Carlos Alcaraz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Carlos Alcaraz
Carlos Alcaraz na Monte-Carlo Masters 2022
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození5. května 2003 (20 let)[1]
Místo narozeníEl Palmar, Španělsko[1]
BydlištěEl Palmar, Španělsko[1]
Výška183 cm[1]
Hmotnost74 kg[1]
Profesionál od2018
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek15 536 017 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů113–33
Tituly10 ATP, 4 challengery, 3 Futures
Nejvyšší umístění1. místo (12. září 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2022)
French Openčtvrtfinále (2022)
Wimbledon4. kolo (2022)
US Openvítěz (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů3–3
Nejvyšší umístění519. místo (9. května 2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230522a22. května 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carlos Alcaraz Garfia (* 5. května 2003 El Palmar, Murcia) je španělský profesionální tenista a od května 2023 světová jednička ve dvouhře, kterou se poprvé stal v 19 letech během září 2022 jako vůbec nejmladší tenista v historii.[2] V předchozích dvou obdobích na čele setrval dvacet dva týdnů. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál deset turnajů ve dvouhře včetně US Open 2022 a čtyř Masterů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2022 na 1. místě a ve čtyřhře v květnu 2022 na 519. místě. Od patnácti let trénuje v akademii Equelite bývalé světové jedničky Juana Carlose Ferrera ve Villeně.[4][1]

V daviscupovém týmu Španělska debutoval v roce 2022 březnovým kvalifikačním kolem proti Rumunsku, v němž vyhrál nad Mariusem Copilem. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.

Asociace tenisových profesionálů jej v roce 2020 vyhlásila nováčkem roku.[5]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Bekhend na French Open 2021

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v únoru 2018, když zasáhl do dvouhry turnaje v rodné Murcii s dotací 15 tisíc dolarů. Ve čtvrtfinále podlehl krajanu Sergiu Gutierrezovi-Ferrolovi ze čtvrté světové stovky.[3] Během července 2019 si premiérový titul ITF odvezl z východošpanělské Denii, události s rozpočtem 25 tisíc dolarů. Ve finále přehrál Kazacha Timofeje Skatova, figurujícího na 636. místě. První challenger vyhrál na srpnovém Internazionali di Tennis Città di Trieste 2020 v Terstu, kam přijel jako účastník kvalifikace. Ve finále dvouhry zdolal italského kvalifikanta z počátku páté stovky Riccarda Bonadia ve dvou sadách.[6][3]

Na okruhu ATP Tour debutoval únorovým Rio Open 2020 z kategorie ATP Tour 500 po obdržení divoké karty. Na úvod vyřadil čtyřicátého první hráče klasifikace a krajana Alberta Ramose-Viñolase v třísetové bitvě trvající 3.37 hodiny.[5] Stal se tak prvním tenistou narozeným v roce 2003, jenž na túře ATP vyhrál zápas, v 16 letech nejmladším vítězem utkání od 16letého Garína na Chile Open 2013, nejmladším vítězem zápasu v kategorii ATP 500 od jejího založení i nejmladším přemožitelem člena první světové padesátky od 16letého Gasqueta na Marseille Open 2003, respektive v rámci Španělů od 15letého Nadala na Majorca Open 2002. Sezónu 2020 zakončil na 141. příčce žebříčku ATP, v 17 letech jako nejmladší hráč Top 600.[4][6]

Na únorovém Great Ocean Road Open 2021 v Melbourne Parku poprvé porazil člena elitní světové dvacítky poté, co na něj ve druhém kole nestačil čtrnáctý muž žebříčku David Goffin. Debut v hlavní soutěži grandslamu zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2021 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěru porazil Bolivijce Huga Delliena. V úvodním kole melbournské dvouhry pak přehrál nizozemského kvalifikanta Botice van de Zandschulpa, což z něj v 17 letech učinilo nejmladšího vítěze grandslamového zápasu od 17letého Kokkinakise na Australian Open 2014.[4] Ve druhém kole jej však vyřadil Švéd Mikael Ymer z konce první světové stovky.[6]

