Daviscupový tým Chorvatska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chorvatsko

Flag of Croatia.svg

Kapitán Franko Škugor
Žebříček ITF 2.
Nejvýše v žebříčku ITF 1. (5. prosince 2005)
Barvy       bílá
      červená
Poprvé v soutěži 1993
Odehraných let 27
Zápasů celkem 62 (37–25)
Roky ve Světové skupině 17 (18–16)
Vítěz 2 (2005, 2018)
Finalista 1 (2016)
Nejvíce výher, celkem Marin Čilić (39–17)
Nejvíce výher, dvouhra Marin Čilić (29–11)
Nejvíce výher, čtyřhra Goran Ivanišević (13–5)
Ivan Ljubičić (13–6)
Nejlepší pár Ljubičić / Ivanišević (6–0)
Ančić / Ljubičić (6–1)
Nejvíce zápasů Marin Čilić (25)
Nejvíce odehraných let Marin Čilić (12)

Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2019

Chorvatský daviscupový tým, 2011
Slavnostní nástup finalistů Světové skupiny 2018 Francie a Chorvatska v lillské aréně Stade Pierre-Mauroy

Daviscupový tým Chorvatska reprezentuje ChorvatskoDavisově poháru od roku 1993. Řídící organizací reprezentace je národní tenisová federace Hrvatski teniski savez. Do roku 1992 reprezentovali chorvatští tenisté Jugoslávii.

Chorvaté soutěž vyhráli dvakrát, v letech 2005 a 2018. Jako poražení finalisté skončili v Davis Cupu 2016. Týmovým statistikám vévodí Marin Čilić, který zvítězil v nejvyšším počtu zápasů i dvouher a odehrál nejvíce mezistátních utkání i počet ročníků. V roce 2019 se kapitánem stal Franko Škugor.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 se Chorvatsko stalo dvanáctou zemí, která soutěž vyhrála. Ve finále konaném v Bratislavě porazilo Slovensko 3:2 na zápasy. Do dvouher i čtyřhry nastoupili Ivan Ljubičić s Mariem Ančićem. Chorvaté se tak stali prvním nenasazeným družstvem v historii světové skupiny, které získalo salátovou mísu.

V roce 2008 se po jednoleté odmlce tým probojoval zpět do světové skupiny, když v baráži porazil Brazílie 4:1 na zápasy. Během sezóny 2009 chorvatší hráči postoupili do semifinále, kde je v porečské hale zastavila Česká republika po vítězství 4:1.

V letech 2010 a 2012 družstvo vypadlo ve čtvrtfinále. Následující ročník 2013 skončilo v úvodním kole světové skupiny po porážce 2:3 od italského týmu a v umagské baráži podlehlo Velké Británii, což znamenalo sestup do 1. skupiny euroafrické zóny 2014.

Podruhé si Chorvaté finále světové skupiny zahráli v roce 2016. Po výhrách nad Belgií, Spojenými státy a Francií nestačili v boji salátovou mísu na Argentinu 2:3 na zápasy. Přitom je od trofeje v úvodní nedělní dvouhře dělil jediný vyhraný set. Chorvaté se po sobotní čtyřhře ujali vedení 2:1 na zápasy a v otevíracím nedělním singlu obou jedniček vedl Marin Čilić nad Juanem Martínem del Potrem již 2–0 na sety. Zbylou sadu se mu však získat nepodařilo a po téměř pětihodiném dramatu odešel poražen 2–3 na sety. V závěrečné dvouhře již dominovala argentinská dvojka Federico Delbonis, který proti Ivu Karlovićovi neztratil ani sadu. Teprve potřetí od zavedení světové skupiny v roce 1981 dokázalo družstvo ve finále otočit nepříznivý stav 1:2 na zápasy. Dějištěm se stala záhřebská hala pro 15 tisíc diváků.[1]

Podruhé Chorvaté zvedli nad hlavu „salátovou mísu“ v roce 2018. Ve finále zdolalo nejvýše nasazenou Francii 3:1 na zápasy. Finálový duel se druhý rok v řadě odehrál na halové antuce v Lille. Dva body z dvouher získal 30letý Marin Čilić a páteční singl vyhrála také chorvatská dvojka Borna Ćorić. Francouzští deblisté, Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut, snížili v sobotní čtyřhře stav na 1:2. Ve dvouhrách však zástupci „země galského kohouta“ nevyhráli ani jeden set proti žebříčkově favorizovaným soupeřům. Čilić byl součástí první světové desítky a Ćorić figuroval na dvanácté příčce.[2]

V nově zavedeném formátu Davis Cupu 2019 se družstvo jako obhájce trofeje přímo kvalifikovalo do listopadového finálového turnaje v Madridu, v němž po prohrách s RuskemŠpanělskem nepostoupilo ze základní skupiny.

Složení týmu 2019[editovat | editovat zdroj]

Žebříček ATP je uveden k listopadovému finále 2019.

