Tým Itálie v Billie Jean King Cupu
| Itálie | |
|---|---|
 | |
| Kapitánka | Tathiana Garbinová |
| Žebříček ITF | 1. |
| Nejvýše v žebříčku | 1. (9. listopadu 2009) |
| Barvy | modrá bílá |
| Týmové statistiky | |
| Poprvé v soutěži | 1963 |
| Odehraných ročníků | 63 |
| Zápasů celkem | 157 (92–65) |
| Roky ve Světové skupině | 52 (64–46) |
| Tituly | 6 (2006, 2009, 2010, 2013, 2024, 2025) |
| Finalistky | 2 (2007, 2023) |
| Hráčské rekordy | |
| Nejvíce výher, celkem | Sara Erraniová (30–21) |
| Nejvíce výher, dvouhra | Francesca Schiavoneová (23–21) |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Roberta Vinciová (18–1) |
| Nejvíce zápasů | Sara Erraniová (28) |
| Nejvíce odehraných let | Roberta Vinciová Sara Erraniová (15) |
| Údaje v infoboxu aktuální k 11. dubna 2026 | |
Tým Itálie v Billie Jean King Cupu reprezentuje Itálii v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1963 pod vedením národního tenisového svazu Federazione Italiana Tennis e Padel. Představuje jedno ze čtyř družstev, která v soutěži odehrála všechny ročníky.
Itálie vyhrála ročníky 2006, 2009, 2010, 2013, 2024 a 2025. Jako poražený finalista skončila v letech 2007 a 2023. Po Rusku se stala druhým nejúspěšnějším týmem 1. desetiletí třetího tisíciletí.
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová pětka Sara Erraniová, která vyhrála 30 utkání, nastoupila do rekordních 28 mezistátních zápasů a odehrála nejvyšší počet 15 ročníků, když o toto prvenstvím se dělí s Robertou Vinciovou. Nehrající kapitánkou se v roce 2017 stala Tathiana Garbinová.
Historie
[editovat | editovat zdroj]V roce 2006 se Itálie stala prvním družstvem, které vyhrálo soutěž jako venkovní celek od zavedení finálového formátu domácí–hosté v roce 1995.
.png)
V roce 2012 Italky porazily v prvním kole Světové skupiny v Bielle Ukrajinu 3–2. V dubnovém semifinále pak v ostravské ČEZ Aréně nestačily na Česko vedené Petrou Kvitovou 1–4. Ve čtvrtfinále Světové skupiny 2013 zdolaly na domácí půdě Spojené státy 3:2, poté na palermské antuce oplatily porážku Češkám 3:1 a v cagliarském finále si poradily s Ruskem 4:0, když za hosty nenastoupily nejlepší hráčky pro zranění nebo únavu.
Roberta Vinciová držela spolu s Indonésankou Angelique Widjajaovou k roku 2011 rekord nejvyššího počtu 16 deblových výher bez jediné porážky. V roce 2012, po deblové výhře v úvodním kole Světové skupiny, Widjajaovou překonala.
