Přeskočit na obsah

Marco Cecchinato

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marco Cecchinato
Marco Cecchinato na French Open 2021
Marco Cecchinato na French Open 2021
StátItálieItálie Itálie
Datum narození30. září 1992 (32 let)[1]
Místo narozeníPalermo, Itálie[1]
BydlištěPalermo, Itálie[1]
Výška185 cm[1]
Profesionál od2010
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek4 552 184USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů77–120
Tituly3 ATP, 5 challengerů, 6 Futures
Nejvyšší umístění16. místo (25. února 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2016, 2019, 2020, 2021, 2022)
French Opensemifinále (2018)
Wimbledon1. kolo (2017, 2018, 2019, 2021)
US Open1. kolo (2015, 2018, 2019, 2020, 2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů13–54
Tituly0 ATP, 3 challengery, 3 Futures
Nejvyšší umístění169. místo (27. června 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2016)
French Open1. kolo (2018, 2019)
Wimbledon1. kolo (2018)
US Open2. kolo (2015, 2019)
Týmové soutěže
Davis Cupčtvrtfinále (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230608a8. června 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Marco Cecchinato na French Open 2018, kde poprvé postoupil do semifinále grandslamu

Marco Cecchinato, výslovnost: [ˈmarko tʃekkiˈnaːto]IPA, (* 30. září 1992 Palermo) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál tři singlové turnaje, když premiérový z nich ovládl na budapešťském Hungarian Open 2018. Stal se tak prvním Sicilanem, který ovládl turnaj ATP.[2] Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jedenáct titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2019 na 16. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2016 na 169. místě. Trénuje ho bývalý italský tenista Simone Vagnozzi.[1]

V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 prvním kolem Světové skupiny proti Švýcarsku, v němž vyhrál nedělní dvouhru s Adrienem Bosselem. Italové zvítězili 5:0 na zápasy. Do září 2018 v soutěži nastoupil k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 1–0 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na květnovém Open de Nice Côte d’Azur 2013 v antukovém areálu Nice. V posledním kvalifikačním zápase přešel přes Thiema de Bakerra a na úvod singlové soutěže vypadl s krajanem Fabiem Fogninim.[5][1] Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl na bukurešťském BRD Năstase Țiriac Trophy 2016 po vyřazení pátého nasazeného Kypřana Marcose Baghdatise. Přes Džumhura postoupil poprvé do čtvrtfinále okruhu, v němž jej zastavil Argentinec Federico Delbonis. Jednalo se o jeho jedinou čtvrtfinálovou účast až do zisku titulu v dubnu 2018. V rámci série ATP Masters odehrál první utkání v hlavní soutěži na římském Internazionali BNL d'Italia 2014, kde jej na úvod vyřadil Nizozemec Igor Sijsling.[1][3]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2015. V úvodním kole však nenašel recept na Američana Mardyho Fishe ve čtyřech setech.[1][3]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na antukovém Gazprom Hungarian Open 2018 v Budapešti, když se do hlavní soutěže probojoval až jako šťastně poražený kvalifikant po kvalifikační prohře s Jürgenem Zoppem a odstoupení Lasla Djereho. Ve druhém kole dvouhry vyřadil bosenskou turnajovou dvojku Damira Džumhura a v semifinále osmého nasazeného krajana Andrease Seppiho. V boji o titul pak z pozice 92. hráče žebříčku přehrál Australana Johna Millmana po dvousetovém průběhu. Před turnajem bylo jeho kariérním maximem čtvrtfinále. Titulem se stal sedmým šampionem turnaje ATP od sezóny 1990 v roli šťastného poraženého a po něm se posunul na 53. příčku.[6][1][3]

