Márton Fucsovics

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Márton Fucsovics
Márton Fucsovics v kvalifikaci Wimbledonu 2015
Přezdívka Marci[1]
Stát MaďarskoMaďarsko Maďarsko
Datum narození 8. února 1992 (27 let)
Místo narození Nyíregyháza, Maďarsko[1]
Bydliště Nyíregyháza, Maďarsko[1]
Výška 188 cm[1]
Váha 80 kg[1]
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 1 093 836 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 66–66
Tituly 1 ATP, 4 challengery
Nejvyšší umístění 38. místo (5. listopadu 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (2018)
French Open 2. kolo (2018)
Wimbledon 1. kolo (2017, 2018)
US Open 1. kolo (2016, 2017, 2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů 14–28
Tituly 0 ATP, 3 Futures
Nejvyšší umístění 212. místo (18. června 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2018)
French Open 1. kolo (2018)
Wimbledon 1. kolo (2018)
US Open 1. kolo (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20181105a5. listopadu 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bekhend na US Open 2016

Márton Fucsovics, maďarsky: Fucsovics Márton, (* 8. února 1992 Nyíregyháza) je maďarský profesionální tenista, vítěz juniorské dvouhry ve Wimbledonu 2010 a juniorské čtyřhry US Open 2009, do niž nastoupil s Tchajwancem Sie Čcheng-pchengem. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál jeden singlový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal čtyři tituly ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2018 na 38. místě a ve čtyřhře pak v červnu téhož roku na 212. místě. Trénuje ho Attila Sávolt. Dříve tuto roli plnil Oliver Tauma. Připravuje se v nicejské ISP Academy. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byl v červenci 2010 světovou jedničkou.[1]

V maďarském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 utkáním prvního kola 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Estonsku, v němž prohrál čtyřhru v páru s Bardoczkym i závěrečnou dvouhru proti Ivanovovi. Maďaři odešli poraženi 0:5 na zápasy. Do roku 2018 v soutěži nastoupil k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 18–6 ve dvouhře a 6–6 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Juniorská dráha: světová jednička[editovat | editovat zdroj]

V juniorské čtyřhře US Open 2009 triumfoval s Tchajwancem Sie Čcheng-pchengem po finálovém vítězství nad francouzským párem Julien Obry a Adrien Puget výsledkem 7–6, 5–7 a 10–1. Do semifinále se probojoval v juniorské dvouhře Australian Open 2010, kde byl nad jeho síly Australan hrající na divokou Sean Berman.

Červencová juniorská dvouhra Wimbledonu 2010 znamenala titul, když z pozice třináctého nasazeného ve finále přehrál australského kvalifikanta Benjamina Mitchella po dvousetovém průběhu. Celým turnajem prošel bez ztráty sady. V následné aktualizaci kombinovaného žebříčku ITF z 5. července 2010 se posunul na 1. místo.