Díky divoké kartě na Miami Open 2021 debutoval kategorii turnajů Mastersu, hned v prvním kole je ale vyřadil Fin Emil Ruusuvuori. O měsíc později zasáhl, opět díky divoké kartě, do antukového Mutua Madrid Open. V prvním kole porazil Adriana Mannarina a ve druhém kole se v den svých 18. narozenin utkal se svým vzorem a druhým hráčem světa Rafaelem Nadalem. Ten mu povolil zisk pouhých tří gamů.[7]

Na premiérové turnajové prvenství dosáhl v červenci 2021 v chorvatském Umagu ve věku 18 let. V semifinále přehrál turnajovou jedničku Alberta Ramose-Viñolase a ve finále pak turnajovou čtyřku Richarda Gasqueta. Stal se tak nejmladším vítězem turnaje ATP od triumfu Keie Nišikoriho v Delray Beach 2008.[8][9]

Výhrou ve třetím kole US Open 2021 nad světovou trojkou Stefanosem Tsitsipasem se v 18 letech a čtyřech měsících stal nejmladším hráčem, který ve Flushing Meadows vyřadil člena elitní světové trojky od zavedení žebříčku ATP v roce 1973, resp. nejmladším na grandslamu od výhry 17letého Michaela Changa nad světovou jedničkou Lendlem a trojkou Edbergem na French Open 1989. Do osmifinále grandslamu postoupil jako nejmladší tenista od 17letého Andrije Medveděva na French Open 1992.[10] V pětisetové osmifinálové bitvě otočil průběh proti německému kvalifikantu Peteru Gojowczykovi, což z něj učinilo nejmladšího čtvrtfinalistu US Open od Andreho Agassiho v roce 1988.[11] V této fázi však zápas skrečoval během druhé sady Félixi Augeru-Aliassimeovi pro zranění.[12]

2022: První grandslamový titul a nejmladší mužská světová jednička[editovat | editovat zdroj]

Ve finále Rio Open 2022 zdolal argentinskou turnajovou trojku a světovou čtrnáctku Diega Schwartzmana po dvousetovém průběhu. Druhou kariérní trofejí se v 18 letech stal nejmladším šampionem dvouhry v kategorii ATP Tour 500 hrané od sezóny 2009. Bodový zisk jej poprvé v kariéře posunul do elitní světové dvacítky, kterou po skončení uzavíral.[13] Finálová výhra na Miami Open 2022 nad Norem Casperem Ruudem znamenala, že se v 18 letech, 10 měsících a 29 dnech stal nejmladším šampionem Mastersu od Rafaela Nadala na Monte-Carlo Masters 2005 a celkově třetím nejmladším v celé sérii konané od roku 1990, po odehrání 283 turnajů. Miami Open rovněž vyhrál jako první Španěl po osmi finálových porážkách jeho krajanů v předchozích ročnících. Na pozici nejmladšího miamského šampiona vystřídal Djokoviće, jenž Miami Masters 2007 ovládl v 19 letech.[14] Po skončení se premiérově posunul na 11. místo žebříčku.[15] V závěru dubna pak ovládl Barcelona Open Banco Sabadell 2022, i díky čtvrtfinálovému vítězství nad nejvýše nasazeným Tsitsipasem a dvou odvráceným mečbolům de Minaurovi v semifinále. Ve finále si poradil s krajanem Pablem Carreñem Bustou a poprvé v kariéře se posunul do elitní světové desítky, na 9. příčku. V 18 letech tak učinil průlom do Top 10 jako nejmladší tenista od Rafaela Nadala, který se stal jejím členem na den přesně o 17 let dříve (25. dubna 2005) rovněž poté, co si odvezl první triumf z Barcelona Open.[16]

