Andrej Rubljov (tenista)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Andrej Rubljov
Rubljov ve Wimbledonu 2017
Stát RuskoRusko Rusko
Datum narození 20. října 1997 (21 let)
Místo narození Moskva, Rusko[1]
Bydliště Moskva, Rusko[1]
Výška 188 cm[1]
Váha 65 kg[1]
Profesionál od 2014
Držení rakety pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 2 472 884 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 58–65
Tituly 1 ATP, 1 challenger, 4 Futures
Nejvyšší umístění 31. místo (19. února 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2018)
French Open 1. kolo (2017)
Wimbledon 2. kolo (2017)
US Open čtvrtfinále (2017)
Čtyřhra
Poměr zápasů 19–21
Tituly 1 ATP, 2 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění 99. místo (2. července 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2018)
US Open 3. kolo (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 2018102424. října 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Rubljov, rusky: Андрей Андреевич Рублёв, Andrej Andrejevič Rubljov, (* 20. října 1997 Moskva) je ruský profesionální tenista a juniorský mistr světa ITF pro rok 2014. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál jeden singlový a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATPokruhu Futures získal pět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2018 na 31. místě a ve čtyřhře pak v červenci téhož roku na 99. místě. Trénuje ho Fernando Vicente. Dříve tuto roli plnil Sergej Taraševič.[1]

V ruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2014 baráží 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Portugalsku, v níž vyhrál čtyřhru i dvouhru za rozhodnutého stavu 4:1 pro Rusko. Do roku 2019 v soutěži nastoupil k devíti mezistátním utkáním s bilancí 4–4 ve dvouhře a 4–2 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Juniorská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Juniorským debutem se stal ve třinácti letech turnaj v Lucemburku. Již při druhé účasti vybojoval první trofej, když triumfoval ve Phoenixu po vítězství nad Tunisanem Skanderem Mansourim.[4] V prosinci 2012 získal vavřín z floridského Orange Bowlu.[4]

V sezóně 2013 následoval titul na jihoafrickém NWU PUKKE/RVTA Junior ITF 1 Cupu v Potchefstroomu. Do čtvrtfinále prošel na Australian Open 2014. Na grandslamovou trofej dosáhl na dvouhře French Open 2014, když jako čtvrtý nasazený ve finále zdolal španělskou turnajovou sedmičku Jaumeho Antonia Muñara Clara.[4] V deblové soutěži Roland Garros došli s Američanem Stefanem Kozlovem do semifinále. Po turnaji se 9. června 2014 stal juniorskou světovou jedničkou.

Ve Wimbledonu 2014 mu překvapivou porážku ve třetím kole přivodil až 1 842. hráč žebříčku van Rijthoven z Nizozemska.[5] Ve wimbledonské čtyřhře hráli s Kozlovem v roli nejvýše nasazeného páru. Ve finále však byli poraženi brazilskými juniory Orlandem Luzem a Marcelem Zormannem.[6]

Na Letních olympijských hrách mládeže 2014 v Nankingu nastoupil do všech třech soutěží. Z dvouhry si odvezl bronzovou medaili po výhře nad Japoncem Džumpejem Jamasakim. Stříbrný kov vybojoval ve čtyřhře s Karenem Chačanovem, když ve finále nenašli recept na Brazilce Luze se Zormannem. V mixu pak vypadli s Darjou Kasatkinovou ve druhém kole. V závěru roku 2014 byl vyhlášen juniorským mistrem světa ITF.

Juniorskou kariéru ukončil v dubnu 2015 trofejí z premiérového ročníku mistrovské události ITF Junior Masters v Čcheng-tu. V závěrečném duelu přehrál Američana Taylora Fritze po dvousetovém průběhu.[7]

Seniorská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu Futures debutoval v červenci 2013 turnajem v bulharském Chaskovu, kde skončil ve čtvrtfinále na raketě Francouze Mathiase Bourguea. O měsíc později si jako patnáctiletý zahrál první finále v Minsku, kde byl nad jeho síly Bělorus Jegor Gerasimov. Premiérový titul si připsal v listopadu 2013 z floridského Bradentonu po finálové výhře nad Lotyšem Mārtiņšem Podžusem.

