Laslo Djere

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Laslo Djere
Laslo Djere ve Wimbledonu 2018
Přezdívka Laci[1]
Stát SrbskoSrbsko Srbsko
Datum narození 2. června 1995 (24 let)[1]
Místo narození Senta, Jugoslávie[1]
Bydliště Senta, Srbsko[1]
Výška 188 cm[1]
Profesionál od 2013
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 1 264 504 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 39–45
Tituly 1 ATP, 2 challengery, 9 Futures
Nejvyšší umístění 31. místo (18. března 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2018, 2019)
French Open 1. kolo (2016, 2018)
Wimbledon 1. kolo (2018)
US Open 2. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů 0–9
Tituly 0 ATP
Nejvyšší umístění 747. místo (14. září 2015)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20190330a30. března 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Laslo Djere, srbsky: Laslo Đere / Ласло Ђере, maďarsky: Györe László, (* 2. června 1995 Senta) je srbský profesionální tenista maďarského původu. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal do dubna 2019 jedenáct titulů ve dvouhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2019 na 31. místě a ve čtyřhře pak v září 2015 na 747. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v květnu 2013, kdy mu patřilo 3. místo. Trénuje ho Boris Čonkić. Do roku 2018 tuto roli plnil Petar Čonkić.[1]

V srbském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 lillským semifinálem Světové skupiny proti Francii, v němž prohrál dvouhru s Jo-Wilfriedem Tsongou. Srbové odešli poraženi 1:3 na zápasy. Do listopadu 2019 v soutěži nastoupil ke třem mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V juniorském tenise vyhrál floridský Orange Bowl 2012 v kategorii 18letých po finálové výhře nad Švédem Eliasem Ymerem. V juniorce Wimbledonu 2013 vypadl ve čtvrtfinále.

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu Futures debutoval v srpnu 2011, když na turnaj v srbské Subotici obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl krajanu Nikolovi Čačićovi.[2] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl z italské Perugie, kde v červenci 2017 přehrál ve finále španělského hráče Daniela Muñoze de la Navu.[1][2]

V hlavní soutěži okruhu ATP World Tour debutoval na zářijovém PTT Thailand Open 2013 v Bangkoku, kam mu pořadatelé udělili divokou kartu. V úvodním kole však nestačil na šestého nasazeného Španěla Feliciana Lópeze.[1] Na červnovém challengeru UniCredit Czech Open 2015 v Prostějově se probojoval do finále přes tři tenisty Top 80 – nejvýše nasazeného Martina Kližana, turnajovou šestku Dušana Lajoviće a sedmičku Joãa Souzu. Z utkání o titul však odešel poražen od čtyřicátého prvního hráče žebříčku Jiřího Veselého. Premiérový vyhraný zápas na túře ATP dosáhl na dubnovém Grand Prix Hassan II 2017 v Marrákeši po vyřazení Kližana. Ve druhém kole mu stopku vystavil druhý nasazený španělský antukář Albert Ramos-Viñolas, přestože získal úvodní sadu. Průlom do elitní stovky žebříčku učinil ve vydání z 24. července 2017.[1]

Do prvního čtvrtfinále postoupil z kvalifikace na úvodním ročníku budapešťského Gazprom Hungarian Open 2017. V daném zápase odvrátil mečbol čtvrtému nasazenému Fernandu Verdascovi a prošel do semifinále. V něm však podlehl britskému kvalifikantu Aljaži Bedenemu. Další semifinálové účasti zaznamenal na Istanbul Open 2018 a Swiss Open Gstaad 2018.[1]

V rámci série ATP Masters odehrál první utkání na březnovém BNP Paribas Open 2018 v Indian Wells, kde jej na úvod vyřadil Američan Tim Smyczek. Navazující Miami Open 2018 opustil v témže kole po porážce od Lotyše Ernestsa Gulbise.[1][2]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil během února 2019 na antukovém Rio Open z kategorie ATP 500 v brazilském Riu de Janeiru. Na cestě turnajem poprvé porazil člena elitní světové desítky, když na úvod zdolal osmého v pořadí Dominica Thiema. V boji o trofej přehrál osmnáctiletého Kanaďana Félixe Augera-Aliassimeho a posunul se na nové kariérní maximum poté, co mu na žebříčku patřila 37. příčka.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě skončili Marco Chiudinelli, Nicolás Kicker a v závěrečném fázi Adam Pavlásek. V úvodním kole dvouhry však nenašel recept na Australana Jordana Thompsona. První grandslamový zápas vyhrál nad Leonardem Mayerem na US Open.[1][2]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (1–0 D)
ATP Tour 250 (0)

Dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 24. února 2019 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Kanada Félix Auger-Aliassime 6–3, 7–5

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (2–9 D; 0–1 Č)
Futures (9–4 D)

Dvouhra: 24 (11–13)[editovat | editovat zdroj]

Stav datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista září 2012 Subotica, Srbsko antuka Slovensko Jozef Kovalík 6–3, 0–6, 3–6
Vítěz červenec 2013 Kikinda, Srbsko antuka Rumunsko Teodor-Dacian Crăciun 6–2, 6–1
Vítěz září 2013 Zlatibor, Srbsko antuka Srbsko Pedja Krstin 7–6(7–0), 6–3
Finalista listopad 2013 Nikósie, Kypr antuka Rakousko Bastian Trinker 2–6, 3–6
Finalista listopad 2013 Nikósie, Kypr tvrdý Česko Michal Schmid 4–6, 2–6
Vítěz květen 2014 Bol, Chorvatsko antuka Slovinsko Mike Urbanija 6–1, 6–2
Vítěz květen 2014 Prijedor, Bosna a Hercegovina antuka Bosna a Hercegovina Tomislav Brkić 6–3, 6–2
Finalista červen 2014 Budapešť, Maďarsko antuka Švédsko Patrik Rosenholm 3–6, 7–5, 4–6
Vítěz září 2014 Niš, Srbsko antuka Srbsko Ivan Bjelica 7–6(8–6), 6–4
Vítěz prosinec 2014 Dakar, Senegal tvrdý Bosna a Hercegovina Aldin Šetkić 7–5, 2–6, 6–4
Vítěz únor 2015 Káhira, Egypt antuka Polsko Kamil Majchrzak 6–3, 7–5
Finalista červen 2015 Prostějov, Česko antuka Česko Jiří Veselý 4–6, 2–6
Vítěz únor 2016 Hammámet, Tunisko antuka Rakousko Pascal Brunner 1–6, 6–1, 7–6(7–5)
Finalista červen 2016 Milán, Itálie antuka Itálie Marco Cecchinato 2–6, 2–6
Finalista srpen 2016 Cortina d'Ampezzo, Itálie antuka Brazílie João Souza 4–6, 6–7(4–7)
Vítěz duben 2017 Opatija, Croatia antuka Česko Zdeněk Kolář 7–5, 6–4
Finalista červen 2017 Vicenza, Itálie antuka Maďarsko Márton Fucsovics 6–4, 6–7(7–9), 2–6
Finalista červen 2017 Poprad, Slovensko antuka Německo Cedrik-Marcel Stebe 0–6, 3–6
Vítěz červenec 2017 Perugia, Itálie antuka Španělsko Daniel Muñoz de la Nava 7–6(7–4), 6–4
Finalista červenec 2017 San Benedetto, Itálie antuka Itálie Matteo Berrettini 3–6, 4–6
Finalista říjen 2017 Almaty, Kazachstán antuka Srbsko Filip Krajinović 0–6, 3–6
Finalista květen 2018 Řím, Itálie antuka Česko Adam Pavlásek 6–7(1–7), 7–6(11–9), 4–6
Finalista červen 2018 Prostějov, Česko antuka Španělsko Jaume Munar 1–6, 3–6
Vítěz červenec 2018 Řím, Itálie antuka Itálie Gianluca Mager 6–2, 6–1

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista květen 2015 Samarkand, Uzbekistán antuka Srbsko Pedja Krstin Bělorusko Sergej Betov
Rusko Michail Jelgin
4–6, 3–6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Laslo Đere na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m (anglicky) Laslo Djere na stránkách ATP Tour, přístup: 20190330a30. března 2019
  2. a b c d e f (anglicky) Laslo Djere na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20190330a30. března 2019
  3. (anglicky) Laslo Djere na stránkách Davis Cupu, přístup: 20190330a30. března 2019

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]