Ve Wimbledonu dohrál ve čtvrtém kole

Na Mutua Madrid Open dosáhl primátu, když jako vůbec první tenista vyřadil na jediném antukovém turnaji Nadala i Djokoviće. Proti Srbovi si připsal premiérovou výhru nad světovou jedničkou.[17] Ve finále pak hladce zdolal třetího muže klasifikace a obhájce titulu Alexandra Zvereva, čímž prodloužil neporazitelnost proti členům Top 10 na sedm utkání. V 19 letech se stal druhým nejmladším držitelem dvou trofejí v sérii Masters, a prvním hráčem od Nalbandiana na Madrid Masters 2007, jenž na jediném Mastersu přehrál tři nejvýše nasazené. V následném vydání žebříčku mu poprvé patřila 6. příčka.[18]

Na US Open startoval jako třetí nasazený. V průběhu turnaje zvládl vyhrát tři pětisetové zápasy v řadě. Ve čtvrtém kole přehrál vítěze z US Open 2014 Chorvata Marina Čiliće. Ve čtvrtfinále oplatil wimbledonskou a umagskou porážku Sinnerovi. Alcaraz mohl jít v závěru druhé sady do vedení 2–0 na sety, Sinner však dokázal průběh otočit a ve čtvrtém setu měl při svém podání mečbol, který nevyužil, aby Španěl nakonec zvítězil v pěti setech. Utkání se svým časem 5:15 stalo druhým nejdelším utkání historie US Open.[19][20] Mezi poslední čtyřkou pak udolal amerického přemožitele Nadala Francese Tiafoea. Ve finále, které představovalo vůbec první finále majoru, ve které se hrálo jak o premiérový grandslamový titul, tak i současně o post světové jedničky, se utkal s norskou světovou sedmičkou Caspere Ruudem, kterého porazil ve čtyřech setech.[21][22][23] Stal se tak nejmladším grandslamovým vítězem od 19letého Nadala na French Open 2005, druhým nejmladším šampionem US Open po výhře 19letého Samprase v roce 1990 a prvním mužským vítězem majoru narozeným ve 21. století. V novém vydání žebříčku ATP se v 19 letech, 4 měsících a 6 dnech se stal nejmladší světovou jedničkou na žebříčku ATP.[24] Již postupem do semifinále si zajistil premiérovou účast na Turnaji mistrů, kam se kvalifikoval jako druhý hráč po Nadalovi.[25]

Premiérové utkání v roli světové jedničky odehrál v Davis Cupu a odešel poražen od Félixe Augera-Aliassimea ve třech setech, i přesto Španělsko skupinu ovládlo a postoupilo do listopadové vyřazovací fáze.[26] I z první turnaje na okruhu ATP v této roli v Astaně byl překvapivě vyřazen již na úvod, když jej přehrál šťastná poražený David Goffin, který se stal vůbec první hráčem, který Alcarazovi nedovolil v utkání ani jeden set.[27] Výher se dočkal až na Swiss Indoors, než jej v semifinále opět porazil Auger-Aliassime.[28] Na Rolex Paris Masters skrečoval čtvrtfinálové utkání v tiebreaku druhého setu proti Holgerovi Runovi. Trhlina ve vnitřním šikmém svalu břišním levé části stěny jej vyřadila z navazujícího Turnaje mistrů i konečné fáze finále Davis Cupu.[29] Nadalova druhá a Tsitsipasova první prohra na Turnaji mistrů znamenaly, že i přes absence zakončil sezónu na prvním místě žebříčku ATP jako vůbec nejmladší hráč a první teenager.[30]

2023: Boj o čelo žebříčku s Djokovićem[editovat | editovat zdroj]

Australskou šňůru včetně Australian Open vynechal pro poranění pravého poloblanitého svalu, které si přivodil nepřirozeným pohybem během tréninku.[31][32] Melbournský triumf Djokoviće znamenal, že vystřídal Alcaraze na pozicic světové jedničky. Vrátil si tak v únoru na antuce v Buenos Aires. Jediný set ztratil hned v úvodním zápase proti Srbovi Djeremua nakonec triumfoval po finálové výhře nad Cameronem Norriem.[33] Oba finalisté se potkali o týden později na Rio Open, kde Alcaraz coby obhájce trofeje nevyužil vinou zranění vedení o set a brejk, aby nakonec prohrál v koncovce třetího setu.[34]