Seniorská dráha[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu Futures debutoval v květnu 2008, když na turnaj v maďarském Mogyoródu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Francouzi Guillaumu Rufinovi.[2] Premiérový singlový titul na challengerech ATP si odvezl z anningského China International Tennis Challengeru 2013, kde ve finále přehrál britského hráče Jamese Warda ve třech setech. Druhou trofej přidal na květnovém Internazionali di Tennis Castel del Monte 2013 v italské Andrii po vítězství nad německým tenistou Dustinem Brownem. Bodový zisk mu zajistil v následném vydání žebříčku ATP z 25. listopadu 2013 premiérový průnik mezi dvě stě nejlepších tenistů.[1]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na červnovém UNICEF Open 2012 v 's-Hertogenboschi. Z pozice kvalifikatna vypadl v prvním kole dvouhry s Japoncem Tacumem Item až po nezvládnutém tiebreaku závěrečné sady.[1] Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl na metském Open de Moselle 2013 po vyřazení sedmého nasazeného Jérémyho Chardyho. V rámci série ATP Masters nastoupil do prvního turnaje na březnovém Sony Open Tennis 2014 v Key Byscaine, kde jej na úvod kvalifikace vyřadil Američan Jack Sock.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Kanaďan Peter Polansky, Argentinec Máximo González a Ital Lorenzo Giustino. V úvodním kole singlu však nestačil na španělského antukáře Nicoláse Almagra. Předtím mezi Wimbledonem 2011 a Wimbledonem 2016 neprošel čtrnáctkrát kvalifikačním grandslamovým sítem.[1]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na antukovém Geneva Open 2018, na němž startoval jako šedesátý muž světové klasifikace. Ve čtvtrfinále dvouhry vyřadil Stana Wawrinku a mezi poslední čtveřicí otočil duel s Američanem Stevem Johnsonem. V boji o titul pak přehrál čtyřicátého devátého hráče žebříčku Petera Gojowczyka z Německa po hladkém dvousetovém průběhu. Bodový zisk jej poprvé posunul do elitní světové padesátky, když ve vydání žebříčku z konce května 2018 figuroval na 45. místě. Na túře ATP se stal prvním maďarským vítězem turnaje po 36 letech, když naposledy předtím se to podařilo jeho krajanu Balázsi Taróczymu roku 1982 v Hilversumu.[4] Den po triumfu porazil v úvodu French Open 2018 kanadského hráče Vaska Pospisila. Ve druhém kole jej zastavil šestnáctý nasazený Brit Kyle Edmund po čtyřsetovém průběhu.[1][2]

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP World Tour Masters 1000 (0)
ATP World Tour 500 (0)
ATP World Tour 250 (1–0 D)

Dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 27. května 2018 Ženeva, Švýcarsko antuka Německo Peter Gojowczyk 6–2, 6–2


Finále na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (4–5 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 9 (4–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 20130503a3. května 2013 An-ning, ČLR antuka Spojené království James Ward 7–5, 3–6, 6–3
Vítěz 2. 20131124a24. listopadu 2013 Andria, Itálie tvrdý (h) Německo Dustin Brown 6–3, 6–4
Finalista 1. 20140518a18. května 2014 Heilbronn, Německo antuka Německo Jan-Lennard Struff 2–6, 6–7(5–7)
Finalista 2. 20140706a6. července 2014 Todi, Itálie antuka Slovinsko Aljaž Bedene 6–2, 6–7(4–7), 4–6
Finalista 3. 20160605a5. června 2016 Prostějov, Česká republika antuka Kazachstán Michail Kukuškin 1–6, 2–6
Finalista 4. 20170212a12. února 2017 Budapešť, Maďarsko tvrdý (h) Rakousko Jürgen Melzer 6–7(6–8), 2–6
Vítěz 3. 20170604a4. června 2017 Vicenza, Itálie antuka Srbsko Laslo Djere 4–6, 7–6(9–7), 6–2
Vítěz 4. 25. června 2017 Ilkley, Spojené království tráva Austrálie Alex Bolt 6–1, 6–4
Finalista 5. 13. ledna 2018 Canberra, Austrálie tvrdý Itálie Andreas Seppi 7–5, 4–6, 3–6

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 4. 20170513a13. května 2017 Řím, Itálie antuka Belgie Kimmer Coppejans Německo Andreas Mies
Německo Oscar Otte
6–4, 6–7(12–14), [8–10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Márton Fucsovics na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k (anglicky) Márton Fucsovics na stránkách ATP Tour, přístup: 20181105a5. listopadu 2018
  2. a b c (anglicky) Márton Fucsovics na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20181105a5. listopadu 2018
  3. (anglicky) Márton Fucsovics na stránkách Davis Cupu, přístup: 20180105a5. ledna 2018
  4. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Fucsovics v Ženevě ukončil 36 let dlouhé čekání na maďarského vítěze turnaje ATP [online]. TenisPortal.cz, 2018-05-26 [cit. 2018-05-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]