Přeskočit na obsah

Julie Halardová-Decugisová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Julie Halardová-Decugisová
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození10. září 1970 (54 let)
Místo narozeníVersailles, Francie
BydlištěPully, Švýcarsko
Výška173 cm
Hmotnost56 kg
Profesionálka od1986
Ukončení kariéry2000
Držení raketypravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek3 096 734 USD
Dvouhra
Poměr zápasů386–233
Tituly12 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění7. místo (21. února 2000)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (1993, 2000)
French Openčtvrtfinále (1994)
Wimbledon4. kolo (1992)
US Open4. kolo (1999)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňčtvrtfinále (1994)
Olympijské hry3. kolo (2000)
Čtyřhra
Poměr zápasů253–156
Tituly15 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění1. místo (11. září 2000)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2000)
French Opensemifinále (1994, 2000)
Wimbledonfinále (2000)
US Openvítězka (2000)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryň1. kolo (1994, 1995, 2000)
Olympijské hryčtvrtfinále (2000)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (1996)
French Open2. kolo (1995)
Wimbledon2. kolo (2000)
US Open1. kolo (1999, 2000)
Týmové soutěže
Fed Cupsemifinále (1993, 1994, 1995, 1996, 1998)
Hopman Cupsemifinále (1995)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 18. května 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julie Halardová-Decugisová (* 10. září 1970 Versailles) je bývalá francouzská profesionální tenistka a světová jednička v ženské čtyřhře, když na čele světové klasifikace v roce 2000 strávila čtrnáct týdnů.[1] Ve své kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour dvanáct singlových a patnáct deblových turnajů. V rámci okruhu ITF získala dva tituly ve dvouhře a dva ve čtyřhře.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v únoru 2000 na 7. místě a ve čtyřhře pak v září téhož roku na 1. místě jako první Francouzka v otevřené éře tenisu. Od roku 1989 ji trénoval Arnaud Decugis.

Na nejvyšší grandslamové úrovni si připsala titul v ženské čtyřhře US Open 2000, když spolu s Japonkou Ai Sugijamovou ve finále porazily zimbabwsko-ruskou dvojici Cara BlackováJelena Lichovcevová poměrem 6–0, 1–6 a 6–1. Stejný rok odešly jako poražené finalistky ze wimbledonské čtyřhry po porážce od sester SerenyVenus Williamsových 3–6 a 2–6.

Týmové soutěže

[editovat | editovat zdroj]

Ve francouzském fedcupovém týmu debutovala v roce 1990 utkáním Světové skupiny proti Tchaj-wanu, v němž vyhrála dvouhru nad Su-lin Laiovou a dopomohla k francouzské výhře 3:0 na zápasy. Pětkrát – v letech 1993, 1994, 1995, 19961998, byla členkou družstva, které se probojovalo do semifinále Fed Cupu. V soutěži nastoupila k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 13–10 ve dvouhře a 9–3 ve čtyřhře.

Francii reprezentovala na barcelonských Hrách XXV. olympiády, kde v ženské dvouhře v roli patnácté nasazené překvapivě prohrála ve druhém kole s nizozemskou kvalifikantkou Nicolou Munsovou-Jagermanovou po dvou nezvládnutých tiebreacích. O osm let později se zúčastnila také Letních olympijských her 2000 v Sydney, kde z pozice náhradnice došla v singlové soutěži do třetího kola, kde ji zastavila rakouská turnajová dvanáctka Barbara Schettová. V ženské čtyřhře vytvořila favorizovaný, první nasazený pár, s Amélií Mauresmovou. Na turnaji hrála jako úřadující deblová světová jednička. Ve čtvrtfinále však Francouzky skončily na raketách pozdějších olympijských vítězek Sereny a Venus Williamsových.

