[19] Bodový zisk jí přesto zajistil nové kariérní maximum, když jí patřila 7. příčka.

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0–1 D)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0–1 D)
Premier / WTA 500 (2–2 D)
International / WTA 250 (3–3 D)

Dvouhra: 13 (5–7)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 16. dubna 2017 Biel/Bienne, Švýcarsko tvrdý (h) Česko Markéta Vondroušová 4–6, 6–7(6–8)
Vítězka 1. 18. června 2017 s-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Rusko Natalja Vichljancevová 6–2, 6–3
Finalistka 2. 23. července 2017 Gstaad, Švýcarsko antuka Nizozemsko Kiki Bertensová 4–6, 6–3, 1–6
Finalistka 3. 29. září 2018 Wu-chan, Čína tvrdý Bělorusko Aryna Sabalenková 3–6, 3–6
Finalistka 4. 28. dubna 2019 Stuttgart, Německo antuka (h) Česko Petra Kvitová 3–6, 6–7(2–6)
Finalistka 5. 9. srpna 2020 Palermo, Itálie antuka Francie Fiona Ferrová 2–6, 5–7
Nehráno 7. února 2021 Melbourne, Austrálie tvrdý USA Ann Liová [pozn. 1]
Finalistka 6. 26. června 2021 Eastbourne, Velká Británie tráva Lotyšsko Jeļena Ostapenková 3–6, 3–6
Vítězka 2. 28. srpna 2021 Cleveland, Spojené státy tvrdý Rumunsko Irina-Camelia Beguová 7–6(7–5), 6–4
Vítězka 3. 26. září 2021 Ostrava, Česko tvrdý (h) Řecko Maria Sakkariová 6–2, 7–5
Vítězka 4. 24. října 2021 Moskva, Rusko tvrdý (h) Rusko Jekatěrina Alexandrovová 4–6, 6–4, 7–5
Vítězka 5. 31. října 2021 Kluž, Rumunsko tvrdý (h) Rumunsko Simona Halepová 6–2, 6–3
Finalistka 7. 17. listopadu 2021 Turnaj mistryň, Guadalajara, Mexiko tvrdý Španělsko Garbiñe Muguruzaová 3–6, 5–7

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 14 (11–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1. 24. ledna 2011 Tallinn, Estonsko tvrdý (h) Slovensko Zuzana Luknárová 6–4, 4–6, 6–2
Vítězka 2. 1. srpna 2011 Savitaipale, Finsko antuka Nizozemsko Lisanne van Rietová 6–3, 6–1
Vítězka 3. 24. října 2011 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Německo Syna Kayserová 6–4, 6–2
Vítězka 4. 20. února 2012 Tallinn, Estonsko tvrdý (h) Polsko Katarzyna Piterová 7–5, 6–4
Vítězka 5. 20. srpna 2012 San Luis Potosí, Mexiko tvrdý Mexiko Victoria Rodríguezová 6–1, 6–1
Vítězka 6. 13. května 2013 Marathón, Řecko tvrdý Spojené království Lucy Brownová 6–4, 6–7 (6–8), 6–3
Vítězka 7. 27. května 2013 Moskva, Rusko antuka Turecko Çağla Büyükakçay 6–1, 6–1
Vítězka 8. 29. září 2013 Smyrna, Turecko tvrdý Turecko Başak Eraydınová 3–6, 7–6(7–4), 6–0
Finalistka 1. 9. července 2013 Podgorica, Černá Hora antuka Lichtenštejnsko Stephanie Vogtová 4–6, 3–6
Vítězka 9. 7. října 2013 Margaret River, Austrálie tvrdý Spojené státy americké Irina Falconiová 6–2, 6–4
Finalistka 2. 10. února 2014 Tallinn, Estonsko tvrdý (h) Švýcarsko Timea Bacsinszká 3–6, 3–6
Finalistka 3. 17. února 2014 Moskva, Rusko tvrdý (h) Bělorusko Aljaksandra Sasnovičová 3–6, 2–6
Vítězka 10. 1. června 2015 Eastbourne, Spojené království tráva Rusko Alla Kudrjavcevová 7–6(7–4), 7–6(7–2)
Vítězka 11. 29. ledna 2017 Andrézieux-Bouthéon, Francie tvrdý (h) Srbsko Ivana Jorovićová 6–4, 7–6(7–5)