Do světového finále Italky postoupily pošesté v ročníku 2023, když si účast na finálový turnaj zajistily bratislavskou výhrou v dubnovém kvalifikačním kole proti Slovensku. V listopadu 2023 pak ovládly základní skupinu finálové fáze po vítězstvích nad Francií a Německem. Ani v semifinále je v prvním vzájemném střetnutí nezastavilo Slovinsko. Až v souboji o titul podlehly Kanadě, když reprezentantky „země javorového listu“ ve finále debutovaly a Italky zdolaly počtvrté z pěti zápasů.[1][2]
Jako obhájce finálové účasti získala Itálie přímou účast na finálovém turnaji 2024, v němž byla zrušena skupinová fáze a rozšířen vyřazovací systém pavouka. Po volném losu v malažské aréně Martina Carpeny vyřadily italské reprezentantky Japonsko a v semifinále i podruhé Polsko vedené světovou dvojkou Igou Świątekovou. V závěrečném finále porazily překvapení soutěže Slovensko. Pátou trofejí se zařadily po bok pětinásobných vítězů soutěže, Ruska a Španělska. Hlavní oporou šampionek byla světová čtyřka Jasmine Paoliniová, která hrála i čtyřhry s 37letou Erraniovou. Ta vytvořila rekord celé soutěže jedenáctiletým rozmezím mezi dvěma tituly. Členkami družstva byly také Cocciarettová, Bronzettiová a Trevisanová.[3][4] O čtyři dny později na výhru Italek navázali jejich krajané v Davis Cupu 2024. Itálie se tak stala pátým státem, který ovládl Davis Cup i Billie Jean King Cup v jediném kalendářním roce.[5]
Šestou trofej získaly Italky v ročníku 2025 po finálové výhře 2–0 nad Spojenými státy americkými. Titul dokázaly obhájit jako první od Česka v roce 2016. Hlavní oporou byla opět světová osmička Paoliniová, která – po třech singlových výhrách a jednom deblovém vítězství, zůstala na finálovém turnaji neporažena.[6] Po triumfu Italů v Davis Cupu 2025 obhájila italská reprezentace tituly v ženské i mužské týmové soutěži během jednoho kalendářního roku jako třetí po Austrálii (1965) a Spojených státech amerických (1982).[7]
Statistiky
[editovat | editovat zdroj].png)
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová pětka Sara Erraniová, která vyhrála 28 zápasů. Bývalá čtvrtá hráčka žebříčku Francesca Schiavoneová ovládla nejvyšší počet 23 dvouher a deblová světová jednička Roberta Vinciová rekordních 18 čtyřher. Nejvíce, 26 mezistátních zápasů, odehrála Erraniová a v maximu patnácti ročníků se představila Vinciová.[8]
Minimálně dvacet vyhraných zápasů, vedle Erraniové, Schiavoneové a Vinciové, zaznamenaly Silvia Farinaová Eliaová a Flavia Pennettaová. Ve 14 letech a 205 dnech se Manuela Zoniová stala nejmladší Italkou, která zasáhla do soutěže, když v květnu 1975 nastoupila s Luciou Bassiovou do čtyřhry druhého kola Poháru federace proti Rumunsku. Naopak jako nejstarší utkání odehrála Lea Pericoliová ve 40 letech a 44 dnech, když zasáhla s Bassiovou do čtyřhry úvodního kola téhož ročníku 1975 proti Brazílii.[8]
Nejdelší italské utkání trvalo 3 hodiny a 28 minut. V prvním kole Světové skupiny 2002 v něm Antonella Serraová Zanettiová porazila Švédku Åsu Svenssonovou po třísetovém průběhu 6–7, 6–3 a 10–8. Nejvyšší počet 149 gamů Italky odehrály v úvodním kole Světové skupiny 2011 proti Austrálii, s výsledkem 4:1. Čtyři z pěti utkání v Hobartu měla třísetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Itálii nikdy nepodařil.[8]
Výsledky
[editovat | editovat zdroj]2000–2009
[editovat | editovat zdroj]| Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2009 | Světová skupina, 1. kolo | 7.–8. února | Orléans, Francie | tvrdý (h) |  Francie |
5–0 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 25.–26. dubna | Castellaneta, Itálie | antuka |  Rusko |
4–1 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 7.–8. listopadu | Reggio di Calabria, Itálie | antuka |  Spojené státy |
4–0 | vítězství (2) |
2010–2019