Zemi galského kohouta také dvakrát zastupovala na Hopmanově poháru s celkovou bilancí utkání 2–3 ve dvouhře a 3–1 ve smíšené čtyřhře. Poprvé se účastnila po boku Henriho Leconta v roce 1992, kde po výhře nad Švédskem odešli poraženi ve čtvrtfinále s Německem 1:2. Podruhé přijela do Perthu na Hopman Cup 1995 v páru s Jeanem-Philippem Fleurianem. Tým postoupil po vyřazení Nizozemska a Španělska do semifinále, kde byli nad jeho síly opět němečtí reprezentanti poměrem 1:2 na zápasy.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V juniorském tenisu vyhrála dvouhru na French Open 1988, když zdolala Američanku Andreu Farleyovou, 6–2, 4–6 a 7–5. Z boje o titul ve Wimbledonu 1987 pak odešla jako poražená finalistka poté, co ji zastavila sovětská reprezentantka Nataša Zverevová.

Do profesionálního tenisu vstoupila v červnu 1987. Triumfem na travnatém rosmalenském turnaji 1998 se stala dvacátou tenistkou otevřené éry, která vyhrála singlové tituly na všech površích. „Double“ – vítězství ve dvouhře i čtyřhře, dosáhla na thajském Pattaya Women's Open 1998. Mezi elitní světovou desítku žebříčku WTA pronikla poprvé v srpnovém vydání 1999, a to jako pátá Francouzka v historii po Françoise Dürrové, Mary Pierceové, Nathalie TauziatovéSandrine Testudové. Během sezóny 1999 získala dva vavříny, a to na aucklandském ASB Classic a na travnatém DFS ClassicBirminghamu. Od 15. listopadu do 9. ledna 2000 byla s krajankami Nathalií Tauziatovou, Amélií Mauresmovou a Mary Pierceovou součástí elitní světové desítky, což znamenalo první účast čtyř francouzských hráček v Top 10 současně.

S profesionální kariérou se rozloučila v sezóně 2000. Podruhé v kariéře se probojovala do čtvrtfinále Australian Open, kde z pozice deváté nasazené uhrála na pozdější vítězku Lindsay Davenportou jen tři gamy. Bodový zisk ji v únoru vynesl na kariérní maximum, když figurovala na 7. příčce světové klasifikace. V červnu získala druhou trofej z události Tier II na travnatém International Women's OpenEastbourne. Na wimbledonském pažitu pak se Sugijamovou prošly do finále čtyřhry žen, v níž nestačily na sestry Williamsovy.

V den 30. narozenin vybojovala svůj jediný profesionální grandslamový titul, když po boku Japonky Ai Sugijamové opanovaly US Open 2000. Jednalo se o její poslední grandslam v kariéře. Devět dalších vyhraných turnajů ze čtyřhry v sezóně 2000 (pět se Sugijamovou), a čtvrtfinálové účasti na Australian OpenFrench Open, znamenaly, že se po newyorském majoru 11. září stala novou deblovou světovou jedničkou – první Francouzkou v otevřené éře.

Na obou říjnových turnajích konaných v Tokiu se probojovala do svých závěrečných finále kariéry. V prvním z nich na Tokyo Princess Cupu podlehla favorizované Sereně Williamsové. Navazující týden porazila na Japan Open Tennis Championships americkou obhájkyni titulu Amy Frazierovou, když dokázala odvrátit tři mečboly. Na této události získala druhý „double“ poté, co se Ai Sugijamovou triumfovaly i ve čtyřhře.

Turnaj mistryň

[editovat | editovat zdroj]

Ve dvouhře odehrála čtyři a ve čtyřhře tři ročníky Turnaje mistryň.

V singlové soutěži ji v roce 1991 na úvod deklasovala nejvýše nasazená Jugoslávka Monika Selešová 6–0 a 6–1. Roku 1994 v prvním kole překvapivě porazila turnajovou dvojku Arantxu Sánchezovou Vicariovou až v tiebreaku rozhodující sady, aby poté nenašla recept na Gabrielu Sabatiniovou. Potřetí se kvalifikovala jako osmá nasazená na ročník 1999, kde ji však v úvodním duelu hladce zastavila Němka Anke Huberová po setech 1–6 a 2–6. Roku 2000 pak v prvním kole skončila na raketě Švýcarky Martiny Hingisové.

