Přeskočit na obsah

Seznam vítězek ženské dvouhry na Australian Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vítězky ženské dvouhry
na Australian Open
Daphne Akhurst Memorial Cup
ausopen.com
Grand SlamAustralian Open
MístoMelbourne, AustrálieAustrálie Austrálie
AreálMelbourne Park
OrganizátorTennis Australia / ITF
Povrchtráva / venku (1922–1987)
tvrdý / venku (1988–)
Odměna4 150 000 AU$ (2026)
TrofejDaphne Akhurst Memorial Cup
Nejvyšší počet titulů
amatérské éry7 – Margaret Courtová
mezi amatéry v řadě7 – Margaret Courtová
otevřené éry7 – Serena Williamsová
otevřené éry v řadě3 – Margaret Courtová
      Evonne Goolagongová
      Steffi Grafová
      Martina Hingisová
      Monika Selešová
Současná vítězka
Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ)
(první titul)
předávající trofeje: Jennifer Capriatiová

Seznam vítězek ženské dvouhry na Australian Open uvádí přehled šampionek ženské singlové soutěže na tenisovém turnaji Australian Open.[1]

Australian Open je tenisový Grand Slam, každoročně hraný ve druhé polovině ledna jako úvodní část čtyřdílné grandslamové kategorie. Do roku 1987 probíhal na trávě. S přesunem z Kooyong Lawn Tennis Clubu do Melbourne Parku se začal odehrávat na tvrdém povrchu. Australský grandslam byl založen v roce 1905. Premiérový ročník ženské dvouhry se uskutečnil roku 1922 spolu se zahájením soutěží ženské a smíšené čtyřhry.

Nejvyšší počet jedenácti titulů vyhrála Australanka Margaret Courtová, z toho čtyři v rámci open éry od roku 1969. Rekordních sedm trofejí v otevřené éře vybojovala Američanka Serena Williamsová. Ziskem prvního ze tří titulů v roce 1997 se Švýcarka Martina Hingisová stala v 16 letech a 117 dnech věku nejmladším vítězem v historii dvouhry grandslamu bez rozdílu pohlaví.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Australian Open se v minulosti odehrával napříč australským kontinentem, když se dějišty staly Perth, Brisbane, Adelaide, Sydney a Melbourne. Místa konání se velmi často střídala, než v roce 1972 grandslam trvale zakotvil v melbournském Kooyong Lawn Tennis Clubu. Odtud se roku 1988 přestěhoval do nově postaveného Flinders Parku, později přejmenovaného na Melbourne Park.[2]

Li Na, čínská vítězka z roku 2014

Opakovaně se měnilo také datum konání turnaje. Z lednového termínu byl v roce 1971 přesunut na březen pro vyhovění požadavkům vlastníků okruhu World Championship Tennis (WCT) a americké tenisové ligy (National Tennis League), kteří před březnem neumožnili smluvně vázaným hráčům startovat v Austrálii.[3] Již od následujícího ročníku 1972 však turnaj začínal opět v prosinci předcházejícího roku, aby se vyhnul zákazu Mezinárodní tenisové federace (ILTF) ke startu hráčů z okruhu WCT na turnajích ILTF v první polovině roku. Spor dvou okruhů byl zažehnán a od sezóny 1973 připadla turnajům ILTF v kalendáři druhá polovina roku. Snaha přimět k účasti více předních tenistů a tím zvýšit atraktivitu vedla po lednu 1977 k posunuti konání o několik dní dříve, aby turnaj končil již v prosinci a rozhodovalo se na něm o kalendářním grandslamu. Proto byly roku 1977 odehrány dva ročníky. Již v roce 1978 se však termín vrátil na přelom Nového roku i v důsledku neochoty tenistů hrát přímo během Vánoc.[4] V roce 1985 padlo rozhodnutí k trvalému přesunu do druhé poloviny ledna, což způsobilo, že se ročník 1986 již neodehrál a turnaj v novém termínu následoval v lednu 1987.[5][6]

Od počátku ženské dvouhry v roce 1922 měla soutěž charakter vyřazovacího formátu a zápasy probíhaly na dva vítězné sety. V roce 1971 byl do dvou úvodních setů zaveden 7bodový tiebreak. V závěrečné sadě o vítězce dále rozhodoval rozdíl dvou gemů. Výjimkou se stalo období 1980–1982, v němž byla zkrácená hra uplatněna i ve třetím setu.[7] V sezóně 2019 byl do závěrečné sady zaveden 10bodový supertiebreak.[8]

V letech 1922–1987 se hrálo na trávě. Přesun do Flinders Parku v roce 1988 znamenal přechod na tvrdý povrch.[2][9][10] Žádná z hráček nevyhrála soutěž na trávě a zároveň i tvrdém povrchu. Pouze Serena Williamsová triumfovala na dvou typech tvrdého povrchu. První tři trofeje získala na původním Rebound Ace a další čtyři na Plexicushionu, jenž byl v areálu položen mezi lety 2008–2019. V roce 2020 byl instalován povrch GreenSet.[11]

