Daviscupový tým Itálie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Itálie
Flag of Italy.svg
Kapitán Corrado Barazzutti
Žebříček ITF 10.
Poprvé v soutěži 1922
Odehraných let 87
Zápasů celkem 247 (162–85)
Roky ve Světové skupině 26 (21–25)
Vítěz 1 (1976)
Finalista 6 (1960, 1961, 1977, 1979,
    1980, 1998)
Nejvíce výher, celkem Nicola Pietrangeli (120–44)
Nejvíce výher, dvouhra Nicola Pietrangeli (78–32)
Nejvíce výher, čtyřhra Nicola Pietrangeli (42–12)
Nejlepší pár Orlando Sirola a Nicola Pietrangeli (34–8)
Nejvíce zápasů Nicola Pietrangeli (66)
Nejvíce odehraných let Nicola Pietrangeli (18)

Poslední aktualizace infoboxu 7. února 2017.

Daviscupový tým Itálie reprezentuje ItáliiDavisově poháru od roku 1922 pod vedením národního tenisového svazu Federazione Italiana Tennis.

Nejúspěšnější italský tenista v soutěži Nicola Pietrangeli drží několik historických rekordů celého Davisova poháru, když odehrál nejvyšší počet 164 mezistátních zápasů, dosáhl nejvíce 120 vítězných utkání, nejvíce výher ve dvouhře (78) a po boku Orlanda Siroly také ve čtyřhře (42).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jediné vítězství v soutěži zaznamenal italský tým v roce 1976 po finálové výhře na Chile. Šestkrát odešel jako poražený finalista, a to v letech 1960, 1961, 1977, 1979, 1980 a 1998. Do nejvyšší etáže soutěže postoupila poprvé od roku 2000. V roce 2011 si Itálie zajistila postup z 1. skupiny euroafrické zóny a následně postoupila z baráže do Světové skupiny 2012.

V úvodním kole Světové skupině 2012 nastoupila na půdě páté nasazené České republiky. Itálie prohrála 1:4 a musela odehrát baráž, v níž porazila Chile 4:1.

V roce 2013 postoupila přes Chorvatsko do čtvrtfinále, kde ji díky Milosi Raonicovi zastavila Kanada.

Složení týmu[editovat | editovat zdroj]

k únoru 2017

Chronologie zápasů[editovat | editovat zdroj]

2010–2019[editovat | editovat zdroj]

Rok úroveň datum místo soupeř skóre výsledek
2010 euroafrická zóna, 1. kolo 5.–7. března Castellaneta (ITA) Bělorusko Bělorusko 5–0 výhra
euroafrická zóna, 2. kolo 7.–9. května Zoetermeer (NED) Nizozemsko Nizozemsko 4–1 výhra
Světová skupina, baráž 17.–19. září Lidköping (SWE) Švédsko Švédsko 2–3 prohra
2011 euroafrická zóna, 2. kolo 8.–10. července Arzachena (ITA) Slovinsko Slovinsko 5–0 výhra
Světová skupina, baráž 16.–18. září Santiago (CHI) Chile Chile 4–1 výhra
2012 Světová skupina, 1. kolo 10.–12. února Ostrava (CZE) Česko Česká republika 4–1 prohra
Světová skupina, baráž 14.–16. září Neapol (ITA) Chile Chile 4–1 výhra
2013 Světová skupina, 1. kolo 1.–3. února Turín (ITA) Chorvatsko Chorvatsko 5–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 5–7. dubna Vancouver (CAN) Kanada Kanada 3–2 prohra
2014 Světová skupina, 1. kolo 31. ledna – 2. února Mar del Plata (ARG) Argentina Argentina 3–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 4–6. dubna Neapol (ITA) Spojené království Velká Británie 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 12.–14. září Ženeva (SWI) Švýcarsko Švýcarsko 2–3 prohra
2015 Světová skupina, 1. kolo 6.–8. března Astana (KAZ) Kazachstán Kazachstán 2–3 prohra
Světová skupina, baráž 18.–20. září Irkutsk (RUS) Rusko Rusko 4–1 výhra
2016 Světová skupina, 1. kolo 4.–6. března Pesaro (ITA) Švýcarsko Švýcarsko 3–2 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 15–17. července Pesaro (ITA) Argentina Argentina 1–3 prohra
2017 Světová skupina, 1. kolo 3.–5. února Buenos Aires (ARG) Argentina Argentina 3–2 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 7–9. dubna (BEL) Belgie Belgie

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italy Davis Cup team na anglické Wikipedii.

Související článek[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]