Daviscupový tým Austrálie
| Austrálie | ||
|
| ||
| Kapitán | Lleyton Hewitt[1] | |
| Trenér | Joshua Eagle[2] | |
| Žebříček ITF | 3. | |
| Barvy | zelená zlatá | |
| Poprvé v soutěži | 1905 (1905–1922 jako Australásie) | |
| Odehraných let | 103 | |
| Zápasů celkem | 275 (199–76) | |
| Roky ve Světové skupině | 35 (62–32) | |
| Vítěz | 28 (1907, 1908, 1909, 1911, 1914, 1919, 1939, 1950, 1951, 1952, 1953, 1955, 1956, 1957, 1959, 1960, 1961, 1962, 1964, 1965, 1966, 1967, 1973, 1977, 1983, 1986, 1999, 2003) | |
| Finalista | 20 (1912, 1920, 1922, 1923, 1924, 1936, 1938, 1946, 1947, 1948, 1949, 1954, 1958, 1963, 1968, 1990, 1993, 2000, 2001, 2022) | |
| Nejvíce výher, celkem | Lleyton Hewitt (59–21) | |
| Nejvíce výher, dvouhra | Lleyton Hewitt (42–14) | |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Todd Woodbridge (25–7) | |
| Nejlepší pár | Woodforde / Woodbridge (14–2) | |
| Nejvíce zápasů | Lleyton Hewitt (43) | |
| Nejvíce odehraných let | Lleyton Hewitt (19) | |
|
Údaje v infoboxu aktuální k 17. září 2023 | ||
Bill Tilden (vlevo) vs. James Anderson, 6–1, 6–2, 6–3
Daviscupový tým Austrálie reprezentuje Austrálii v Davisově poháru od roku 1905. Řídící organizací reprezentace je národní tenisový svaz Tennis Australia. V letech 1905–1922 hráli Australané s Novozélanďany ve společném týmu Australasie.
Austrálie představuje po Spojených státech druhé nejúspěšnější družstvo v soutěži. Salátovou mísu získala celkově 28krát, poprvé v roce 1907 především díky Normanu Brooksovi a naposledy v sezóně 2003. Jako poražený finalista odešla 19krát.
Týmovým statistikám vévodí bývalý první hráč žebříčku Lleyton Hewitt, jenž zaznamenal nejvyšší počet 59 vyhraných zápasů, 42 vítězných dvouher a 43 odehraných mezistátních utkání v 19 sezónách. Od roku 2016 působí jako nehrající kapitán družstva. Nejlepším deblovým párem je Mark Woodforde a Todd Woodbridge se 14 výhrami.
Roy Emerson vyhrál jako hráč osm titulů, což představuje absolutní rekord soutěže. Rovněž šestnáct trofejí Harryho Hopmana v roli kapitána je daviscupovým rekordem.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Mezi lety 1905–1914 startovali australští tenisté ve společném družstvu s Novým Zélandem pod hlavičkou Australasie. Kombinovaná sestava si připsala pět trofejí v ročnících 1907, 1908, 1909, 1911 a 1914. Ačkoli byli novozélandští tenisté způsobilý ke startu za tým, této možnosti využil pouze jediný Novozélanďan Tony Wilding. Sportovci z obou států vytvářeli v prvních dekádách 20. století australasijské výběry ve více sportech.
Po skončení první světové války nastoupili Australané roku 1919 premiérově jako samostatné družstvo, které danou sezónu vybojovalo trofej.[3] Mezinárodní tenisová federace pak Austrálii připisuje všechny výsledky, které dosáhla v rámci Australásie.
Roku 1951 se zformovala australská dvojice Frank Sedgman a Ken McGregor, která položila základ nové australské éře. Následná dominantnost Australanů se projevila v letech 1950–1967, když z 18 ročníků vyhráli patnáctkrát. Během tohoto období australský tým postavil pět různých sestav, v nichž nastoupilo postupně sedm wimbledonských vítězů. Po celou dobu 1950–1968 byl trenérem a nehrajícím kapitánem družstva Harry Hopman, bývalý aktivní účastník soutěže. Poté, co Sedgman a McGregor přestoupili k profesionálům, nasadil Hopman v roce 1953 dva nezkušené devatenáctileté tenisty Lew Hoada a Kena Rosewalla, kteří dokázali titul obhájit. Další ročník 1954 salátovou mísu ztratili s Američany Vicem Seixasem a Tonym Trabertem, ale následné dva roky opět vyhráli bez ztráty setu. Po jejich odchodu k profesionálům je v družstvu vystřídali Ashley Cooper a Malcom Anderson.[3]
V roce 1959 byl tým obměněn Fraserem a Laverem. Ve svém prvním finále Laver nevyhrál ani jednu dvouhru, ovšem Austrálie díky Fraserovi uhájila mísu. V dalších ročnících se právě Laver stal základním kamenem týmu, když dokázal vyhrát všechna svá utkání. V roce 1963 obhajovalo titul nově uspořádané družstvo, v němž vedle Roye Emersona nastupoval devatenáctiletý John Newcombe, jenž v další dekádě třikrát vyhrál Wimbledon. Ročník 1963 ovládly Spojené státy, ale následující sezónu 1964 opět vyhrála Austrálie, když dvouhry za ni odehráli Roy Emerson a Fred Stolle a ve čtyřhře nastupoval pár Newcombe a Roche. Do roku 1967 pak tým získal čtyři trofeje v řadě.[3]
Složení týmu 2019[editovat | editovat zdroj]
Žebříček ATP je uveden k týdnu finálového turnaje 2019.