V Indian Wells triumfoval bez ztracené sady. V boji o titul zdolal Daniila Medveděva, který do zápasu vstupoval s 19zápasovou neporazitelnosít. V 19 letech se stal nejmladším šampionem obou březnových událostí Indian Wells Masters a Miami Masters a zároveň získal třetí trofejí z Mastersů. Zisk titulu mu zaručil návrat do čela světové klasifikace.[35][36] K udržení této pozice i po Miami Open potřeboval obhájit titul. V semifinálové repríze z Indian Wells jej však vyřadil Jannik Sinner.[37]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2022 US Open tvrdý Norsko Casper Ruud 6–4, 2–6, 7–6(7–1), 6–3

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–0 D)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (4–0 D)
ATP Tour 500 (3–2 D)
ATP Tour 250 (2–1 D)

Dvouhra: 13 (10–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 25. července 2021 Umag, Chorvatsko antuka Francie Richard Gasquet 6–2, 6–2
Vítěz 2. 20. února 2022 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Argentina Diego Schwartzman 6–4, 6–2
Vítěz 3. 3. dubna 2022 Miami, Spojené státy tvrdý Norsko Casper Ruud 7–5, 6–4
Vítěz 4. 24. dubna 2022 Barcelona, Španělsko antuka Španělsko Pablo Carreño Busta 6–3, 6–2
Vítěz 5. 8. května 2022 Madrid, Španělsko antuka Německo Alexander Zverev 6–3, 6–1
Finalista 1. 24. července 2022 Hamburk, Německo antuka Itálie Lorenzo Musetti 4–6, 7–6(8–6), 4–6
Finalista 2. 31. července 2022 Umag, Chorvatsko antuka Itálie Jannik Sinner 7–6(7–5), 1–6, 1–6
Vítěz 6. 11. září 2022 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Norsko Casper Ruud 6–4, 2–6, 7–6(7–1), 6–3
Vítěz 7. 19. února 2023 Buenos Aires, Argentina antuka Spojené království Cameron Norrie 6–3, 7–5
Finalista 3. 26. února 2023 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Spojené království Cameron Norrie 7–5, 4–6, 5–7
Vítěz 8. 19. března 2023 Indian Wells, Spojené státy tvrdý   Daniil Medveděv 6–3, 6–2
Vítěz 9. 23. dubna 2023 Barcelona, Španělsko (2) antuka Řecko Stefanos Tsitsipas 6–3, 6–4
Vítěz 10. 7. května 2023 Madrid, Španělsko (2) antuka Německo Jan-Lennard Struff 6–4, 3–6, 6–3

Finále Next Gen ATP Finals[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 13. listopadu 2021 Milán, Itálie tvrdý (h) USA Sebastian Korda 4–3(7–5), 4–2, 4–2

Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (4 D; 0 Č)
Futures (3 D; 0 Č)

Dvouhra (7 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 20190701ačervence 2019 Denia, Španělsko antuka Kazachstán Timofej Skatov 6–4, 6–3
2. 20200101aledna 2020 Manacor, Španělsko tvrdý Francie Evan Furness 6–0, 6–2
3. 20200101aledna 2020 Manacor, Španělsko tvrdý Francie Evan Furness 6–3, 6–4
1. 20200801asrpna 2020 Terst, Itálie antuka Itálie Riccardo Bonadio 6–4, 6–3
2. 20201001aříjna 2020 Barcelona, Španělsko antuka Bosna a Hercegovina Damir Džumhur 4–6, 6–2, 6–1
3. 20201001aříjna 2020 Alicante, Španělsko antuka Španělsko Pedro Martínez Portero 7–6(8–6), 6–3
4. 20210501akvětna 2021 Oeiras, Portugalsko antuka Argentina Facundo Bagnis 6–4, 6–4