Na French Open 2018 si poprvé zahrál semifinále grandslamu. V prvním kole premiérově vyhrál utkání na majoru, když zdolal Rumuna Maria Copila. Ve třetí fázi zůstal na jeho raketě desátý nasazený Španěl Pablo Carreño Busta a v osmifinále belgická turnajová osmička David Goffin, což znamenalo jeho debutové vítězství nad členem elitní světové desítky. Jako 72. hráč žebříčku ATP se stal nejníže postaveným čtvrtfinalistou Roland Garros od roku 2008 a Lotyše Ernestse Gulbise.[7] Po čtvrtfinálové výhře nad Novakem Djokovićem postoupil jako nejníže postavený tenista od roku 1999 a Ukrajince Andrije Medveděva do semifinále French Open. Rovněž se stal prvním mužským semifinalistou grandslamu z Itálie od Corrada Barazzuttiho, jenž se do této fáze probojoval na French Open 1978.[8] Jeho cestu pavoukem zastavil až sedmý nasazený Rakušan Dominic Thiem. Na červencový Wimbledon 2018 přijel poprvé v roli nasazeného v grandslamové soutěži. Jako turnajová devětadvacítka však na úvod nestačil na Australana Alexe de Minaura po čtyřsetovém průběhu.[3]

Sázkařská aféra

[editovat | editovat zdroj]

Italská tenisová federace mu původně 18. července 2016 udělila trest v délce trvání 18 měsíců, následně snížený na jeden rok, a pokutu 40 tisíc eur za to, že během marockého challengeru v říjnu 2015 podal sázku na vlastní utkání s Polákem Kamilem Majchrzakem, a že měl také poskytovat informace o zdravotním stavu profesionálních hráčů. Následně se odvolal k nezávislému tribunálu Italského olympijského výboru, kde v říjnu 2016 uspěl se zrušením trestu i neplacení pokuty pro nejasnosti ve vyšetřování. Během něj odmítl, že by vsadil na vlastní prohru. Asociace tenisových profesionálů (ATP) původní trest neakceptovala, takže Cecchinato mohl od červencového udělení trestu do zprošťujícího verdiktu v říjnu 2016 nastupovat na turnajích organizovaných ATP (včetně challengerů), a to i na italském území. Zákaz startu měl před úplným zproštěním pouze na událostech pořádaných italským svazem.[9][10][11][12][13]

Finále na okruhu ATP World Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (3–2 D)

Dvouhra: 5 (3–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 29. dubna 2018 Budapešť, Maďarsko antuka Austrálie John Millman 7–5, 6–4
Vítěz 2. 22. července 2018 Umag, Chorvatsko antuka Argentina Guido Pella 6–2, 7–6(7–4)
Vítěz 3. 17. února 2019 Buenos Aires, Argentina antuka Argentina Diego Schwartzman 6–1, 6–2
Finalista 1. 18. října 2020 Sardinie, Itálie antuka Srbsko Laslo Djere 6–7(3–7), 5–7
Finalista 2. 29. května 2021 Parma, Itálie antuka USA Sebastian Korda 2–6, 4–6

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (5–8 D; 3–1 Č)
Futures (6–1 D; 3–2 Č)

Dvouhra: 20 (11–9)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 18. března 2012 Umag, Chorvatsko antuka Slovensko Andrej Martin 6–3, 6–4
Finalista 1. 17. února 2013 Záhřeb, Chorvatsko tvrdý (h) Bosna a Hercegovina Damir Džumhur 2–6, 5–7
Vítěz 2. 10. března 2013 Umag, Chorvatsko antuka Maďarsko Attila Balázs 6–4, 6–2
Vítěz 3. 21. července 2013 Modena, Itálie antuka Rakousko Dominic Thiem 6–3, 6–4
Vítěz 1. 11. srpna 2013 San Marino, San Marino antuka Itálie Filippo Volandri 6–3, 6–4
Finalista 1. 29. září 2013 Sibiu, Rumunsko antuka Česko Jaroslav Pospíšil 6–4, 4–6, 1–6
Vítěz 4. 23. března 2014 Pula, Itálie antuka Rakousko Dennis Novak 6–4, 6–2
Vítěz 5. 30. března 2014 Pula, Itálie antuka Španělsko Roberto Carballés Baena 6–4, 6–1
Finalista 2. 8. června 2014 Mestre, Itálie antuka Uruguay Pablo Cuevas 4–6, 6–2, 2–6
Vítěz 2. dubna 2015 Turín, Itálie antuka Belgie Kimmer Coppejans 6–2, 6–3
Finalista 3. 13. září 2015 Janov, Itálie antuka Španělsko Nicolás Almagro 7–6(7–1), 1–6, 4–6
Vítěz 3. 26. června 2016 Milán, Itálie antuka Srbsko Laslo Djere 6–2, 6–2
Finalista 4. 4. září 2016 Como, Itálie antuka Francie Kenny de Schepper 6–2, 6–7(0–7), 5–7
Vítěz 6. 26. března 2017 Pula, Itálie antuka Itálie Andrea Basso 6–4, 6–1
Finalista 5. 7. května 2017 Ostrava, Česko antuka Itálie Stefano Travaglia 2–6, 6–3, 4–6
Vítěz 4. 13. května 2017 Řím, Itálie antuka Slovensko Jozef Kovalík 6–4, 6–4
Finalista 6. 25. června 2017 Todi, Itálie antuka Argentina Federico Delbonis 5–7, 1–6
Finalista 7. 3. září 2017 Como, Itálie antuka Portugalsko Pedro Sousa 6–1, 2–6, 4–6
Vítěz 5. 10. března 2018 Santiago, Chile antuka Španělsko Carlos Gómez-Herrera 1–6, 6–1, 6–1
Finalista 5–8 únor 2020 Punta del Este, Uruguay antuka Brazílie Thiago Monteiro 6–7(3–7), 7–6(8–6), 5-7