[editovat | editovat zdroj]| Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2010 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–7. února | Charkov, Ukrajina | tvrdý (h) |  Ukrajina |
4–1 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 24.–25. dubna | Řím, Itálie | antuka |  Česko |
5–0 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 6.–7. listopadu | San Diego, Spojené státy | tvrdý (h) | Spojené státy |
3–1 | vítězství (3) | |
| 2011 | Světová skupina, 1. kolo | 5.–6. února | Hobart, Austrálie | tvrdý |  Austrálie |
4–1 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 16.–17. dubna | Moskva, Rusko | tvrdý (h) | Rusko |
0–5 | prohra | |
| 2012 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–5. února | Biella, Itálie | antuka (h) | Ukrajina |
3–2 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 21.–22. dubna | Ostrava, Česko | tvrdý (h) | Česko |
1–4 | prohra | |
| 2013 | Světová skupina, 1. kolo | 9.–10. února | Rimini, Itálie | antuka (h) | Spojené státy |
3–2 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 20.–21. dubna | Palermo, Itálie | antuka | Česko |
3–1 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 2.–3. listopadu | Cagliari, Itálie | antuka | Rusko |
4–0 | vítězství (4) | |
| 2014 | Světová skupina, 1. kolo | 8.–9. února | Cleveland, Spojené státy | tvrdý (h) | Spojené státy |
3–1 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 19.–20. dubna | Ostrava, Česko | tvrdý (h) | Česko |
0–4 | prohra | |
| 2015 | Světová skupina, 1. kolo | 7.–8. února | Itálie, Itálie | antuka (h) | Francie |
2–3 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 18.–19. dubna | Brindisi, Itálie | antuka | Spojené státy |
3–2 | výhra | |
| 2016 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–7. února | Marseille, Francie | tvrdý (h) | Francie |
1–4 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 16.–17. dubna | Lleida, Španělsko | antuka |  Španělsko |
0–4 | prohra | |
| 2017 | 2. světová skupina, 1. kolo | 11.–12. února | Forlì, Itálie | antuka |  Slovensko |
2–3 | prohra |
| 2. světová skupina, baráž | 22.–23. dubna | Barletta, Itálie | antuka |  Tchaj-wan |
3–1 | výhra | |
| 2018 | 2. světová skupina, 1. kolo | 10.–11. února | Chieti, Itálie | antuka (h) | Španělsko |
3–2 | výhra |
| Světová skupina, baráž | 21.–22. dubna | Janov, Itálie | antuka |  Belgie |
0–4 | prohra | |
| 2019 | 2. světová skupina, 1. kolo | 9.–10. února | Biel/Bienne, Švýcarsko | tvrdý (h) |  Švýcarsko |
1–3 | prohra |
| 2. světová skupina, baráž | 20.–21. dubna | Moskva, Rusko | antuka (h) | Rusko |
0–4 | prohra |
2020–2029
[editovat | editovat zdroj]| Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2021 | Zóna Evropy a Afriky, základní skupina | 5. února 2020 | Tallinn, Estonsko | tvrdý |  Rakousko |
3–0 | výhra |
| 6. února 2020 |  Estonsko |
2–1 | výhra | ||||
| 7. února 2020 |  Řecko |
3–0 | výhra | ||||
| Zóna Evropy a Afriky, souboj o postup | 8. února 2020 |  Chorvatsko |
2–0 | výhra | |||
| Světová baráž | 16.–17. dubna 2021 | Kluž, Rumunsko | tvrdý |  Rumunsko |
3–1 | výhra | |
| 2022 | Kvalifikační kolo | 15.–16. dubna | Alghero, Itálie | tvrdý | Francie |
3–0 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 9. listopadu | Glasgow, Spojené království | tvrdý (h) | Švýcarsko |
0–3 | prohra | |
| 10. listopadu |  Kanada |
0–3 | prohra | ||||
| 2023 | Kvalifikační kolo | 14.–15. dubna | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Slovensko |
3–2 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 9. listopadu | Sevilla, Španělsko | tvrdý (h) | Francie |
2–1 | výhra | |
| 10. listopadu |  Německo |
3–0 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, semifinále | 11. listopadu |  Slovinsko |
2–0 | výhra | |||
| Finálový turnaj, finále | 12. listopadu | Kanada |
0–2 | porážka | |||
