Seznam vítězek ženské dvouhry ve Wimbledonu
| Vítězky ženské dvouhry ve Wimbledonu | |
|---|---|
.svg) | |
| www.wimbledon.com | |
| Grand Slam | Wimbledon |
| Místo | Londýn,  Spojené království |
| Areál | AELTC |
| Organizátor | AELTC / LTA |
| První ročník | 1884 |
| Povrch | tráva / venku (1884–) |
| Odměna | 2 350 000 £ (2023) |
| Trofej | Venus Rosewater Dish |
| Nejvyšší počet titulů | |
| amatérské éry | 7 – Dorothea Douglass Chambers (vyzývací finále) 8 – Helen Wills Moodyová (bez vyzývacího finále) |
| mezi amatéry v řadě | 3 – Lottie Dodová Suzanne Lenglenová (vyzývací finále) 4 – Helen Wills Moodyová (bez vyzývacího finále) |
| otevřené éry | 9 – Martina Navrátilová |
| otevřené éry v řadě | 6 – Martina Navrátilová |
| Současná vítězka | |
 Markéta Vondroušová (CZE)(první titul) | |
| předávající trofeje: Catherine, princezna z Walesu | |
Seznam vítězek ženské dvouhry ve Wimbledonu uvádí přehled šampionek ženské singlové soutěže ve Wimbledonu, nejstaršího tenisového turnaje na světě.
Wimbledon představuje tenisový Grand Slam, každoročně hraný na přelomu června a července. Premiérový ročník se odehrál v roce 1877. Ženská dvouhra se na něm poprvé konala roku 1884.[1] Turnaj probíhá na otevřených travnatých dvorcích areálu All England Lawn Tennis and Croquet Club v londýnské části Wimbledon.[2]
Kvalifikace ženské dvouhry se od roku 2019 účastní sto dvacet osm tenistek. Šestnáct z nich řádně postupuje do hlavní soutěže, která se hraje vyřazovacím systémem na dva vítězné sety. V pavouku je sto dvacet osm hráček s třiceti dvěma nasazenými. V roce 1971 byl zaveden tiebreak, jenž se od sezóny 2019 hraje i ve třetí rozhodující sadě. Od roku 2022 má charakter supertiebreaku do 10 bodů.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Wimbledon je jedním ze čtyř Grand Slamů tenisové sezóny, probíhající poslední červnový a první červencový týden. Od roku 1987 je opět třetím majorem sezóny a od roku 1988 jediným, který se koná na travnatých dvorcích. Mezi lety 1915–1918 a 1940–1945 se nekonal v důsledku dvou světových válek. V roce 2020 byl jako jediný z grandslamů zrušen kvůli pandemii covidu-19.[3]
Od premiérového ročníku 1884 prošla pravidla ženské dvouhry několika změnami. V letech 1886–1921 byl uplatněn systém kvalifikačního turnaje – tzv. All Comers' Singles, do nějž nastupovaly všechny tenistky vyjma obhájkyně titulu,[4] která na závěr sehrála s vítězkou kvalifikace tzv. vyzývací finále (challenge round). V celém turnaji tak nastoupila do jediného zápasu.[4] V případě absence obhájkyně se vyzývací finále nehrálo a trofej připadla vítězce kvalifikační soutěže. Tato varianta nastala jedenáctkrát v letech 1889, 1890, 1891, 1894, 1895, 1898, 1903, 1908, 1909, 1912 a 1913. Systém vyzývacího finále organizátoři opustili v roce 1921 a od následujícího ročníku se z obhájkyň titulu staly řadové účastnice nastupující do prvního kola.[5]
Nasazování bylo zavedeno v roce 1927. Nejníže nasazenou vítězkou se stala Venus Williamsová roku 2007, když vyhrála z pozice turnajové třiadvacítky. Nejkratší známé finále proběhlo v roce 1922. Francouzka Suzanne Lenglenová v něm porazila za 23 minut Mollu Bjurstedtovou Malloryovou výsledkem 6–2 a 6–0.[6]