Chronologie výsledků na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 2020 2021 2022 2023 SR V–P
Australian Open A 2. kolo 3. kolo A 0 / 2 3–2
French Open 1Q 3. kolo ČF 0 / 2 6–2
Wimbledon NH 2. kolo 4. kolo 0 / 2 4–2
US Open A ČF Vítěz 1 / 2 11–1
výhry–prohry 0–0 8–4 16–3 0–0 1 / 8 24–7
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji


Vítězství nad hráči Top 10[editovat | editovat zdroj]

Přehled
Sezóna 2021 2022 2023 Celkem
Vítězství 3 9 4 16
Vítězství
Č. hráč ATP turnaj povrch fáze skóre Alcaraz
2021
1. Řecko Stefanos Tsitsipas 3. US Open, New York, Spojené státy tvrdý 3. kolo 6–3, 4–6, 7–6(7–2), 0–6, 7–6(7–5) 55.
2. Itálie Matteo Berrettini 7. Vídeň, Rakousko tvrdý (h) čtvrtifnále 6–1, 6–7(2–7), 7–6(7–5) 42.
3. Itálie Jannik Sinner 9. Paříž, Franice tvrdý (h) 2. kolo 7–6(7–1), 7–5 35,
2022
4. Itálie Matteo Berrettini 6. Rio de Janeiro, Brazílie antuka čtvrtfinále 6–2, 2–6, 6–2 29.
5. Řecko Stefanos Tsitsipas 5. Miami, Spojené státy tvrdý 4. kolo 7–5, 6–3 16.
6. Polsko Hubert Hurkacz 10. Miami, Spojené státy tvrdý semifinále 7–6(7–5), 7–6(7–2) 16.
7. Norsko Casper Ruud 8. Miami, Spojené státy tvrdý finále 7–5, 6–4 16
8. Řecko Stefanos Tsitsipas 5. Barcelona, Španělsko antuka čtvrtfinále 6–4, 5–7, 6–2 11.
9. Španělsko Rafael Nadal 4. Madrid, Španělsko antuka čtvrtfinále 6–2, 1–6, 6–3 9.
10. Srbsko Novak Djoković 1. Madrid, Španělsko antuka semifinále 6–7(5–7), 7–5, 7–6(7–5) 9.
11. Německo Alexander Zverev 3. Madrid, Španělsko antuka finále 6–3, 6–1 9.
12. Norsko Casper Ruud 7. US Open, New York, Spojené státy tvrdý finále 6–4, 2–6, 7–6(7–1), 6–3 4.
2023
13. Kanada Félix Auger-Aliassime 10. Indian Wells, Spojené státy tvrdý čtvrtfinále 6–4, 6–4 2.
14.   Daniil Medveděv 6. Indian Wells, Spojené státy tvrdý finále 6–3, 6–2 2.
15. USA Taylor Fritz 10. Miami, Spojené státy tvrdý čtvrtfinále 6–4, 6–2 1.
16. Řecko Stefanos Tsitsipas 5. Barcelona Open, Španělsko antuka finále 6–3, 6–4 2.
     výhra nad úřadující světovou jedničkou

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

Turnaj rok dosažení popis rekordu sdílení
Žebříček ATP 2022 nejmladší hráč na 1. místě – 19 let a 130 dní[38] zůstává sám
2022 nejmladší hráč na 1. místě na konci sezóny – 19 let a 214 dní[39] zůstává sám
ATP 500 2022 nejmladší vítěz turnaje ATP Tour 500 – 18 let a 10 měsíců[40] zůstává sám

