Rebecca Marinová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rebecca Marinová
Rebecca Marinová na French Open 2022
StátKanadaKanada Kanada
Datum narození16. prosince 1990 (32 let)
Místo narozeníToronto, Ontario, Kanada
BydlištěVancouver, Kanada
Výška183 cm
Hmotnost64 kg
Profesionál od2008
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 093 969 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů281–173
Tituly0 WTA, 13 ITF
Nejvyšší umístění38. místo (11. července 2011)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2011)
French Open3. kolo (2011)
Wimbledon2. kolo (2011)
US Open3. kolo (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů75–91
Tituly1 WTA, 1 WTA 125K, 3 ITF
Nejvyšší umístění156. místo (21. března 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2012)
French Open1. kolo (2011)
Wimbledon1. kolo (2011)
US Open1. kolo (2011)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220901a1. září 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rebecca Marinová (* 16. prosince 1990 Toronto) je kanadská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. Jednu deblovou trofej vybojovala v sérii WTA 125s. V rámci okruhu ITF získala třináct titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v červenci 2011 na  38. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2022 na 156. místě.[2]

Na okruhu WTA debutovala v roce 2006, když obdržela divokou kartu do kvalifikace Rogers Cupu v Montréalu. První grandslam odehrála na US Open 2010, kde po výhrách třech kvalifikačních kol postoupila do hlavní soutěže. V úvodním kole porazila Rusku Xéniji Pervakovou a následně podlehla světové čtyřce Venus Williamsové.

V letech 2010 a 2011 byla vyhlášena Kanadskou tenistkou roku.[3][4] V roce 2013 se rozhodla na neurčito přerušit tenisovou kariéru.[5] V mezidobí studovala anglickou literaturu na Univerzitě Britské Kolumbie a stala se veslařkou tamního univerzitního týmu.[6][7] Během října 2017 oznámila záměr návratu na tenisový okruh, jenž se oddálil v důsledku administrativní regulace Mezinárodní tenisové federace.[8][9] Z první odehrané série tří turnajů v obnovené kariéře, v turecké Antalyi s dotacemi 15 tisíc dolarů, si v průběhu února 2018 odvezla tři tituly ITF.[10][11]

V kanadském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 utkáním 2. světové skupiny proti Srbsku, v němž vyhrála s Krunićovou a podlehla Jovanovské. Srbky zvítězily 3:2 na zápasy. Následně odehrála druhou světovou baráž 2011. V týmu se opět objevila až v roce 2019 ve druhé Světové skupině proti Nizozemsku a navazující baráži. Do září 2022 v soutěži nastoupila k osmi mezistátním utkáním s bilancí 4–6 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.[12]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 1990 v Torontu do rodiny s italskými kořeny. Prarodiče z otcovy strany se narodili v sicilském městě Caltanissetta.[13] Ve dvou letech se s rodiči přestěhovala do Vancouveru, kde vyrostla. Strýc George Hungerford se stal olympijským vítězem na Letní olympiádě 1964 ve veslování, v kategorii dvojka bez kormidelníka.[6] Mladší bratr Steven také vesloval za Kalifornskou univerzitu.[14]

V pěti letech ji matka přihlásila na badminton, jenž v deseti letech vystřídala za tenis. Ve věku 14 let vyhrála první amatérský turnaj Stanley Park Open ve Vancouveru, čímž se stala nejmladší vítězkou v jeho tehdejší 75leté historii.[13] Mezi srpnem 2008 a dubnem 2009 trénovala v Davosu s německou koučkou Ninou Nittingerovou.[15] Poté se přestěhovala do Montréalu, kde se začala připravovat v Národním tenisovém centru.[16][2]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (0)
Premier (0)
International (0–1 D)

Dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 19. února 2011 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) Slovensko Magdaléna Rybáriková 2–6skreč

Finále série WTA 125s[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125s (1–0 Č)

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. červenec 2021 Charleston, Spojené státy antuka Čínská Tchaj-pej Liang En-šuo Nový Zéland Erin Routliffeová
Indonésie Aldila Sutjiadiová
5–7, 7–5, [10–7]