Čtyřhra: 8 (5–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 1. 24. ledna 2011 Tallinn, Estonsko tvrdý (h) Estonsko Maret Aniová Srbsko Tamara Čurovićová
Ukrajina Jevgenija Kryvoručková
6–7(8–10), 1–6
Vítězka 1. 20. srpna 2012 San Luis Potosí, Mexiko tvrdý Nový Zéland Emily Fanningová Spojené státy americké Erin Clarková
Spojené státy americké Elizabeth Ferrisová
6–0, 6–3
Vítězka 2. 25. března 2013 Tallinn, Estonsko tvrdý (h) Lotyšsko Jeļena Ostapenková Ukrajina Ljudmila Kičenoková
Ukrajina Nadija Kičenoková
2–6, 7–5, [10–0]
Vítězka 3. 29. dubna 2013 Edinburgh, Spojené království antuka Spojené království Jessica Renová Spojené království Anna Smithová
Spojené království Francesca Stephensonová
6–2, 6–3
Finalistka 2. 13. května 2013 Marathón, Řecko tvrdý Spojené království Laura Deigmanová Makedonie Lina Gjorcheská
Řecko Despoina Vogasariová
4–6, 6–2, [6–10]
Vítězka 4. 29. července 2013 Smyrna, Turecko tvrdý Rusko Polina Lejkinová Turecko Hülya Esenová
Turecko Lütfiye Esenová
6–4, 7–5
Finalistka 3. 2. září 2013 Moskva, Rusko antuka Ukrajina Olga Jančuková Ukrajina Anna Škudunová
Ukrajina Aljona Sotnikovová
3–6, 4–6
Vítězka 5. 14. dubna 2014 Dothan, Spojené státy antuka Bělorusko Ilona Kremenová USA Shelby Rogersová
Austrálie Olivia Rogowská
6–1, 5–7, [10–5]

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorek: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Finalistka 2012 US Open tvrdý Spojené státy americké Samantha Crawfordová 5–7, 3–6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pro časový skluz související s pandemií sovidu-19 a začínajícím Australian Open se organizátoři rozhodli finále neodhrát. Obě finalistky obdržely body pro poraženou finalistku v kategorii WTA 500.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anett Kontaveit na anglické Wikipedii.

  1. Anett Kontaveitová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20110207a7. února 2011
  2. Anett Kontaveitová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20210722a22. července 2021
  3. Anett Kontaveitová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20190427a27. dubna 2019
  4. ZABLOUDIL, Luboš. Serena přehrála Keysovou, Venus smetla Kontaveitovou. Ve čtvrtfinále jdou proti sobě. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-05 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  5. ZABLOUDIL, Luboš. Vondroušová přehrála i Strýcovou a v Bielu si zahraje finále! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-15 [cit. 2017-04-15]. Dostupné online. (česky) 
  6. ZABLOUDIL, Luboš. Vondroušová přemohla únavu i Kontaveitovou a v Bielu slaví první titul z turnaje WTA! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-16 [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. (česky) 
  7. JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. Po dlouhé době parádní výkon. Kar. Plíšková s Davisovou ztratila jen dva gamy. TenisPortal.cz [online]. 2017-05-17 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  8. ZABLOUDIL, Luboš. Kontaveitová slaví na trávě v Nizozemsku premiérový titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-18 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. (česky) 
  9. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Halepová s Putincevovou nezaváhala a je v osmifinále Australian Open, Bencicová po výprasku končí. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-25 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  10. Kontaveit conquers Swiatek, Halep looms in Australian Open QF [online]. WTA Tennis, 2020-01-27 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Halep hustles into Australian Open semifinals after Kontaveit masterclass [online]. WTA Tennis, 2020-01-29 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Australané připravili speciální turnaj WTA pro tenistky po přísné karanténě [online]. TenisPortal.cz, 2021-01-24 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  13. a b Kontaveit, Li wrap up Grampians Trophy with victories. Women's Tennis Association [online]. 2021-02-07 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Ostapenko storms past Kontaveit to win Eastbourne title [online]. WTA Tennis, 2021-06-25 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ZABLOUDIL, Luboš. Kontaveitová v Clevelandu ukončila sérii pěti porážek a nakonec i čtyřleté čekání na titul. TenisPortal.cz [online]. 2021-08-28 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  16. ZABLOUDIL, Luboš. Kontaveitová v Ostravě porazila i Sakkariovou a získala nejcennější titul. TenisPortal.cz [online]. 2021-09-26 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  17. ZABLOUDIL, Luboš. Kontaveitová vyhrála třetí turnaj během dvou měsíců a živí naděje na Turnaj mistryň. TenisPortal.cz [online]. 2021-10-24 [cit. 2021-10-24]. Dostupné online. 
  18. ZABLOUDIL, Luboš. Kontaveitová to dokázala! Vyhrála čtvrtý turnaj během dvou měsíců a kvalifikovala se na Turnaj mistryň!. TenisPortal.cz [online]. 2021-10-31 [cit. 2021-10-31]. Dostupné online. 
  19. Muguruza bests Kontaveit to win 10th career title at WTA Finals [online]. WTA Tennis, 2021-11-18 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]