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carlos Alcaraz na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Carlos Alcaraz na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230522a22. května 2023
  2. ↑ Carlos Alcaraz Becomes Youngest World No. 1 In Pepperstone ATP Rankings History. ATP Tour [online]. 2022-09-12 [cit. 2022-09-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Carlos Alcaraz na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230522a22. května 2023
  4. ↑ a b c Carlos Alcaraz | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Carlos Alcaraz On Winning Newcomer Of The Year: 'I'm So Happy' [online]. ATP Tour, Inc., 2020-12-24 [cit. 2021-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c Carlos Alcaraz | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Nadal v Madridu ovládl souboj generací s krajanem Alcarazem. TenisPortal.cz [online]. 2021-05-05 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Skoro jako Nadal. Španěl Alcaraz slaví první titul také ve věku 18 let a 2 měsíců. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-25 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ 18-Year-Old Carlos Alcaraz Wins First ATP Tour Title In Umag. ATP Tour [online]. 2021-07-25 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. 
  10. ↑ Carlos Alcaraz Records Biggest Career Win, Shocks Stefanos Tsitsipas In US Open Thriller [online]. ATP Tour, Inc., 2021-09-03 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ US Open | Španěl Alcaraz se stal nejmladším čtvrtfinalistou US Open od roku 1988. Sport.cz [online]. 2021-09-06 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ Felix Auger-Aliassime Makes First Major SF After Carlos Alcaraz Retires [online]. ATP Tour, Inc., 2021-09-08 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Carlos Alcaraz Makes History With Rio de Janeiro Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-02-20 [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Casper Ruud Reaches First Masters Final, Ends Francisco Cerundolo's Dream Miami Run. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-04-01 [cit. 2022-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-01. (anglicky) 
  15. ↑ Carlos Alcaraz Wins First ATP Masters 1000 Title In Miami. ATP Tour [online]. 2022-04-03 [cit. 2022-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Amazing Carlos Alcaraz Wins Barcelona Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-04-24 [cit. 2022-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Carlos Alcaraz Takes Out Novak Djokovic, Reaches Madrid Final. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-05-07 [cit. 2022-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-07. (anglicky) 
  18. ↑ Carlos Alcaraz Defeats Alexander Zverev For Madrid Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-05-08 [cit. 2022-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-09. (anglicky) 
  19. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Míček od vyřazení, přes 5 hodin boje. Alcaraz je po bitvě se Sinnerem poprvé v semifinále grandslamu. TenisPortal.cz [online]. 2022-09-08 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. 
  20. ↑ Carlos Alcaraz Saves MP, Outlasts Jannik Sinner In Historic US Open QF Thriller | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2022-09-08 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. 
  21. ↑ Alcaraz races into final with 5-set win over Tiafoe. ESPN.com [online]. 2022-09-10 [cit. 2022-09-12]. Dostupné online. 
  22. ↑ JACOT, Sam. Carlos Alcaraz Wins US Open Title & Rises To World No. 1 | ATP Tour | Tennis. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-09-11 [cit. 2022-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-12. (anglicky) 