Deblovou soutěž si poprvé zahrála s krajankou Nathalií Tauziatovou v roce 1994, kde prohrály s americkým párem Patty Fendicková a Meredith Mcgrathová. Se stejnou spoluhráčkou nestačily v roce 1995 na argentinsko-nizozemskou dvojici Gabriela Sabatini a Brenda Schultzová. V roli turnajových jedniček pak po boku Ai Sugiajomové přijížděly na šampionát v ročníku 2000, kde je však v prvním kole vyřadil belgický pár Els Callensová a Dominique Van Roostová. Ve čtyřhře nevyhrála na této události žáfné utkání.

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 1970 ve Versailles do rodiny lékaře Jacquese a hospodyně Nicole Halardových. Má dva starší bratry. Tenis začala hrát v sedmi letech.[1] V první fázi profesionální kariéry žila v La Baule odkud se později přestěhovala do švýcarského Pully.

Za osobního trenéra Arnauda Decugise se vdala 22. září 1995.[1] Od sňatku používá dvojité příjmení Halard-Decugis. Manžel je vzdáleným příbuzným, prasynovcem, osminásobného šampióna French Open Maxe Decugise.[1] Do manželství se narodila dcera Camille (nar. 10. února 2002) a  druhý potomek přišel na svět v červenci 2003.

V době několikaměsíčního zranění se věnovala především malbě.[1] Stala se také iniciátorkou jmenování Yannicka Noaha do funkce nehrajícího kapitána francouzského fedcupového týmu. Na této pozici působil v letech 1997 a 1998. Po skončení kariéry komentovala televizní tenisové přenose.


Finálové účasti na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Ženská čtyřhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Vítězka 2000 US Open tvrdý Japonsko Ai Sugijamová Zimbabwe Cara Blacková
Rusko Jelena Lichovcevová
6–0, 1–6, 6–1
Finalistka 2000 Wimbledon tráva Japonsko Ai Sugijamová USA Serena Williamsová
USA Venus Williamsová
6–3, 6–2

Finálové účasti na turnajích WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–1 Č)
WTA Tour Championships (0)
Tier I / Premier Mandatory & Premier 5 (0–1 D; 2–2 Č)
Tier II / Premier (2–3 D; 6–4 Č)
Tier III, IV & V / International (10–5 D; 6–3 Č)

Dvouhra: 21 (12–9)

[editovat | editovat zdroj]
Č. Datum Turnaj Povrch Finalistka Výsledek
1. 21. října 1991 San Juan, Portoriko tvrdý Jižní Afrika Amanda Coetzerová 7–5, 7–5
2. 27. dubna 1992 Taranto, Itálie antuka Švýcarsko Emanuela Zardová 6–0, 7–5
3. 25. dubna 1994 Taranto, Itálie antuka Rumunsko Irina Spîrleaová 6–2, 6–3
4. 8. května 1995 Praha, Česko antuka Česko Ludmila Richterová 6–4, 6–4
5. 8. ledna 1996 Hobart, Austrálie tvrdý Japonsko Mana Endová 6–1, 6–2
6. 12. února 1996 Paříž, Francie koberec (h) Chorvatsko Iva Majoliová 7–5, 7–64
7. 15. června 1996 Rosmalen, Nizozemsko tráva Nizozemsko Miriam Oremansová 6–3, 6–4
8. 16. listopadu 1998 Pattaya, Thajsko tvrdý Čína Li Fang 6–1, 6–2
9. 4. ledna 1999 Auckland, Nový Zéland tvrdý Belgie Dominique Monamiová 6–4, 6–1
10. 7. června 1999 Birmingham, Spojené království tráva Francie Nathalie Tauziatová 6–2, 3–6, 6–4
11. 19. června 2000 Eastbourne, Spojené království tráva Belgie Dominique Monamiová 7–64, 6–4
12. 9. října 2000 Tokio, Japonsko tvrdý USA Amy Frazierová 5–7, 7–5, 6–4