Sedminásobná vítězka Serena Williamsová

Vítězka získává pohár Daphne Akhurst Memorial Cup (Pamětní pohár Daphne Akhurstové), pojmenovaný po pětinásobné australské šampionce Daphne Akhurstové z úvodní dekády soutěže. Poprvé byl vítězce předán v roce 1934. Tenistka do vlastnictví obdrží zmenšenou repliku.[12] Odměna šampionky v roce 2010 činila 2 100 tisíc australských dolarů,[13] roku 2020 dosáhla již částky 4 120 tisíc australských dolarů.[14]

Nejvyšší celkový počet jedenácti titulů vyhrála Australanka Margaret Courtová, z toho rekordních sedm v amatérské éře a čtyři v rámci open éry od roku 1969. Mezi lety 1960–1966 získala jako jediná šampionka sedm titulů v řadě.[15] Rekordních sedm trofejí v otevřené éře vybojovala Američanka Serena Williamsová.[15] Třikrát za sebou v tomto období vyhrály Margaret Courtová (1969–1971), Evonne Goolagongová (1974–1976), Steffi Grafová (1988–1990), Monika Selešová (1991–1993) a Martina Hingisová (1997–1999).[15]

Nejmladší šampionkou se roku 1997 v 16 letech a 117 dnech věku stala Švýcarka Martina Hingisová, čímž vytvořila historický rekord nejmladšího vítěze grandslamové dvouhry.[16][17] Již na Australian Open 1995 se stala ve věku 14 let a 3 měsíců nejmladším tenistou, jenž vyhrál singlový zápas na Grand Slamu.[18] Naopak nejstarší držitelkou trofeje byla v 35 letech a 8 měsících Australanka Thelma Longová při zisku poháru roku 1954.[19]

V závěru finále 1965 skrečovala duel s Margaret Smithovou Brazilka Maria Buenová pro silné křeče v dolních končetinách a bolest levého kolena, která se v průběhu turnaje zvyšovala.[20][21] Následující ročník 1966 Smithová vyhrála sedmý titul bez odehraného finále, když Američanka Nancy Richeyová po semifinálovém vítězství nad 18letou Melvilleovou nebyla schopna nastoupit pro zraněné levé koleno.[21] V sezóně 1967 již Richeyová finále vyhrála nad Australankou Lesley Turnerovou. Na Australian Open 2006 získala trofej Francouzka Amélie Mauresmová poté, co její tři soupeřky skrečovaly utkání. Nejdříve ve třetím kole Michaëlla Krajiceková pro přehřátí, v rozhodující sadě semifinále pak druhá nasazená Kim Clijstersová pro výron hlezna a ve druhém setu finále Justine Henin-Hardenneová pro žaludeční křeče.[22]

Přehled finále

[editovat | editovat zdroj]

Amatérská éra

[editovat | editovat zdroj]

Otevřená éra

[editovat | editovat zdroj]

Statistiky

[editovat | editovat zdroj]

Vícenásobné vítězky

[editovat | editovat zdroj]
Poř. tenistka tituly
první poslední celkem
1. Austrálie Margaret Courtová (AUS) 1960 1973 11
2. USA Serena Williamsová (USA) 2003 2017 7
3. Austrálie Nancye Wynneová (AUS) 1937 1951 6
4. Austrálie Daphne Akhurstová (AUS) 1925 1930 5
5. Německo Steffi Grafová (GER) 1988 1994 4
Jugoslávie/USA Monika Selešová (YUG/USA) 1991 1996 4
Austrálie Evonne Goolagongová (AUS) 1974 1977 4
8. Austrálie Joan Hartiganová (AUS) 1933 1936 3
USA Martina Navrátilová (USA) 1981 1985 3
Švýcarsko Martina Hingisová (SUI) 1997 1999 3
11. Austrálie Margaret Molesworthová (AUS) 1922 1923 2
Austrálie Coral McInnes Buttsworth (AUS) 1931 1932 2
Austrálie Thelma Longová (AUS) 1952 1954 2
Austrálie Mary Carterová (AUS) 1956 1959 2
USA Chris Evertová (USA) 1982 1984 2
USA Jennifer Capriatiová (USA) 2001 2002 2
Bělorusko Viktoria Azarenková (BLR) 2012 2013 2
Japonsko Naomi Ósakaová (JPN) 2019 2021 2
 [p 4]Aryna Sabalenková 2023 2024 2

Tituly podle států

[editovat | editovat zdroj]
Poř. stát tituly
první poslední celkem
1. Austrálie Austrálie Margaret Molesworthová1922 Ashleigh Bartyová2022 44
2. USA USA Dorothy Bundyová1938 Madison Keysová2025 26
3. Německo Německo Steffi Grafová1988 Angelique Kerberová2016 5
4. Švýcarsko Švýcarsko Martina Hingisová1997 Martina Hingisová1999 3
Spojené království Spojené království Dorothy Round Littleová1935 Virginia Wadeová1972 3
Jugoslávie Jugoslávie Monika Selešová1991 Monika Selešová1993 3
7. Československo Československo Hana Mandlíková1980 Hana Mandlíková1987 2
Francie Francie Mary Pierceová1995 Amélie Mauresmová2006 2
Belgie Belgie Justine Henin-Hardenneová2004 Kim Clijstersová2011 2
Bělorusko Bělorusko[p 5] Viktoria Azarenková2012 Viktoria Azarenková2013 2
Japonsko Japonsko Naomi Ósakaová2019 Naomi Ósakaová2021 2
12. Rusko Rusko Maria Šarapovová2008 — 1
Čína Čína Li Na2014 — 1
Dánsko Dánsko Caroline Wozniacká2018 — 1
Kazachstán Kazachstán Jelena Rybakinová2026 — 1