Od úvodního ročníku se všechny zápasy konají na dva vítězné sety. Mezi roky 1884–1970 byl ve všech sadách praktikován formát nutnosti zisku rozdílu dvou her. V sezóně 1971 byl zaveden standardní tiebreak, v němž hráčka musela získat alespoň sedm míčů při minimálním dvoubodovém rozdílu. V sezónách 1971–1978 byla zkrácená hra uplatňována až za stavu 8–8 na gamy. Od roku 1979 se konala při poměru her 6–6. Do roku 2019 nebyl tiebreak hrán v rozhodujícím setu,[5][7][8] kdy byl zařazen do třetí, rozhodující sady za stavu her 12–12.[9] Se sjednocením ukončení rozhodujících setů na všech grandslamech ze strany ITF byla v roce 2022 za stavu gamů 6–6 implementována zkrácená hra do 10 bodů s dvoubodovým rozdílem.[10][11]
.jpg)
V rané fázi amatérské éry, se systémem vyzývacího finále, vytvořila rekord sedmi tituly Britka Dorothea Douglassová Chambersová. Nejvíce – osm trofejí, si mezi amatérkami po zrušení vyzývacího finále (1922–1967) odvezla Američanka Helen Willsová Moodyová.[12] Po otevření události profesionálkám v roce 1968 získala Martina Navrátilová nejvyšší počet výher. Mezi lety 1978–1990 vybojovala devět trofejí představující absolutní rekord. Z toho šestkrát triumfovala v řadě, což také znamená rekordní zápis celé historie.[12]
Nejmladší šampionkou se v roce 1887 stala Lottie Dodová, když zvítězila ve věku 15 let a 285 dní.[13] Jako nejstarší se do statistik naopak zapsala její krajanka Charlotte Cooperová, která ovládla ročník 1908 ve věku 37 let a 282 dní. V otevřené éře se nejstarší šampionkou stala ve věku 34 let a 288 dní Serena Williamsová, když vyhrála sedmou trofej v roce 2016. Druhou nejstarší je Martina Navrátilová s triumfem z ročníku 1990, jenž vybojovala ve věku 33 let a 263 dní.[14]
Na vítězství bez ztráty setu v otevřené éře dosáhly Chris Evertová (1981), Martina Navrátilová (1983, 1984, 1986, 1990), Lindsay Davenportová (1999), Serena Williamsová (2002, 2010), Venus Williamsová (2008) a Marion Bartoliová (2013). Soutěž juniorek i žen vyhrály Britka Ann Jonesová, Švýcarka Martina Hingisová, Francouzka Amélie Mauresmová a Australanka Ashleigh Bartyová.[15] Levorukými šampionkami se v open éře staly Ann Jonesová, Martina Navrátilová, Petra Kvitová, Angelique Kerberová a Markéta Vondroušová.[16]
Od zavedení žebříčku WTA v roce 1975 se nejníže postavenou finalistkou stala 181. hráčka klasifikace Serena Williamsová v roce 2018 a vítězkou 42. hráčka pořadí Markéta Vondroušová v roce 2023.[17][18] Vondroušová londýnský grandslam ovládla také jako první nenasazená hráčka od zavedení nasazování v roce 1927, když všechny čtyři nenasazené finalistky předtím odešly poraženy, Helen Jacobsová (1938), Angela Mortimerová (1958), Věra Suková (1962) a Billie Jean Moffittová (1963).[19]
Od roku 1886 šampionky získávají umělecky zdobenou mísu Venus Rosewater (Venus Rosewater Dish; oficiálně Ladies' Singles Trophy) o průměru cca 48 centimetrů.[20] S originální trofejí absolvují tradiční kolečko před tribunami centrálního dvorce[21] a od roku 2007 si odvážejí tříčtvrteční repliku (o průměru 33 cm), dříve také s vyrytými jmény všech vítězek. V letech 1949–2006 přijímaly menší repliku o průměru 20 cm. Komise All England Clubu následně schvaluje singlovým šampionkám čestné členství v oddílu.[22]
Přehled finále[editovat | editovat zdroj]