Premiérovým startem na okruhu ATP World Tour se stal Delray Beach International Tennis Championships 2015, kde jej ve druhém kole vyřadil Američan Steve Johnson. Na události série Masters Miami Open zdolal Španěla Pabla Carreña Bustu, aby následně podlehl favorizovanému Johnu Isnerovi. Z kvalifikace do hlavní soutěže postoupil na antukovém Barcelona Open. V úvodní fázi přehrál španělského hráče Fernanda Verdasca a ve druhém nenašel recept na třináctého nasazeného Itala Fabia Fogniniho.

Vítězstvím nad Finem Jarkko Nieminenem během Geneva Open, v sedmnácti letech zopakoval Nadalův výkon, a to vyhrát v juniorském věku (do 18 let) zápas alespoň na pěti událostech okruhu ATP Tour v jedné sezóně. Rafael Nadal tohoto výsledku dosáhl v roce 2004.[8][9]

Grandslamovým debutem se stal US Open 2015, kde zvládl tři kvalifikační kola. V hlavní soutěži na úvod nestačil na jihoafrickou turnajovou patnáctku Kevina Andersona po čtyřsetovém průběhu.

Premiérový titul z okruhu ATP Tour si odvezl z říjnové čtyřhry Kremlin Cupu 2015, když na divokou kartu s Dmitrijem Tursunovem ve finále porazili dvojici Radu Albot a František Čermák až v rozhodujícím supertiebreaku. Na červencovém Croatia Open Umag 2017 pak vybojoval první trofej ve dvouhře, když ve finále přehrál italskou turnajovou čtyřku Paola Lorenziho po dvousetovém průběhu. Stal se tak sedmým šťastným poraženým vítězem turnajů ATP v historii a prvním od triumfu Rajeeva Rama v Newportu 2009. Bodový zisk mu v následném vydání žebříčku ATP zajistil debutový posun do elitní světové padesátky na 49. místo [10][1]

První čtvrtfinále na majoru si zahrál během US Open 2017, kde ve druhém kole vyřadil sedmého nasazeného Grigora Dimitrova a ve čtvrté fázi turnajovou devítku Davida Goffina. Následně jej vyřadil první hráč žebříčku a pozdější vítěz Rafael Nadal, jemuž odebral jen pět gamů. Stal se tak nejmladším čtvrtfinalistou US Open od Andyho Roddicka a ročníku 2001.

Do finále se probojoval na úvodním ročníku závěrečného turnaje sezóny pro hráče do 21 let, Next Generation ATP Finals 2017 v Milánu, kde podlehl Jihorejci Čong Hjonovi, na něhož nestačil už v základní skupině. Turnaj se odehrával ve formátu Fast4 tenisu bez bodového ohodnocení.[11][12]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1997 v ruské metropoli Moskvě do rodiny profesionálního boxera a později restauratéra Andreje Rubljova[13] a tenisové trenérky Mariny Marenkové,[14] která se podílela na vedení např. Anny Kurnikovové.

K roku 2015 jej trénoval běloruský kouč Sergej Taraševič. V rámci přípravy studoval Raonicův servis, Nadalovu hru nohou a pohyb či Federerovu herní lehkost a forhend.[4]

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–1 Č)
ATP World Tour 500 (0)
ATP World Tour 250 (1–1 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 23. července 2017 Umag, Chorvatsko antuka Itálie Paolo Lorenzi 6–4, 6–2
Finalista 1. 6. ledna 2018 Dauhá, Katar tvrdý Francie Gaël Monfils 2–6, 3–6

Čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 25. října 2015 Moskva, Rusko tvrdý (h) Rusko Dmitrij Tursunov Moldavsko Radu Albot
Česko František Čermák
2–6, 6–1, [10–6]
Finalista 2. 1. dubna 2018 Miami, Spojené státy tvrdý Rusko Karen Chačanov USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–4, 6–7(5–7), [4–10]

Finále Next Gen ATP Finals[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Next Gen ATP Finals (0–1 D)

Dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 11. listopadu 2017 Milán, Itálie tvrdý (h) Jižní Korea Čong Hjon 4–3(7–5), 3–4(2–7), 2–4, 2–4

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (1–2 D; 2–0 Č)
Futures (4–2 D; 1–2 Č)