| 2024 | Finálový turnaj, čtvrtfinále | 16. listopadu | Malaga, Španělsko | tvrdý (h) |  Japonsko |
2–1 | výhra |
| Finálový turnaj, semifinále | 18. listopadu |  Polsko |
2–1 | výhra | |||
| Finálový turnaj, finále | 20. listopadu | Slovensko |
2–0 | vítězství (5) | |||
| 2025 | Finálový turnaj, čtvrtfinále | 16. září | Šen-čen, Čína | tvrdý (h) |  Čína |
2–0 | výhra |
| Finálový turnaj, semifinále | 19. září | Ukrajina |
2–1 | výhra | |||
| Finálový turnaj, finále | 21. září | Spojené státy |
2–0 | vítězství (6) | |||
| 2026 | Kvalifikační kolo | 10.–11. dubna | Velletri, Itálie | antuka | Japonsko |
3–1 | výhra |
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 22.–27. září | Šen-čen, Čína | tvrdý (h) | ||||
Přehled finále: 8 (6–2)
[editovat | editovat zdroj]Složení týmu
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Členky týmu | |||
|---|---|---|---|---|
| 2019 | Camila Giorgiová | Sara Erraniová | Martina Trevisanová | Jasmine Paoliniová |
| Deborah Chiesaová | Elisabetta Cocciarettová | — | ||
| 2021 | Jasmine Paoliniová | Camila Giorgiová | Giulia Gatto-Monticoneová | Martina Trevisanová |
| Elisabetta Cocciarettová | Bianca Turatiová | — | ||
| 2022 | Camila Giorgiová | Jasmine Paoliniová | Martina Trevisanová | Lucia Bronzettiová |
| Elisabetta Cocciarettová | — | |||
| 2023 | Martina Trevisanová | Camila Giorgiová | Elisabetta Cocciarettová | Jasmine Paoliniová |
| Lucia Bronzettiová | — | |||
| 2024 | Jasmine Paoliniová | Elisabetta Cocciarettová | Lucia Bronzettiová | Sara Erraniová |
| Martina Trevisanová | — | |||
| 2025 | Jasmine Paoliniová | Lucia Bronzettiová | Elisabetta Cocciarettová | Tyra Caterina Grantová |
| Sara Erraniová | — | |||
| 2026 | Jasmine Paoliniová | Elisabetta Cocciarettová | Lucrezia Stefaniniová | Lucia Bronzettiová |
| Sara Erraniová | — | |||
Nehrající kapitáni
[editovat | editovat zdroj]- Raffaella Reggiová, 1998–2001
- Corrado Barazzutti, 2002–2016
- Tathiana Garbinová, od 2017
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Squadra italiana di Fed Cup na italské Wikipedii.
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kanaďanky slaví historický triumf v BJK Cupu. Hrdinkami jsou Stakusicová a Fernandezová. TenisPortal.cz [online]. 2023-11-12 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online.
- ↑ MCLEAN, Ross. Canada 2-0 Italy: Canada crowned 2023 World Champions. Billie Jean King Cup [online]. Billie Jean King Cup, 2023-11-12 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Italky smetly Slovenky a popáté vyhrály BJK Cup. Ve finále bodovaly Bronzettiová a Paoliniová. TenisPortal.cz [online]. 2024-11-20 [cit. 2024-11-20]. Dostupné online.
- ↑ MCELWEE, Molly. Billie Jean King Cup by Gainbridge Finals SVK 0-2 ITA: Italy crowned 2024 Billie Jean King by Gainbrige champions. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2024-11-20 [cit. 2024-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SALLEY, Emily. Davis Cup Finals 2024: Jannik Sinner leads Italy to title with 2-0 victory over the Netherlands to cap superb year. BBC Sport [online]. 2024-11-24 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Italy defends Billie Jean King Cup title with sweep of United States. Women's Tennis Association [online]. 2025-09-21 [cit. 2025-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROBERTS, Matt. Flavio Cobolli comeback secures Italy Davis Cup hat-trick. www.daviscup.com [online]. Davis Cup, 2025-11-23 [cit. 2025-11-24]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 Italy | Team Stats [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2024-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-01.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tým Itálie v Billie Jean King Cupu na Wikimedia Commons - Tým Itálie na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