| Legenda éry vyzývacího finále (1886–1921) |
|---|
| vítězka kvalifikačního turnaje a vítězka vyzývacího finále |
| obhájkyně trofeje a vítězka vyzývacího finále |
| vítězka kvalifikačního turnaje, vyzývací finále nehráno |
Amatérská éra[editovat | editovat zdroj]
Otevřená éra[editovat | editovat zdroj]
Statistiky[editovat | editovat zdroj]
Vícenásobné vítězky[editovat | editovat zdroj]
| Tenistka | éra | roky vítězství[p 6] | ||
|---|---|---|---|---|
| amatérská | open | celkově | ||
 Martina Navrátilová (USA) |
0 | 9 | 9 | 1978, 1979, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987, 1990 |
| Helen Willsová Moodyová (USA) |
8 | 0 | 8 | 1927, 1928, 1929, 1930, 1932, 1933, 1935, 1938 |
| Dorothea Douglass Chambersová (UK) |
7 | 0 | 7 | 1903, 1904, 1906, 1910, 1911, 1913, 1914 |
 Steffi Grafová (GER) |
0 | 7 | 7 | 1988, 1989, 1991, 1992, 1993, 1995, 1996 |
| Serena Williamsová (USA) |
0 | 7 | 7 | 2002, 2003, 2009, 2010, 2012, 2015, 2016 |
| Blanche Bingley Hillyardová (UK) |
6 | 0 | 6 | 1886, 1889, 1894, 1897, 1899, 1900 |
 Suzanne Lenglenová (FRA) |
6 | 0 | 6 | 1919, 1920, 1921, 1922, 1923, 1925 |
| Billie Jean Kingová (USA) |
2 | 4 | 6 | 1966, 1967, 1968, 1972, 1973, 1975 |
| Charlotte Cooper Sterryová (UK) |
5 | 0 | 5 | 1895, 1896, 1898, 1901, 1908 |
| Lottie Dodová (UK) |
5 | 0 | 5 | 1887, 1888, 1891, 1892, 1893 |
| Venus Williamsová (USA) |
0 | 5 | 5 | 2000, 2001, 2005, 2007, 2008 |
| Louise Brough Clappová (USA) |
4 | 0 | 4 | 1948, 1949, 1950, 1955 |
| Maureen Connolly Brinkerová (USA) |
3 | 0 | 3 | 1952, 1953, 1954 |
 Maria Buenová (BRA) |
3 | 0 | 3 | 1959, 1960, 1964 |
 Margaret Courtová (AUS) |
2 | 1 | 3 | 1963, 1965, 1970 |
| Chris Evertová (USA) |
0 | 3 | 3 | 1974, 1976, 1981 |
| Althea Gibsonová (USA) |
2 | 0 | 2 | 1957, 1958 |
| Kathleen McKaneová Godfreeová (UK) |
2 | 0 | 2 | 1924, 1926 |
| May Sutton Bundyová (USA) |
2 | 0 | 2 | 1905, 1907 |
| Maud Watsonová (UK) |
2 | 0 | 2 | 1884, 1885 |
| Evonne Goolagong Cawleyová (AUS) |
0 | 2 | 2 | 1971, 1980 |
| Petra Kvitová (CZE) |
0 | 2 | 2 | 2011, 2014 |
-
Althea Gibsonová, 1958 -
Ann Haydonová-Jonesová, 1969 -
-
-
Vítězky podle státu[editovat | editovat zdroj]
| Stát | éra | titul | |||
|---|---|---|---|---|---|
| amatérská | open | celkově | první | poslední | |
| Spojené státy americké |
28 | 29 | 57 | 1905 | 2016 |
| Spojené království |
34 | 2 | 36 | 1884 | 1977 |
| Německo[p 5] |
1 | 8 | 9 | 1931 | 2018 |
| Francie |
6 | 2 | 8 | 1919 | 2013 |
| Austrálie |
2 | 4 | 6 | 1963 | 2021 |
| Česko |
0 | 4 | 4 | 1998 | 2023 |
| Brazílie |
3 | 0 | 3 | 1959 | 1964 |
 Španělsko |
0 | 2 | 2 | 1994 | 2017 |
 Švýcarsko |
0 | 1 | 1 | 1997 | 1997 |
 Rusko |
0 | 1 | 1 | 2004 | 2004 |
 Rumunsko |
0 | 1 | 1 | 2019 | 2019 |
 Kazachstán |
0 | 1 | 1 | 2022 | 2022 |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ „British Isles“ (BRI), Britské ostrovy – zkratka použitá u tenistek reprezentujících Spojené království Velké Británie a Irska (1801–1922); od roku 1922 je použita zkratka „Great Britain“ (GBR) pro Spojené království Velké Británie a Severního Irska.[6][23]
- ↑ Nehráno pro první světovou válku.[12]
- ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.[12]
- ↑ Turnaj otevřen profesionálním tenistkám.