| Tenista | žebříček ATP | daviscupové výhry–prohry | zdroj | |||
|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra | čtyřhra | celkem | dvouhra | čtyřhra | ||
| Alex de Minaur | 18. | 141. | 1–3 | 1–3 | 0–0 | [4] |
| Nick Kyrgios | 30. | 239. | 9–6 | 9–5 | 0–1 | [5] |
| John Millman | 48. | 341. | 1–1 | 1–1 | 0–0 | [6] |
| Jordan Thompson | 63. | 161. | 5–2 | 3–2 | 2–0 | [7] |
| John Peers | – | 26. | 5–3 | 0–0 | 5–3 | [8] |
| Kapitán: Lleyton Hewitt | ||||||
Chronologie zápasů[editovat | editovat zdroj]
2019–2029[editovat | editovat zdroj]
| Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2019 | Kvalifikační kolo | 1.–2. února | Adelaide, Austrálie | tvrdý |  Bosna a Hercegovina
|
4–1 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 19. listopadu | Madrid, Španělsko | tvrdý (h) |  Kolumbie
|
3–0 | výhra | |
| 20. listopadu |  Belgie
|
2–1 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 21. listopadu |  Kanada
|
1–2 | prohra | |||
| 2021 | Kvalifikační kolo | 6.–7. března 2020 | Adelaide, Austrálie | antuka |  Brazílie
|
3–1 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 25. listopadu 2021 | Turín, Itálie | tvrdý (h) |  Chorvatsko
|
0–3 | prohra | |
| 27. listopadu 2021 |  Maďarsko
|
2–1 | výhra | ||||
| 2022 | Kvalifikační kolo | 4.–5. března | Sydney, Austrálie | tvrdý | Maďarsko
|
3–2 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 13. září | Hamburk, Německo | tvrdý (h) | Belgie
|
3–0 | výhra | |
| 15. září |  Francie
|
2–1 | výhra | ||||
| 18. září |  Německo
|
1–2 | prohra | ||||
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 22. listopadu | Málaga, Španělsko | tvrdý (h) |  Nizozemsko
|
2–0 | výhra | |
| Finálový turnaj, semifinále | 25. listopadu | Chorvatsko
|
2–1 | výhra | |||
| Finálový turnaj, finále | 27. listopadu | Kanada
|
0–2 | prohra | |||
| 2023 | Finálový turnaj, základní skupina | 13. září | Manchester, Spojené království | tvrdý (h) |  Velká Británie
|
1–2 | prohra |
| 14. září | Francie
|
2–1 | výhra | ||||
| 16. září |  Švýcarsko
|
3–0 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 22. listopadu | Málaga, Španělsko | tvrdý (h) |  Česko
|
Přehled finále[editovat | editovat zdroj]
Kapitáni[editovat | editovat zdroj]
| Kapitán | období |
|---|---|
| Harry Hopman | 1950–1969 |
| Neale Fraser | 1970–1994 |
| John Newcombe | 1995–2000 |
| John Fitzgerald | 2001–2010 |
| Patrick Rafter | 2010–2014 |
| Wally Masur | 2015 |
| Lleyton Hewitt | 2016– |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Lleyton Hewitt named Australia’s Davis Cup captain [online]. Sports Illustrated [cit. 2015-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eagle takes over Davis Cup as coaches face shake-up
- ↑ a b c LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985.
- ↑ Alex de Minaur, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Nick Kyrgios, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ John Millman, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Jordan Thompson,] na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ John Peers, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Daviscupový tým Austrálie na Wikimedia Commons - Daviscupový tým Austrálie na stránkách Davis Cupu (anglicky)