Čtyřhra (6 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 9. července 2011 Sassuolo, Itálie antuka Itálie Francesco Aldi Itálie Filippo Leonardi
Itálie Jacopo Marchegiani 		6–4, 6–3
2. 7. srpna 2011 Xativa, Španělsko antuka Itálie Francesco Aldi Španělsko Iván Arenas-Gualda
Španělsko Enrique López Pérez 		6–4, 6–3
3. 28. srpna 2011 Novi Sad, Srbsko antuka Itálie Matteo Civarolo Černá Hora Marko Begović
Francie Jérémy Tweedt 		6–3, 6–1
1. 13. září 2014 Biella, Itálie antuka Itálie Matteo Viola Německo Frank Moser
Německo Alexander Satschko 		7–5, 6–0
2. 15. dubna 2017 Barletta, Itálie antuka Itálie Matteo Donati Chorvatsko Marin Draganja
Chorvatsko Tomislav Draganja 		6–3, 6–4
3. 23. září 2017 Sibiu, Rumunsko antuka Itálie Matteo Donati Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen 		6–3, 6–1

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marco Cecchinato na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i Marco Cecchinato na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20180801a1. srpna 2018
  2. ↑ Tennis, Cecchinato nella storia: vince a Budapest, primo successo in un torneo Atp di un siciliano [online]. gds.it [cit. 2018-04-30]. Dostupné online. (italsky) 
  3. ↑ a b c d e Marco Cecchinato na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20180706a6. července 2018
  4. ↑ Marco Cecchinato na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20180706a6. července 2018
  5. ↑ ATP Nizza: grande Cecchinato, batte De Bakker e si qualifica [online]. UBISPORTING srl. Dostupné online. (italsky) 
  6. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Cecchinato v Budapešti vyhrál souboj finálových debutantů s Millmanem [online]. BUDAPEŠŤ: TenisPortal.cz, 2018-04-29 [cit. 2018-04-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ Tennis: Cecchinato in dreamland two years on from match-fixing ban [online]. Reuters, 2018-06-03 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ Cecchinato Stuns Djokovic In Roland Garros Thriller [online]. ATP World Tour, Inc., 5-6-2018 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ Adam Addicott. Marco Cecchinato Acquitted Of Match-Fixing [online]. www.ubitennis.net, 2016-12-14 [cit. 2018-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Marco Cecchinato: Italian given 18-month ban for match-fixing [online]. BBC Sport, 2016-07-20 [cit. 2018-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ ČT sport. Proč by to nemohlo vyjít i proti Thiemovi, povzbuzuje se Cecchinato [online]. ČT sport, 2018-06-06 [cit. 2018-07-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ Jan Vojkůvka. Trest, jenž trestem nebyl. Cecchinato může nadále hrát na okruhu [online]. Tenisový svět, 2016-12-14 [cit. 2018-07-06]. Dostupné online. 
  13. ↑ Jan Havlovic. Kdo je muž, který srazil Djokoviče? Ital, co údajně sázel na vlastní zápasyu [online]. Tenisový svět, 2018-06-06 [cit. 2018-07-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marco_Cecchinato&oldid=22868774“