Bitva u Fleurus (1794)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Fleurus
konflikt: Francouzské revoluční války
{{{alt}}}
generál Jourdan v čele francouzské armády u Fleurus, v dálce francouzský pozorovací balon
trvání: 26. června 1794
místo: Fleurus, Rakouské Nizozemí
zeměpisné souřadnice:
výsledek: francouzské vítězství
strany
Francouzská republika Francie Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Spojené provincie nizozemské Nizozemsko
Brunšvicko-Lünebursko Hannoversko
Velká Británie Velká Británie
velitelé
Francouzská republika Jean-Baptiste Jourdan
Francouzská republika Jean-Baptiste Kléber
Francouzská republika Jean-Étienne Championnet
Francouzská republika Louis Antoine de Saint-Just
Habsburská monarchie Josiáš Koburský
Habsburská monarchie Jean-Pierre de Beaulieu
Spojené provincie nizozemské Vilém Oranžský

síla
80 000 mužů[1]
  • 70 000 pěšáků
  • 12 000 kavalérie
  • 100 děl
  • 1 balon
70 000 mužů[1]
  • 45 000 pěšáků
  • 14 000 kavalérie
  • 111 děl
ztráty
4 000 až 5 000 mužů[2] 4 000 až 5 000 mrtvých[2]

Bitva u Fleurus byla jedním z nejdůležitějších střetnutí francouzských revolučních válek. Francouzská armáda pod velením generála Jourdana v ní 26. června roku 1794 porazila rakousko-nizozemské síly, kterým velel princ Josiáš Koburský.[1][3]

V průběhu bojů byl na francouzské straně poprvé v bitvě použit balón, a to za účelem sledování pohybu nepřítele.[1]

Průběh střetnutí[editovat | editovat zdroj]

Mapa bitvy

K bitvě došlo u dnes belgického města Fleurus. Celý týden před ní se Jourdanova armáda snažila dobýt nedaleké Charleroi.[1] Velitel rakousko-nizozemské armády rozestavil své vojsko do půlkruhu o délce zhruba jedné míle. Jeho protivník generál Jourdan měl mírnou přesilu a zvolil kratší bojovou linii. Boj začal mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Zpočátku měla navrch revoluční armáda, která se úspěšně bránila útoku Koburkova pravého křídla, na jehož velení se podílel princ Oranžský. Francouzský úder generálů Championneta a Morleaua na střed spojenecké armády se ale nezdařil a pravé křídlo revoluční armády pod velením Marceaua se dokonce dalo na ústup. Francouzi ale ještě měli dost sil na další ofenzívu, při níž generál Jourdan osobně převzal velení jezdeckých záloh. Rakušané se poté dali na celkový ústup, ale vyčerpaná francouzská armáda už neměla sílu je pronásledovat.[2]

Na velení francouzské armády se podílel zástupce Konventu, poslanec Saint-Just.[1]

Po bitvě[editovat | editovat zdroj]

Vítězové obsadili Charleroi a následně ovládli celé Rakouské Nizozemí. Následoval útok na Holandsko, dobytí Antverp a Lutychu.[3]

Francouzi očekávali, že úspěch jejich vojsk u Fleurus přispěje k vnitropolitické stabilizaci a ukončení jakobínského teroru. K tomu ale došlo až po thermidorském převratu.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-211-3. S. 144. 
  2. a b c AUDOIN-ROUZEAU, Stéphane. Velké bitvy historie. Praha: Deus, Brána, 2007. ISBN 978-80-87087-09-1. S. 140. 
  3. a b JŮN, Libor. Napoleonské války. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-594-9. S. 24. 
  4. FERRO, Marc. Dějiny Francie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-888-8. S. 171–173. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]