Finalistka

[editovat | editovat zdroj]
Č. Datum Turnaj Povrch Vítězka Výsledek
1. 5. října 1987 Athény, Řecko antuka Bulharsko Katerina Malejevová 6–0, 6–1
2. 5. srpna 1991 Albuquerque, Spojené státy tvrdý USA Gigi Fernándezová 6–0, 6–2
3. 14. února 1994 Paříž, Francie koberec (h) USA Martina Navrátilová 7–5, 6–3
4. 26. února 1996 Linec, Rakousko koberec (h) Belgie Sabine Appelmansová 6–2, 6–4
5. 18. května 1998 Štrasburk, Francie antuka Rumunsko Irina Spîrleaová 7–65, 6–3
6. 26. dubna 1999 Bol, Chorvatsko antuka USA Corina Morariuová 6–2, 6–0
7. 10. května 1999 Berlín, Německo antuka Švýcarsko Martina Hingisová 6–0, 6–1
8. 9. srpna 1999 Los Angeles, Spojené státy tvrdý USA Serena Williamsová 6–1, 6–4
9. 2. října 2000 Tokio, Japonsko tvrdý USA Serena Williamsová 7–5, 6–1

Čtyřhra: 25 (15–10)

[editovat | editovat zdroj]
Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Finalistky Výsledek
1. 8. srpna 1994 USA Los Angeles tvrdý Francie Nathalie Tauziatová Česko Jana Novotná
USA Lisa Raymondová
6–1, 0–6, 6–1
2. 19. září 1994 Japonsko TokIo tvrdý Španělsko Arantxa Sánchez Vicario USA Amy Frazierová
Japonsko Rika Hirakiová
6–1, 0–6, 6–1
3. 1. ledna 1996 Nový Zéland Auckland tvrdý Belgie Els Callensová Kanada Jill Hetheringtonová
Austrálie Kristine Kunceová
6–0, 6–1
4. 8. června 1998 Spojené království Birmingham tráva Belgie Els Callensová USA Lisa Raymondová
Austrálie Rennae Stubbsová
2–6, 6–4, 6–4
5. 16. listopadu 1998 Thajsko Pattaya tvrdý Belgie Els Callensová Japonsko Rika Hirakiová
Polsko Aleksandra Olszová
3–6, 6–2, 6–2
6. 3. ledna 2000 Austrálie Gold Coast tvrdý Rusko Anna Kurnikovová Belgie Sabine Appelmansová
Itálie Rita Grandeová
6–3, 6–0
7. 10. ledna 2000 Austrálie Sydney tvrdý Japonsko Ai Sugijamová Švýcarsko Martina Hingisová
Francie Mary Pierceová
6–0, 6–3
8. 7. února 2000 Francie Paříž koberec (h) Francie Sandrine Testudová Francie Émilie Loitová
Švédsko Åsa Svenssonová
3–6, 6–3, 6–4
9. 20. března 2000 USA Miami tvrdý Japonsko Ai Sugijamová USA Nicole Arendtová
Nizozemsko Manon Bollegrafová
4–6, 7–5, 6–4
10. 1. května 2000 Chorvatsko Bol antuka USA Corina Morariuová Slovinsko Tina Križanová
Slovinsko Katarina Srebotniková
6–2, 6–2
11. 21. srpna 2000 USA New Haven tvrdý Japonsko Ai Sugijamová Španělsko Virginia Ruano Pascual
Argentina Paola Suárezová
6–4, 5–7, 6–2
12. 28. srpna 2000 USA US Open tvrdý Japonsko Ai Sugijamová Zimbabwe Cara Blacková
Rusko Jelena Lichovcevová
6–0, 1–6, 6–1
13. 2. října 2000 Japonsko Tokio tvrdý Japonsko Ai Sugijamová Japonsko Nana Mijagiová
Argentina Paola Suárezová
6–0, 6–2
14. 9. října 2000 Japonsko Tokio tvrdý USA Corina Morariuová Slovinsko Tina Križanová
Slovinsko Katarina Srebotniková
6–1, 6–2
15. 23. října 2000 Rusko Moskva koberec (h) Japonsko Ai Sugijamová Švýcarsko Martina Hingisová
Rusko Anna Kurnikovová
4–6, 6–4, 7–65