Tenista žebříček ATP daviscupové výhry–prohry zdroj
dvouhra čtyřhra celkem dvouhra čtyřhra
Borna Ćorić 28. 10–7 10–7 0–0 [3]
Borna Gojo 280. 0–0 0–0 0–0 [4]
Ivan Dodig 12. 18–28 5–13 13–15 [5]
Nikola Mektić 15. 4–1 1–1 3–0 [6]
Mate Pavić 18. 0–5 0–1 0–4 [7]
Kapitán: Franko Škugor

Kapitáni[editovat | editovat zdroj]

Nehrající kapitán období zápasy výhry prohry % výher nejlepší výsledek
Orešar, BrunoBruno Orešar 1993 2 1 1 50 kvalifikační kolo Světové skupiny 1993
Prpić, GoranGoran Prpić 1994 1 1 0 100 semifinále 1. skupiny euroafrické zóny 1994
Franulović, ŽeljkoŽeljko Franulović 1994–1997 7 3 4 42,9 1. kolo Světové skupiny 1995
Prpić, GoranGoran Prpić 1998–2000 7 4 3 57,1 čtvrtfinále 1. skupiny euroafrické zóny 1999
Pilić, NikolaNikola Pilić 2001–2005 12 9 3 75 vítěz Světové skupiny 2005
Ljubičić, IvanIvan Ljubičić 2006 2 1 1 50 čtvrtfinále Světové skupiny 2006
Prpić, GoranGoran Prpić 2007–2011 11 6 5 54,6 semifinále Světové skupiny 2009
Krajan, ŽeljkoŽeljko Krajan 2012–2018 20 12 6 66,7 vítěz Světové skupiny 2018
Škugor, FrankoFranko Škugor 2019– 2 0 2 0 základní skupina finále 2019
Celkem 62 37 25 59,7 N/A

Chronologie zápasů[editovat | editovat zdroj]

2010–2019[editovat | editovat zdroj]

Rok úroveň[8] datum místo soupeř skóre výsledek
2010 Světová skupina, 1. kolo 5.–7. března Varaždín (CRO) Ekvádor Ekvádor 5–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 9.–11. července Split (CRO) Srbsko Srbsko 1–4 prohra
2011 Světová skupina, 1. kolo 4.–6. března Záhřeb (CRO) Německo Německo 2–3 prohra
Světová skupina, baráž 16.–18. září Potchefstroom (RSA) Jihoafrická republika Jihoafrická republika 4–1 výhra
2012 Světová skupina, 1. kolo 10.–12. února Miki (JPN) Japonsko Japonsko 3–2 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 6.–8. dubna Buenos Aires (ARG) Argentina Argentina 1–4 prohra
2013 Světová skupina, 1. kolo 1.–3. února Turín (ITA) Itálie Itálie 2–3 prohra
Světová skupina, baráž 13.–15. září Umag (CRO) Spojené království Velká Británie 1–4 prohra
2014 1. skupina euroafrické zóny 4.–6. dubna Varšava (POL) Polsko Polsko 3–1 výhra
Světová skupina, baráž 12.–14. září Amsterdam (NED) Nizozemsko Nizozemsko 3–2 výhra
2015 Světová skupina, 1. kolo 6.–8. března Kraljevo (SRB) Srbsko Srbsko 0–5 prohra
Světová skupina, baráž 18.–20. září Florianópolis (BRA) Brazílie Brazílie 3–1 výhra
2016 Světová skupina, 1. kolo 4.–6. března Lutych (BEL) Belgie Belgie 3–2 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 15.–17. července Beaverton (USA) USA Spojené státy 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 16.–18. září Zadar (CRO) Francie Francie 3–2 výhra
Světová skupina, finále 25.–27. listopadu Záhřeb (CRO) Argentina Argentina 2–3 prohra
2017 Světová skupina, 1. kolo 3.–5. února Osijek (CRO) Španělsko Španělsko 2–3 prohra
Světová skupina, baráž 15.–17. září Bogotá (COL) Kolumbie Kolumbie 4–1 výhra
2018 Světová skupina, 1. kolo 2.–4. února Osijek (CRO) Kanada Kanada 3–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 6.–8. dubna Varaždín (CRO) Kazachstán Kazachstán 3–1 výhra
Světová skupina, semifinále 14.–16. září Zadar (CRO) USA Spojené státy 3–2 výhra
Světová skupina, finále 23.–25. listopadu Lille (FRA) Francie Francie 3–1 vítěz
2019 Finále, základní skupina 18. listopadu Madrid (ESP) Rusko Rusko 0–3 prohra
20. listopadu Španělsko Španělsko 0–3 prohra

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Croatia Davis Cup team na anglické Wikipedii.

  1. iDNES.cz, ČTK. Davis Cup patří Argentině. Chorvatskou zkázu dokonal Delbonis. iDNES.cz [online]. 2016-11-27 [cit. 2016-11-28]. Dostupné online. 
  2. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Chorvatsko podruhé vyhrálo Davis Cup, o triumfu rozhodl Čilič [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-25 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. 
  3. (anglicky) Borna Ćorić, na stránkách Davis Cupu přístup: 19. listopadu 2019
  4. (anglicky) Borna Gojo, na stránkách Davis Cupu přístup: 19. listopadu 2019
  5. (anglicky) Ivan Dodig, na stránkách Davis Cupu přístup: 19. listopadu 2019
  6. (anglicky) Nikola Mektić, na stránkách Davis Cupu přístup: 19. listopadu 2019
  7. (anglicky) Mate Pavić, na stránkách Davis Cupu přístup: 19. listopadu 2019
  8. Davis Cup - Team - CRO / Team Winn/Loss [online]. International Tennis Federation [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]