- ↑ a b c Steffi Grafová vyhrála dva tituly jako reprezentantka Spolkové republiky Německo (FRG, 1949–1990) před znovusjednocením Německa (GER) v říjnu 1990.
- ↑ Rok psaný kurzivou a podtržený znamená, že vítězka získala titul v roli obhájkyně ve vyzývacím finále (na turnaji odehrála jediný zápas).
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of Wimbledon ladies' singles champions na anglické Wikipedii.
- ↑ About Wimbledon - History: History - 1880s [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Grass Courts. www.wimbledon.com [online]. [cit. 2022-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-24. (anglicky)
- ↑ Slavný Wimbledon letos nebude. Pořadatelé ho zrušili kvůli koronaviru. Deník.cz [online]. 2020-04-01 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online.
- ↑ a b LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. Kapitola Wimbledon, s. 331–341.
- ↑ a b BARRETT, John. 100 Wimbledon Championships: A Celebration. [s.l.]: Collins Willow, 1986. ISBN 978-0-00-218220-1.
- ↑ a b Wimbledon: Ladies' Singles Finals [online]. Wimbledon [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROBERTS, John. Tennis: Fast, fan friendly - but full of faults [online]. The Independent, 1998-08-05 [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Breaking with tradition [online]. The Age Company Ltd, 2004-01-25 [cit. 2009-07-27]. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz, ČTK. Ve Wimbledonu skončí tenisové maratony. Za stavu 12:12 přijde tie-break. iDNES.cz [online]. 2018-10-19 [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
- ↑ SHITOLE, Sarthak. Massive rule change to Grand Slams as 10-point tiebreaker to be played at all majors starting from 2022 French Open. FirstSportz [online]. 2022-03-16 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Grandslamové turnaje otestují jednotný tie break do deseti bodů v pátém setu. Sport.cz [online]. 2022-03-16 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Ladies' Singles Finals [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2010-11-12]. Dostupné online.
- ↑ CRAINE, Anthony G. Martina Hingis [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2015-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Serena Wins Wimbledon & Serena Slam 2 [online]. WTA Tour, Inc., 2015-07-11 [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Barty claims Wimbledon title with three-set defeat of Pliskova [online]. WTA Tennis, 2021-07-10 [cit. 2021-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FITZGERALD, Matt. High five! Marketa Vondrousova becomes fifth lefty to win Wimbledon women's singles title. Tennis.com [online]. 2023-07-15 [cit. 2023-07-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Livesport / Pavel Křiklan. To je neuvěřitelné! Vondroušová ve Wimbledonu porazila i Jabeurovou a je novou grandslamovou šampionkou. TenisPortal.cz [online]. [cit. 2023-07-15]. Dostupné online.
- ↑ HODGKINSON, Mark. The Championships 2023: By the numbers. Wimbledon.com [online]. 2023-07-18 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CEFALÙ, Antonio. Svitolina-Vondrousova nella storia: mai una semifinale a Wimbledon senza teste di serie. La Gazzetta dello Sport [online]. 2023-07-11 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ About Wimbledon - History: The trophies [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2022-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-08.
- ↑ Venus Rosewater Dish [online]. The Washington Post, 17-11-2007 [cit. 2009-01-17]. Dostupné online.
- ↑ About Wimbledon - Behind the scenes: The All England Lawn Tennis Club [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ History - Rolls of Honour: Country abbreviations. www.wimbledon.com [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam vítězek ženské dvouhry ve Wimbledonu na oficiální stránce (anglicky)