Dvouhra: 7 (5–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 2013081717. srpna 2013 Minsk, Bělorusko tvrdý Bělorusko Jegor Gerasimov 6–7((2–7), 6–4, 4–6
Vítěz 2. 2013111717. listopadu 2013 Bradenton, USA antuka Lotyšsko Mārtiņš Podžus 3–6, 7–6(8–6), 6–3
Vítěz 3. 201403088. března 2014 Aktobe, Kazachstán tvrdý (h) Bělorusko Jaraslav Šyla 6–4, 3–6, 6–3
Vítěz 4. 2014053131. května 2014 Moskva, Rusko antuka Rusko Stanislav Vovk 6–0, 6–4
Finalista 5. 201411011. listopadu 2014 Tartu, Estonsko koberec (h) Bělorusko Dzmitrij Žirmont 4–6, 2–6
Vítěz 6. 2014122020. prosince 2014 Santo Domingo, Dominikánská republika tvrdý USA Mitchell Krueger 6–2, 6–4
Vítěz 7. 201603066. března 2016 Quimper, Francie tvrdý (h) Francie Paul-Henri Mathieu 6–7(6–8), 6–4, 6–4
Finalista 8. 2016111313. listopadu 2016 Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h) Francie Julien Benneteau 5–7, 6–2, 3–6
Finalista 9. 2017012929. ledna 2017 Rennes, Francie tvrdý (h) Bělorusko Uladzimir Ignatik 7–6(8–6), 3–6, 6–7(5–7)

Čtyřhra: 5 (3–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 2013071414. července 2013 Plovdiv, Bulharsko antuka Bělorusko Yaraslau Shyla Bulharsko Alexander Lazov
Chile Laslo Urrutia Fuentes
6–4, 3–6(8–10)
Vítěz 2. 2014051818. května 2014 Teplice, Česko antuka Polsko Andriej Kapas Česko David Škoch
Česko Robin Staněk
7–5, 6–2
Finalista 3. 2014053131. května 2014 Moskva, Rusko antuka Rusko Denis Macukjevič Bulharsko Jegor Gerasimov
Rusko Stanislav Vovk
6–2, 4–6(8–10)
Vítěz 4. 201502088. února 2015 Dallas, USA tvrdý (h) Ukrajina Denys Molčanov Mexiko Hans Hach Verdugo
Mexiko Luis Patiño
6–4, 7–6(7–5)
Vítěz 5. 201507044. července 2015 Padova, Itálie antuka Rusko Michail Jelgin Itálie Federico Gaio
Itálie Alessandro Giannessi
6–4, 7–6(7–4)

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2014 French Open antuka Španělsko Jaume Antoni Munar Clar 6–2, 7–5

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2014 Wimbledon tráva USA Stefan Kozlov Brazílie Orlando Luz
Brazílie Marcelo Zormann
4–6, 6–3, 6–8

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrey Rublev (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f (anglicky) Andrej Rubljov na stránkách ATP Tour, přístup: 2018102424. října 2018
  2. (anglicky) Andrej Rubljov na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2018102424. října 2018
  3. (anglicky) Andrej Rubljov (tenista) na stránkách Davis Cupu, přístup: 2018102424. října 2018
  4. a b c d Поколение Next: Андрей Рублев [online]. SportBox, 9 June 2014 [cit. 2014-07-03]. Dostupné online. (Russian) 
  5. Wimbledon. Андрей Рублёв покидает юниорские соревнования [online]. GoTennis, 3 July 2014 [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (Russian) 
  6. Championat, 6 July 2014 [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (Russian) 
  7. Who's who: ITF Junior Masters
  8. Андрей Рублёв повторил достижение Рафаэля Надаля [online]. Championat.com, 17 May 2015. Dostupné online. (Russian) 
  9. Young Gun Rublev Reaches Geneva Second Round; Giraldo Advances [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Rublev Beats Lorenzi For First Title In Umag [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-07-23 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (eb) 
  11. Ondřej Jirásek. Vítězem premiérového ročníku Next Gen ATP Finals je Hyeon Chung [online]. Tenisportal.cz, 2017-11-11 [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. (česky) 
  12. ČTK, iDNES.cz. Tenisový Turnaj mistrů pro mladé naděje vyhrál Korejec Čong Hjon [online]. iDNES.cz, 2017-11-12 [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. (česky) 
  13. [1]
  14. [2]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]