Nejvíce titulů v řadě

[editovat | editovat zdroj]
Poř. tenistka tituly
první poslední celkem
1. Austrálie Margaret Courtová (AUS) 1960 1966 7
2. Austrálie Nancye Wynneová (AUS) 1940 1948 4
3. Austrálie Daphne Akhurstová (AUS) 1928 1930 3
Austrálie Margaret Courtová (AUS) 1969 1971 3
Austrálie Evonne Goolagongová (AUS) 1974 1976 3
Německo Steffi Grafová (GER) 1988 1990 3
Jugoslávie Monika Selešová (YUG) 1991 1993 3
Švýcarsko Martina Hingisová (SUI) 1997 1999 3

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.[15]
  2. 1 2 V roce 1977 proběhly dva ročníky Australian Open v důsledku termínové změny v kalendáři okruhu. Poprvé se grandslam konal v lednu a podruhé v prosinci 1977.[4]
  3. ↑ Nehráno pro přeložení grandslamu z prosince na leden. Odehrán tak byl Australian Open 1985 na přelomu listopadu a prosince a následně až lednový Australian Open 1987.[5][23]
  4. 1 2 3 4 5 V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022 řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy 1. března 2022 rozhodly, že ruští a běloruští tenisté mohli dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska; včetně roku 2023.[24]
  5. ↑ Tituly Aryny Sabalenkové z let 2023 a 2024 nebyly Bělorusku započítány pro neutralizovaný start ruských a běloruských tenistů v ročníku.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků List of Australian Open women's singles champions na anglické Wikipedii a Mistrzynie Australian Open w grze pojedynczej na polské Wikipedii.

  1. ↑ COLLINS, Bud. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. [New York]: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 372–374.
  2. 1 2 FOENANDER, Tristan. History of the Australian Open – the Grand Slam of Asia/Pacific [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-25.
  3. ↑ National Library of Australia. Dunlop offers $125,000 for tennis open.. The Canberra Times. 7-04-1970, s. 20. Dostupné online.
  4. 1 2 1977 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10.
  5. 1 2 1986 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10.
  6. ↑ Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03.
  7. ↑ Roddick survives 83-game epic [online]. 2003-01-22 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online.
  8. ↑ Australian Open: Final-set tie-breaks to be used in 2019 [online]. 21-12-2018. Dostupné online.
  9. ↑ SCHLINK, Leo. Plexicushion replaces Rebound Ace at Australian Open [online]. 2008-01-14 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online.
  10. ↑ BEVAN, Chris. On-court blues for Aussie tennis? [online]. BBC Sport, 2008-01-11 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online.
  11. ↑ ILANBEY, Sumeyya. New courts rolled out ahead of major tennis tournaments [online]. The Age, 2019-07-26 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
  12. ↑ JONES, Cathy. Daphne Akhurst Australian Tennis Champion [online]. Strathfield Scene, March 2006 [cit. 2010-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-05.
  13. ↑ Australian Open – Prize Money [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-29.
  14. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Preview: Australian Open ženy. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-17 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online.
  15. 1 2 3 4 Grand Slam Tournaments – Australian Open [online]. United States Tennis Association [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20.
  16. ↑ 1997 | The youngest Grand Slam winner [online]. MELBOURNE, Australia: Tennis Australia [cit. 2020-02-09]. Dostupné online.
  17. ↑ KAPETANAKIS, Arthur. 50 for 50: Martina Hingis, 1997 women's singles champion [online]. United, 2018-04-17 [cit. 2020-02-09]. Dostupné online.
  18. ↑ CRAINE, Anthony G. Martina Hingis [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2015-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
  19. ↑ Thelma (Coyne) Long. Hall of Fame [online]. Tennis Australia, 2003-02-09 [cit. 2017-11-30]. Dostupné online.
  20. ↑ More triumph and darkness [online]. Maria Esther Bueno [/www.mariabueno.org] [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (anglicky)
  21. 1 2 Miss Richey Gains Australian Net Final, Then Withdraws Because of Injury; MISS SMITH TAKES TITLE BY DEFAULT Miss Richey's Knee Injury Forces Her Out After Victory in Semi-Finals. S. 48. www.nytimes.com [online]. The New York Times, 1966-01-31 [cit. 2020-02-11]. S. 48. Dostupné online. (anglicky)
  22. ↑ Associated Press. Henin-Hardenne retires; Mauresmo wins first Slam. ESPN.com [online]. 2006-01-28 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (anglicky)
  23. ↑ Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03.
  24. ↑ Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2023-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_vítězek_ženské_dvouhry_na_Australian_Open&oldid=25640811“