  23. ↑ ZABLOUDIL, Luboš; JIRÁSEK, Ondřej. Souboj o první grandslamový titul a trůn vyhrál Alcaraz. 19letý Španěl bude nejmladším králem žebříčku v historii!. TenisPortal.cz [online]. 2022-09-12 [cit. 2022-09-12]. Dostupné online. 
  24. ↑ Murcia teenage tennis champ Carlos Alcaraz wins US open and becomes youngest ever No 1. murciatoday.com [online]. 2022-09-12 [cit. 2022-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Carlos Alcaraz To Make Nitto ATP Finals Debut | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2022-09-08 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. 
  26. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. Alcaraz hrál poprvé jako světová jednička. V Davis Cupu podlehl Augeru-Aliassimemu. TenisPortal.cz [online]. 2022-09-16 [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. 
  27. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Neúspěšný debut v roli světové jedničky! Alcaraz v Astaně prohrál s lucky loserem Goffinem a poprvé v sezoně neuhrál set. TenisPortal.cz [online]. 2022-10-40 [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. 
  28. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Auger-Aliassime porazil Alcaraze i v Basileji a útočí na třetí triumf během tří týdnů. TenisPortal.cz [online]. 2022-10-29 [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. 
  29. ↑ Světová jednička mimo hru. Alcaraz přijde o Turnaj mistrů i Davis Cup. Sport.cz [online]. 2022-11-05 [cit. 2022-11-05]. Dostupné online. 
  30. ↑ Carlos Alcaraz Year End No 1 2022. Nitto ATP Finals [online]. [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. 
  31. ↑ ONDŘEJ JIRÁSEK, TENISPORTAL.CZ, ČTK. Zraněný Alcaraz oznámil datum návratu. Lídr žebříčku zahájí sezonu v únoru v Buenos Aires. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-11 [cit. 2023-01-12]. Dostupné online. 
  32. ↑ Carlos Alcaraz Withdraws From 2023 Australian Open tennis. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-01-06 [cit. 2023-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-06. (anglicky) 
  33. ↑ Carlos Alcaraz Wins Buenos Aires Title In Season Debut. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-02-19 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Cameron Norrie Battles Past Ailing Carlos Alcaraz For Rio Title | ATP Tour | Tennis. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-02-27 [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Carlos Alcaraz Wins Indian Wells, Returns To World No. 1. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-03-20 [cit. 2023-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Alcaraz dobyl už i Indian Wells. Jako první teenager má trofeje z podniků Sunshine Double. TenisPortal.cz [online]. 2023-03-20 [cit. 2023-03-20]. Dostupné online. 
  37. ↑ Sinner Storms Back To Beat Alcaraz In Miami SF, Ending Spaniard's No. 1 Reign. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-01 [cit. 2023-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Carlos Alcaraz Becomes Youngest World No. 1 In Pepperstone ATP Rankings History. ATP Tour [online]. 2022-09-11 [cit. 2022-09-12]. Dostupné online. 
  39. ↑ RAMSAY, George. Carlos Alcaraz becomes youngest year-end No. 1 in men's tennis as Rafael Nadal's slump continues at ATP Finals. CNN [online]. 2022-11-16 [cit. 2022-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Carlos Alcaraz Makes History With Rio de Janeiro Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-02-20 [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra – 20230522a22. května 2023
Poř. tenista body posun
1. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 6 815 ▲ 1
2.  Daniil Medveděv 6 330 ▲ 1
3. Srbsko Novak Djoković (SRB) 5 955 ▼ 2
4. Norsko Casper Ruud (NOR) 4 915 ▬
5. Řecko Stefanos Tsitsipas (GRE) 4 775 ▬
6. Dánsko Holger Rune (DEN) 4 375 ▲ 1
7.  Andrej Rubljov 4 270 ▼ 1
8 Itálie Jannik Sinner (ITA) 3 435 ▬
9. USA Taylor Fritz (USA) 3 390 ▬
10. Kanada Félix Auger-Aliassime (CAN) 3 065 ▬
