Charleroi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Charleroi
Charleroi - Hôtel de Ville - 2012.jpg
Charleroi – znak
znak
Charleroi – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice 50°25′ s. š., 4°26′39″ v. d.
Stát Belgie
Region Valonsko
Provincie Henegavsko
Arrondissement Charleroi
Charleroi
Red pog.svg
Charleroi
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 102,08 km²
Počet obyvatel 204670 (2015)
Správa
Starosta Paul Magnette (od 2012)
Oficiální web www.charleroi.be
PSČ 6000, 6001, 6010, 6020, 6030, 6031, 6032, 6040, 6041, 6042, 6043, 6044, 6060, 6061
Počet zastupitelů 51
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Charleroi (valonsky Tchålerwè) se nachází v belgické provincii Henegavsko (francouzsky Hainaut) 50 km jižně od Bruselu na řece Sambre. Z hlediska počtu obyvatel, který se pohybuje kolem 200 000, je Charleroi největší obec ve Valonsku a třetí největší v Belgii. Rozloha města činí 102,08 km².

Od 1. ledna 1977, kdy v Belgii vstoupil v platnost zákon o slučování obcí, se obec Charleroi skládá z 15 bývalých obcí, a sice Charleroi, Couillet, Dampremy, Gilly, Gosselies, Goutroux, Jumet, Lodelinsart, Marchienne-au-Pont, Marcinelle, Monceau-sur-Sambre, Mont-sur-Marchienne, Montignies-sur-Sambre, Ransart a Roux. Tyto obce představuje 15 čtverců na městském znaku.

Charleroi je významným průmyslovým centrem. Z průmyslových odvětví jsou nejdůležitější hutnictví železa a oceli, sklářství, chemický průmysl, elektronika a letecký průmysl. Do roku 1984 se v okolí Charleroi těžilo černé uhlí, a proto byla tato oblast označována jako „Pays Noir“ („Černá země“).[p 1] V okolí města dnes nalezneme struskové haldy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Znázornění kanálu spojujícího Charleroi a Brusel na mapě Belgie

Charleroi je oproti jiným belgickým městům poměrně mladé – založeno bylo až roku 1666, kdy byla poblíž vesnice Charnoy vybudována pevnost s půdorysem ve tvaru hvězdy. V té době vládli oblasti dnešní Belgie španělští Habsburkové. Pevnost měla chránit jejich území před možnými útoky vojsk francouzského krále Ludvíka XIV. a byla pojmenována po španělském králi Karlu II.

Již roku 1667 však bylo území zabráno Francouzi. Pod francouzskou nadvládou se město rozvíjelo, nicméně roku 1678 byla podepsána Nijmegenská smlouva, podle které oblast připadla opět Španělsku. Později Francouzi město opakovaně obléhali a útočili na něj (v letech 1693, 1746 a 1794). 26. června 1794 došlo k bitvě u Fleurus, ve které Francouzi zvítězili proti vojskům Spojeného království, Rakouska a Hannoveru. Po této události se Belgie stala až do roku 1815 součástí Francie.

V 19. století bylo město ovlivněno průmyslovou revolucí a stalo se důležitým centrem hutnictví a sklářství. Jeho rozvoji napomáhala jeho příznivá poloha v oblasti bohaté na černé uhlí.

Z hlediska dopravy bylo důležité vybudování kanálu spojujícího Charleroi s Bruselem. Jeho stavba započala roku 1827 a k jeho uvedení do provozu došlo roku 1832. Stavba kanálu byla technicky velice náročná, jelikož obě města leží v údolích řek (Charleroi v údolí Mázy a Brusel v údolí Šeldy) a terén mezi nimi je poměrně kopcovitý. Kanál výrazně zkrátil cestu lodím plujícím z Charleroi nejen do Bruselu, ale i do Antverp, neboť v té době již existoval kanál spojující Antverpy s Bruselem.

Spolu s rozvojem průmyslu se zvyšoval počet obyvatel (roku 1809 žilo ve městě 4503 obyvatel, roku 1910 již 28 083) a v roce 1867 byly zbourány městské hradby.

Na začátku první světové války německá vojska napadla Francii obchvatem přes Belgii. Na území Belgie došlo k několika bitvám; jednou z nich byla 21. srpna 1914 bitva u Charleroi, ve které německé jednotky zvítězily nad Francouzi.

V posledních desetiletích 20. století postupně klesala prosperita tradičních průmyslových odvětví, jako jsou těžba uhlí, hutnictví a sklářství. Jedním z důvodů byla konkurence, kterou představovalo levnější zboží z ciziny. Uhelné doly byly postupně zavírány (poslední z nich roku 1984). Dnes se v Charleroi rozvíjejí nová průmyslová odvětví jako chemický průmysl, elektronika a letecký průmysl (vyrábějí se zde např. některé součástky k raketám Ariane a k letadlům Airbus).

Zvonice v Charleroi, zapsaná do Seznamu světového dědictví UNESCO

Centrum města[editovat | editovat zdroj]

Centrum Charleroi se dělí na Horní a Dolní město.

Jádrem Horního města je náměstí Karla II. (Place Charles II), na kterém se nachází neoklasická radnice z roku 1936.[p 2] V radnici nalezneme Muzeum Julesa Destréeho (Musée Jules Destrée) a Muzeum krásných umění (Musée des Beaux-Arts). Dolní město se rozprostírá v okolí náměstí Alberta I. (Place Albert Ier), které je obchodním centrem Charleroi.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

  • Muzeum skla (Musée du verre) [1]
  • Muzeum krásných umění (Musée des Beaux-Arts) [2]
  • Muzeum fotografie (Musée de la photographie) [3]
  • Archeologické muzeum (Musée archéologique)
  • Muzeum Julesa Destréeho (Musée Jules Destrée) [4]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

  • Hromadnou dopravu (tj. městské autobusy a 3 trasy lehkého metra) zajišťuje valonská společnost TEC (Transport En Commun).
  • Železniční dopravu v rámci Belgie zajišťuje společnost SNCB (Société nationale des chemins de fer belges). Nejdůležitějším vlakovým nádražím ve městě je Charleroi-Sud.
  • V Charleroi se nachází letiště Charleroi Brusel Jih (Charleroi Bruxelles-Sud). Pokud jde o osobní přepravu, jedná se o největší letiště ve Valonsku a druhé největší v Belgii.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Fotbalové kluby

Komiks[editovat | editovat zdroj]

Charleroi je bývá označováno za kolébku belgického komiksu, a to zejména díky kreslířům tzv. „marcinelleské školy“, jejichž komiksy vycházely v nakladatelství Jeana Dupuise. Mezi nejznámější komiksy patří např. Spirou a Fantasio, Marsupilami, Lucky Luke nebo Boule a Bill.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tři černouhelné doly v blízkosti města jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO - viz Černouhelné doly ve Valonsku.
  2. Radniční zvonice je zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO - viz Zvonice v Belgii a Francii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. R. Charleroi SC na transfermarkt.com (anglicky)
  2. ROC de Charleroi-Marchienne na transfermarkt.com (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]