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 22 (13–9)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 25. května 2008 Landisville, Spojené státy tvrdý USA Kristie Ahnová 6–3, 2–6, 6–3
Finalistka 2. 17. srpna 2008 Londýn, Spojené království tvrdý Spojené království Anna Smithová 6–3, 3–6, 7–5
Vítězka 1. 24. srpna 2008 Trecastagni, Itálie tvrdý Itálie Alice Moroniová 6–2, 6–2
Finalistka 3. 22. března 2009 Tenerife, Španělsko tvrdý Rusko Jelena Bovinová 6–2, 6–4
Finalistka 4. 5. července 2009 Boston, Spojené státy tvrdý Nizozemsko Michaëlla Krajiceková 6–3, 6–4
Finalistka 5. 10. dubna 2010 Torhout, Belgie tvrdý Německo Mona Barthelová 2–6, 6–4, 6–2
Vítězka 2. 25. září 2010 Saguenay, Kanada tvrdý USA Alison Riskeová 6–4, 6–7(4–7), 7–6(7–5)
Vítězka 3. 10. října 2010 Kansas City, Spojené státy tvrdý Rumunsko Edina Gallovitsová 6–7(4–7), 6–0, 6–2
Vítězka 4. 17. října 2010 Troy, Spojené státy tvrdý USA Ashley Weinholdová 6–1, 6–2
Vítězka 5. 15. října 2012 Rock Hill, Spojené státy tvrdý Kanada Sharon Fichmanová 3–6, 7–6(7–5), 6–2
Win 6. 4. února 2018 Antalya, Turecko tvrdý Rumunsko Cristina Eneová 6–3, 6–3
Vítězka 7. 11. února 2018 Antalya, Turecko tvrdý Švýcarsko Nina Stadlerová 6–1, 6–4
Vítězka 8. 19. února 2018 Antalya, Turecko tvrdý Itálie Gaia Sanesiová 6–2, 6–1
Finalistka 6. 15. dubna 2018 Ósaka, Japonsko tvrdý Austrálie Destanee Aiavová 3–6, 6–7(2–7)
Vítězka 9. 15. června 2018 Winnipeg, Kanada tvrdý Izrael Julia Glušková 7–6(7–3), 7–6(7–4)
Vítězka 10. 22. září 2018 Lubbock, Spojené státy tvrdý USA Robin Andersonová 6–4, 6–1
Finalistka 7. duben 2019 Kašiwa, Japonsko tvrdý Ukrajina Darija Snigurová 4–6, 2–6
Vítězka 11. květen 2019 Kurume, Japonsko koberec Japonsko Juki Naitóová 6–4, 7–6(7–0)
Vítězka 12. červenec 2021 Evansville, Spojené státy tvrdý Japonsko Majo Hibiová 6–3, 3–6, 6–0
Finalistka 8. únor 2022 Cancún, Mexiko tvrdý Česko Linda Fruhvirtová 3–6, 4–6
Vítězka 13. březen 2022 Arcadia, Spojené státy tvrdý USA Alycia Parksová 7–6(7–0), 6–1
Finalistka 9. březen 2022 Irapuato, Mexiko tvrdý Čína Ču Lin 4–6, 1–6

Čtyřhra: 9 (3–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 26. dubna 2008 Toluca, Mexiko tvrdý USA Lena Litvaková Argentina Augustina Leporeová
Portugalsko Frederica Piedadeová
6–4, 6–2
Vítězka 1. 27. července 2008 Evansville, Spojené státy tvrdý USA Ellah Nzeová USA Courtney Dolehideová
USA Kirsten Flowerová
7–5, 6–3
Vítězka 2. 12. října 2008 Southlak, Spojené státy tvrdý USA Beatrice Capraová USA Mary Gambaleová
USA Elizabeth Lumpkinová
3–6, 6–4, 10–6
Finalistka 2. 7. února 2009 Sutton, Spojené království tvrdý Spojené království Katie O'Brienová USA Raquel Kops-Jonesová
Česko Renata Voráčová
6–3, 6–3
Finalistka 3. 27. září 2009 Saguenay, Kanada tvrdý Kanada Stéphanie Duboisová Švédsko Sofia Arvidssonová
Francie Séverine Beltramová
6–3, 6–1
Finalistka 4. 14. května 2010 Caserta, Itálie tvrdý Itálie Nicole Clericová Bělorusko Jekatěrina Dzegalevičová
Francie Irena Pavlovicová
6–3, 6–3
Finalistka 5. 25. září 2010 Saguenay, Kanada tvrdý Kanada Heidi El Tabakhová Argentina Jorgelina Craverová
Francie Stéphanie Foretzová Gaconová
6–3, 6–4
Vítězka 3. červenec 2019 Gatineau, Kanada tvrdý Kanada Leylah Fernandezová Čínská Tchaj-pej Sü Ťie-jü
Mexiko Marcela Zacariasová
7–6(7–5), 6–3
Finalistka 6. duben 2021 Bellinzona, Švýcarsko antuka Japonsko Juki Naitóová Kazachstán Anna Danilinová
Gruzie Jekatěrine Gorgodzeová
5–7, 3–6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rebecca Marino na anglické Wikipedii.

  1. Rebecca Marinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220901a1. září 2022
  2. a b Rebecca Marinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20220901a1. září 2022
  3. Tennis Canada Awards Top Players For Excellence [online]. 10sBalls.com [cit. 2017-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-10-2017. (anglicky) 
  4. Rebecca Marino is Tennis Canada's most outstanding female player in 2011 [online]. National Post [cit. 2017-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Rebecca Marino announces she's walking away from tennis [online]. The Globe and Mail [cit. 2013-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Rebecca Marino finds joy in rowing after retirement from pro tennis [online]. CBC Sports [cit. 2016-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. UBC Thunderbirds profile - Rebecca Marino [online]. GoThunderbirds.ca [cit. 2017-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Rebecca Marino will return to competition [online]. Tennis Canada [cit. 2017-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-09-2018. (anglicky) 
  9. Rebecca Marino’s return to competition delayed [online]. Tennis Canada [cit. 2017-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-10-2017. (anglicky) 
  10. Rebecca Marino back in three months [online]. Tennis.life [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Rebecca Marino captures title in first tournament since 2013 [online]. Tennis Canada [cit. 2018-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-02-2018. (anglicky) 
  12. Rebecca Marinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20220901a1. září 2022
  13. a b Rebecca Marino’s got serve [online]. Maclean's [cit. 2017-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. California Golden Bears profile - Steve Marino [online]. California Golden Bears [cit. 2017-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. OrangeCoach profile - Nina Nittinger [online]. OrangeCoach [cit. 2017-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-10-2017. (anglicky) 
  16. Rebecca Marino serves notice [online]. [cit. 2017-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]