Finalistka

[editovat | editovat zdroj]
Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Vítězky Výsledek
1. 16- září 1991 Francie Paříž antuka Francie Alexia Dechaumeová Česko Petra Langrová
Česko Radka Zrubáková
6–4, 6–4
2. 18. dubna 1994 Španělsko Barcelona antuka Francie Nathalie Tauziatová Lotyšsko Larisa Neilandová
Španělsko Arantxa Sánchez Vicario
6–2, 6–4
3. 12. února 1996 Francie Paříž koberec (h) Francie Nathalie Tauziatová Nizozemsko Kristie Boogertová
Česko Jana Novotná
6–4, 6–3
4. 4. března 1996 USA Indian Wells tvrdý Francie Nathalie Tauziatová USA Chanda Rubinová
Nizozemsko Brenda Schultzová
6–1, 6–4
5. 15. září 1997 Japonsko Tokio tvrdý USA Chanda Rubinová USA Monika Selešová
Japonsko Ai Sugijamová
6–1, 6–0
6. 5. ledna 1998 Nový Zéland Auckland tvrdý Slovensko Janette Husárová Japonsko Nana Mijagiová
Thajsko Tamarine Tanasugarnová
7–61, 6–4
7. 12. ledna 1998 Austrálie Hobart tvrdý Slovensko Janette Husárová Španělsko Virginia Ruano Pascual
Argentina Paola Suárezová
7–66, 6–3
8. 18. října 1999 Rusko Moskva koberec (h) Německo Anke Huberová USA Lisa Raymondová
Austrálie Rennae Stubbsová
6–0, 6–1
9. 26. června 2000 Spojené království Wimbledon tráva Japonsko Ai Sugijamová USA Serena Williamsová
USA Venus Williamsová
6–3, 6–2
10. 14. srpna 2000 Kanada Montréal tvrdý Japonsko Ai Sugijamová Švýcarsko Martina Hingisová
Francie Nathalie Tauziatová
6–3, 3–6, 6–4

Finále na juniorce Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorek: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Rok Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1988 French Open antuka USA Andrea Farleyová 6–2, 4–6, 7–5
Finalistka 1987 Wimbledon tráva Sovětský svaz Nataša Zverevová 4–6, 4–6

Chronologie výsledků na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 SR V–P
Australian Open A 1R 2R 2R A 1R 1R 1R 2R 3R A A 3R QF 0 / 10 10–10
French Open A 1R 2R 1R 3R 2R 1R SF QF 3R A 2R 1R SF 0 / 12 18–12
Wimbledon A A A A 1R 1R 2R 3R 3R A A QF 2R F 0 / 8 14–8
US Open A A A A 1R 1R 1R 1R QF A A 3R 3R Vítěz 1 / 8 13–7
celkem výhry–prohry 0–0 0–2 2–2 1–2 2–3 1–4 1–4 6–4 9–4 4–2 0–0 6–4 5–4 18–3 1 / 38 55–37
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Julie Halard-Decugis na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e WTA Profile. wtatennis.com. Dostupné online [cit. 19 March 2014]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce Julie Halardová-Decugisová Nástupce

Stubbs a Raymond
Ai Sugijamová
Světová jednička ve čtyřhře
11. 9. 2000 – 22. 10. 2000
30. 10. 2000 – 24. 12. 2000

Ai Sugijamová
Ai Sugijamová