Ženská dvouhra – 20230522a22. května 2023
Poř. tenistka body posun
1. Polsko Iga Świąteková (POL) 8 940 ▬
2.  Aryna Sabalenková 7 541 ▬
3. USA Jessica Pegulaová (USA) 5 205 ▬
4. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 5 090 ▲ 2
5. Francie Caroline Garciaová (FRA) 5 025 ▼ 1
6. USA Coco Gauffová (USA) 4 305 ▼ 1
7. Tunisko Ons Džabúrová (TUN) 3 541 ▬
8. Řecko Maria Sakkariová (GRE) 3 391 ▬
9.  Darja Kasatkinová 3 275 ▬
10. Česko Petra Kvitová (CZE) 3 162 ▬
Mužská čtyřhra – 20230522a22. května 2023
Poř. tenista body posun
1. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 6 460 ▬
Spojené království Neal Skupski (GBR) 6 460 ▬
3. USA Rajeev Ram (USA) 5 882 ▲ 1
4. Spojené království Joe Salisbury (GBR) 5 792 ▲ 1
5. USA Austin Krajicek (USA) 5 790 ▼ 2
6. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 5 290 ▲ 1
Nizozemsko Jean-Julien Rojer (NED) 5 290 ▲ 1
8. Chorvatsko Ivan Dodig (CRO) 5 190 ▼ 3
9. Indie Rohan Bopanna (IND) 4 560 ▲ 2
10. Spojené království Lloyd Glasspool (GBR) 4 415 ▲ 2
Finsko Harri Heliövaara (FIN) 4 415 ▲ 2
Ženská čtyřhra – 20230522a22. května 2023
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 7 596 ▬
2. USA Jessica Pegulaová (USA) 7 065 ▲ 1
3. USA Coco Gauffová (USA) 6 975 ▲ 1
4. Česko Barbora Krejčíková (CZE) 6 846 ▼ 2
5. Austrálie Storm Hunterová (AUS) 4 685 ▲ 6
6. Belgie Elise Mertensová (BEL) 4 685 ▲ 11
7. USA Taylor Townsendová (USA) 4 412 ▼ 1
8. Ukrajina Ljudmila Kičenoková (UKR) 4 370 ▼ 1
9.  Veronika Kuděrmetovová 4 165 ▼ 4
10. Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT) 4 160 ▼ 2
ATP – Tenisté na prvním místě světového žebříčku
Ilie Năstase (1973/1974 – 40 t.) • John Newcombe (1974 – 8 t.) • Jimmy Connors (1974/1983 – 268 t.) • Björn Borg (1977/1981 – 109 t.) • John McEnroe (1980/1985 – 170 t.) • Ivan Lendl (1983/1990 – 270 t.) • Mats Wilander (1988/1989 – 20 t.) ;– • Stefan Edberg (1990/1992 – 72 t.) • Boris Becker (1991 – 12 t.) • Jim Courier (1992/1993 – 58 t. • Pete Sampras (1993/2000 – 286 t.) • Andre Agassi (1995/2003 – 101 t.) • Thomas Muster (1996 – 6 t.) • Marcelo Ríos (1998 – 6 t.) • Carlos Moyà (1999 – 2 t.) • Jevgenij Kafelnikov (1999 – 6 t.) • Patrick Rafter (1999 – 1 t.) • Marat Safin (2000/2001 – 9 t.) • Gustavo Kuerten (2000/2001 – 43 t.) • Lleyton Hewitt (2001/2003 – 80 t • Juan Carlos Ferrero (2003 – 8 t.) • Andy Roddick (2003/2004 – 13 t.) • Roger Federer (2004/2018 310 t.) • Rafael Nadal (2008/2020 – 209 t.) • Novak Djoković (2011/2023 – 387 t.) • Andy Murray (2016/2017 – 41 t.) • Daniil Medveděv (2022 – 16 t.) • Carlos Alcaraz (2022/2023 – 23 t.)
Žebříček ATP byl zaveden 23. srpna 1973 • (rok prvně/naposledy umístěn – počet týdnů (t.)) • současná světová jednička tučně, aktualizováno 22. května 2023
US Open – Vítězové mužské dvouhry v otevřené éře
(1968) Arthur Ashe • (1969) Rod Laver • (1970) Ken Rosewall • (1971) Stan Smith • (1972) Ilie Năstase • (1973) John Newcombe • (1974) Jimmy Connors • (1975) Manuel Orantes • (1976) Jimmy Connors • (1977) Guillermo Vilas • (1978) Jimmy Connors • (1979–1981) John McEnroe • (1982–1983) Jimmy Connors • (1984) John McEnroe • (1985–1987) Ivan Lendl • (1988) Mats Wilander • (1989) Boris Becker • (1990) Pete Sampras • (1991–1992) Stefan Edberg • (1993) Pete Sampras • (1994) Andre Agassi • (1995–1996) Pete Sampras • (1997–1998) Patrick Rafter • (1999) Andre Agassi • (2000) Marat Safin • (2001) Lleyton Hewitt • (2002) Pete Sampras • (2003) Andy Roddick • (2004–2008) Roger Federer • (2009) Juan Martín del Potro • (2010) Rafael Nadal • (2011) Novak Djoković • (2012) Andy Murray • (2013) Rafael Nadal • (2014) Marin Čilić • (2015) Novak Djoković • (2016) Stan Wawrinka • (2017) Rafael Nadal • (2018) Novak Djoković • (2019) Rafael Nadal • (2020) Dominic Thiem • (2021) Daniil Medveděv • (2022) Carlos Alcaraz
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Carlos_Alcaraz&oldid=22814808“